Články

Nová true crime série Voya Kauza Kramný otevírá bolestivý případ vraždy/smrti matky a dcery, jež se v roce 2013 nevrátily z dovolené v Egyptě. Manžel a otec je našel vedle sebe v posteli, mrtvé, snad v důsledku otravy jídlem. Tedy tak zní jeho verze. Ta druhá, oficiální a potvrzená soudem, ho označuje za vraha. Svou nejbližší rodinu měl popravit elektrickým proudem. Zní to absurdně? Jak si toho mohli egyptští vyšetřovatelé nevšimnout? Právě to dodnes tvrdí jak on, tak i jeho obhajoba a několik odborníků. Pět zhruba čtyřicetiminutových epizod rekapituluje oficiální sled událostí, ale dává taky bohatý prostor Kramnému a jeho stoupencům, aby ho zpochybnili.

The Boys (Banda) nebyli nikdy jemným seriálem. Přesto způsob, jakým se čtvrtá řada pustila do amerických republikánů, konzervativců a fašistů, je přeci jen úplně jiné kafe. Ve svém podobenství jsou nyní hlasitější, doslovnější a agresivnější než kdy dřív. Když se novináři zeptali tvůrce Erica Kripkeho, jestli už to trochu nepřehání, řekl: „Komu se to nelíbí, ať jde sledovat něco jiného.“ Jistě má v principu pravdu, snad si ale uvědomuje, že k němu už výtky nesměřují jen od uražených pravičáků, jak je jeho cílem, ale i spousty těch, kteří s ním názorově souhlasí, ale ocenili by přístup s větším citem pro nuance.

V hlavě 2 (Inside Out 2) se dočkalo české premiéry o měsíc později než v domácích Spojených státech, prý kvůli strachu distributora postavit novou pixarovku do přímé konkurence Mimoňů. Nakonec víme, že alespoň jinde ve světě tento problém nevznikl a ze snímku se stal obrovský komerční hit, jenž dalece překonal jedničku a chystá se vstoupit do (bez započtení inflace) patnáctky nejvýdělečnějších filmů všech dob. Jedná se pro Disney/Pixar o úspěšný reparát po řadě nezdarů nejen komerčně, ale i kvalitativně?

Návraty po letech jsou u známých filmů a značek vždycky obtížné. Katastrofický Twister z roku 1996 byl solidní blockbusterovou zábavou, nikdy ovšem snímek nedosáhl takové popularity jako třeba Mizerové a Policajt v Beverly Hills, jejichž návraty jsme v posledních týdnech taky zažili. Postupem let se pak na popcornovku plnou tornád a létajících předmětů spíše zapomnělo. Z toho důvodu se zdá vysokorozpočtový comeback Twisters za 200 milionů dolarů komerční sebevraždou a zbytečným pokusem. Ona je to ale nakonec hodně příjemná zábava.

Zatímco jsme pilně pokrývali karlovarský festival, se na streamovacích službách vyklubal hit z jiného ranku. Romantická komedie s Nicole Kidman a Zacem Efronem Rodinná aféra (A Family Affair), na kterou je velmi snadné v nabídce Netflixu kliknout. Za těch pár dnů už publikum prostřednictvím hodnocení na filmových databázích stihlo vyřknout ortel přinejlepším průměrného výsledku a nám nezbývá než ho posvětit.

„Proč jsi nekřičela? Proč jsi to nezastavila?“ ptá se téměř každý kolemjdoucí mladé herečky poté, co žena obviní svého kolegu ze znásilnění během natáčení milostné scény. Podobné otázky a na ně navázané nejednoduché odpovědi jsme v souvislosti s kauzami v rámci hnutí #MeToo slýchali opakovaně. Mexické drama Špatný herec (Un Actor Malo) dokáže po většinu stopáže tato témata velmi zdařile rozebírat.

Romantikám v kinech možná konečně začíná svítat na lepší časy. Po letech půstu, kdy se většina žánrovek přesunula na streamovací služby, udělala divákům radost příjemná jednohubka S tebou nikdy, na niž by nyní mohla úspěchem navázat novinka Vezmi mě na Měsíc (Fly Me to the Moon). Ta spoléhá na daleko hvězdnější obsazení a atraktivní prostředí NASA, ve výsledku je však podobně příjemnou a neurážející zábavou.

V roce 2019 se stal facebookový blog Zápisník alkoholičky nečekaným fenoménem, který získal cenu Magnesia Litera a dočkal se i knižní podoby. Jeho autorka Michaela Duffková od té doby rozjela řadu projektů věnujících se tématu alkoholismu a způsobům, jak s tímto společensky až příliš tolerovaným problémem bojovat. Jako součást rozsáhlejší kampaně, kam spadá třeba i nedávno vzniklá iniciativa Ženy s odvahou, dává zfilmování osudu Duffkové smysl, jelikož se díky tomu mohou v jádru bohulibé aktivity dostat k většímu množství lidí. Jako filmové dílo však Zápisník alkoholičky trpí až příliš mnoha problémy.

