Nejlepší herci a herečky, kteří nikdy nezískali Oscara

Oscar je už více jak 90 let prestižní nálepka nejen pro samotné filmy, ale samozřejmě také pro herecké hvězdy, jimž dokáže lusknutím prstu zajistit lukrativní pracovní nabídky na pěkných pár let dopředu. Být 'oscarový' je ve filmové a herecké branži zkrátka tahákem, byť talent se hmotnými cenami pochopitelně neměří a úspěšnou kariéru si lze vybudovat, i když si každé ráno neleštíte na polici zlaté plešouny - důkazem toho ostatně budou následující osobnosti, jejichž zápis do světa filmu a herectví je nezpochybnitelný a veskrze kvalitní, ale Oscar jim v životopisu přesto schází. Jací jsou ti nejlepší herci a herečky, kteří si pro nejprestižnější filmové ocenění nikdy nedošli? (Trapné čestné Oscary za celoživotní zásluhy počítat nebudeme)

Kdo jiný mohl ztvárnit zřejmě nejsložitější a nejzáhadnější charakter ve světě Harryho Pottera, nežli jeden z nejlepších britských herců své generace, jenž trvale dokazoval, jak širokým rejstříkem charakterních poloh disponuje. Byť si se svou kolegyní Maggie Smith prý často utahoval z toho, že natáčení Harryho Pottera není skutečnou hereckou výzvou, Severuse Snapea přesto ztvárnil nezapomenutelným způsobem - a to samé se dá ostatně říci o většině jeho rolí. Ve světě filmu prorazil roku 1988 v akčním megahitu Smrtonosná past, kde byl více jak důstojným protivníkem legendárnímu Johnu McClaneovi - jeho Hans Gruber je dodnes považován za jednu z nejlepších záporných postav v dějinách. Uznání pak sesbíral také za své výrazné role ve filmech jako Robin Hood: Král zbojníků (další nezapomenutelný zloduch), Parfém: Příběh vraha nebo Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Oscarové nominace se však tenhle herec s nezapomenutelným hlubokým hlasem nikdy nedočkal a vedle jedné ceny BAFTA získal 'jen' Zlatý glóbus za roli v televizním filmu Rasputin.

Ještě roku 2015 všichni skuhrali, že navzdory čtyřem nominacím Leonardo DiCaprio stále nemá Oscara. Vzpomněl si tehdy někdo na Petera O´Toolea, jenž odcházel s prázdnou hned osmkrát? Irskému rodákovi s pomněnkově modrýma očima sice akademie udělila onoho povinného čestného Oscara roku 2003, ale to rozhodně nezastírá fakt, že ikonický Lawrence z Arábie měl zlatého plešouna získat už dávno. Roku 1962 mu ho možná diskutabilně vyfoukl Gregory Peck, ale O'Toole si o něj svým metodickým herectvím pravidelně říkal dál, nejhlasitěji pak díky filmům Becket, Lev v zimě a Sbohem, pane profesore!, za něž obdržel alespoň Zlatý glóbus. Představitel Priama z Tróji patří jednoznačně do té skupinky herců, kteří zkrátka neuměli zahrát špatně - a kterým by pár Oscarů na poličce rozhodně slušelo.

Přestože všichni víme o jeho temné drogové minulosti, s tímhle chlápkem se prostě musí alespoň zčásti sympatizovat. Minimálně dvanáct let nám Robert Downey mladší opakovaně dokazuje, že je opravdu skvělým charakterním hercem, jenž svým ztvárněním sebestředného génia Tonyho Starka z velké části vypomohl vystavět bezprecedentní filmové impérium. Jasně, role v Marvel Cinematic Universe asi nikdy nebudou úplně oscarové, ale Downey se o zlatou sošku aktivně ucházel už roku 1993, kdy se obdivuhodně převtělil do Charlieho Chaplina, a také o 15 let později díky svérázné Tropické bouři (v prvním případě prohrál na úkor Al Pacina, jenž už měl tehdy mít minimálně dva Oscary, ale triumfoval poprvé za film Vůně ženy, v tom druhém ho neporazil nikdo jiný než Heath Ledger). Po rozloučení s Iron Manem v Endgame, kde Downey podle mnohých rovněž předvedl výkon hodný oscarových parametrů, se od populárního herce čekaly velké věci, ale zatím se bohužel dosti spálil s nepovedenou verzí Dolittla. Do budoucna jsme každopádně zvědaví.

