Články

Populární herec Mads Mikkelsen má víc práce než kdy jindy, a to jako tradičně v zámoří i doma v Dánsku. Letitý kamarád Anders Thomas Jensen s ním natočil další absurdní tragikomedii Poslední Viking (Den sidste viking), kterou v kinech můžete zhlédnout třeba jako součást severské přehlídky SCANDI. Trochu jinak pojatá pohádka o nezdravé konformitě lidstva, které kolem sebe buduje nepřeberné množství právě vyhovujících realit, je podobným dílem bláznivě vtipná i drsně dramatická. A nejde to úplně hladce dohromady.

Netflix se rozhodl svůj filmový ročník odpíchnout ve velkém stylu. Od pátku proto vypouští do světa hvězdně obsazenou novinku Rána (The Rip), v níž zase jednou spojili síly Ben Affleck a Matt Damon, tentokrát pod taktovkou žánrového matadora Joea Carnahana. Snímek měl všechny předpoklady stát se poctivým drsným thrillerem. Jenže jak už to tak u Netflixu často bývá, skončila tato snaha někde v půlce cesty.

Víc než kdykoli od ukončení druhé světové války je dnes důležité si připomínat, co přesně by moderní svět měl sledovat systémem mezinárodního práva. Celovečerní kinopremiéra Norimberk (Nuremberg), v níž Russell Crowe ztvárňuje souzeného nacistického velitele Hermanna Göringa, líčí Norimberské procesy s nejhoršími, zdaleka nejen válečnými zločinci století jako etalon k posuzování zdánlivě triviální a jednoznačné etiky. Film plný známých tváří si na velké téma vyčlenil přes 140 minut, ale navzdory řadě chvályhodných aspektů nemá větší hodnotu než jako cenná a uhlazená připomínka.

Jedna z nejlepších postapokalyptických franšíz přichází znovu do kin a přináší koncentrované žánrové potěšení. 28 let poté: Chrám z kostí (28 Years Later: The Bone Temple) přistupuje k látce jinak a intenzivněji než předchozí film, zároveň svůj fikční svět rozvíjí pozoruhodným způsobem.

Tak se jí to konečně povedlo. Hollywoodská hvězdička Sydney Sweeney chtěla loni přesvědčit o svých hereckých kvalitách, místo toho si ale připisovala jeden komerční propadák za druhým. Pomocnice (The Housemaid) jí ale na sklonku roku zase o něco vylepšila renomé a není divu. Snímek na motivy knižního bestselleru Freidy McFadden má všechny atributy divácky vděčného hitu, který dokáže nenáročné publikum správně pobavit a napnout. Jen to náročnější bude u scénáře občas skřípat zuby.

Filmy Brendana Frasera jsou poslední dobou jako příjemné zjevení. Po dechberoucí Velrybě se objevuje v dramatu Rodina k pronájmu (Rentaru Famiri), které předkládá velké emoce bez přílišného podbízení.

Metoda Markovič: Hojer byla obrovským hitem, jehož popularitu přiživil jak rostoucí zájem o český true crime, tak obliba legendárního vyšetřovatele Jiřího Markoviče. Ten dokázal uplatnit lidský přístup i v komunikaci s takovou bestií, jakou byl sériový vrah Ladislav Hojer. Druhá série, nazvaná Metoda Markovič: Straka, pak zjevně podrobí vyšetřovatelovu metodu těžké zkoušce. Na slavnostní premiéře v kině Lucerna se nám naskytla příležitost vidět první dvě epizody minisérie mapující hon na nechvalně proslulého sexuálního devianta a vraha.

První Greenland byl před pěti lety příjemným žánrovým překvapením, který ohraný příběh o konci světa zabalil do civilnějšího hávu o boji o přežití jedné rodiny. Greenland 2: Útěk (Greenland 2: Migration) ale musel jít dle sequelových pravidel už velkolepější a trikovější cestou. Nezlomila tato snaha snímku s Gerardem Butlerem nakonec vaz?

