Nejlepší české filmy

Jak určit nejslavnější nebo nejlepší české filmy? Ke stoletému výročí československého státu uspořádal Český rozhlas Vltava posluchačskou anketu o nejoblíbenější umělecká díla a na pomyslném stupni vítězů se mezi filmy objevily snímky Spalovač mrtvol (1968), Hoří, má panenko (1967) a Markéta Lazarová (1965).

Poslední jmenované dílo vyhrálo i anketu mezi novináři pořádanou karlovarským filmovým festivalem v roce 1994 a historické drama získalo i nejvíce bodů v mezinárodním hlasování kritiky pro prestižní časopis Sight & Sound v roce 2012. V dosud poslední verzi tohoto žebříčku z roku 2022 však Markétu Lazarovou předstihly Sedmikrásky (1966) Věry Chytilové.

Dalším kritériem výběru nejslavnějších českých filmů je přihlédnutí k zisku nejprestižnějších cen filmového světa. Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek získaly filmy Obchod na korze (1965), Ostře sledované vlaky (1966) a Kolja (1996). Hlavní cenu na festivalu v Cannes získalo československé válečné drama Muži bez křídel (1946), v Benátkách uspělo drama Siréna (1947) a v Berlíně v roce 1990 slavili úspěch z trezoru vypuštění Skřivánci na niti (1969).

Na čele žebříčku nejlepších filmů podle databáze Kinobox se nachází sportovní dokument Pásky z Nagana (2018), následovaný milovanými komediemi Pelíšky (1999), S čerty nejsou žerty (1985), Marečku, podejte mi pero (1976) a Na samotě u lesa (1976).

Dosud se Česko či Československo v oscarové kategorii cizojazyčných (nebo mezinárodních) filmů radovalo třikrát. V roce 1965 uspěli Ján Kadár a Elmar Klos s Obchodem na korze (1965), roku 1967 je napodobil Jiří Menzel s Ostře sledovanými vlaky (1966) a na něj v roce 1996 navázal Jan Svěrák díky Koljovi (1996). Nominací se dočkaly i snímky Lásky jedné plavovlásky (1965), Hoří, má panenko (1967), Vesničko má středisková (1985), Obecná škola (1991), Musíme si pomáhat (2000) a naposledy Želary (2003).

Částečně za české a československé filmy oceněné Oscarem můžeme považovat i snímky Miloše Formana, které natočil v USA – především tedy Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) oceněný pěti Oscary a dokonce osmioscarový Amadeus (1984), za něhož se sošky dočkali i scénograf Karel Černý a kostýmní návrhář Theodor Pištěk.

Českou stopu lze najít i u mnoha dalších nominací i ocenění, především v podobě československých kořenů emigrantů do USA. Za zmínku však stojí třeba hudebnice Markéta Irglová oceněná v roce 2007 za nejlepší píseň z filmu Once, dále režisér krátkého animáku Geriho hra (1997) Jan Pinkava či dětský herec Ivan Jandl, jenž získal sošku roku 1948 za roli ve válečném filmu Poznamenaní.

Na základě dat webu Kinomaniak jsou nejvýdělečnějším českým porevolučním filmem Ženy v běhu (2019), které utržily přes 211 milionů korun. S odstupem je na druhém místě Anděl Páně 2 (2016) s tržbami přes 146 milionů Kč. Obdobně 124 milionů korun utržily snímky Vratné lahve (2007) a Ženy v pokušení (2010), přes stomilionovou hranici se dostal ještě Vyšehrad: Fylm (2022) a ONEMANSHOW: The Movie (2023).

Data oficiálně eviduje Unie filmových distributorů od 90. let. Tržby starších československých filmů jsou těžko dohledatelné a při sledování jejich komerční úspěšnosti se musíme spokojit se statistikami návštěvnosti. Jim historicky vévodí Pyšná princezna (1952), kterou vidělo přes osm milionů diváků, a i na dalších místech tohoto žebříčku se vyskytují převážně pohádky a komedie z konce 40. a 50. let, kdy komunistický režim propagoval chození do kina jako masovou zábavu. Nejnavštěvovanějším českým (resp. československým) porevolučním filmem je Tankový prapor (1991) s více než dvěma miliony diváků.