Také vám vždy při sledování Schindlerova seznamu tuhne krev v žilách, když se na scéně objeví jedna z nejzápornějších představitelných postav, která doslova bodá pohledem? Ralph Fiennes si ve své první opravdu velké filmové roli doslova podmaňuje značnou část silného příběhu a svým způsobem předznamenává vyčerpávající ponoření do postav, jaká od té doby absolvoval nesčetněkrát. Přestože chladnokrevný nacista Amon Göth zůstane asi navždy jeho definující úlohou, své mimořádné nadání předvedl i ve filmech jako Anglický pacient (druhá oscarová nominace), Červený drak, Nepohodlný či Grandhotel Budapešť. Globální věhlas mu pak přinesly role M v bondovce Spectre a hlavně Lorda Voldemorta v úspěšné sérii Harry Potter, kde svůj charakter naplno prodával i pod maskou bez nosu. Moc se na něj těšíme v chystaném prequelu Kingsman: První mise a přejeme hodně štěstí i na tom prestižním oscarovém poli.

Gandalf. Jedno slovo, jeden obličej, jeden obří odkaz. Ian McKellen je považován za jednoho z nejlepších shakespearovských herců a je žijící legendou, která má velkou zásluhu mimo jiné i na tom, že Společenstvo prstenu diváky tak okouzlilo a přimklo je k titulním postavám. Jeho ztvárnění vousatého mága zkrátka bylo herectvím nejtěžšího kalibru, a byť ho za něj akademie ocejchovala nominací, k vystižení kulturního významu a odkazu této role to zdaleka nestačí. Ale McKellen není jen Gandalfem - svůj talent a podmanivý hlas v průběhu let dokazuje jednak na divadelních prknech, jednak v oceňovaných filmech jako Nadaný žák (dodnes jedna z nejlepších adaptací Stephena Kinga), Bohové a monstra (druhá a poslední oscarová nominace) či X-Men, kde si střihl svou druhou nejpamátnější roli Magneta. Tak kde je alespoň ten čestný Oscar?

Někdo možná namítá, že Robert Redford byl v mládí příliš pohledný na to, aby z něj byl opravdu dobrý herec - to je samozřejmě hloupost. Stačí se podívat na Jeremiaha Johnsona, kde tahle ikona sedmdesátých let v podstatě nesleze z plátna a tíhu málomluvného vyprávění unese i na jemných výrazových nuancích, a okamžitě je jasno. Redford je silnou charakterní osobností, což později několikrát prokázal i jako režisér, a za svou dlouhou kariéru ztvárnil nespočet skvělých rolí ve výborných filmech - od jeho kultovní spolupráce s Paulem Newmanem v Podrazu či ve westernu Butch Cassidy a Sundance Kid (odtud název jím založeného festivalu nezávislých filmů Sundance) přes ještě plodnější spolupráci s režisérem Sydney Pollackem (Tři dny Kondora, Vzpomínky na Afriku) až k inspirativním dílům jako Všichni prezidentovi muži nebo Brubaker - Robert Redford málokdy šlápl vedle a doma má ve finále vystavené hned dva Oscary - jednoho za režii jeho debutu Obyčejní lidé, druhého za celoživotní přínos. Ale ten herecký mu schází, přestože je v této branži nezpochybnitelnou ikonou.

