Články

Na HBO konečně začal seriál Režim (The Regime), očekávaný hlavně pro Kate Winslet v čele. Mnohé první recenze bohužel na politické satiře odehrávající se ve fiktivní středoevropské zemičce nenechávají nit suchou. Do mírného metakritického nadprůměru výsledek táhne výhradně výkon milované herečky, vše ostatní budí rozčarování. Měli jsme příležitost zhlédnout všech šest epizod, jedná se tedy opravdu o takové zklamání?

Na Kosmonauta z Čech (Spaceman) jsme byli jistě nemálo zvědaví, den po uvedení na Netflixu to s ním však nevypadá nejlépe. Metakritické přijetí kleslo pod polovinu pozitivních recenzí, procentuální hodnocení na databázích osciluje mezi pětkou a šestkou. Bez velkého napínání lze prozradit, že ke stejnému číslu dojde i tato recenze, ale čísla nejsou vše. Tahle adaptace americké předlohy původem českého spisovatele Jaroslava Kalfaře skutečně naplňuje přívlastek „úctyhodné selhání“, jímž ho ověnčili v zahraničí.

Superžena se prezentuje jako „romantický film o hledání sama sebe“ a s tímto tvrzením nejde nesouhlasit – film se opravdu vehementně hledá, bohužel se však během (naštěstí střídmé) 85minutové stopáže ani náhodou nenajde. Jde o dosud nejambicióznější, nejumělečtější a také nejděsivější projekt Evy Toulové, jež se navzdory svému mládí stala postrachem filmových recenzentů.

Na žádný snímek nebyl v poslední měsících a možná i letech upřen zrak s takovými očekáváními jako na druhou Dunu (Dune: Part Two). Adaptace velebené sci-fi ságy od Franka Herberta si získala přízeň čtenářů knihy i tradičních diváků už výtečným prvním dílem, druhé části ovšem předchází naprosto extatické zahraniční recenze a příslib komerčního spasitele, jenž po dlouhých týdnech sucha naplní kina a utrží stamiliony. Sequel Duny (Dune) je zkrátka takřka předurčen k tomu, aby se stal kinoudálostí a největším diváckým hitem Denise Villeneuvea. Jenže tak jednoduché to snímek u diváků mít asi nebude.

Je libo Hru o trůny v historických kulisách feudálního Japonska? Na Disney+ vyšly první dvě epizody výpravné desetidílné série Šógun (Shōgun) na motivy románu Jamese Clavella, jenž líčí poslední roky krvavého období Sengoku v pozměněné dramatizované formě. Anglický protagonista John Blackthorne (Cosmo Jarvis), jehož inspirací byl mořeplavec a pozdější samuraj William Adams, připluje roku 1600 ve zuboženém vraku k břehům Japonska. Špinavý „barbar“ vnese mezi tamní znesvářené vladaře, jimž portugalští misionáři přiváží katolickou víru, dosud utajovanou pravdu o imperiálním rozdělení známého světa. Blackthorne se stává klíčovou figurou mocenské partie, v níž se rychle sloučí s váženým lordem Yoshii Toranagou (Hiroyuki Sanada), proti kterému se chystá politické spiknutí.

Osmým dílem v pondělí skončila druhá řada komediálního seriálu Dobré ráno, Brno!, jenž se točí kolem svérázného štábu ranního pořadu brněnského studia České televize. Tvůrci v čele s Janem Prušinovským tentokrát přesouvají svou pozornost od satirického pohledu na zákulisní fungování veřejnoprávního molochu k soukromým životům hlavních postav. Daří se jim tak bez prohlubování příkopů uvěřitelně vykreslit generační střet a zároveň nerezignovat na kousavý humor ani brněnský genius loci.

Avatar: Legenda o Aangovi (Avatar: The Last Airbender) je pravděpodobně nejvlivnější americký dětský animovaný seriál tohoto století a modla tamních mladších mileniálů i starší generace Z, jejichž dětství po své premiéře v roce 2005 ovládl. Prakticky žádné televizní fantasy se od té doby nevyhnulo srovnání. Jeho vstup na velká plátna však zabrzdil M. Night Shyamalan svou dnes již notoricky příšernou celovečerní adaptací z roku 2010. Příběh o malém spasiteli skončil u ledu na skoro patnáct let, než se vrátil v podobě hraného seriálu Netflixu. Kdybyste se nyní, necelý týden po premiéře, podívali na různé databáze, našli byste hodnocení odpovídající skromné spokojenosti. Pokud byste navštívili sociální sítě a poslechli si názory početného fandomu předlohy, dozvěděli byste se něco o válečném zločinu proti lidskosti, jímž má tento seriál být.

