Nespoutaný Django (2012)

Jako Hanebný pancharti dělají čest válečnému filmu,tak právě Django dělá tu nejvyšší čest westernu. Délka filmu mi nedělala žádný problém,spíš právě naopak. Uteklo mi to tak hrozně rychle jako ostatně každý Tarantinův počin. Parádní hudba a herecké obsazení na jedničku.

Od Hanebných panchartů jednoznačně krok kupředu a správným směrem, i přes přemrštěnou stopáž, hektolitry zbytečné krve a scény explicitního násilí. Na druhou stranu humor a buranství Tarantino umí podat naprosto neodolatelně. Já se moc dobře bavil.

Film Nespoutaný Django byl dle mého názoru dějově skvělý,ale jak již je pravděpodobné u Tarantina,moc šílených scén,jak střílení,krve a zabíjení....párkrát jsem se přistihla že raději zavírám oči....jinak spokojenost a taky dlouhý film,skoro tři hodiny:-)

Hektolitry blažky jsou v tarantinovských filmech poznávacím znamením a tedy nutností. Tak jako vždy, Tarantino tento film natočil jako poctu původnímu Djangovi (s Frankem Nerem v hlavní roli), který je ale klasický western, který se mi shodou okolností osobně nelíbil, snad kvůli jakési dobově nesmyslné multirasové rovnosti v držení palných zbraní, což je nesmysl, který se objevuje i v tomto filmu. Jinak film vynikající, herecké výkony taky, spousta odkazů na Tarantinovu minulost ve videopůjčovně (jediné, co se tam jmenovalo Mandingo, bylo porno a nikoli zápasy). Tarantino je vtipálek :)

Quentin je stále kreativnější, sice Pulp je jenom jedno, ale za tohle ho mám čím dál raději, protože pořád zkouší něco nového.

Tak, když jsem šla na tenhle film, čekala jsem něco o trošku jiného, ale Quentin mě opět překvapil... Ze začátku musím uznat, už jen s počátečními titulky, mi film přišel jako parodie na western... Ještě ta hudba...:D ale čím více otvíral dějovou linii, tím víc jsem si říkala, že se opravdu trefil. Ten chlap ví, jak skvělý film dokázal natočit. Ano, téma je trochu kontroverzní a na můj vkus je tam opravdu hrozně krvavých scén, kde nešetřil nikoho... I přesto si myslím, že nejen hlavní hrdina Django v podání skvělého Jamieho Foxx, ale též Leonardo di Caprio, který ukázal, že už to není jenom mlaďoučký Romeo, ale že má pořádný vkus na dobré filmy, dostanou každého do děje... Skvělý film, který mě donutil přemýšlet nad tím, jaké to asi kdysi bývalo na tom obrovském kontinentě...

Ta vyvážená dávka historického dramatična s komickými vsuvkami, která se Tarantinovi skvěle povedla namíchat v Hanebných panchartech, v Nespoutaném Djangovi podle mého názoru poněkud selhávala a já se při sledování utrpení černošských otroků na tisíc a jeden způsob nedokázala odpoutat od těch lidských tragédií a nepopiratelně vtipné scény (pytle ku-klux-klanu) na mě v kontextu toho ostatního, co jsem viděla, působily téměř nepatřičně. DiCaprio a jeho záludný černošský správce v podání Jacksona pro mě byli prostě jen děsiví, bez toho humorného nádechu, jaký dokázal své záporné postavě v Hanebných panchartech vtisknout Waltz, a Waltz, byť zde na straně "dobra", mě svojí systematickou likvidací chlápků z plakátů Wanted taktéž nepřišel jako natolik velký klaďas, abych si ho oblíbila. Příběh černocha, který pátrá po svojí manželce a narazí na dalšího nesmiřitelného černocha, je silný a dojemný, perfektním soundtrackem dobře okořeněný, leč nad některými dějovými zvraty jsem i já, velký přívrženec Tarantina, který se zde kochal i přestřelkami s tunami vybuchujících balónků s červeným bůhvíčím ve stylu Kill Bill, musela nevěřícně vrtět hlavou.

