Na nože

Trapnej infantilní a nucenej humor mi ještě trochu srazil domnění o tomto zbytečnym filmu, kterej mi nedal vůbec nic - což by nevadilo, kdyby to bylo hravé, což neni. Lidi mluví o bourání divákovo očekávání. Mně přišlo, že 50% bylo předvídatelných a druhých 50% nezajímavých, takže mi přirozeně nezáleželo na tom, jak se to celé vyvrbí. Nenapomáhá ani ta předimenzovanost. Když detektiv Craig přirovnával tento případ k donutu s dírou uprostřed uvnitř donutu s dírou uprostřed uvnitř don...blablabla a diváci si smáli, tak jsem si přišel jako Ignácius J. Reilly uprostřed spolčení hlupců s dírou uprostřed uvnitř spolčení hlup... - vtipný co? Pak se není čemu divit, že takovym lidem to přijde jako scénáristická hříčka, jenž nabourává očekávání diváků, baví i rozesmívá a kterou si všichni herci užívaj. Nevim co ta práce na osmých Star Wars udělala s Johnsonem, ale rád bych, aby dělal filmy Looperovké úrovně. Já bych to radši vážnější, tvrdší a zlejší, což by bylo atmosférištější pokud by by si film více vyhrál se členy zbohatlické zdegenerované rodiny. Na takovém konceptu by šlo odvyprávět film o něčem. Namísto toho jsem se díval na film o ničem, na předimenzovanou nudu ověnčenou několika trapnými prupovídkami jako třeba : “Viděl jsi její instagram? Je to influencerka” což zbytku kina přišlo vtipný a mě byl větším podmětem k zamyšlení průměrný divák, který je schopen si námarně užít film, jenž hraje na známou notu (Agatha Christie), vypadá slušně (starobylé sídlo), vidí tam známé tváře a občas uslyší ftip. Bída.