Výpočet nejvýdělečnějších českých filmů je ovlivněn nejen rozdílným přístupem různých režimů k návštěvám kina, ale i inflací. Pokud tržby Žen v běhu vydělíme počtem prodaných lístků, vyjde nám průměrná cena vstupenka v hodnotě 137 korun. Kdybychom ale totéž udělali s Tankovým praporem, který utržil „pouze“ necelých 26 milionů korun, vychází cena lístku na pouhých 12 korun. S přihlédnutím k inflaci i proměnlivým strategiím naceňování lístků bychom tedy k výše zmíněným diváckým hitům měli přiřadit i porevoluční filmy Černí baroni (1992), Kolja (1996), Tmavomodrý svět (2001), Pelíšky (1999) a Obecná škola (1991), které všechny překonaly hranici jednoho milionu prodaných vstupenek.

Za první a tím pádem nejstarší snímek natočený na českém území je považován Hořický pašijový film z roku 1897. Padesátiminutový záznam známých pašijových her na Šumavě zde pořídila americká produkce a šlo o skutečně průkopnický projekt. Jednak totiž není známo, že by už v těchto dřevních dobách kinematografie, tedy pouhé dva roky po vynálezu kinematografu, probíhala takto nesamozřejmá mezinárodní spolupráce a navíc se tehdejší snímky obvykle omezovaly na stopáž několika desítek sekund či minut – jde tedy možná o první smysluplné zachycení divadelního představení na filmový pás.

Počátek české kinematografie je ale spojen se jménem prvního českého režiséra a kameramana Jana Kříženeckého, v jehož dílech se objevil i první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský. Kříženecký natáčel tzv. filmové aktuality, krátké dokumentární záběry především z pražských ulic. Navazoval tak na tradici bratrů Lumièrových, od nichž roku 1898 zakoupil kinematograf a prvních šest kotoučů filmu. Ještě během téhož roku natočil a následně i promítal nejstarší české filmy. Staly se jimi počiny Dostaveníčko ve mlýnici, Smích a pláč a Výstavní párkař a lepič plakátů, ve všech si zahrál zmíněný Šváb-Malostranský.

Prvním českým zvukovým filmem byla Tonka Šibenice (1930), nejstarším tuzemským snímkem natočeným na barevný materiál se stalo historické drama Jan Roháč z Dubé (1947).

Podle dat z webu Pantheon, jenž shromažďuje údaje z různých jazykových verzí Wikipedie, je globálně nejslavnějším českým režisérem Miloš Forman, jehož biografie se momentálně nachází na 73 jazykových mutacích nejnavštěvovanější online encyklopedie. Další jsou Jiří Menzel (40 biografií), Věra Chytilová (35), Jan Švankmajer (32), Jiří Trnka (30) a Karel Zeman (27). Z hlediska celosvětové obeznámenosti s českou či československou kinematografií dává tento výběr smysl. Není přitom náhodou, že poslední tři jmenovaní jsou vrcholnými zástupci tuzemské animace, která si na rozdíl od hrané tvorby i v dnešní době připisuje úspěchy na prestižních festivalech.

Ve výčtu nejslavnějších českých režisérů nelze opomenout ani oscarové laureáty Elmara Klose a Jana Svěráka, divácké popularity se dočkaly i snímky Martina Friče, Jana Hřebejka, Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského, Karla Kachyni a navzdory určité kontroverznosti si zmínku jistě zaslouží i Otakar Vávra. Jmenovat můžeme i na českém území narozené Karla Reisze a Georga Wilhelma Pabsta, jež však svá nejslavnější díla nenatočili u nás.