Co na to říct ? Quentin Tarantino je v nejlepší formě. S divákem si opět pohrává a dokáže ho marginálním způsobem posouvat jako s postavičkou v šachové partii, s myšlenkou ho ovlivnit k rigidnímu chování při sledování jeho filmu, filmově ho nadchnout (nikoli mu ublížit), ale ponechat mu velkolepý zážitek s dlouhodobou filmovou vzpomínkou. Každý druhý záběr je stylizovaný ve specifickém zpracování všech postav, každý třetí záběr je velkolepě cool a každý první je plnokrevný Tarantino. Brutální scény, které jsou v DJANGU se ostaní režiséři bojí dát na stříbrné plátno. Tarantino si snimi detailně pohrává a všechny na plátno vpálí na plný koule. Spirituální a procentuální směs žánrů v podchycení Tarantinovou myšlenkou. Geniální atmosféra, zpomalené záběry (zakrvácený kůň, zastřelení Ellise Brittlea), výborně vybraná hudební složka (hiphop ve westernu, libový soundtrack) a široký rozhled prostředí (od panoráma zasněžených hor, spalujících skál až po západ slunce). Všechno rozprostřené ve všech epizodách (každá má svou váhu), tarantinovská stylovka ve westernových kulisách. Film, během kterého jsem se perfektně bavil (velká zásluha Waltze), a v některých dramatických scénách se mi těžko dýchalo (Beethovena melodie s Waltzovou drastickou vzpomínkou na psi). V každém detailu vytvořené postavy, kdy nám Tarantino drží odstup od hlavní postavy Djanga (J.Foxx) a nechá nás spojit s ostatními, kde opět kraluje geniální herec Christoph Waltz (momentálně nejlepší v Hollywoodu) a perfektní záporák Leonardo DiCaprio. Dvojice Waltz a DiCaprio jsou v DJANGU herecké diamanty, které skvěle vyvažují dlouhou stopáž (ikdyž bych bral i hodinu navíc) a přináší osvěžující příchut'. Přesto se s hlavní postavou (Django) pomalinku seznamujeme a v působivém závěru nás ohromí. Všechny předešlé Tarantinovy filmy Vás připravovali na tenhle a vidíte ho tedy v nejlepší formě. DJANGO je stylový, krvavý, brutální a myšlenkově dopředu vytvořený asertivní a excelentní filmařské dílo. Závěrečné střihové scény jsou opravdovou ukázkou skvělého střihu - krvavá tvorba "maniaka z videopůjčovny" ve velkolepých sofistikovaných filmových kompozicích. Po šestém zhlédnutí v kině je zbytečné přemýšlet jestli dám 5 hvězdiček. Poprosím o oscarové výhry pro vedlejšího herce Christopha Waltze a cenu za nejlepší scénář pro Quentina Tarantina. Motherfucker bitches...

Tohle píšu s největším nadšením za poslední rok. To nadšení ve mě přímo perlí a chce ven, nejde jen tak pustit, protože jsem ho ani nevstřebal. Největší originalita "největšího" režiséra na světě. On natočil Gaunery, Kill Bill vol. 1 a 2. Nejlepší díly z kriminálky Las Vegas, Hanebné pancharty a hlavně Pulp Fiction. Django na Pulp Fiction skoro dosáhl. Jako jediný film v jeho odlišnosti od ostatních. Nespoutaný Django bude označován jako novodobý kult westernovek a jako jeden z geniálních počinů filmu vůbec. Hudba pasuje do scény tak, že se pomalu vaří krev v žilách. Nadšenost trvala taky u práce s kamerou. Střih a zvukové efekty na jedničku s hvězdičkou. Celý filmový štáb by si zasloužil vyplatit pěkně velkuo odměnu, za grandiozně odvedenou práci. A herci? Vžil jsem se do pár postav, Oscarovci, Leonardo DiCaprio a můj nejoblíbenější negr Samuel L. Jackson. Když už jsem u toho negra, po tom co jsem to slovo slyšel asi po desáté, začal jsem počítat, u dvaceti jsem přestal. Konečná přestřelovačka je natočená výborně, že nemůže být snad nikdo, komu by se nelíbila. Tenhle western mě spoutal a doufám, že mě dlouho neopustí. OSCAR ZA KAMERU!

Velmi zaujimavý snímok dost na city

Člověk ani nemusí milovat westerny a stejně se mu to bude líbit. Aspoň doufám. Má to všechno: moderní žvásty, humor, hip hop a střelba z koltů připomíná nějaké sci-fi zbraně. Má to i Tarantina v roli vidláka, prostě mišmaš, který ale přece nenudí. Letos halt Tarantino zamířil do doby Kunta Kinteho a na příběhu cesty za pomstou a nalezení ztracené lásky opět mistrně překrucuje fakta po svém, tolik charakteristický znak všech jeho filmů (řežisérských i scenáristických). Zní to jako blbost, ale opravdu se na to dá koukat jako na poctivý černošský western s malou nadsázkou. Možná výběr hudby není nejlepší, vykrádačka Maricona by úplně stačila, ale tak, neřešme to. Žádný wajldwajldwestový steampunk, prostě syrový western s přestřelkami jako u O.K. Corralu, ale s kvantem krve jako v Shiningu. Bavilo mě to možná trochu víc, než jeho Bastardi a Kill Blil.

Geniální cosi. Tarantino znovu míchá a znovu baví. Všechno tu funguje a finální krvavá lázeń je prostě hotová slast. Už aby Tarantino zkusil i nějakej akčňák ve stylu béčkovejch osmdesátek. S tímhle přístupem by to byla dokonalost sama.

Opět geniální Tarantino. K jeho filmům není tolik co psát, každý by je měl vidět na vlastní oči. Skvělý příběh, po kterém jde na konci mráz po zádech. V případě Djanga bych asi vypíchla herecký výkon Christopha Waltze, kterého jsem se nemohla během filmu nabažit. Jeho dikce a způsob, jakým mluví je neskutečný, mohla bych se na něj dívat a poslouchat ho pořád dokola. Dalším velkým plusem je hudba, která je výborně a trefně vybraná. Po dlouhé době film, ke kterému jsem si stáhla soundtrack. Film je celkově hodně vážný a těžko stravitelný, ale Tarantino dokáže příběh odlehčit pár neskutečně absurdními scénami (pytle na hlavu), u kterých se svíjíte smíchy. Dokonalý zážitek.

Nehorázná krutopřísná pecka. Vždycky, když už si myslim, že mě Taranitno nemůže víc rozštípat, tak předvede něco takovýho. Už teď jasná klasika a pro mě dost možná i nejlepší tarantinovka vůbec. Uvidim, o tomle rozhodnou až další projekce.