Mnohé z toho, co bylo napsáno o Redfordovi, lze bezpečně aplikovat i na Harrisona Forda. Ten je možná více typologický herec a za svou kariéru si vybudoval vlastní univerzální charakter neohroženého frajera, popřípadě sympaťáka, jenž se nedopatřením ocitl v opozici, ale jeho herecký talent nelze podceňovat a výpis jeho slavných rolí je až závratný. Není divu, že v dosud nejrozsáhlejším hlasování o nejlepších filmových postavách obsadil nedotknutelný Ford dvě nejvyšší pozice - první je archeolog Indiana Jones, druhý největší galaktický frajer Han Solo. Úlohy nikoli oscarové, ale báječné a svým představitelem pozvednuté na onu rozhodující vyšší úroveň. Ford jakoby vždy věděl, jakým nepatrným gestem vyjádřit vše potřebné, aniž by se utápěl v extravaganci - je prostě cool a absence hmotných ocenění ho osobně jistě netrápí. Nominaci na Oscara má jedinou za film Petera Weira Svědek, ale mnozí by mu ji určitě přáli také za skvělého Uprchlíka a možná i za pokračování Blade Runnera, kde se ve své třetí největší roli vrátil ve velkém stylu. Snad mu forma ještě nějaký ten pátek vydrží.

Typický představitel staré herecké školy, jenž se vždy dokázal do svých rolí plně ponořit a divákům často vyrážel dech - kdo viděl například méně známý neo-noir Poručík, tak určitě ví, o čem je řeč. Tento herecký odchovanec Martina Scorseseho je však akademií trestuhodně přehlížen - jediná nominace mu přistála za vedlejší roli v gangsterce Bugsy, ale jeho heroické výkony ve filmech jako Taxikář, Gauneři, Piano nebo v celovečerním debutu Ridleyho Scotta Soupeři nikoho nezajímaly. Ale zatímco Quentin Tarantino mu může líbat ruce, jelikož právě Harvey Keitel pomohl spolufinancovat jeho režijní prvotinu a vystřelit ho tak mezi žádané filmaře, jiní si hercova talentu, podobně jako akademie, už tolik nevážili - Keitel měl hrát hlavní roli v legendární Apokalypse, ale po dvou týdnech natáčení ho Coppola vyměnil za Martina Sheena, a o dvacet let později se musel metodický herec pakovat také z natáčení Eyes Wide Shut kvůli neshodám se Stanley Kubrickem. Jeho filmografie je však přesto nesmírně bohatá a Oscar by mu jistě po zásluze náležel.

Původem Američanka narozená na vojenské základně v Itálii o sobě dala poprvé výrazněji vědět ve Spielbergově filmu Chyť mě, když to dokážeš, ale její hořkosladká oscarová dráha započala až roku 2006, kdy neproměnila svou první nominaci za film Junebug. Od té doby se pro ni stal tento proces pravidelným - posbírala dalších pět nominací za filmy Pochyby, Fighter, Mistr, Špinavý trik a Vice, ale pronést děkovnou řeč jí nikdy umožněno nebylo. Její charisma je přitom vysloveně čarovné a patří k těm úspěšným herečkám, jejichž krása se rovná vydatnému talentu - pár let už je nyní čtyřicátnice a budeme zvědaví, jak se promění její herecký rejstřík. A osobně nepochybuji o tom, že si svého Oscara nakonec přeci jen vybojuje.

Čtyřicítku už má na krku také další krásná a talentovaná herečka, která jde v posledních letech z role do role - vstříc slávě a uznání ji katapultovala především úloha v zatím posledním filmu Davida Finchera Zmizelá, jež se řadí k těm bezesporu nejpamátnějším z celé dekády. Rosamund Pike je možná, podobně jako řada jiných hezkých tváří, předurčená pro něžné romantické úlohy, ale její záběr je mnohem širší - jak bravurně zvládla femme fatale ve zmiňovaném snímku, tak stejně přesvědčivě zahrála i zlomenou a urputnou vdovu v přehlíženém klenotu Nepřátelé. Na tuhle britskou dámu se zkrátka náramně dobře kouká a opravdu za to nemůže pouze její podmanivý vzhled. Snad jí v budoucnu budou nadále chodit zajímavé nabídky.

