Ačkoliv má zjevně plnit i osvětový účel, umí dokument najít silné lidské detaily: novoroční přípitek mezi hadičkami, svatbu v paruce, pozůstalé s fotografiemi posledních společných chvil. Body navíc však patří zejména všem, kdo k natáčení tak osobních zážitků svolili.
Adéla Komrzý natáčela snímek několik let metodou observace. Ve výsledném filmu kombinuje statické záběry kamery se švenky, užívá citlivý střih, zvuky, ruchy a citlivě vybranou hudbou. Režisérka do dění nezasahuje, spíš čeká na situace interakcí a konfrontací, na nichž ilustruje zvolené téma a jeho komplexnost. Řada scén je velmi intimních a emočně silných (všechna čest těm, kteří svolili k natáčení), ale nejen nutně smutných.
Filmařka však kromě nezachycuje jen exitus či oznamování špatných zpráv a rozhodně se nejedná o film, jehož náplní je smrt. Jak už název napovídá, paradoxně se v něm zrcadlí spousta životní energie a inspirativních pohledů na svět, nezachytitelné síly a radostných životních milníků, na které není nikdy pozdě.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
