Články

Do kin vstupuje jeden z horkých adeptů na pozici jednoho z komerčně nejúspěšnějších filmů roku (tedy hned po třetím Avatarovi) – Zootropolis: Město zvířat 2 (Zootopia 2). První díl zaznamenal před téměř deseti lety obří úspěch, překonal miliardu dolarů a stal se jednou z nejpopulárnějších disneyovek tohoto tisíciletí. Dvojka má našlápnuto tento úspěch zopakovat. Jen šlape po vymetených cestičkách až příliš okatě.

Čas od času se i z nečekaných zákoutí filmového průmyslu vylíhne dílo, které dlouho po projekci nemůžete rozdýchat a jehož myšlenky, byť i podprahově, ovlivní váš pohled na svět. Baladická novinka Netflixu Sny o vlacích (Train Dreams) s Joelem Edgertonem je přesně tím filmem.

Osgood Perkins, jehož otec Anthony vyděsil celou generaci diváků svou rolí v Psychu, se teprve rok a půl dere do pozice moderního hororového elitáře. Režisér ohromujícího hitu Longlegs, ale také morbidně zábavné Opice nás v žánrové novince Keeper bere na tradičnější trip do lesní chaty, již obklopuje cosi tajuplného. V kinech od tohoto týdne podává dost jednoznačnou alegorii partnerství a navzdory úmornému tempu má stále oko na prohnilost a démonickou esenci každého vycentrovaného existenciálního úhlu.

Někdy si chce člověk v kině jen tak odfrknout. Zajít si na poctivý akční výplach, v němž je všechno správně přepálené, neexistují zde fyzikální zákony, explodují tu těla záporáků všemi způsoby a tvůrci se tomu se svými nápady a hravostí jenom smějí. Sisu: Odplata (Sisu: Road to Revenge) je přesně tou čistou žánrovou radostí, která musí potěšit každého příznivce řízných chlapáckých filmů.

Dobrých velkých fantasy franšíz není nikdy dost a první díl muzikálové duologie Čarodějka všechny přesvědčil, že mezi ně zapadne. Tento týden má premiéru druhá a závěrečná část, prozaicky nazvaná Čarodějka: Druhá část (Wicked: For Good). Bohužel ale ukazuje, že subverze jednoho z nejváženějších amerických fantasy děl k velkým ságám patřit nebude.

Česká novinka Neporazitelní budí z ukázek či plakátů dojem poctivého sportovního filmu. Snímek Dana Pánka, inspirovaný událostmi z mistrovství světa v parahokeji z roku 2019, má ovšem daleko větší ambice a chce nabídnout zejména silné lidské příběhy o druhých životních šancích. I když může tato snaha vést až k přílišnému patosu a hře na city, v Neporazitelných se z těchto ingrediencí daří vykřesat divácky vděčnou a zábavnou podívanou.

Tomáš Pavlíček je poměrně žánrově flexibilním režisérem, od něhož člověk neví, co v příštím projektu čekat. Držitel Českého lva za komedii Přišla v noci sice aktuálně pracuje na druhé řadě temné Metody Markovič, mezitím si však odskočil k poněkud odlehčenějším dětským projektům. Zatímco loňská štědrovečerní pohádka Tři princezny skončila katastrofou, jeho novinka Bubák, kterou natočil v tandemu s animátorkou Kateřinou Karhánkovou, je výrazně vděčnější a zábavnější podívanou.

Blockbusterová show o iluzionistech se od roku 2013 chlubí tím, že běžná špionážní schémata obrací naruby a své triky vyzrazuje až posléze, nikoli dopředu jako Dannyho parťáci a většinou i týmy Ethana Hunta. Třetí Podfukáři (Now You See Me: Now You Don't) v kinech právě opakují totéž a posouvají se jen zapojením mladé generace kouzelníků, která si narativ plný náhod ve světě, kde se vše příhodně nakupí a každý může být komplicem „Robina Hooda“, krade pro sebe. Díky tomu jde o díl, jenž je nejméně zahleděný do „geniálních“ triků a postavy i trochu polidšťuje.

