Fandíte mu v sebezápornější roli. Jubilant Billy Bob Thornton je vždy nejlepším hercem na scéně

Thornton vyrůstal v jižanském Arkansasu v chudých podmínkách a pod rákoskou konzervativního otce, jenž postrádal dar edukační komunikace a své ideály synovi vštěpoval „velmi příšernou formou.“ V pozdějším slavném herci tím probudil filozofii „nikdy neukazovat slabost“, ačkoli úzkostmi trpící dyslektik se vzácnou krevní skupinou a mnoha alergiemi by mohl být neurotickým symbolem.

Do Kalifornie přišel roku 1980 výhradně za hudbou, ale shodou okolností se uchytil v televizním seriálu Matlock. Jako číšník se dostal na prestižní večírek s řadou osobností klasického Hollywoodu včetně Billyho Wildera. Stařičký režisér Sunset Boulevard udělil mladíkovi nezapomenutelnou radu: „Jsi příliš ošklivý, abys mohl být vůdčí typ, a příliš hezký na charakterního herce,“ pověděl Thorntonovi a doporučil mu, aby si zkoušel své charaktery psát sám.

„Už v šestnácti jsem hrál na docela velkých koncertech a pak jsem vyrazil na turné. Od osmnácti do dvaadvaceti jsem dělal technika na cestách. Do Los Angeles jsem šel kvůli hudbě, ale náhodou jsem se dostal k herectví. Pořád vlastně nevím, jak se to stalo. Vždycky říkám, že můj herecký úspěch byl díky nevědomosti – protože jsem neuměl být jiný než přirozený, a myslím, že se jim to líbilo,“ okomentoval svůj vzestup, který si řídil v podstatě sám. A to také proto, že „sám sebe má rád takového, jaký opravdu je.“ I když už dávno nepatřil k chudině, dál se například cítil nesvůj ve společnosti bohatých lidí. Nechodil tak na nóbl události, nejlépe vždy ztvárňoval izolované protagonisty, jimž svět nemůže porozumět, potažmo oni se mu nehodlají poddat a jdou proti běžným normám.

Billy Bob se tak vedle stále výraznějších hereckých štěků a hudební dráhy, která ho přivedla až ke spolupráci s Johnnym Cashem („Bál jsem se, že mě doma nachytá jen v trenkách u lednice, a tak jsem radši nevylézal z pokoje“), věnoval také psaní. Roku 1992 mu s pomocí nezávislých společností do distribuce protlačili scenáristickou prvotinu Jeden chybný krok s Billem Paxtonem, v níž si Thornton zahrál slizkého záporáka. Jedno z nejkrásnějších a bohužel i nejpřehlíženějších kriminálních dramat dekády kritiku zaujalo, ale hercův agent měl nutkání udělat z Billyho akční hvězdu. Dohodil mu tak zápornou roli také v Seagalově béčkové Aljašce v plamenech, kde se Thornton málem zabil při jízdě na koni.

Na Wilderovu radu stále pamatoval a následně si sám napsal svou průlomovou roli, kterou si představíme stejně jako šest dalších památných výkonů, jež utváří jeden z nejpozoruhodnějších hereckých portrétů za posledních třicet let.

Jako spíš introvertní člověk s dyslexií se Thornton nikdy netajil náklonností k postavám, které už v dětství nenaráží na otevřenou náruč společnosti. Napsal proto scénář o mentálně zaostalém, tichém a asociálním Karlu Childersovi, jemuž násilnické okolí v mládí způsobilo trauma a do jisté míry jej přimělo k vraždě vlastní matky a jejího milence. Protagonista po letech opouští psychiatrické zařízení a pokouší se začlenit do arkansaské společnosti, kterou Thornton dobře znal. Childers naváže přátelství s týraným a osamělým chlapcem Frankem a opět se nachází v těžké emoční situaci, přestože další potenciální zabití se tentokrát jeví jako akt dobré vůle.

K nerozeznání namaskovaný Thornton sám zrežíroval cyničtější verzi Forresta Gumpa, v níž všemi nepochopený hrdina hledá někoho, komu by mohl distribuovat svou empatii a laskavost. Dojímavé přátelství dvou outsiderů a hercova kompletní fyzická transformace i rétorické přizpůsobení pomalejší postavě hraničí s kýčem, který ale Thornton jako scenárista, režisér i herec obdivuhodně zkrotil. Nezávislé drama, jehož casting se z větší části skládal z místních neherců, oslovilo také Akademii. Hlavní tvůrce obdržel dvě nominace za herecký výkon a nejlepší adaptovaný scénář, přičemž tu druhou senzačně proměnil.

