Fargo (1996)

Film má jistě své kouzlo a velmi dobře se na něj dívá, ale jestli měl dostat Ocsara za nejlepší scénář k filmu v roce, kdy byly natočené filmy, jako Trainspotting, Lid versus Larry Flint .. nevím. A Oscar za nejlepší herečku v hlavní roli pro Frances McDormand za roli lehce autistické policistky? Nejsem odborník, ale dovolím si drzou poznámku, že za mě by to nebyl ani jeden Oscar. Jinak zpět k filmu, devádesátkové pojetí, pozvolné tempo a skvělé herecké výkony v čele se Stevem Buscemim. Celkově hezká podívaná.

Film je tak originálním mixem, který si bere to nejlepší z žánru film noir, thrilleru, detektivky a zároveň díky svým zdánlivě banálním dlouhým dialogům zůstává v bezpečných vodách nezávislé produkce. Coeni opět míchají promyšlené bizarní figurky a postavičky, které však dávají do přímého kontrastu s pro ně nepříliš typickými zcela obyčejnými dobrými lidmi. Zároveň však dodržují svou zálibu ve vymýšlení neuvěřitelných situací, kdy se drží starého známého hesla, že pokud se má něco podělat, tak se to zaručeně podělá a to jako obvykle obyčejnou lidskou hloupostí.

Na filmu spolupracovali osvědčení tvůrci většiny filmů bří Coenů – kameru měl Roger Deakins, hudbu složil Carter Burwell a herecké obsazení je sázkou na jistotu. Prakticky všechny postavy v tomto filmu se v průběhu let staly kultovními.

Film s rozpočtem 7 milionů dolarů vydělal celosvětově jenom v kinech 60,7 milionů dolarů a v anketách se pravidelně umisťuje mezi nejzásadnějšími díly kinematografie.

Fargo má svoje mouchy a je pravda, že snaha o cynicky - ironickou karikaturu reality trochu ubližuje autenticitě, jakou se může pochlubit například sněhem a hutnou atmosférou podobně zatěžkaný Jednoduchý plán, ale jednotlivé scény jsou stále natolik elektrizující smrští podmanivé filmařiny, že kultovnější počin slavných Coenovců zkrátka nenajdete. A navíc všechno zaklapne do toho příběhového pantu plného deprese a bizarnosti doslova a do písmene nezapomenutelným způsobem, podbarveno úžasnými herci, precizní kamerou a vyloženě lahůdkovým soundtrackem. William H. Macy je jedním z nejpřesvědčivějších životních ztroskotanců a Peter Stormare záporák, při jehož pohledu tuhne krev v žilách..

Po letech opět viděno a film pro mě neztratil nic ze svého "půvabu". Tohle je podle mě prostě realita - žádní zločinci s IQ 180, detektivové, kteří při odhalování zločinu obracejí auta ve 200km/hod., na 100 metrů trefí pachatele do hlavy, stopy zkoumají rentgenovým zrakem a každého přeperou, ať je jakákoli vazba, a ostatní zúčastnění, kteří se rovněž tak dokážou vybičovat k heroickým výkonům. Nikoli. Strůjce celého příběhu je ten největší ubožák, jím najatí zloduši dva směšní chlápci, z jejichž tupého přístupu mrazí o to víc, oběť se nezmůže naprosto na nic a její otec maximálně tak na sabotáž celé akce a hlavní vyšetřovatelka je těhotná ženská ve středních letech z venkova s manželem, který kreslí návrhy na poštovní známky. Scény jako označování zahrabaného kufru peněz nebo drtička jsou už léta nesmazatelně vryty v mojí paměti. Tohle zkrátka můžu vidět kdykoli znovu.

Pojetí kriminálního případu je dokonale originální až karikaturní, což platí i pro výčet hlavních postav, které působí, že by zkazili i nákup mrkve a celeru. Vykreslení nedomyšleného plánu únosu, který jeho pachatelé navíc na každém sebemenším kroku neuvěřitelně packají, se postupně stává více a více groteskní a činí ze zprvu celkem vážné kriminální zápletky absurdní příběh, postupem času nabírající stále krvavější a syrovější kontury. Scénář dokonale zachycuje nesmyslnost a zbytečnost celé záležitosti, která se zintenzivňuje s každým dalším krokem. Všechny vyobrazené násilnosti představují jen ledabylou snahu pachatelů uhasit jeden průšvih ještě vetším průšvihem a rozjetý kolotoč zbytečných událostí nekontrolovatelné zrychluje až k závěrečnému finále, kde už je absurdita celého jednání tak vyhrocená (zejména ve scéně zatýkání přeživšího únosce při jeho snaze zahladit stopy), že osoba stojící celou dobu mimo dění (v tomto případě vyšetřující kriminalistka) není schopna podobné jednání vůbec racionálně pochopit. Oscar za scénář tedy jednoznačně zasloužený, ovšem Oscar za hlavní roli je i pro mě záhadný, nebyl důvod ho zde udělit...

Hm, lépe než bratři Coenové by postavy ve filmu nevystihli ani ti, co jsou v jeho příběhu vyslýcháni. Obzvlášť ten malej, co je srandovní úplně jinak než ostatní lidi, to celé táhne. Výborně napsaní jsou všichni, ať už jde o Marge, Jerryho nebo mlčenlivého Grimsruda, ale Carl je hold Carl. Stačí vzpomenout na scénu únosu, tichou jízdu v autě, nebo skoro finální předání peněz. Dialogy jsou ve své kvalitě již klasické a to stejné platí i o černém humoru v nich, nebo v celých scénách. Konfrontace s policistou na noční silnici je dokonale dramatická, plná napětí. Oproti ní působí třeba výslech lehkých slečen jak z jiného filmu, přesto k sobě ty scény sednou. Když jsem byl u té noční silnice... kamera Rogera Deakinse mi přišla taková vhodně nenápadná, což neplatí právě pro silniční scény, ve kterých si bere hlavní slovo a společně s hudbou tvoří nádherně mrazivou atmosféru. A finále? Coenovské... Chatař Grimsrud v něm ukáže, že jeho koníčkem není jen sledování romantických filmů, ovládá například i štěpkovač. A když zrovna není po ruce dřevo... ale co už, Carl měl pěkné ponožky.

Dlouho mě žádný scénář TAK nepobavil :-D! Některé repliky bych si mohla pouštět stále dokola, jak jsou neuvěřitelně vtipné, realistické a padnoucí (policistka!). Výborní herci, výborné neotřelé záběry. Seriál jsem prozatím neviděla, ale určitě se chystám.