Bývalý partner Angeliny Jolie dlouhodobě ukazuje, že v kvalitně napsané roli dovede dělat zázraky, a ve většině případů je to on, kdo si i ve vedlejší roli uzme většinu pozornosti pro sebe. Billy Bob Thornton se prodral ke slávě v devadesátých letech, kdy také obdržel dvě herecké oscarové nominace - jednu za svůj režijní projekt Smrtící bumerang, za nějž dokonce vyhrál Oscara v kategorii Adaptovaný scénář, a druhou za vynikající thriller Sama Raimiho Jednoduchý plán. Herecká galapředstavení ovšem předváděl i v oceňovaných filmech Muž, který nebyl a Ples příšer - za něj dostala svého jediného Oscara Halle Berry, ale řada diváků se jistě shodne, že hlavní hereckou silou byl právě její mužský partner. Kultovní je také jeho uremcaná role v komedii Santa je úchyl, která má ale jednu značnou slabinu - definovala totiž jeho hereckou polohu na dlouhá léta dopředu. Na velký comeback do áčkových filmových produkcí to momentálně nevypadá, a tak si můžeme vychutnávat alespoň Thorntonovy geniální výkony v seriálech jako Fargo či Goliath.

Tohoto hereckého klasika netřeba obšírně představovat. První a pro mnohé také jediný Růžový panter si bohatou historii svérázného detektiva v podstatě sám vydobyl svým výkonem v prvním dílu série z roku 1963 - zde ještě figuroval jako vedlejší hrdina a měl jen přihrávat hlavní hvězdě Davidu Nivenovi, jenže Sellersova kreace byla natolik skvělá, že v dalších filmech už hrál první housle. Kromě toho však Peter Sellers rovněž proslul díky spolupráci se Stanley Kubrickem, když ztvárnil důležitou tajemnou roli v kontroverzní Lolitě a dokonce trojroli ve štiplavé satiře Dr. Divnoláska. Za tu také obdržel svou první oscarovou nominaci, přičemž druhou a poslední přidal roku 1980 za hlavní roli v dalším významném snímku Byl jsem při tom. Téhož roku Sellers předčasně zesnul ve věku 54 let a svůj bohatý herecký repertoár neměl možnost dále rozšířit.

Člen Správné posádky se vryl do paměti filmových fandů roku 1989 snímkem Propast a od té doby si připisoval jeden chválený výkon za druhým. Jeho ostře řezané rysy ho předurčovaly do rolí odhodlaných a čestných hrdinů, byť občas na nepřátelských stranách barikády, tak jako ve filmu Nepřítel před branami. Dosud posbíral čtyři oscarové nominace za filmy Apollo 13, Truman Show, Pollock a Hodiny, ovšem vždy odcházel s prázdnou a těšit ho mohou alespoň dva Zlaté glóby. V posledních letech se už neobjevuje v natolik ambiciózních projektech, ale přesto své neobyčejné nadání potvrdil například v matce! Darrena Aronofskyho nebo v nezávislém dramatu Kodachrome. Těšit se na něj můžeme v očekávaném pokračování Top Gunu a předčasně přejeme vše nejlepší k sedmdesátinám.

S nejslavnějším hercem prvních 40 let kinematografie (a dodnes jeden z vůbec nejznámějších) se v USA nezacházelo zrovna s respektem. Nejenže byl trvale přehlížen na Oscarech a nominace dostal až za svého Diktátora (uvedeného jen pár měsíců před zapojením USA do války), ale po skončení války byl obviněn z neamerické činnosti a podstatnou část stáří strávil ve Švýcarsku. A jakkoli nebyl Charles Chaplin jako člověk jistě dokonalý a doprovázely ho minimálně třeskuté milostné aféry s mladými ženami, ve světě filmu a také v tom hereckém zanechal nesmazatelný odkaz - jeho grimasy a promyšlené fyzické skeče z kultovních filmů jako Kid, Cirkus, Světla velkoměsta nebo Moderní doba baví diváky dodnes a je velmi příhodné, že právě Charlie obdržel roku 1972 společně s čestným Oscarem také nejdéle trvající potlesk v dějinách tohoto ceremoniálu. Legenda s velkým L.

