martin-mickey-stusak

Takže jistý tulák se vrací do malého městečka nechat se zavřít do vězení na zimu, načež hrdý starosta vyvěšuje bílý prapor jako znamení, že je obec bez zločinu, tudíž, že je místní vězení prázdné. Námět hodný ke skvělé bláznivé komedii, která však bohužel nebyla naplněna, jak by si to zasloužilo. Úsměvný snímek to sice je, ale paradoxně se to drží hranice mezi komedií a vážností. Takže za břicho si v rámci humoru nikdo chytat nebude, zároveň si nebude jíst, jestli je to bráno skutečně vážně. Josef Beyvl, který nahradil původně obsazeného Františka Smolíka kvůli jeho nemoci, podal v roli starosty úctyhodný výkon. Starostova vážnost je markantní, ale paradoxně právě to je brzdou dané směnnosti. A to i přesto, že si s tulákem neví rady, což by měl imponovat právě ke komice. Onen tulák v podání Ladislava Peška charakterově odlehčený je, ale svou inteligencí i tak předčí očekávání. Úsměvné jsou především jeho hlášky. Vznikl tak zajímavý protipól mezi starostou a tulákem. Takže vznikl rapidně odlehčený a naprosto nenáročný snímek, jen tak k nenáročnému odpočinku u filmu. Každopádně obyvatelé města Veselí nad Lužnicí mají být na co hrdí.

Ettore Fieramosca byl italský kondottiero a šlechtic během italských válek. Pro Itálii tedy svým způsobem národní hrdina, takže by bylo divné, kdyby o něm nebyl natočen film. Tento snímek ale vznik vl politicky podivné době a natočil ho kontroverzní italský prorežimní režisér. V Československu něco takového známe převážně z padesátých let. Po technické stránce je však snímek natočen naprosto úžasně. Obsahuje středověku příznačné kostýmy a výpravu. Tomu dopomáhá i černobílý obraz dodávající větší středověkou věrohodnost. Kamera je doslova ukázková. Záběry scenérií i využívání neobvyklých úhlu snímání obrazu by pro dnešní kameramany mohly být inspirací. Scénář na takový film také není zrovna nejhorší. V jádru věci se však bohužel jedná o propagandistický snímek ohledně italského fašismu. Je ale otázkou, jestli to po tolika letech dnešní divák vůbec pozná. Buď, jak buď, v rámci klasického filmu by do zatracení, ale zase jít nemusel. Je to sice, snímek politicky poplatný své době, ale právě s tím je potřeba na to shlížet. Jako středověký dobrodružný film plný intrik a bojů a soubojů jinak určitě stojí za to.

Věčný nešvar mezi muži a ženami. Ani v budovatelských padesátých letech nebyl tento námět opomenut a tento snímek je takovou první filmovou vlaštovkou. Všechny tyto snímky mají jedno společné. Boj žen za svá práva v rámci ulehčení práce. Jestli to mělo nějakou spojitost s MDŽ, můžeme dnes jen polemizovat. Každopádně vždy vznikaly docela zajímavé veselohry, které chtě nechtě obsahují nadčasové hlášky. Ano, mnohé se ani dnes neztratí. V tomto snímku jde o to, že vesnický rozpočet je takový, jaký je, a tak se vede boj, jestli se má zakoupit traktorový pluh anebo elektrická pračka. A boj může začít. Ve snímku samozřejmě nechybí ani buržoazní kritika ohledně sedláka, který si myslí, že na rozdíl od vesničanů si může koupit vše, ale v době dnešní to už nikdo nepozná. Ze všech postav tu nejvíce vyniká František Filipovský, který se ve své roli otce od rodiny a obhájce starých pořádků vskutku dozajista vyřádil. I když se však politicky jedná po únorový film, stranická agitka je zde kupodivu vynechána. Snímek oplývá plné svěžesti a po humorné, a místy i groteskní stránce, nemá čím zklamat. A jen tak mimochodem, když námět porovnáme s dobou dnešní, tak v rámci rozpočtu měst a obcí, co je lepší zafinancovat pro blaho všech?

Poliziotteschi v celém svém spektru policejní franšízy a šokujících, na svou dobu, brutálních scén. Přímočará linka příběhu pojednává o cestě pomsty uprchlého zločince neberoucí si servítky s nikým a ničím. Vše podmiňuje výborný soundtrack obohacující atmosféru napětí, takže už od prvních minut snímek chytne a do svého konce nepustí. Nejde sice ani tak o policejní akční film, jako spíše o policejní drama, avšak nenechávající nic na pochybách. Rychlé tempo po celou stopáž slibuje neutuchající jízdu, i když je to taková honička kočky s myší, má to ten správný drive v plném spektru. Scény surových činů připomínají spaghetti westerny, neboť je jim dán čas a je podpořen neobvykle dlouhými záběry. Co se týče psychologie postav, zbytečné se o to zajímat. Uprchlý vězeň je prostě od prvních minut naprostý šílenec a komisař je přesně takový, jaký má v kriminálkách být. A samozřejmě není od věci připomenout, že zrovna tomuto snímku vzdal poctu Quentin Tarantino ve svém filmu Jackie Brown (1997)

Filmová povídka, která svou neohrabaností, zvláštním přístupem k dané věci v rámci vývoje děje a po technické stránce, jako by byla televizní. V současné době již ano, neboť je součástí seriálové přehlídky klasik pod názvem „The Schlocky Horror Picture Show“. Komorní příběh láká na Borise Karloffa, ale ten má spíše roli vedlejší. Koncept příběhu sleduje byt zámožné rodiny a intriky mladé manželky pána domu. Boris Karloff v roli vědce se tam jen různě nachomýtá se svou kamennou až démonickou tváří. Ano, Boris v podstatě dohromady neměl co hrát, avšak paradoxně ze všech postav i přesto nejvíce vyniká. Příběh je naprosto bez jediné známky atmosféry, takže žádné napětí, žádné emoce, žádné vzrušení. Příběh je jednoduchý a těžko posoudit, jestli se na konci snaží šokovat či překvapit. Plynulost vyprávění se také často podivně zadrhává, což vytváří až pocit nepovedeného zkrácení filmu. Tady tvůrci na růžích ustláno neměli, ale jak se říká, nemůže být u všeho posvícení.