Lékaři Ondřej a Kateřina se při své práci často dotýkají nedotknutelného. Průkopníci české nemocniční paliativní péče otevírají v celovečerním dokumentu témata, která z našich životů v podstatě zmizela. V prostředí robotické medicíny a zbožštělých bílých plášťů, orientujících se na nemoc jako takovou, se do středu jejich pozornosti vrací člověk. V intimních rozhovorech lékaři se svými pacienty hledají odpovědi na otázku, na niž se v nemocnicích, kde život končí pro 60-70 % české společnosti, bohužel zapomíná: „Jak žít dobrý život s nemocí?“ Režisérka Adéla Komrzý v průběhu tří let dokumentovala Oddělení paliativní péče ve VFN na Karlově náměstí v Praze. To vzniklo jako pilotní projekt, jenž má sloužit jako modelový příklad ostatním nemocnicím. Tým odborníků pomáhá pacientům nalézt řešení a učinit rozhodnutí, které pro ně v době nekonečných možností umělého prodlužování života může být dobré. Protože život neznamená jen to, že srdce bije a plíce dýchají… (Falcon)
Adéla Komrzý natáčela snímek několik let metodou observace. Ve výsledném filmu kombinuje statické záběry kamery se švenky, užívá citlivý střih, zvuky, ruchy a citlivě vybranou hudbou. Režisérka do dění nezasahuje, spíš čeká na situace interakcí a konfrontací, na nichž ilustruje zvolené téma a jeho komplexnost. Řada scén je velmi intimních a emočně silných (všechna čest těm, kteří svolili k natáčení), ale nejen nutně smutných.
Jednotka intenzivního života
Intensive Life Unit