Také v přehlíženém mistrovském díle Sama Raimiho (Lesní duch) si Thornton zahrál mírně mentálně zaostalého, osamělého a citlivého Jacoba, jenž by položil život za bratra Hanka (Bill Paxton). Ti dva ještě s jedním přítelem v havarovaném letadle uprostřed zasněžené minnesotské divočiny naleznou čtyři miliony dolarů. Jak se zachovat? Zatímco bratr s manželkou (Bridget Fonda) tíhnou k pragmatickému a cynickému postoji, důvěřivý a naivní Jacob nedokáže následovat plán postavený na vrtkavé konstrukci ze lží a přetvářky.

Thornton podal stejně jako ve Smrtícím bumerangu působivý výkon, jímž vyzdvihl jemné emocionální nuance a nesklouzl ke karikatuře. Jeho postava je možná vedlejší, ale má klíčový vypravěčský význam a slouží jako protiklad k racionálnímu řešení situace, které scénář rafinovaně činí nedosažitelným. Herec dosáhl na druhou oscarovou nominaci za herecký výkon a první nominaci na Zlatý glóbus, v obou případech však odešel s prázdnou.

„Během toho natáčení jsem byl v hodně zvláštní náladě, protože hodně z mé vlastní osobnosti je právě ten chlápek. Jsem tak trochu přátelský a otevřený lidem, ale pravda je, že ve mně existuje velmi osamělá část. Jediná těžká věc na tom filmu byla, že jsem kouřil cigarety bez filtru. V reálném životě kouřím jako starý Buick. Záběr za záběrem jsem měl tyhle nefiltrované cigarety – a pak jsem během pauz neměl co dělat. Co mám asi dělat, dát si další cigaretu? Ale je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů, ve kterých jsem kdy hrál – myslím, že každý herec sní o tom, že si zahraje ve filmu noir, kvůli Bogartovi a těm všem chlápkům,“ shrnul Thornton svou jedinou hlavní roli u bratrů Coenových.

Hrdinové filmu noir z principu nekončí dobře a vyhráno nemá ani holič Ed Crane, jenž se ve 40. letech v kalifornském maloměstě rozhodne vydírat milence své ženy. Introvertní a nemluvný muž tím spustí řetězec tragických událostí, které vyjevují lidskou chamtivost a beznaděj. Thornton ztvárňuje svou možná nejtišší postavu se známou intenzitou. Stačí mu upřený pohled a věta pronesená koutkem úst, aby vyjádřil hluboký existenciální smutek a odcizení. Jeho výkon se dočkal zasloužených ovací také v Cannes, odkud si Thornton odnesl cenu za nejlepšího herce.

Halle Berry slavně vyhrála hlavního Oscara jako první afroamerická herečka právě za Ples příšer, kde ztvárnila vdovu po popraveném vězni. Je to přitom Thornton, kdo film táhne na svých bedrech jako rasistický dozorce Hank Grotowsky, jenž se po seznámení s truchlící samoživitelkou osudově mění. Herec to z více perspektiv neměl jednoduché – představitel jeho syna Heath Ledger po něm chtěl, aby jej v nejvypjatější společné scéně opravdu uhodil, a s Halle Berry absolvoval pověstnou erotickou sekvenci, kterou především bulvární média dlouho líčila jako podezřele reálnou.

Především ale s tradičním stoicismem ustál jednu ze svých nejnáročnějších pracovních výzev v podobě komplikované postavy, do níž se promítá etnicky nesnášenlivá historie celého regionu. Hank vyrůstal v prostředí plném předsudků a nenávisti, což se přeneslo i do vztahu se synem. Zpočátku působí jako strojový a necitlivý produkt svého okolí, především pak despotického otce, s nímž stále žije. Pod vlivem krásné ženy v sobě nicméně probouzí lidství a Thornton opět boduje střídmým herectvím s důrazem na vnitřní napětí a potlačované emoce. Namísto přehnaných gest volí tiché intenzivní pohledy, jimiž dokáže autoritativně zpražit i talentovaného Ledgera, pozdějšího soka Temného rytíře.

