Převrácený příběh Čaroděje ze země Oz se dostal ze stránek románu na divadelní prkna a zaznamenal značný úspěch. Není žádné překvapení, že filmová adaptace na sebe nenechala moc dlouho čekat. Čarodějka (Wicked: Part I) představuje příběh větší než život, tím si ale na sebe plete bič.
Na seriálovém kolbišti letos sklízel znovu velmi rozdílné ohlasy velkorozpočtový seriál Pán prstenů: Prsteny moci, tím ovšem letošní výlety do Středozemě neskončily. Svá práva na svět J. R. R. Tolkiena si samozřejmě úzkostlivě drží také studio Warner Bros., které nám ještě před plánovanou celovečerní honbou na Gluma přináší do kin poněkud netradičnější počin. Pán prstenů: Válka Rohirů (The Lord of the Rings: The War of the Rohirrim) je totiž poctivým anime, jež vychází z asijských vzorů. Jak se tento nečekaný úkrok stranou povedl?
Posilněn festivalovými úspěchy z Karlových Varů či Finále Plzeň přichází do tuzemských kin nový český film Od marca do mája režijního debutanta Martina Pavola Repky. Z diváckého hlediska není jeho prvotina na první pohled vděčná, zaujmout a okouzlit ovšem může zcela jiným způsobem, než bývá u filmů obvyklé.
Pokračování 8 let starého hitu Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa jde na jistotu. Vaiana je starší, moudřejší a jistější, ale pouť za novým sebevědomím si zopakovat musí. Jak se film Odvážná Vaiana 2 (Moana 2) povedl?
Příběh Josefa Hasila, nepolapitelného převaděče, který na československých hranicích zachránil před komunistickým režimem desítky lidí, se v posledních letech dočkává konečně té správné pozornosti a péče. Pryč jsou naštěstí doby, kdy se ho komunistický režim snažil co nejvíce pošpinit a lidé ho znali zejména díky době poplatnému snímku Karla Kachyni. Po seriálu Král Šumavy: Fantom temného kraje nyní přichází i důležitý dokument, jenž se na jedinečnou osobnost i tehdejší dění dívá díky zahraničnímu pohledu režiséra Krise Kellyho z trochu jiného úhlu.
Když před třemi lety vtrhla na Nefflix první série Arcane (Arcane: League of Legends) na motivy populární videohry, asi nikdo nečekal, jak velký fenomén zde vznikne. Nejednalo se totiž o laciný fan servis pro nadšené pařany, ale komplexní a svébytnou fantasy, u níž není znalost předlohy podmínkou. Druhá série proto stála před takřka nemožným úkolem – nejen, že měla na kvality a úspěch první série navázat, ale zejména spletitý příběh ve svých finálních epizodách uzavřít. Jak autoři v této misi obstáli?
Kdyby si hororový klaun Art přizpůsobil Máchovy láskyplné májové verše na vlastní povahové rysy, hrdliččin hlas by na Vánoce zval nejspíš ku krveprolití, masakru a pořádné dávce hraničního černého humoru. Tenhle zvláštní sváteční mix můžete zřít a posléze možná i nad záchodovou mísou procítit od tohoto čtvrtka v tuzemských kinech, kde startuje třetí díl hororového fenoménu posledních let, nezávisle vznikající série Terrifier (v českém překladu Klaunovy Vánoce). Brutální dvojku, která se před dvěma lety stala milionovou senzací v zámoří, znát nemusíte. I tak snadno pochopíte (potažmo se nad tím zděsíte), v čem tkví natolik mocný apel na žánrové fanoušky, kteří tolik prakticky vyvedeného a dobře natočeného násilí na velkých plátnech neoslavovali snad od osmdesátých let.
Španělský tvůrce Pedro Almodóvar sice nedávno oslavil 75. narozeniny, stále ovšem zůstává jedním z nejzásadnějších evropských režisérů, jehož každé dílo je minimálně v okruhu nemalé základny fanoušků a cinefilů událostí. To je i případ novinky Vedlejší pokoj (The Room Next Door), s níž Almodóvar překonal několik zásadních milníků. Jenže i přesto, že se jedná v podstatě o výstavní skříň jeho trademarků, nedokáže se diváka jeho dílo dotknout tolik, jak jsme u něj zvyklí.
