Edward Norton

Edward Harrison Norton se narodil 18. srpna 1969 v Bostonu, ale celé dětství strávil ve státě Maryland. Získal bakalářský titul z historie, nicméně již během studií na vysoké škole jej lákalo herectví, s nímž začínal na divadle. I když nějakou dobu působil v Japonsku, kde pracoval jako firemní konzultant, po návratu do USA se rozhodl plně věnovat herecké kariéře a začal sbírat zkušenosti na newyorských divadelních scénách. Jeho start filmové kariéry snad nemohl být zdařilejší, jelikož hned jeho první role ve snímku Prvotní strach (1996) mu vynesla Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Díky úloze psychicky labilní osoby obviněné ze zločinu měl možnost předvést své mnohovrstevnaté herectví, které ho do značné míry definovalo i v jeho pozdějších rolích, což mu přineslo časté obsazování do rolí psychicky nemocných jedinců. Po veleúspěšném debutu následovaly dva filmy předních hollywoodských režisérů Všichni říkají: Miluji tě (1996) Woodyho Allena a Lid versus Larry Flynt (1996) Miloše Formana. Po pokerovém krimi Hráči (1998) přišel na řadu snímek Kult hákového kříže (1998), kde se Norton převtělil do neonacisty Dereka, což pro něj znamenalo již druhou oscarovou nominaci. Natáčení Kultu hákového kříže však ukázalo i jinou Nortonovu stránku hraničící s posedlostí po dokonalosti. Snažil se mít tvůrčí proces čím dál víc pod kontrolou, což bylo k nelibosti režiséra Tonyho Kaye. Jejich rozepře vyvrcholila ve střižně, kde Norton režisérovi mluvil do finálního střihu, a dokonce si u studia vymohl právo udělat sestřih vlastní. Studio se nakonec rozhodlo pustit do kin finální střih Edwarda Nortona. To Nortona dovedlo až k jeho režijnímu a producentskému debutu s romantickou komedií Rabín, kněz a krásná blondýna (2000), jenž byl kritikou i diváky víceméně přijatý. Ještě předtím ale ztvárnil titulní roli ve Fincherově Klubu Rváčů (1999), který se postupně stal kultovní záležitostí. V novém tisíciletí si zahrál po boku Marlona Branda a Roberta De Nira, kterého vždy považoval za velký vzor, v krimi thrilleru Kdo s koho (2001). Roku 2002 ho čekal doposud nejplodnější rok. Zahrál si ve čtyřech filmech, v černé komedii Smoochy, hanibalovském prequelu Červený drak, krimi 25. hodina a v životopisné Fridě, kde se potkal s tehdejší partnerkou Salmou Hayek. Při natáčení Fridy opět přicházel se spoustou nápadů a snažil se zasahovat do scénáře. Dále získal roli například od Ridleyho Scotta v Království nebeském (2005), mysteriózním Iluzionistovi (2006), který se zčásti točil v České republice, anebo hlavní úlohu v Neuvěřitelném Hulkovi (2008), jenž byl po Iron Manovi (2008) druhým filmem nově nastartovaného marvelovského filmového vesmíru. Při natáčení Hulka měl Norton neshody s režisérem i se studiem, které nepřistoupilo na jeho změny ve scénáři ani ve finálním střihu. Neuvěřitelný Hulk se nicméně stal nejvýdělečnějším filmem, ve kterém do té doby Edward Norton hrál. O pár let později ho však překonal Bourneův odkaz (2012). Roku 2012 se zrodila Nortonova dlouhá profesní spolupráce s režisérem Wesem Andersonem, když ztvárnil skautského vedoucího ve filmu Až vyjde měsíc. Od té doby se zařadil do souboru stálých herců, které Anderson do svých autorských snímků obsazuje. Norton s Andersonem navázal na spolupráci v Grandhotelu Budapešť (2014), nadaboval animovanou postavu v Psím ostrově (2018) a naposledy se objevil ve Francouzské depeši (2021). Třetí oscarovou nominaci utržil za vedlejší roli ve filmu Birdman (2014), který zároveň získal cenu Akademie za nejlepší film. Zde byl Norton režisérem Alexandrem Iňaritem obsazen do role herce, který je sice brilantní, nicméně je s ním velice těžké pracovně vyjít, což je pro Nortonovu kariéru příznačné. Roku 2019 se pak pustil do svého dosd nejosobnějšího neonoirového projektu Temná tvář Brooklynu, který sám produkoval, napsal, zhostil se hlavní role a zároveň se po devatenácti letech vrátil k režii.