Na nože: Glass Onion (2022)

Klobouk dolů Johnsonovi, že i podruhé dokázal otočit žánr a opět úplně jinak. Jestli je to ale stejný wow efekt jako tenkrát, je na pováženou. Určitě je z toho cítit veškerá jistota, kterou Rian po prvních Na nože získal, ale příště by mu možná mohl někdo říct: "Mírni ten elán, kamaráde." Ačkoli si však Johnson jede své po celou dobu, talent se mu upřít nedá. Příběhově krásně buduje atmosféru, nadhazuje velmi chytře foreshadowing, v některých scénách je blocking přímo znamenitý a říct, že jsem se nebavil, by taky byla lež. Jen se někdy nechá až příliš unést svým umem, nedokáže najít Balanc (nebo to byl Blanc?) a navzdory perfektnímu mid-pointu se se svým twistem začne trochu utápět sice v důležité, ale přeci jen krapet zdlouhavé vatě. Trojku nicméně vyhlížím a jestli se i v ní podaří setup a provedení opět trumfnout, nechám si to opět líbit. Johnson totiž téměř pokaždé ví, jak divákovi nahrát i chytře na něj pomrknout a to si taky nechám rád líbit.

Člověk 70 minut čeká, než dojde na pořádný twist, který hříčku povýší o level výše (a na ten moment dojde), jen aby se to na konci zvhrlo v (minimálně na můj vkus) příliš stylizovanou dohru o příčině a následku. V rámci hravých detektivek je každopádně pořád Glass Onion výrazný nadprůměr, jednička ale byla atmosférou někde trochu jinde, blíže klasickým detektivkám a i Blanc mi přišel o něco lépe uchopený. Pokud se ale povznesu nad to, že to zkrátka není to samé, co první díl, vychází mi z toho pořád hodně slušná žánrovka.

Hrozná nuda. Ani první díl nebyl nějaký extra, ale tohle je téměř nekoukatelné, spousta chyb, nudné scény, konec o ničem.

První díl Na nože s Danielem Craigem před čtyřmi lety byl skvělým počinem a stejně tak si divák užije návrat svého detektiva, který vyšetřuje svým osobitým a vtipným stylem. Sekunduje mu zde klasický padouch, kterého si s chutí zahrál Edward Norton, coby bohatého a velmi výstředního miliardáře. Zajímavé výpravné prostředí opravdu luxusního ráje.