Cynický ochlasta, jemuž „haranti na Vánoce v obchoďáku ch*ijou do klína,“ je přes dvacet let fantomem poklidných svátků a opakem všeho, co Santa Claus pro děti představuje. I tento sprostý zlodějíček se ale může polepšit, když mu cesty zkříží otylý šikanovaný mladík, pro něhož je i nejúchylnější myslitelný Santa tím dosud nejdůstojnějším otcovským vzorem. Herec tak do role otiskl vlastní zkušenosti s otcem a ztvárnil další postavu, kterou je snadné mít rád, ačkoli zpočátku hrdě mává s vlaječkou antihrdiny. Udělá však dobrý skutek a těžko ji posuzovat v psychopatických mírách, zvlášť když Thorntonův ožralecký a hláškující koncert zaručeně zacuká s koutky úst i sebevětším puritánům. Herec film s odstupem podpořil jako pionýra v oblasti méně přístupné rodinné zábavy, v níž se hrdinové klubou ze zcela nepříkladných otcovských, učitelských či jiných autoritativních figur. Škoda, že druhý díl se roku 2016 už tolik nepovedl.

Trochu jako jezdec apokalypsy přijede do zapadlého minnesotského městečka nájemný zabiják Lorne Malvo. Zosobnění čistého zla a nihilismu má velmi zlomyslný smysl existence – nejenže lidem i z rozmaru bere životy, ale ještě raději s nimi manipuluje a obrací je proti vlastnímu přesvědčení, načež potměšile sleduje jejich existenční rozklad. Přesně to potká uťáplého pojišťovacího agenta Lestera (Martin Freeman), v němž charismatický Malvo katalyzuje fatální proměnu.

Thornton s grácií ztvárnil možná nejnebezpečnějšího aktéra ze zlaté éry televize, jehož neemotivní vystupování a sarkasmus nicméně budují fascinující a zábavnou figuru, jakou si se zloduchy původně coenovského Farga okamžitě spojíme. Z dekadentního přízraku, který v pozadí rozmazává diskutabilní hranu mezi dobrem a zlem, se stává částečně vůdčí postava seriálu, kterou i díky hercovu perfektně vybalancovanému projevu můžeme následovat jakožto brilantního protagonistu. Ďábelský Thornton tu s minimem slov vyšlapal cestu pro další komplexní padouchy z pozdějších a neméně skvělých sérií a málokoho může překvapovat, že roku 2015 uzmul Zlatý glóbus i božské dvojici z Temného případu, Matthewu McConaugheymu a Woodymu Harrelsonovi.

„Musíte se na to opravdu mentálně naladit,“ popisoval Billy Bob Thornton náročnost natáčení scén, v nichž drogový kartel zajme a mučí jeho postavu v napínavém thrilleru Landman od Paramount+. „To jsou ty dny, kdy člověk tráví hodně času sám a přemýšlí.“ Thornton hraje Tommyho Norrise, neústupného a drsného landmana (odborníka na nákup práv k těžbě ropy), který má na starosti lukrativní, ale často nebezpečná ropná pole západního Texasu pro obří korporaci M-Tex. Seriál pochází z pera Taylora Sheridana, jenž herce obsadil, byť jen do minirole, také do svého westernového prequelu k Yellowstoneu s názvem 1883.

Sheridan mu roku 2021 prozradil, že připravuje nový seriál přesně v jeho stylu a s jeho „hlasem“. „To se vám moc často nestane,“ přiznal Thornton. „Když někdo řekne: ‚Myslím, že znám tvůj hlas, vím, jak mluvíš, jak přemýšlíš – a napíšu tenhle seriál speciálně pro tebe‘ – to je prostě velká čest. Číst scénáře, na které se díváte a nechcete je okamžitě začít přepisovat nebo u nich nemáte hromadu otázek… Zkrátka, nemusel jsem nic pitvat. Bylo to opravdu téměř bezchybné.“

Tommy je přímočarý, výřečný a sarkastický, tedy jakési spojení hercových vrcholných charakterů, s nimiž prostě musíte sympatizovat. Pod hrubou slupkou přitom dlí osamělý muž plný bolestí a poztrácených ideálů. Morálka v ropném světě kolísá, což víme i díky filmovému klenotu Až na krev, ale Thornton vytváří komplexní sheridanovskou figuru, operující ve vyčpělém chlapském světě, který přichází o duši za bouřlivého znění americké hymny. Landman po skvělém právnickém Goliášovi před herce rozprostřel další televizní událost, která Thorntonovu hollywoodskou životnost, na stříbrných plátnech už možná vyčerpanou, ještě prodlouží. Druhá série vyjde v příštím roce.

zdroje: The Guardian, Gold Derby, GQ