Romány Stephena Kinga budou asi vždy patřit k těm, jejichž příběhy se budou moci zpracovávat v každé době, ať už jde o horory, mysteriózní thrillery nebo dystopické fikce. Těžko samozřejmě předvídat, jak bude svět vypadat za takových 40 let, nicméně Kingův román Běh o život, poprvé vydaný roku 1982, je i po dlouhých dekádách stále znepokojivě aktuální – od drsných reality show, jejichž diváci se posmívají chudým lidem, až k fake news a zpochybňování každodenní skutečnosti. Dává celkem smysl, že adaptace takového díla tedy vznikla i letos, i když to s sebou přinese několik problémů. Ne všechny aspekty knihy jsou totiž nestárnoucí a některé z nich zestárly nepěkně, čímž se ovšem tvůrci nového snímku Běžící muž (The Running Man) nenechali zastrašit.

Prožila plodný stoletý život a její filmařská kariéra, která vrcholila v období Hitlerovy Třetí říše před startem druhé světové války, je nadčasovým vzorem dokumentární praxe, ale také letitým předmětem veřejného pohrdání a skepse. Dokument Riefenstahl v českých kinech rozevřel archivy nejslavnější „nacistické“ režisérky Leni Riefenstahl a především formou veřejných názorových konfrontací nabádá diváka k uvažování, jak moc je umění ze své podstaty politické a jak filmy jako Triumf vůle nebo Přehlídka národů zhodnocují i zavrženíhodnou ideologii tehdejšího režimu.

Slavný herec Dwayne Johnson po letech v čím dál zaměnitelnějších blockbusterech a řadě propadáků správně usoudil, že diváky začíná se svým tradičním výrazem a jedním tílkem už nudit. Jako řada hollywoodských hvězd se proto rozhodl prokázat své herecké kvality nečekaným žánrovým přesunem. V Mlátičce (The Smashing Machine) pak na sebe dokonale strhává pozornost nejen svou vizuální proměnou. Samotný snímek ale dokáže rozproudit poměrně rozporuplné reakce.

Už po prvních dvou zveřejněných epizodách seriálu Pluribus na Apple TV+ je jasné, že Vince Gilligan to zase dokázal. Televizní veterán z Akt X, Perníkového táty a Volejte Saulovi si imperialisticky překroucené heslo E Pluribus Unum interpretuje v mezích satirické sci-fi, kdy lidské veškerenstvo po mimozemském zásahu splyne v jednu propojenou entitu. Až na pár „nešťastných“ jedinců v čele se zatrpklou spisovatelkou Carol (Rhea Seehorn), která zůstala svá a se zoufalstvím sleduje blazeovanost nového „utopického“ řádu, zcela mimochodem vystavěného na největší genocidě všech dob.

Palčivé téma sexuálního násilí se začíná stávat součástí i české filmové a televizní tvorby. Důkazem je televizní psychologicko-kriminální drama Guru, zpracovávající formou fikce skutečný případ. Před třemi lety se minisérie poprvé objevila na platformě Voyo (dnes Oneplay), od nedělního večera se počin s Vojtou Kotkem poprvé podívá i na obrazovky TV Nova.

Zásadní dílo gotického hororu z počátku 19. století vyvolává u filmařů obsesi srovnatelnou s umanutostí Victora Frankensteina, jenž i v novém filmovém zpracování Frankenstein od Guillerma del Tora na Netflixu přivádí k životu své „monstrum z márnice“. Rozmáchlý portrét lidského velikášství, pomíjivosti i mučivých dopadů neopětovaných citů se odklání od románu Mary Shelleyové a nadčasový příběh o nepřijetí odlišnosti transformuje v melodrama o zrůdnosti polámaného srdce, kde bezpečně poznáme rukopis tvůrce oscarové Tváře vody či Purpurového vrchu – a to v dobrém i ve zlém.

O psychologickém dramatu Die My Love od festivalové velikánky Lynne Ramsay se v poměrně velkých superlativech mluví už od premiéry v Cannes, a to zejména v souvislosti s intenzivním výkonem Jennifer Lawrence. Slavná herečka má dle mnohých díky roli psychicky utrápené matky znovu šanci zabojovat o Oscara. Dokáže však tísnivá novinka zaujmout i něčím jiným než maximálně odevzdaným hereckým výkonem a sérií depresivních výjevů?