Sigourney Weaver je jedna z těch skvělých hereček, které mají to štěstí v neštěstí, že jsou celou kariéru spojovány s jedinou postavou. Vetřelčí nemesis (co se stalo ve čtvrtém dílu už příliš vážně neberu) Ellen Ripley se ale stala ikonickou filmovou hrdinkou především díky herectví a přirozenému charismatu Weaver, která oplývá přirozeným ženským půvabem stejně jako výrazem, jenž vzbuzuje respekt a bázeň. Za druhý díl série Vetřelci získala po zásluze nominaci na Oscara, a to jako první herečka v akčním filmu. Další dvě šance na zisk zlaté sošky měla roku 1989, kdy byla nominována rovnou za dva snímky - za Gorily v mlze a Podnikavou dívku. Neuspěla, ale hereckou ikonou a obdivovanou osobností zůstala dále, když vydatně držela nad vodou problematický třetí i čtvrtý díl Vetřelce a roku 2009 vnesla přirozené emoce také do dalšího megahitu Jamese Camerona Avatar. V jeho pokračováních by se měla objevit, byť už se sedmdesátkou na krku a spoléhajíc výhradně na své herecké schopnosti, nikoli na minulost spjatou s akčními rolemi.

Pro mnohé se proslavil jako manžel obdivované Elizabeth Taylor, ale Richard Burton zůstává především skvělým hercem, jenž dovedl na svém vrcholu zastínit i Clinta Eastwooda či Lino Venturu. Od roku 1953 až do konce sedmdesátých let posbíral tento herec s ostrými rysy hned sedm oscarových nominací, ale soška mu ne a ne připadnout. Ze všech velkých rolí si připomeňme ty ve slavné, byť finančně neúspěšné Kleopatře, v progresivní adaptaci divadelní hry Kdo se bojí Virginie Woolfové?, kde zazářil po boku Taylorové, ve vynikající válečné špionáži Kam orli nelétají nebo v hororu Dotek medúzy, kde naháněl hrůzu samotným pohledem. Zemřel předčasně roku 1984 a jeho posledním snímkem byla příhodně adaptace románu 1984 z téhož roku.

Legenda klasického Hollywoodu nás opustila nedávno v úctyhodném věku 103 let, ale zapomenuta rozhodně nebude. Otec neméně talentovaného Michaela Douglase šel hlavně v padesátých letech z jedné velké role do druhé a pamatovat si ho můžeme z absolutních klasik jako Eso v rukávu, Město iluzí, Stezky slávy nebo Přestřelka u ohrady O.K. Právě v tomto desetiletí ostatně obdržel tři nominace na Oscara, což ale ruku v ruce s faktem, že žádnou z nich neproměnil, jeho celkový přínos zdaleka nevystihuje. Jeho poslední opravdu velkou rolí nebyl nikdo jiný než Spartakus ve stejnojmenném velkofilmu, který asi navždy zůstane nejlepším zpracováním této oblíbené historické látky. Objevit se ještě mohl v Přeletu nad kukaččím hnízdem, jehož producentem byl jeho syn, ale Michael preferoval někoho mladšího a přes otcův nesouhlas obsadil Jacka Nicholsona - při zpětném ohledu skvělý (a oscarový) tah, ale kdo ví, třeba by Kirk také zaválel a toho hereckého Oscara vybojoval.

Jeho osobitý, neopakovatelně ležérní a sarkastický herecký přístup prostě musíte milovat. Bill Murray se nejprve proslavil v druhé sezóně Saturday Night Live, než začal spolupracovat s režisérem Ivanem Reitmanem. Ti dva roku 1984 společně natočili Krotitele duchů a nový fenomén byl na světě. Murray si od té doby spíše pečlivě vybírá, s kým bude spolupracovat, a jeho vkus a osobitý smysl pro humor se vždy otiskuje i do jeho filmů - nejslavnější z nich bude jistě originální romantika Na hromnice o den více, ale věrného spolupracovníka našel v druhé polovině devadesátých let také v mladém režisérovi Wesi Andersonovi, jehož vypravěčská poetika dává Murrayho nadnesenému přístupu zřejmě vítaný prostor - herec se dosud objevil ve všech jeho filmech. Jedinou oscarovou nominaci si připsal za další vysoce oceňovaný snímek Ztraceno v překladu, ovšem radost mu zkazil Sean Penn, jenž triumfoval za Tajemnou řeku - a mnoho fanoušků se shoduje na tom, že šlo o chybu akademie a soška měla putovat právě k Murraymu.

