Články

„Prach jsi a v prach se obrátíš,“ zní pořekadlo o životní pomíjivosti. Osmiletá Aurora má v neotřelém průsečíku rodinné fantasy, thrilleru a hororu s názvem Prachová příšera (Dust Bunny) se smrtí nezdravě blízký kontakt, neboť různé rezidenty jejího bytu, počínaje oběma pěstouny, požírá netvor, který žije pod podlahou. Osiřelá dívka na pomoc přivolává drsného bezejmenného souseda v podání Madse Mikkelsena, přičemž tvůrce Hannibala Bryan Fuller ve svém celovečerním debutu předkládá historku natolik autorskou, jako kdyby Leona natočil kupříkladu Jean-Pierre Jeunet (Město ztracených dětí). Máte-li možnost, návštěvu kina určitě zvažte.

Filmy Evy Toulové jsou prakticky žánrem samy o sobě. Mezi jejich hlavní znaky patří technická nedokonalost, scenáristický chaos a zvláštní nekontinuita a nesoudržnost nejen mezi scénami, ale rovnou celými motivy. Deník shopaholičky v tomto ohledu není jiný. Navíc působí naprosto chaoticky kvůli počtu dějových motivů a dramatických oblouků, jež do něj Toulová vložila. Snímek má prakticky dvě hlavní protagonistky, které sužují rozdílné problémy a měl by je sjednocovat jeden motiv. Film už jej ale nezvládá rozvíjet, natož jej dovést k nějakému rozuzlení.

Sezóna „těch lepších“ a ambiciózních filmů od Netflixu je v plném proudu a po velkolepém Frankensteinovi a okouzlujících Snech o vlacích přichází na řadu Jay Kelly – intimní pohled na křehkost člověka, který má ukázat, že i herec má duši. Nabízí ovšem novinka nakonec i něco navíc než jen dopředu evidentní herecký koncert George Clooneyho a Adama Sandlera?

Arkádové pizzerie jsou tou nejvíc 80s věcí hned po Návratu do budoucnosti a rockových frontmanech s trvalou. V hororové franšíze Pět nocí u Freddyho, jejíž druhá část (Five Nights at Freddy's 2) v kinech právě rozvíjí videoherní kult Scotta Cawthona, už podniky dávno nefungují – vraždící psychopat, dětský únosce a stvořitel tamních robotů totiž nestvořil dvakrát přívětivé prostředí. Animatronika požírá duše a nově se v ní probouzí frustrovaná dětská oběť, která ze všeho viní ten nejpřirozenější terč dospívajících, totiž rodiče. Připravte se na svéhlavý mix Terminátora a Freddyho Kruegera, který je chtěným hororem pro masy, ale také bláznivou komedií bez kapky serióznosti.

Kdysi milovaný žánr muzikálu to v dnešní době nemá v kinech snadné. Jakmile hudební složku v propagaci neschováte za jiný žánr (jako to např. udělal Wonka), máte prakticky jistotu, že film v kinech prohučí. Typickým příkladem je aktuální Polibek pavoučí ženy (Kiss of the Spider Woman), který zahraničními kiny prosvištěl bez sebemenšího diváckého zájmu, a to i přesto, že měl na palubě hudební superstar Jennifer Lopez a režiséra oceňovaných Dreamgirls, Billa Condona. To je bohužel ale taky vše zajímavé, co se dá o snímku napsat.

Křesťanská expanze v hlubokém středověku plodila spoustu násilí a světe, div se, jeho oběťmi byli také prapůvodní norští obyvatelé – trolové. Dva potomci dávných solidárních organismů z kamene a jiných přírodních zdrojů se v současnosti probouzejí a jeden z nich zahajuje pomstu za staré koloniální příkoří, což v aktuálním trháku Trol 2 na Netflixu mohou zvrátit pouze hrdinové původního filmu z roku 2022. Režisér Roar Uthaug (Tomb Raider) diriguje vizuálně působivý průsečík folklórního mýtu, reálné historie a hollywoodské monstrózní zábavy a vy musíte nechat mozek ve zkamenělém stavu, aby vám neshořel ve světle mnoha elementárních nesmyslů.

