Cesta do pravěku

Před nějakým časem objevil Jirka před jeskyní, kterou tekla Řeka času, zkamenělinu trilobita, prastarého tvora, který plul oceány před mnoha milióny let. A začal se o pravěk zajímat. Jeho kamarádi Petr, Toník a Jenda ho vzali do muzea, kde byly vycpaniny a kostry mnoha pravěkých zvířat. Kromě jiných tam byla i kostra mamuta, která Jirku nejvíce fascinovala. A když četl \" Verneovky\" a dočetl se jak expedice pod zemi našla prastaré tvory, věřil, že něco takového mohou taky zažít. A tak se se svými přáteli vydali do jejich jeskyně. Proplouvali stále do minulosti, první zastávkou byly Čtvrtohory, kde Jirka konečně spatřil mamuta. Byl nadšeny, že se mu splnil sen. Ale chlapci pluli ještě dál do minulosti. Další zastávkou byly Třetihory, období nadvlády savců. Tehdy jim snad nejvíce běželo o holý život. Třetí a před předposlední zastávkou byly Druhohory, éra dinosaurů. Všichni byli nedočkaví, každý vyhlížel gigantické obry. První z nich byl ale létající. Skupina Ptertanodontů jim lítala přímo nad hlavami. Jirka se je snažil odehnat pádlem, ale jeden z Pteranodontů mu do něj postrčil a Jirka spadl do vody. Řeka byla naštěstí v tom místě už mělká, a tak chlapci zajeli na břeh aby se Jirka usušil. Zůstali tam přes noc. V podvečer, kdy už byla tma uviděli chlapci na protějším břehu jak spolu zápasí dva dinosauři. Pro oba to byl pravděpodobně smrtelný zápas, ale dravec stačil uprchnout a smrtelně raněný Stegosaurus dokulhal a zůstal ležet na jednom místě přes celou noc. Ráno se k němu chlapci vydali svou lodí, aby se dozvěděli jak to s ním dopadlo, ale dinosaurus už byl mrtvý a proto se chlapci rozhodli, že ho důkladně poměří a vše si zapíšou do svého deníku, kde Petr psal vše co doposud přežili. Ale zapomněl ho v lodi a tak pro něj poslal Jirku, ale za tu dobu co byli kluci u mrtvého veleještěra tu loď nějaký další dinosaurus rozšlápl. Jirka byl z toho hrozně zničený, myslel si, že už nebudou moct pokračovat v cestě, ale kamarádi mu slíbili, že cestu dokončí na voru, který si udělají ze stromů, které rostly všude okolo. A když se tak stalo, pokračovala cesta do prvohorského Karbonu, věčných močálů a bažin a z karbonu pak už jen do Siluru, skal, a nekončícího oceánu. Jirka byl zvědav jestli už tam byl nějaký život a tak se kluci začali na \" pláži\" u oceánu rozhlížet a viděli řasy, jednu z prvních rostlin. V tom okamžiku vytáhl Jirka z moře dalšího trilobita. Z kapsy vytáhl druhého a byl šťastný, že se mu a jeho přátelům splnil jeden velký sen, vidět pravěký život na vlastní oči...