Několikanásobná držitelka titulu 'Nejkrásnější žena světa' rozhodně není jen obyčejnou hezkou tvářičkou, ale nepostrádá rovněž herecký talent a charisma. Přes Zjizvenou tvář a Čarodějky z Eastwicku se Michelle Pfeiffer dopracovala až ke třem oscarovým nominacím na přelomu osmdesátých a devadesátých let, ovšem žádnou proměnit nedokázala. Osobně ji to ale příliš trápit nemusí, neboť výčet jejích skvělých rolí a snímků je přesto pozoruhodný - Batman se vrací, Nebezpečné známosti, Věk nevinnosti, Hvězdný prach... Pfeiffer je jednou z nejikoničtějších a nejnadanějších hereček své generace a v práci nepolevuje ani po šedesátce, která ji zastihla stále v přirozené fyzické kráse. A nikdo neříká, že si tu zlatou sošku ještě nemůže vybojovat.

Tahle větrem ošlehaná tvář se sice v posledních letech stala symbolem akčních snímků s nepříliš pokročilými uměleckými ambicemi, ale Liam Neeson své charisma ani před sedmdesátkou neztrácí a rozhodně má stále co nabídnout. Akademie si ho všimla (spíše ho nemohla přehlédnout) díky Schindlerovu seznamu, jenž ho katapultoval mezi největší hollywoodské hvězdy - od té doby se objevil jako Jedi v první epizodě Star Wars, jako Jean Valjean v úspěšné verzi Bídníků nebo jako Batmanův protivník v Nolanově Batman začíná. Za zmínku ale určitě stojí i jeho výkony ve filmech Michael Collins a Kinsey, jež mu přinesly alespoň nominace na Zlatý glóbus a prokázaly, jak výjimečným hercem Liam Neeson může být.

Jeho obličej okamžitě poznáte. Steve Buscemi možná není žádným hezounem, ale parametry herecké osobnosti, schopné zazářit v hlavních i vedlejších rolích, naplňuje dokonale. Jeho vyboulené oči jsou na plátnech k vidění od poloviny osmdesátých let, ale skutečný průlom přišel roku 1990, kdy ho bratři Coenové obsadili do své Millerovy křižovatky - od té doby se stal jejich oblíbenou hereckou posilou a filmy jako Fargo nebo Big Lebowski doplňoval o hity ve stylu Gaunerů, Con Air nebo Armageddonu, kde vskutku suverénně osedlal jadernou hlavici. Jako kamarád Adama Sandlera se objevil v malých úlohách v řadě jeho filmů a v posledních letech už se neobjevuje v kinech tak často, jak bychom si přáli, ale výrazně na sebe upozornil rolí v seriálu Impérium - Mafie v Atlantic City, za nějž dostal Zlatý glóbus. Na oscarovou nominaci zatím čeká - snad se dočká.

Podobně jako Buscemi, ani Woody Harrelson není žádným krasavce, k jehož nohám by padaly zástupy žen. Přesto nebo spíše právě proto a díky svému nenapodobitelnému herectví se drží na vrcholu už takřka 30 let, přičemž to příliš nevypadá, že by měl pracovně polevit. Je asi příhodné, že jeho naprosto průlomovou rolí byl zabiják ve snímku Olivera Stonea Takoví normální zabijáci - jeho otec byl totiž profesionální nájemný vrah. Harrelson však sám působí jako slušňák a hlavně se stal vysoce respektovanou hollywoodskou hvězdou. Na kontě už má tři oscarové nominace za filmy Lid versus Larry Flynt, Posel a Tři billboardy kousek za Ebbingem a navrch ještě nesmrtelné role v Zombielandu či v seriálu Temný případ. Navzdory svým nepopiratelným kvalitám a nominacím však na jakékoli významnější ocenění stále čeká a je smutné, že jeho jedinou cenou je zrovna Zlatá malina za nejhoršího herce ve vedlejší roli z roku 1993. Vzhledem k nepolevující formě je však velká šance, že se svého úspěchu ještě dočká.

