![martin-mickey-stusak](https://1263469901.rsc.cdn77.org/resize/images/2015/11/11/martin-mickey-stusak024409353_409.webp?width=50&height=-&quality=95)
martin-mickey-stusak
36 250 bodů •
10
“Když se všechno kazí, budeme zkažené i my.”
Specifický snímek artového pojetí v groteskním rozletu ve svém filosofickém pohledu a kritiky společnosti napříč spektry všedního života. I přes urvalou kritiku své doby s přehledem obstojí i dnes. Snímek je ohledně naivity prezentovaných dívek tak surrealisticky silný, že se té kritiky za socialismu v podstatě nelze ani divit. Avšak s jistotou lze říct, že kdyby něco takového bylo natočeno dnes, a to s poukazem právě na dobu dnešní, mohutné kritiky by se to jistojistě nevyhnulo zrovna tak. Režisérka Věra Chytilová tímto snímkem také do československé kinematografie hodila tvůrčí artové vidle, a to pořádné. Zákazu snímku po událostech v roce 1968 se tedy taktéž nelze divit. Je plný odkazů a symbolik ve svém útoku na morálku, avšak v takovém uměleckém rozhraní, že je pro běžného diváka naprosto hodně těžko uchopitelný. Tzv. paradox interpretace prezentovaný obrazově vizuálními montážemi je zkrátka spíše cílem na náročného diváka. „Jde mi o to dostat diváka do situace, kdy sám přemýšlí, jakou roli hraje ve vlastním životě, když se kouká na moje filmy. Chci, aby srovnával svůj život s tím, co vidí na plátně,” nechala se slyšet Věra Chytilová, což byla rána především pro stranické soudruhy. Za socialismu si přece byli všichni rovni, tedy nemohlo být mezi lidmi rozdílu. A tak snímek a Věra Chytilová následně dopadli, jak dopadli. Film i ona se se dostali na černou listinu. Ano, film není pro každého, byť je to škoda a ne zrovna malá. Taková prezentace v rámci upozornění na povrchnost mezilidských vztahů prostřednictvím dvou dívek, právě tohoto marastu plně využívající ke své rebelii, se jen tak nevidí.