Víkend milionů domácností po celém světě se nesl ve znamení jediné události – nakoukávání úvodních dílů poslední série Stranger Things. Nejočekávanější seriál roku vtrhl na Netflix silou nevídanou, přetížil servery a vyvolal obří radost i diskuze fanoušků po celém světě. Dokázal úvod naplnit veškerá očekávání, nebo všechno zachraňoval až správně epický cliffhanger?

Park Chan-wook se dá už považovat za mistra korejského filmu. Je to právě tvůrce kultovního Old Boye, kdo díky svým výrazným a žánrově nekompromisním počinům z velké části stál za vzestupem a popularitou korejského filmu. Jeho novinka Není jiná možnost (No Other Choice) byla propagována jako jeden z vrcholů jeho tvorby, jenž se navíc snaží plout na vlně oscarového Parazita. Jenže právě podobnost s oceňovaným titulem novince malinko podlamuje nohy.

„Hory jsou hory; na hory není spoleh; na horách si pomáháme.“ Romanticko-dobrodružná novinka Rudolfa Havlíka, kterou můžete od tohoto týdne nasát v kinech jako horský vánek, má ke své přírodní dominantě zvláštní fetišistický vztah. Když se Na horách ocitne měšťanka a dědička turistického resortu Lucie, je na záchranáři horské služby Matějovi, aby jí záhy ukázal i pravý a krásný smysl prostředí, které se jejímu otci Karlovi stalo osudným. Ve filmu, v němž všichni chtějí šplhat a povznášet se, se většinou padá na hubu a mudruje s rozmanitostí kolovrátku.

Příspěvek do slibně rozjeté české fantasy série Zrození alchymistky fascinuje především tím, jak rozporuplně dokáže působit. Na jednu stranu baví svou prací s postavami, nepředvídatelností zápletky i výstavbou svého světa, na tu druhou jen těžko kočíruje formální chaos.

Do kin vstupuje jeden z horkých adeptů na pozici jednoho z komerčně nejúspěšnějších filmů roku (tedy hned po třetím Avatarovi) – Zootropolis: Město zvířat 2 (Zootopia 2). První díl zaznamenal před téměř deseti lety obří úspěch, překonal miliardu dolarů a stal se jednou z nejpopulárnějších disneyovek tohoto tisíciletí. Dvojka má našlápnuto tento úspěch zopakovat. Jen šlape po vymetených cestičkách až příliš okatě.

Čas od času se i z nečekaných zákoutí filmového průmyslu vylíhne dílo, které dlouho po projekci nemůžete rozdýchat a jehož myšlenky, byť i podprahově, ovlivní váš pohled na svět. Baladická novinka Netflixu Sny o vlacích (Train Dreams) s Joelem Edgertonem je přesně tím filmem.

Osgood Perkins, jehož otec Anthony vyděsil celou generaci diváků svou rolí v Psychu, se teprve rok a půl dere do pozice moderního hororového elitáře. Režisér ohromujícího hitu Longlegs, ale také morbidně zábavné Opice nás v žánrové novince Keeper bere na tradičnější trip do lesní chaty, již obklopuje cosi tajuplného. V kinech od tohoto týdne podává dost jednoznačnou alegorii partnerství a navzdory úmornému tempu má stále oko na prohnilost a démonickou esenci každého vycentrovaného existenciálního úhlu.

Někdy si chce člověk v kině jen tak odfrknout. Zajít si na poctivý akční výplach, v němž je všechno správně přepálené, neexistují zde fyzikální zákony, explodují tu těla záporáků všemi způsoby a tvůrci se tomu se svými nápady a hravostí jenom smějí. Sisu: Odplata (Sisu: Road to Revenge) je přesně tou čistou žánrovou radostí, která musí potěšit každého příznivce řízných chlapáckých filmů.

Dobrých velkých fantasy franšíz není nikdy dost a první díl muzikálové duologie Čarodějka všechny přesvědčil, že mezi ně zapadne. Tento týden má premiéru druhá a závěrečná část, prozaicky nazvaná Čarodějka: Druhá část (Wicked: For Good). Bohužel ale ukazuje, že subverze jednoho z nejváženějších amerických fantasy děl k velkým ságám patřit nebude.