Originálních, prazákladních učení o víře se v mraveništi tisíců teologických disciplín těžko dopátrat, podobně jako se stále složitěji určuje, jaká umělecká díla jsou v pekelně dlouhé éře kulturních recyklátů těmi původními. Konverzační horor Heretik, v němž prvotní romantický idol Hugh Grant testuje víru dvou mormonských misionářek ve svém domě plném hrozných tajemství, je navzdory duchaplně vyhlížejícímu námětu a spojenectví se studiem A24 právě takovým výtažkem dávno rozpitvaných postřehů a prázdného tlachání, proti nimž společně se zajímavým antagonistou zbrojí. Alespoň se díky cynické britské nátuře celkem pobavíme.
Druhá Duna (Dune: Part Two) se stala letos zkraje roku v kinech velkým hitem a potvrdila, že vizuálně a řemeslně podmanivá vize Denise Villeneuvea se u diváků ujala. Podle velebeného světa z pera Franka Herberta tak konečně vznikla úspěšná filmová franšíza, kterou hodlá studio Warner Bros. ždímat i mimo kinosály. Čekání na třetí díl, jehož se dočkáme za několik let, nám tedy má zpříjemnit šestidílná série Duna: Proroctví (Dune: Prophecy). Dokáže ovšem tento svět diváka oslnit i bez známých postav a režisérova precizního vedení?
Politika není písečkem pro slušné stavitele, kteří mají zájem na formování společných ideálů a nestarají se pouze o vlastní bábovičku. Bývalá slovenská hlava státu Zuzana Čaputová v dokumentárním portrétu Prezidentka, který mapuje její funkční období od překvapivého zvolení až po atentát na opozičně vyhraněného premiéra Roberta Fica, nastavuje přívětivou tvář idealistické a slušné političky, která se pokouší přiblížit lidu. Stominutový dokument ji zachycuje čistě v pracovním zápřahu, odkrývajíc reprezentativní funkci zákulisní a nakonec i veřejné rétoritky, která je nejen u našich východních sousedů nejsilnějším populistickým nástrojem, zvlášť podezřelým napojením na mediální schránku v případě Ficovy strany SMER. V mnoha směrech hodnotný projekt nicméně moc spoléhá na příhodně nastavený morální kompas a ve vztahu svého elegantního subjektu k teráriu politických žraloků zaujímá bezpečný odstup.
Stále není obvyklé, aby se český snímek dočkal své premiéry na věhlasném filmovém festivalu. Po dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, jenž byl uveden na letošním Berlinale, tu máme tento rok další počin, jenž se dočkal festivalové prestiže. Této pocty se dočkala novinka After Party, jež byla úspěšně představena na prestižním benátském festivalu. Úspěch snímku je výraznější ještě z důvodu, že se jedná o první režijní počin Vojtěcha Strakatého. Vážně ale dokáže u diváků tolik zarezonovat?
Cestopisný projekt Vandráci je divákům známý hlavně ze stejnojmenného seriálu z roku 2018, v němž Pavel Liška, Jan Révai a Hynek Bernard podnikali cestu střední Amerikou. Na úspěch seriálu navazuje celovečerní dokument Vandráci na ostrově lidojedů, kde populární trojice objevuje kulturu ostrova Papua Nová Guinea. Kromě poznávání života na ostrově snímek zabudoval fikční linii o spirituálním poutu s cestovatelem Miloslavem Stinglem a použil motiv loutkového divadla coby základ struktury vyprávění.
Dlouhé čekání je u konce a brány Kolosea se opět otvírají, aby zde gladiátoři jdoucí na smrt opět pozdravili císaře a za svůj život bojovali v hromadě písku a krve. Druhý Gladiátor (Gladiator II) přichází takřka čtvrt století po uctívané a oscarové jedničce, kterou nespočet diváků skoro božsky uctívá. Může u těchto diváků až příliš dlouho odkládaný sequel vlastně uspět? Zvládl Ridley Scott návrat do arény se ctí?
Psát v Hollywoodu sci-fi zápletky je po premiéře Tichého místa (A Quiet Place) o dost jednodušší. Poštvat na lidstvo agresivní vetřelce, kteří získávají převahu svými jasně vymezenými fyzickými či smyslovými devízami, se jeví jako nevyčerpatelný zdroj postapokalyptických scénářů. Do rozšiřující se kolekce podobných dystopií se přidává premiéra Hranice přežití (Elevation) s nynějším Kapitánem Amerikou Anthonym Mackiem, v níž nezničitelní brouci z hlubin země vyhladili většinu lidské populace. Přeživší se zdržují v horských pásmech s nadmořskou výškou přesahující 2440 metrů, která udává bezpečnou zónu, do níž brutální opancéřovaní „reapeři“ z neznámých důvodů nevkročí. Scénář si s kontextem obecně hlavu neláme, ale film za 90 minut nestačí nudit a v rámci schovávané před zabijáckými monstry si vede lépe než většina epizod The Last of Us.