Jaká je sledovanost štědrovečerních pohádek? Rekord drží Troška, největší propadák natočil Strach

Na přelomu století byla uvedena výpravná pohádka Václava Vorlíčka Král sokolů. Příběh malého chlapce, který se vyučil řemeslu od vyhnaného a zneuctěného sokolníka a následně zásadně ovlivnil události na místním královském hradě, nepracuje s okázalými fantastickými prvky. Místo toho sází na atmosféru víceméně idealizovaného středověku a důraz na pozitivní lidské hodnoty, jako láska a poctivost, a vztah k přírodě. Navíc lákal na Juraje Kukuru ve výrazné roli temperamentního hradního pána Baladora, tvrdého krále zmíněného království. Do kin nalákal 68 tisíc lidí a ještě tentýž rok byl Král sokolů vysílán coby vánoční pohádka. Snímek si pustilo přes 2,5 milionu diváků, což je v kontextu předchozích i pozdějších výsledků sledovanosti spíše průměr. Tomu ostatně odpovídá i hodnocení na Kinoboxu. Jeho uživatelé si dobrodružství malého sokolníka cení na 60 %.

Poté ale Česká televize odstartovala nové tisíciletí ve velkém stylu. Stanici ovládla na Štědrý večer filmová pohádka určená primárně do kin, která dodnes platí za vrchol vánočního úsilí veřejnoprávní televize. Princezna ze mlejna 2 navázala na úspěšný první díl, jenž přinesl do české pohádky pár změn. V první řadě situoval zápletku do uzavřeného prostředí mlýna, zasazeného do malebné krajiny. Jako u většiny pohádek je v centru pozornosti ústřední pár, nicméně vyprávění postihuje důležité hledisko vedlejších postav žijících v okolí a jejich perspektivu ustavuje jako stejně důležitou. 

Příběh přitom není tak osudový, nezachraňuje se království, nezastavuje se hrůzná kletba. Otázkou filmu je, kdo se ožení s mlynářovou krásnou dcerou. Režisér Zdeněk Troška doprovází film sympatickým slapstickovým humorem a celkově se mu podařilo vytvořit jednu z nejoblíbenějších českých pohádek, která má na Kinoboxu celkem uspokojivých 65 %.  Druhému dílu nadělili uživatelé 48 %, ostatně určitý pokles v kvalitě je na filmu poznat. Nicméně diváci chtěli film v době premiéry vidět a chtěli jej vidět hodně. V českých kinech vidělo druhou Princeznu ze mlejna téměř půl milionu lidí, ještě příjemnější byla čísla z Vánoc roku 2001 – Princeznu ze mlejna 2 si na Štědrý večer pustilo 4,1 milionu diváků. Dodnes se jedná o rekord ve sledovanosti, k němuž se podařilo přiblížit jen jednou, o 16 let později.

V dané dekádě, jíž Princezna ze mlejna 2 kralovala, na nevídané číslo žádná další pohádka nedosáhla. Naopak přišla příští rok trochu chladnější sprcha, když romantický Královský slib dosáhl o Štědrém večeru 2002 jen na 2,03 milionů diváků. Ostatně Královský slib představoval opačný přístup – humor a odlehčenost nahradil vážnými morálními dilematy, výjevy ze středověké války a celkově dojem vznešeného příběhu, navlečeného na klasickou kostru převlekové komedie, která vlastně ani není moc komedie. Navíc se nepodařilo úplně postihnout dynamiku ústředního páru. Také se uživatelům Kinoboxu líbila jen na 58 %.

Ještě menší štěstí měla pohádka O svatební krajce, televizní film Jiřího Chlumského o napravení protivné princezny. Téměř neznámý snímek se ve vánočním hlavním čase objevil na 1,8 milionu televizních obrazovek. O něco lépe dopadla pohádka Čert ví proč, která lákala do kin na novější, vážnější pojetí Lucifera. V kinech také snímek, podpořený nemalou propagací a znepokojivým, nosferatovským vzhledem Csongora Kassaie v roli krále pekel, vidělo 270 tisíc lidí. O vánočním večeru 2004 si film pustilo 2,35 milionu diváků, čímž se stal třetí nejsledovanější vánoční pohádkou mezi lety 2001 – 2010. Následující televizní Království potoků získalo 2,2 milionu diváků. Další vánoční hit měla Česká televize už o rok později.

Anděl Páně se objevil v českých kinech 3. listopadu 2005 a diváckou oblibu si získal celkem rychle. Film má na Kinoboxu 76 % a s tržbami 12 milionů se stal celkem slibným favoritem, což na Štědrý den následujícího roku potvrdil. V hlavním vysílacím čase se po rozbalení vánočních dárků těšil zvědavosti 2,7 milionu diváků. Jiřímu Strachovi se s příběhem upjatého anděla Petronela (Ivan Trojan) a poťouchlého čerta Uriáše (Jiří Dvořák) povedlo vytvořit vánoční pohádku, ke které se diváci stále vracejí, a to téměř se stejným úspěchem, jako se to Troškovi podařilo s Princeznami ze mlejna. Ostatně mezi oběma filmy najdeme několik podobností.