Jeden z nejoceňovanějších evropských filmů loňského roku se Stellanem Skarsgårdem si od čtvrtka konečně můžete vychutnat i v českých kinech. Citová hodnota (Sentimental Value) od Joachima Triera sklidila po světové premiéře v Cannes dvacetiminutový potlesk a posbírala osm nominací na Zlaté glóby. Příběh generační rodinné terapie ve zdech starého rodinného sídla, který přejímá analytické hledisko filmu o filmu, se ale bohužel míjí svým hollywoodsky kýčovitým citovým apelem. Vyčnívají herci v čele s bardem Skarsgårdem, jenž loni ve Varech převzal Křišťálový glóbus za mimořádný přínos kinematografii.

Hned první den nového roku vtrhl do českých kin snímek, který se podle amerických novinářů řadí mezi nejlepší počiny uplynulých měsíců a má velkou šanci zabodovat na Oscarech i dalších prestižních cenách. Velký Marty (Marty Supreme) přitom spoléhá hlavně na dva trumfy – herecký koncert Timothéeho Chalameta a osvědčené triky režiséra Joshe Safdieho. Nezačíná se už ale jeho styl malinko ohrávat?

Máte-li nějaký oblíbený dětský film, možná byste ho mohli zkusit předělat. Nejen na svět obecně, ale také na kultovní filmy typu Anakondy z roku 1997 každý pohlíží vlastníma očima. Pro někoho pitomý škvár, pro jiné žánrová klasika. Hrdinové moderního rebootu Anakonda (Anaconda) s tvářemi Jacka Blacka, Paula Rudda, Thandiwe Newton a Steva Zahna ve svých životech ustrnuli a do Amazonie vyráží svůj milovaný snímek, bránu do fantazie Hollywoodu a bezmála i tvůrčího duchovna, nezávisle přetočit. Bláznivá výprava s hvězdami zdánlivě přežitých komedií vás v kinech svým humorem možná uškrtí, ale totálně postmoderním konceptem s nakažlivou aurou kreativní svobody se dost možná necháte na 100 minut pozřít a vyvrhnout.

Když máte srdce zjihlé, nemusíte stavět zeď a péct chleba. Stačí si prostě zazpívat. Legenda folk-popu Neil Diamond má na kontě arzenál nesmrtelných hitů, které v romantickém životopisném dramatu Smutný song (Song Sung Blue) drží nad vodou imitátora a vyléčeného alkoholika v podání Hugha Jackmana. Šance, že vás love story dle skutečných událostí v kinech dovede ke kýžené emoční katarzi, je nejen díky věčné hudbě velmi reálná.

Natočit uspokojivé finále obřího seriálového fenoménu tak, aby letité fanoušky nenaštvalo a naplnilo veškeré očekávání, je takřka nadlidský úkol, jenž se podaří pouze vyvoleným (Perníkový táta). Své by o tom mohli vyprávět např. tvůrci hitů Ztraceni či Hra o trůny, z jejichž zakončení mají někteří diváci pachuť v ústech dodnes. Ještě před týdnem hrozilo, že se podobného osudu dočká také poslední řada Stranger Things. Bratři Dufferové ale nakonec svůj bobtnající kolos dovezli do poměrně důstojného finále, které ale stejně nedokáže uspokojit každého.

Režisér kultovního Invalidy se vrací s novou peprnou komedií o lidech s postižením. Dream Team si bere na paškál skutečnou událost, víc než příběhem o morálním pochybení je ale sarkastickým komentářem o překračování různých hranic.

Slovensko-české hodobožové pohádky mají určitá specifika, jak ukázalo například loňské Čarovné jablko. Letošní snímek Největší zázrak přistupuje k vyprávění podobným způsobem – pracuje s kolektivním hrdinou, nechává své postavy se vyvíjet a v určité fázi postaví do centra dění figuru, již na počátku vnímáme jako padoucha, jenž se ale může změnit, a nenápadným způsobem odráží společenské dění. Největší zázrak to ale dělá trochu jinak, místo individuálních hrdinů se zaměřuje na posun světa. Je to o to očividnější rozdíl proti loňské pohádce, že zatímco Čarovné jablko střídalo posloupnost perspektiv a v každém aktu se soustředilo na jiného hrdinu, Největší zázrak je nechává procházet vývojem všechny naráz.