Nová česká rodinná komedie Matka v trapu nabízí další komedii ze života, která nám chce se smířlivým nadhledem ukázat, jak se dá vyrovnat s životními trápeními. Není to nemožné, jako bezprostřední srovnání se nabízí americké Zimní prázdniny uvedené v našich kinech ve stejný den. Námětem velmi banální film o povědomých životních útrapách, který táhnou skvělí herci a silná režie i přes občasné zašustění papírem. Při zhlédnutí českého snímku můžeme jen tápat, proč je pro nás něco takového zdánlivě nedosažitelné.

Einstein a bomba (Einstein and the Bomb) je britský snímek uvedený čerstvě na Netflixu, jenž ve své hodině a čtvrt dramatizuje myšlenky Alberta Einsteina a z pohledu na marketing je jasné, že doufá v získání pozornosti hlavně příznivců megaúspěšného Oppenheimera. Drtivou většinu skromné stopáže sledujeme irského herce Aidana McArdlea, jak v poměrně dobře technicky ošetřených scénách přehrává stylizované momenty z fyzikova života s péčí fikčního dramatu. Svou strukturou, užitím vysvětlujících mezititulků i autentických záběrů a absentujícím tradičním dějovým obloukem ale výsledek evokuje víc dokument.

Zatímco o některých hororech díky jejich námětu či silné propagaci slyšíme měsíce dopředu (zdravíme úspěšného producenta Jasona Bluma), jiné proplouvají pod radarem a buď se z nich stanou nečekané hity, nebo upadnou v zapomnění stejně rychle, jako se vynořily. Novinka Hlasy mrtvých (Baghead), v níž chtěla svou celovečerní kariéru nakopnout Freya Allan ze Zaklínače, pak bude patřit do té druhé kategorie. Nenabízí totiž nic, co byste v žánrových vodách dosud neviděli.

Právě ve chvíli, kdy vstupují Zimní prázdniny (The Holdovers) do českých kin, se mírně vyrovnává jazýček vah u oscarových predikcí. Poslední měsíce platilo, že jasným kandidátem na zlatou sošku za nejlepší mužský herecký výkon je Cillian Murphy z Oppenheimera. Jakmile se ale sezóna udílení cen skutečně rozjela, začal stoupat prospekt oscarového vítěze Paula Giamattiho. V tuto chvíli se podle překvapených komentátorů zdá, že má Giamatti možná dokonce trochu navrch, i když rozhodnuto zdaleka není. Podívejme se tedy, jestli je všechen ten povyk na místě.

Necelý měsíc po slovenské premiéře se Válka policajtů dostává i do našich kin. Velkolepé uvedení snímku na košickém stadionu zhlédly čtyři tisícovky diváků a divaček, dosud na film ve slovenských kinech vyrazilo přes sto tisíc lidí. Dočká se podobná kriminálka podobné popularity i u nás? Našlápnuto nemá špatně.

Snímek Manželé Stodolovi přišel jakoby odnikud – málokdo ho vyhlížel, málokdo o něm vlastně věděl. Přesto je jasné, že má značný potenciál, vždyť naše fascinace sériovými vrahy a jejich životy nemá dno. Před režisérem Petrem Hátlem se také tyčilo mnoho překážek, mnoho slepých uliček. Některým se úspěšně vyhnul, jiným ne.

Jamajský zpěvák a neúnavný rastafariánský bojovník za lásku a smír Bob Marley, jehož desku Exodus jmenoval časopis Time nejlepším albem 20. století, se třiačtyřicet let po své předčasné smrti dočkal vlastního hollywoodského životopisu. V kinech uváděný snímek Bob Marley: One Love s Kingsley Ben-Adirem (Peaky Blinders) však nedělá nic proto, aby svou existenci jakkoli ospravedlnil. Unyle předhazuje drobky z hudebníkova pozdního života a 100 minut tápe mezi několika silnými tématy, z nichž ukusuje ještě jalověji než Bohemian Rhapsody.

Bohdan Sláma je držitelem pěti Českých lvů a jedním z nejrespektovanějších režisérů posledních dvou dekád. Snímkem Sucho se vrací do prostředí českého (v tomto případě přesněji jihomoravského) venkova, který hrál podstatnou roli už v předchozích Slámových filmech jako Divoké včely (2001), Štěstí (2005) nebo Venkovský učitel (2008). A to s velmi aktuálním tématem.