Oba filmy režijně zaštiťuje slavné jméno a oba předtím bodovaly v kinech. Nakonec, jak je z údajů vidět, filmům, jež se podívaly do kin, se v první dekádě 21. století dařilo v televizi lépe než televizním snímkům. Obě pohádky spojuje lehký humor parodující církevní dogmata a civilní problémy. Film nemá nijak výrazného padoucha, hrdinové se snaží pomoci nerovnému páru, aby se sblížil, a přitom se sami vyvíjejí. Zároveň filmu pomohly hlavní hvězdy, Trojan a Dvořák, a situování děje ve vánoční čas, což umožňuje příběhu rozvinout hřejivé vyznění. 

Jiří Strach se ujal režie hned následující televizní vánoční pohádky. Tři životy ale zdaleka nedosáhly úspěchu Anděla Páně. Ostatně je trochu s podivem, že někomu přišel počin jako dobrý nápad pro vánoční pohádku. Romantický příběh plný násilí – a prakticky i znásilnění – postrádal lehkost i civilnost předchozího hitu. Temný, nepříliš zručně napsaný a režírovaný film vidělo jen 1,6 milionu diváků. Tři životy se staly nejméně sledovanou pohádkou nejen za danou dekádu, ale také za uplynulých 25 let. Do roku 2010 se přes dva miliony diváků dostala jen jedna vánoční pohádka, a to televizní Láska rohatá, již si pustilo 2,3 milionu diváků.

V následujícím desetiletí se situace s českými televizními vánočními pohádkami trochu zlepšila, sledovanost se pravidelně dostávala nad hranici 2 milionů lidí. Rok 2011 začal v dobrém tempu, štědrovečerní obrazovky rozsvítila Micimutr, která měla téhož roku premiéru v českých kinech. Aura nového filmu, v němž podala jako vždy výborný výkon Libuše Šafránková, přihrála filmu 2,3 milionu diváků. Následující Vánoce byly ještě úspěšnější. Film Dvanáct měsíčků je televizní snímek, zato se pyšní známým jménem režiséra Karla Janáka, specialisty na českou komerční zábavu, a účastí hereckých es jako Radoslav Brzobohatý, Václav Postránecký, Miroslav Táborský nebo Veronika Žilková. Zároveň je pohádka adaptací známé předlohy, už jednou památně adaptované, a to je často spolehlivým lákadlem. Podlehlo jí 2,65 milionu diváků.

Duch nad zlato, jenž zdobil stromeček vánočního vysílání v roce 2013, pracoval s motivy známé Andersenovy pohádky Křesadlo a rovněž spoléhal na známé herce, které sledovalo 2,5 milionu lidí. S číslem 2,45 milionu skončila akční pohádka Princezna a písař Karla Janáka. Pokusy o parkour á la Princ z Persie a hašteřivá dynamika ústředního páru (Matouš Ruml a Monika Timková) přivedly k obrazovkám slušný počet sledujících. Karel Janák tak dostal další příležitost hned příští rok. Korunní princ byl ještě úspěšnější, na Štědrý den 2015 si pohádku o důvěřivém princi pustilo 2,7 milionu diváků. 

Pohádku následujícího roku už nerežíroval Janák, ale Martin Dolenský a do hlavních rolí obsadil spolehlivého Lukáše Vaculíka a zajímavého herce Jana Komínka. Snímek o toxické maskulinitě a o tom, co vlastně znamená být Pravý rytíř, přilákal k obrazovkám 3,2 milionu sledujících, což byl pro štědrovečerní pohádky České televize velký milník – poprvé od Princezny ze mlejna 2, kterou televize uvedla o celých 15 let dříve, se podařilo překonat hranici tří milionů diváků.

Štědrovečerní pohádky po roce 2011 byly v jedné věci specifické – výrazně ubylo filmů uvedených v kinech a zvedla se produkce televizního obsahu. Televizní pohádky zároveň začaly působit výpravněji, sázely na osvědčené tvůrce a známé herce a podle čísel to nebyla marná sázka. Průměrná sledovanost štědrovečerních pohádek se zvedla v řádu statisíců. Nicméně v roce 2017 Česká televize tuto „novou” tradici porušila. A jak bylo vidět, pokud chcete vysoce sledovanou pohádku, stačí nasadit kinohit.

