Jiřina Bohdalová

Jiřina Bohdalová je česká divadelní a filmová herečka. Narodila se v roce 1931 v Praze a k herectví ji přivedla maminka Marie, která byla členkou ochotnického divadla a jako malou ji zapsala na balet a do komparzu. Jednou z prvních filmových rolí Jiřiny Bohdalové je tak devítiletá holčička v Klánově dětském sboru ve snímku Madla zpívá Evropě (1940). Menší roli získala ale i v komediích Dceruška k pohledání (1940) a Zlaté dno (1942). Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze v roce 1949 přesídlila do Ostravy, kde tři roky pracovala jako učitelka na základní škole. Ale nakonec zvítězila láska k divadlu a přihlásila na na DAMU. Po absolutoriu v roce 1957 nastoupila Jiřina Bohdalová do divadla ABC, kde působila až do svého přestupu do Divadla na Vinohradech v roce 1967. Na této scéně zůstala až do roku 2004 a od roku 2005 je v angažmá v Divadle na Jezerce. K filmu se Jiřina Bohdalová vrátila ještě v průběhu studia na DAMU. Účinkovala v komediích Dědeček atuomobil (1956), Konec jasnovidce (1957), dramatu Škola otců (1957), dramatu Dnes naposled (1958), komedii O věcech nadpřirozených (1958) a pohádce O medvědu Ondřejovi (1959). Větší herecká příležitost přišla v podobě postavy Julie v romantické komedii Až přijde kocour (1963) a o rok později již získala hlavní roli v dramatu Hvězda zvaná Pelyněk (1964). Mezi nejvýznamnější filmy Jiřiny Bohdalové ale jistě patří komedie Čintamani a podvodník (1964), Bílá paní (1965), muzikál Dáma na kolejích (1966), komedie Světáci (1969), Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970), psychologické drama Ucho (1970), kriminální komedie Pěnička a Paraplíčko (1971) a pohádka Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert (1976). Kvůli emigraci mladší sestry Jaroslavy, ale byla 70. a 80. léta na filmové nabídky skoupá. Uplatnění ale našla Jiřina Bohdalová nejen na divadle, ale hlavně v televizi a dabingu. Hlasem Jiřiny Bohdalové promlouvala například Malá čarodějnice (1983), formeláci z rodinných komedií Lucie, postrach ulice (1984) a ...a zase tak Lucie! (1984), chobotnice ze série Chobotnice z II. patra (1986) a Veselé vánoce přejí chobotnice (1986) a samozřejmě hrdinové Večerníčků jako Pohádky z mechu a kapradí (1968), Rákosníček a hvězdy (1976) nebo O chytré kmotře lišce (1983). Co se televizní tvorby týče musíme zmínit seriály F. L. Věk (1971), Taková normální rodinka (1971), Chalupáři (1975), Létající Čestmír (1983), My všichni školou povinní (1984), Cirkus Humberto (1988) a Přítelkyně z domu smutku (1993). V roce 1970 se navíc po boku Vladimíra Dvořáka stala průvodkyní populárního televizního pořadu Televarieté, které se s různými přestávkami vysílalo až do roku 1997. Ve výčtu filmografie Jiřiny Bohdalové bychom ale neměli vynechat ani muzikálové pohádky Co takhle svatba, princi? (1986), Ať přiletí čáp, královno! (1987), drama Svědkyně (1991), komedie Generálka Jeho Veličenstva (1995), kriminální komedie Paní Piperová zasahuje (2000), drama Povodeň (2004), drama Klec (2019), ale hlavně pohádka Nesmrtelná teta (1993) a drama Fany (1995), za které si odnesla Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon. Mezi lety 1993 a 2002 desetkrát vyhrála diváckou anketu TýTý o nejoblíbenější herečku a v roce 2010 obdržela cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry. Prvním manželem Jiřiny Bohdalové byl seismolog a geofyzik Břetislav Staš. Z manželství vzešla jediná dcera – herečka Simona Stašová, ale i tak po několika letech skončilo manželství rozvodem. Od roku 1970 do roku 1982 byl jejím manželem herec Radoslav Brzobohatý. V současnosti je již několik let jejím životaním partnerem slovenský miliardář Ľubomír Focko. Díky dceři Simoně Stašové má Jiřina Bohdalová i dva vnuky. Vojtěcha Staše a režiséra Marka Ciccottiho. Ve volném čase ráda zahradničí na své chalupě kousek od Semil a velmi ráda vaří, ostatně je spoluautorkou i řady kuchařek.