Články

První Díra (El hoyo) přišla právě na vrcholu trendu všudypřítomných alegorií kritizujících nespravedlivou dělbu bohatství ve společnosti a svůj námět zabalila do atraktivního hávu hororu. vypráví příběh o surreální vertikální věznici, skrz kterou se každý den spouští luxusní hostina vypočítaná přesně podle potřeb všech přítomných. Kdyby měli lidé v horních patrech dost slušnosti a rozumu, na každého vězně by zbyla spravedlivá porce. Protože se ale (doslovné) horní vrstvy obyvatel chápou příležitosti a cpou si břicha, ti dole hladoví. Nyní přichází pokračování Díra 2 (El hoyo 2), které se dočkává o řád chladnějšího přijetí. Čím to?

Už na první pohled se to zdá jako recept na divácký hit, s nímž televize Nova skoro nemohla šlápnout vedle. Režisér Jiří Vejdělek je oblíbeným autorem, na jehož snímky publikum slyší, a taneční tematika je v českých luzích a hájích také velmi oblíbená, zejména pokud se s ní rozhodnete vyrukovat v podzimním období, v němž už příští týden znovu odstartuje StarDance. Přidejte si k tomu řadu oblíbených tváří a máte na světě produkt, který dává z komerčního hlediska smysl. Z toho diváckého ale příliš radosti nenabízí.

„Všichni se chtějí bavit, ale co se taky zamyslet?“ zaznívá nedlouho po začátku Velkého pána, loutkového dobrodružství navazujícího na devět let starého Malého pána. Ten představoval ojedinělý úkaz především v tom, že na rozdíl třeba od Svěrákovy pohádky Kuky se vrací (2010) nevyužil možnost digitálního odstranění šňůrek a vodících drátů u loutek, což ale nakonec spíše podtrhlo specificky fantaskní atmosféru celého díla. Povedlo se kouzlo zopakovat i u dlouho chystaného pokračování, které publiku troufale nabízí podněty k přemýšlení?

Prsteny moci (The Lord of the Rings: The Rings of Power) nebyly v první sérii nikdy „špatné“, doplácely ale na přehršel dějových linií a pomýlenou snahu tvůrců vzbudit zvědavost publika zbytečnými záhadami. Stále se naštěstí jednalo o úchvatnou filmařskou práci, jaká mimo plátna nemá obdoby a během níž zjevně stovky lidí odvedlo maximální výkon. Pochvalu si zasloužil design světa, důraz na praktické efekty a ano, i celkem funkční práce s předlohou. Při sledování jsme tedy dostávali spoustu úžasných střípků nádherných scén a dobrých nápadů, které ale tak úplně nezapadly do sebe. Druhá série, svému apokalyptickému závěru navzdory, v tomhle ohledu přichází (prozatím) s happy endem. Je výjimečnou ukázkou toho, jak se může seriál vyšvihnout na zcela novou úroveň kvality. (V textu předpokládáme, že jste druhou řadu viděli celou, očekávejte tedy spoilery)

Druhý Joker s podtitulem Folie à Deux se dlouho počítal mezi nejočekávanější filmy podzimu a měl být komiksovkou, která opět do žánru vnese trochu realističtější a vážný tón. Jednička se ostatně stala společenským fenoménem a jako první film s ratingem R (diváci do 17 let mohli na film pouze v doprovodu dospělého) utržil přes miliardu dolarů. Jenže dvojka dle všeho tento úspěch nezopakuje. Kolem projektu se začínají šířit čím dál negativnější reakce a divácká očekávání klesají. Jak velkým zklamáním ale druhý Joker nakonec je?

Na Canal+ dnes startuje první tuzemský seriál této televize a streamovací platformy, který rozhodně ambicemi a odvahou nešetří. Přináší totiž nevšední pohled na dobu národního obrození, konkrétně na postavu mnohými proklínané Zdeny Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka Borovského. Nečekejte ale usedlé kostýmní drama, mladí režiséři Matěj Chlupáček a Cristina Groșan totiž dali látce svižnější háv, který možná řada konzervativních diváků bude mít problémy zkousnout.

Měla to být jedna z nejočekávanějších a nejhvězdnějších kinopremiér podzimu. Krimi komedie Vlci (Wolfs) sehnala do ústředních rolí hollywoodské megahvězdy Brada Pitta a George Clooneyho a s nimi nemůžete mít úplně skromné plány. I přesto se ale Apple na poslední chvíli rozmyslel, změnil strategii a svou novinku, na níž si ústřední hvězdy dost namastily kapsu, nakonec zveřejnil na své platformě Apple TV+ hned. A vzhledem k rutinním kvalitám projektu to bohužel dává dokonalý smysl.

Amerikánka se po půlročním posunu premiéry konečně dostává do kin. Mezitím se stala jedním z nejočekávanějších tuzemských filmů, přinejmenším tedy v cinefilní komunitě. Trailery už od začátku roku lákají na další svéráznou práci režiséra a producenta Viktora Tauše, jehož notorické seriály Modré stíny a Zrádci svého času vedly k zaplavení diváckého centra České televize dotazy, zda se náhodou neporouchalo vysílání. Amerikánka je nejspíš nejosobnějším filmařovým dílem, připravoval ji řadu let a realizaci předcházelo několik multimediálních projektů. Vede to vše k podnětnému diváckému zážitku?