Anděl Páně 2 Jiřího Stracha se objevil v českých kinech 1. prosince 2016 a do kin na něj zašlo přes 1,2 milionu lidí. Zařadit jej na příští rok do vánočního vysílacího programu se ukázalo jako dokonalý tah, navštěvovanou pohádku si na Štědrý večer pustilo 3,6 milionu diváků. Za 25 let byl Anděl Páně 2 druhou nejsledovanější pohádkou po Princezně ze mlejna 2. Kuriózní je, že Strach má zároveň za stejný časový úsek na kontě největší propadák v podobě zmiňovaných Tří životů. 

Nicméně rok 2018 znamenal opět pokles, a to jak ve sledovanosti, tak i v kvalitě a diváckém přijetí. Ne, že by Kouzelník Žito byl vyloženě propadák, naopak zaznamenal obrovský úspěch v podobě 2,9 milionu diváků. Vypravěčsky nesoudržný a herecky neuspokojivý film se nicméně hned den po uvedení stal terčem ostré divácké kritiky, k níž se prostřednictvím sociálních sítí vyjadřovali herci Denis Šafařík a Anna Kadeřávková i režisér Zdeněk Zelenka. Na Kinoboxu má film smutných 22 %. Následující rok se ale podařilo čest pohádek zachránit uspokojivými čísly. Následující rok sledovalo snímek Princezna a půl království 3,04 milionu diváků a v roce 2020 dosáhla Česká televize dalšího vrcholu. Pohádka O vánoční hvězdě lákala na účast Terezy Ramby, Vojtěcha Kotka či Ondřeje Sokola a přilákala 3,3 milionu diváků.

Poslední dekáda je prozatím v polovině, takže se o ní jen těžko mohou dělat jakékoliv závěry. Snímek Jak si nevzít princeznu, jenž zahajoval štědrovečerní tradici roku 2021, překvapil motivem, jenž známe spíš ze sci-fi filmů. Byl to logický tah, jen o rok dříve úspěšně vsadil na stejnou kartu film Princezna zakletá v čase. Zatímco Princezna pracovala s motivem časové spirály, film Jak si nevzít princeznu sledoval prince (Marek Adamczyk) a princeznu (Anna Fialová), kteří se tak moc nechtějí vzít, až cestují časem do doby svého dětství, aby zabránili sudbě, jež jejich svatbu předurčila. Ohlasy nebyly příznivé, nicméně sledovanost byla více než uspokojivá. Na pohádku o cestování v čase se dívalo 3,25 milionu diváků.

Rok 2022 byl ve znamení dalšího sequelu. Úspěšné Tajemství staré bambitky se dočkalo druhého dílu. Byť Tajemství staré bambitky 2 dočkalo chladnějšího ohlasu a hodnocení na Kinoboxu činí 55 %, zapnulo si ve vánoční čas televizi 2,5 milionu diváků. Následující rok dostal další příležitost Karel Janák. Klíč svatého Petra s Filipem Březinou a Berenikou Kohoutovou nalákal 2,3 milionu diváků k zapnutí televize. O dost menší štěstí měla dosud poslední štědrovečerní pohádka Tři princezny.

Ta se během své premiéry holedbala příběhem princezen, které žádného prince nepotřebují, naopak samy tři titulní hrdinky (Josefína Marková, Dorota Šlajerová a Sára Černochová) zachraňují prince (Josef Trojan). Nicméně aktivní princezna, která v pravý čas vezme záležitosti do svých rukou a zachrání prince, je v české pohádce celkem častý a tradiční jev, a proto je trochu zvláštní stavět na tom reklamu. Těžko říct, zda to byla příčina nízké sledovanosti, ale Tři princezny se staly nejméně sledovanou pohádkou od roku 2010. Zapnulo si ji pouze 1,9 milionu diváků.

Z uvedených dat to skoro vypadá, že recept na úspěšnou vánoční pohádku je vlastně jednoduchý. Diváci mají rádi to, co dobře znají, co chápou jako tradici a co jim dodá pocit pohody. Což u uvedených úspěšných příkladů znamená větší civilnost, komediální tón, přehlednost a pozitivní vyznění, samozřejmě neuškodí známá herecká či režijní jména. Kéž by ale sledovanost pohádek šla udržet tak snadno. Každý žánr a každá vyprávěcí formule se vyčerpá a upadne, když nebude mít formální vývoj. Ostatně i dnes oblíbené pohádky jsou výsledkem toho, že se tradice postupně měnily a formovaly. Je tedy dost dobře možné, že co nemá valný úspěch dnes, může oslovit publikum za další dekádu.

Jak se těšíte na letošní štědrovečerní pohádku Záhada strašidelného zámku? Dejte nám vědět do komentářů. Podívejte se také na nejlepší pohádky podle Kinoboxu.

Zdroje: Česká televize, ATO – Nielsen Admosphere, živě+TS0, Mediář, Kinobox