Patronka UNICEF, náruživý adoptivní rodič a bývalá partnerka Franka Sinatry či Woodyho Allena rozhodně platí za hereckou osobnost, která byla akademií po celou kariéru nepochopitelně přehlížena. Vydatně přitom zazářila už ve své náročné průlomové úloze ve filmu Rosemary má děťátko a herecké mistrovství předváděla i ve filmech jako John a Mary, Hana a její sestry nebo Purpurová růže z Káhiry. V poslední dekádě musela bohužel spíše vysvětlovat nařčení proti Allenovi, jenž měl sexuálně obtěžovat jejich dceru, a na herectví už podle všeho definitivně zanevřela. Přesto ji lze považovat za vynikající hereckou osobnost, které se nedostávalo takového ocenění, jaké by si bývala zasloužila.

Držitelka čtyř oscarových nominací a dvou Zlatých glóbů patří k těm herečkám, od nichž lze vždy očekávat skvělé výkony a ve většině případů také nadprůměrné filmy. Diváky oslnila už v historickém dramatu Miloše Formana Valmont, ale prvního uznání od akademie se dočkala až roku 1991 díky své roli ve filmu Švindlíři. Největší slávu však získala zřejmě skrze své účinkování v úspěšné Americké kráse, kde neopakovatelně ztvárnila zhrzenou a panovačnou manželku Kevina Spaceyho, ovšem z pohledu ocenění opět zůstalo jen u nominací. Poslední velkou rolí byl pro Annette Bening snímek Děcka jsou v pohodě z roku 2010, ale těšit se na ni můžeme třeba v nové a hvězdně obsazené verzi Smrti na Nilu.

Ačkoli se mnoho diváků už Johnnyho Deppa přesytilo a v současnosti se více než jeho herecká budoucnost řeší jeho třeskutý vztah s Amber Heard, jeho kvality mu upřít nelze. V 90. letech a na počátku tohoto století nebylo na světě populárnějšího herce, jenž by se dokázal opakovaně transformovat do svých rozličných charakterů a neztrácet přitom svůj osobitý šarm a timing, nemluvě o jeho specifickém hlasovém projevu. Jen považte - Střihoruký Edward, Ed Wood, Mrtvý muž, Kokain, Piráti z Karibiku.... To je jen zlomek jeho skvělých rolí, které svými výkony dovedl až ke kultovnímu statutu a za něž si nějakého toho Oscara jistě zasloužil. Nominace má na kontě tři, ovšem v poslední dekádě se mu nedaří a je v módě na něj nadávat - tímto si alespoň připomeneme, že opravdu umí být brilantní herec a že to několikrát mělo být náležitěji oceněno.

Držitelka dvou Zlatých glóbů a tří oscarových nominací sice ztvárňuje výhradně vedlejší úlohy, ale její emocionální výkony jsou rozhodně nepřehlédnutelné a na kontě má spolupráce s opravdu renomovanými režiséry. Poprvé o sobě dala vědět v nepříliš úspěšné adaptaci Michaela Crichtona Kongo a od té doby sbírá výhradně potlesk a uznání za svá představení ve filmech jako Truman Show, Na mě se můžeš spolehnout, Tajemná řeka, Láska nebeská, Život Davida Galea nebo Kinsey. Laura Linney je silnou hereckou osobností, která dokáže jakoukoli roli pozvednout nad očekávaná klišé a navrch si vybírá zajímavé a netuctové projekty.

Bylo napsáno poměrně hodně o tom, že s Edwardem Nortonem není zrovna lehké spolupracovat. Vlastní nafouklé ego tomuto vynikajícímu charakternímu herci zřejmě značně pošramotilo famózně rozjetou kariéru, ale jeho kvality a odkaz už vyvrátit nedokáže. Každý si jistě dobře pamatuje jeho památné výkony v Prvotním strachu, v Klubu rváčů, v Kultu hákového kříže nebo ve 25. hodině, které jednoznačně snesly oscarové parametry a jinak skvělé snímky ještě značně obohatily. Norton to ale umí také na režisérské sesli a má evidentní cit pro rozpoznání kvalitní látky, tudíž jeho filmografie je zárukou trvalé kvality, ačkoli v posledních letech už tolik nabídek nedostává. Těšit se na něj ale můžeme v novince Wese Andersona a věříme, že s ním i další velcí režiséři opět dostanou chuť spolupracovat.