Kevin Costner byl vždy sveřepým buldokem, co si jde neohroženě za svým, i kdyby ho to mělo stát střechu nad hlavou. Viděli jsme to u Posla budoucnosti i Tance s vlky a aktuálně to můžeme pozorovat u Horizontu (Horizon: An American Saga - Chapter 1). Do vysněného čtyřdílného opusu o osidlování Divokého západu herec investoval nemalou část svých peněz, po komerčním neúspěchu první části se dá ovšem velmi hlasitě pochybovat, zda se všech čtyř dílů vůbec dočkáme. Jedná se přitom o ten druh komerčního selhání, jehož tvůrčí odvahu lze ocenit.

Všichni víme, že když je nejhůř a už to vypadá, že svět směřuje k neodvratitelné katastrofě, můžeme se spolehnout na odhodlané muže a ženy v čele našich národů, kteří vydají společné prohlášení a vše navrátí do správných kolejí. Ujetá politická satira Drby (Rumors) ukazuje, jaké překážky musí tito hrdinové překonávat. Možná mezi nimi bude i armáda masturbujících zombies.

Karlovarský festival po loňské všeobjímající Unavené naději přivítal i letos tříhodinové dialogové drama, jehož existenciální záběr se během závěrečných titulků zdá být úplný, naplňující i interpretačně provokativní. Německý snímek Umírání (Sterben), který porota na berlínském festivalu vyhlásila nejlepším celovečerním filmem, s cynismem i mrazivou upřímností zobrazuje dysfunkční epilog jedné čtyřčlenné rodiny, která nikdy nedošla sounáležitosti. Dokonce ani tehdy, když oba rodiče vystupují z podzimu života vstříc nevybíravě studené smrti. Dva nesourodí sourozenci přitom přistupují k nepsané povinnosti účastnit se trpkých konců svých rodičů podle svého, lapení ve vlastních životních zkouškách a hluboce zakořeněných pocitech, s nimiž následují existenční smysl skrze vysoké umění i lahve s tvrdým alkoholem.

V canneské soutěži se letos objevil i velmi zajímavý dánsko-polsko-švédský příspěvek, který mohli vidět i diváci v Karlových Varech. Dívka s jehlicí (The Girl with the Needle) totiž částečně vychází ze skutečného příběhu, do značné míry však jde o notně fantaskní fikci. Snímek Magnuse von Horna navíc kombinuje hned několik zdánlivě protichůdných žánrů, což dohromady napomáhá vytvoření unikavého, provokativního tvaru.

Jako každý ročník karlovarského filmového festivalu, i tento přinesl několik nečekaných filmových překvapení. Snímků, o nichž se zprvu moc nemluvilo a mezi diváctvem se toho tolik nečekalo, nakonec však dokázaly zanechat v publiku velmi silné dojmy. To je případ norského počinu Až na věky (Elskling), který se na KVIFF představil ve světové premiéře a hned při první projekci si od diváků vysloužil dlouhý potlesk vestoje a hromadu probrečených kapesníčků. A naprosto po právu.

V Karlových Varech se premiéry dočkal i dokumentární portrét skupiny Tata Bojs, od něhož se i díky režijní účasti Marka Najbrta očekávaly velké věci. Zapojení jednoho z autorů Kanceláře Blaník a laureáta pěti Českých lvů totiž naznačovalo, že půjde o něco víc než rutinně zpracovaný medailonek, čemuž měla napomoct i hudební originalita a tvárnost kapely či její důraz na vizualitu. Výsledný tvar s názvem Tatabojs.doc (či také tata_bojs.doc) sice nejpřísnějším nárokům nedostojí, přesto se v porovnání s konkurencí jedná o svižné a stylové dílo.

Existuje něco nevypočitatelnějšího než hormonálně rozklížená kulturistka na steroidech? Kristen Stewart, jedna z nejznámějších LGBTQ+ celebrit, lačně skočila po příležitosti pracovat se spisovatelkou a režisérkou Rose Glass, jejíž debut Svatá Maud vzbudil roku 2019 rozruch na britské akademické scéně. Zatracenou krvavou lásku uvádí karlovarský filmový festival v půlnoční sekci, kam esteticky hutný neo-noir s přímočarou psychologickou charakterizací a jednoduše vtahující zápletkou raných filmů bratří Coenů pasuje jako žíly na vycvičený biceps.