Tento rok nenabídl fanouškům animovaných filmů, ať už malým či odrostlejším, příliš mnoho důvodů vytáhnout kapesníčky a pořádně si poplakat. Schopnost dojmout diváka, který dokáže k animovaným postavám až nebývale přilnout a prožívat s nimi i ty nejhlubší emoce, ostatně patří k devízám nejkvalitnějších žánrovek. Čtyřky Kung Fu Pandy či Já, padoucha už ale spoléhaly spíš na rutinu a V hlavě 2 vyvolávalo stejný efekt jako poprvé, takže už se kýžené emoce nedostavily. Teď ovšem přichází do kin novinka Rozzum v divočině (The Wild Robot), která z vás chce slzičky vyždímat do poslední kapky. A to se jí poměrně dobře daří.

Monstrum – Příběh Jeffreyho Dahmera (Monster: The Jeffrey Dahmer Story) se na Netflixu setkal s předvídatelným úspěchem, vždyť se tu tým seriálového hitmakera Ryana Murphyho (American Horror Story, Glee, Plastická chirurgie s. r. o.) střetl s nesmírně vděčným true crime námětem. Po dvou letech tu tedy máme nevyhnutelný nášup, Příběh Lylea a Erika Menendezových (Monsters: The Lyle and Erik Menendez Story), který se na ploše devíti bezmála hodinových epizod pokusí poodkrýt vysokoprofilový případ z přelomu 80. a 90. let. Synové prominentního amerického podnikatele a aspirujícího senátora brutálně zavraždili oba své rodiče. Po několika týdnech zuřivého utrácení nově nabytého dědictví byli zatčeni jako přední podezřelí (což se brzy potvrdilo) a svou obhajobu založili na tvrzení, že byli celý život oběťmi sexuálního, fyzického a psychologického násilí. Jde to ale mladým a krajně nesympatickým mužům věřit?

Francouzský filmař Alexandre Aja má už zhruba dvě dekády pověst hororového talentu, který natáčí obstojné, nikdy však ne úplně špičkové žánrové příspěvky. Jeho snímky Noc s nabroušenou břitvou a Hory mají oči naznačily potenciál, jenž žádná další díla nedokázala úplně naplnit; ačkoli takové Rohy či Zrcadla si získaly nemálo fanoušků. Novinka s hvězdnou Halle Berry je rovněž zajímavě provokujícím titulem, avšak ze zámořských reakcí je už teď jasné, že ani podesáté (!) Aja své kvality neprokázal naplno.

Americký prezident Donald Trump prohrál minulé volby. Nejenže to odmítl uznat, okamžitě rozvířil lži o jejich zfalšování a dokonce vyvolal amatérský pokus o převrat. O čtyři roky později panuje strach, co nastane v listopadu, kdy se může situace opakovat jak podle kopíráku. A nebo hůř. Z tábora MAGA už dávno slyšíme, že jejich prohra je možná jen v případě podvodu. HBO tedy uvádí dokument Stopping the Steal, u nás dostupný na službě Max, a připomíná minulou spoušť.

Všichni tam jednou musíme. A pokud máme trochu štěstí, poslední chvilky na tomto světě s námi prožije i hrstka našich nejbližších, pro něž umírání blízkého člověka rovněž představuje emočně i existenčně bezprecedentní výzvu. Netflix uvádí v zahraničí velebené komorní drama Jeho tři dcery (His Three Daughters), v němž Elizabeth Olsen, Carrie Coon a Natasha Lyonne nervózně i smířlivě očekávají poslední vydechnutí svého nevyléčitelně nemocného otce. V bytě, ve kterém spolu kdysi vyrůstaly, dochází k syrovým i melancholickým pravdám o svých životech a prohlubují vlastní rozviklané vztahy. Čistěji koncipovaný a přirozeněji dojímavý snímek jsme na streamu dlouho neměli.

Oškliví (Uglies) opatrně zkouší, jestli je svět připraven na návrat filmových teen dystopií. Subžánr, jenž má bohatý život v literatuře, se zatím nepodařilo konzistentně udržet na plátnech a monitorech. Necelé dva týdny od uvedení aktuálního příspěvku obdržuje Netflix celkem smíšené signály. Snímek si odnáší tristní hodnocení, přesto generuje slušná čísla sledovanosti. Snad dojdou hlavouni k správnému poučení, tedy že princip ano, provedení ne.

Režisér Bohdan Sláma se letos představuje už podruhé. Zatímco v únoru uvedl svůj autorský, v mnoha ohledech problematický, ale i podnětný snímek Sucho, nyní jde do kin jeho spolupráce se scenáristou Ivanem Arsenjevem s názvem Konec světa. Ta se stejně jako v případě předchozí Krajiny ve stínu (2020) vrací do pohnuté historie 20. století a opět nabízí zvláštně rozklížený, unikavý, zároveň však i uhrančivý pohled na proměny dobové mentality.