Jedna z největších hereckých hvězd současnosti jistě nepotřebuje Oscary, aby diváky přesvědčovala o svém renomé a kvalitách. Přítomnost Matta Damona dosud značí ambiciózní a produkčně rozmáchlý snímek, a byť čas od času šlápne vedle, většinou se vyplatí na něj do kina vyrazit. Pro představitele Jasona Bournea byl zlomový rok 1997, kdy zazářil v adaptaci vlastního scénáře (napsaného společně s kámošem Benem Affleckem) Dobrý Will Hunting - Oscara za scénář tehdy získal, za herecký výkon se musel spokojit s nominací. Od té doby jde z jedné zajímavé role do druhé a ze všech lze vypíchnout ty ve filmech Invictus: Neporažený a Marťan, za něž obdržel další dvě nominace na zlatou sošku. Damon je navíc velký sympaťák, jenž si rád udělá srandu sám ze sebe a přijímá nabídky na krátká vtipná camea - jen vzpomeňte na bláznivou komedii Eurotrip nebo na třetího Thora.

Tenhle nepřehlédnutelný chlapík to má vlastně docela složité - jako zaškatulkovaná hvězda komediálních filmů se před kamerou zpravidla nekontrolovaně pitvoří, a ačkoli to umí jako nikdo jiný a nejde to úplně okoukat, na ocenění spojené se seriózními hereckými výkony může v těchto polohách bohužel zapomenout. Jenže Jim Carrey není jen gumový obličej v nenáročných komediích - již mnohokrát naopak prokázal, jak dobře zvládá i náročné tragikomické polohy v oceňovaných filmech jako Truman Show, Muž na Měsíci, Majestic nebo Věčný svit neposkvrněné mysli. A zatímco Zlaté glóby má doma už dva, akademie ho doposud úspěšně přehlížela. A že jde o skvělého herce, o tom nemůže být pochyb - takové obdivné popularity by nikdo průměrný prostě nabýt nedokázal.

Začínala jako divadelní herečka a první velkou filmovou příležitostí pro ni byla role ve snímku Larse von Triera Prolomit vlny - šlo o velký úspěch, Emily Watson si vysloužila oscarovou nominaci a film samotný považovali Martin Scorsese s Rogerem Ebertem za jeden z těch vůbec nejlepších, jaké v devadesátých letech vznikly. Druhá a poslední nominace na Oscara následovala roku 1999 za hlavní roli ve filmu Hilary a Jackie, ale výčet zajímavých a skvěle odehraných úloh tím rozhodně nekončí. Kdo viděl filmy jako Červený drak, Opilí láskou nebo Zlodějka knih, tak musí souhlasit, že Emily Watson je herečkou neobyčejného nadání, která dokáže pouze očima nahradit tisíce slov. Naposledy byla k vidění v seriálové senzaci Černobyl (nominace na Zlatý glóbus) a nic nenasvědčuje tomu, že by o prestižní filmová ocenění neměla usilovat i v budoucnu.

A Bad Motherfu*ker na závěr. Jen málo herců pobírá v současnosti větší slávy a více kulturních referencí než Samuel L. Jackson. Od té doby, co nám zacitoval z Bible v Pulp Fiction, rozjela se bezprecedentní lavina delikátních hlášek a nezapomenutelných rolí, z nichž některé jsou možné z filmů nevalných kvalit, ale mnoho z nich se stalo nesmrtelnými. Svým výjimečným hlasem a sebevědomým projevem povyšuje Jackson i jinak ploché postavy, a pokud už dostane pořádnou roli jako v případě Nespoutaného Djanga, Osmi hozných, Avengers, Smrtonosné pasti 3 nebo Času zabíjet, sledovat ho je opravdový zážitek. Dlouhodobě je možná škatulkován do nenáročných béček, ale výčet jeho skvělých áčkových rolí je obdivuhodný a navzdory ignoraci ze strany akademie zkrátka patří k největším současným klasikům mezi hollywoodskými herci. Přejeme hodně zdraví a úspěchů!

Nelze vyjmenovat všechny a každý máme mezi herci své preferované osobnosti. Neváhejte se tedy podělit do diskuze, jací herci či herečky po přečtení nadpisu přišli na mysl vám?