Psí ostrov (2018)

Skvely animak pro dospele - deti bych na film kvuli naturalistickym scenam (operace ledviny predevsim) radeji vubec nebral. Wes Anderson je snivec, dokaze pracovat s mistnimi realiemi (protentokrat japonskymi) a pritom pridat spoustu vlastni invence pocinaje vymyslenymi psimi rasami a konce fiktivnimi psimi nemocemi (v ceskem prekladu "cenichoza" a "psotnice"). Hlavni hrdina Atari patrajici po svem psikovi Spotsovi obyva podivny, snovy svet budouci japonske metropole Megasaki a jeho sneni se prolina s krutou realitou psich vyhnancu, ktere starosta Kobajasi vyhani na vybydleny ostrov. Samotni psi jsou nadhernou sbirkou charakteru - ve schopnosti naznacit pomoci zvirat lidske jednani je Wes Anderson spriznen s Timem Burtonem. Nenechejte si ujit.

První polovina výborná, druhá odzývaná. Vizuálně neskutečně vypilované a půvabné, příběhově překvapivě sterilní a v závěru uchvátané, bez obvyklé Wesovy extravagance a odvahy. Nelituji jediné minuty, kterou jsem u toho strávil, protože míra autorské osobitosti je stále obdivuhodná a sympatická, ale úvod zkrátka sliboval výraznější emoce a lepší vývoj postav.

Přiznám se, že ač jsem už v důchodu, tak zvláštní animák jsem dosud neviděla. Říká se, že naše animované filmy jsou co do dokonalosti provedení špička, rovněž jsem si to až dosud myslela, ale tak dokonalé psy jsem ještě v žádném animovaném filmu neviděla. Bylo to pro mě veliké překvapení. A nemám příliš ráda sci-fi, tady mi ovšem nevadilo. To dávala televize u příležitosti pořád se zvyšující a stoupající křivky covidu-19. Ne? Psí chřipka, vakcína, ... Jak aktuální! No v každém případě to bylo super a nebýt těch častých reklam na Primě, nespustila bych z obrazovky zrak. Původně jsem si myslela, že půjde o nějaký rodinný animovaný film o psech. Tohle jsem rozhodně nečekala!

Nemůžu říct, že je Wes Anderson můj nejoblíbenější filmař. Ale zcela jistě je to jeden z mála režisérů, jehož filmy mě vždy zaujaly jak obsahem, tak způsobem vyprávění. Talent je o tom, nebát se hrábnout Pánubohu do kapes a "vypůjčit si" to nejlepší, co pro člověka nachystal. A Anderson sáhnul hluboko. I kdyby se vám jeho práce nelíbila, spíš řeknete, že to není váš šálek kávy, než že je to špatný film. No a pokud to váš šálek kávy je...to se pak před shlédnutím jeho dalšího filmu těšíte, co z té jeho talentované hlavy vypadne. Jisté je, že se na tom bude podílet hromada zvučných jmen (které nejspíš nemusí přesvědčovat) a to počínaje herci a konče Desplatem, jehož hudba je v Psím ostrově prostě geniální. Jména animátorů neznám, ale nepochybuji o tom, že patří do okruhu lidí, které si Anderson pečlivě vybral a jsou jedni z nejlepších v oboru. A to teď nemyslím tak, že jsou to CGI digimistři, kteří mají na svědomí třeba King Konga. Tohle není fotka, ale obraz, socha...ruční práce s chybami, ale především s originálním rukopisem. Nic jiného, by se k tomuto scénáři nehodilo, protože ani ten není dokonalý. Ale to není způsobeno chybou Andersona, ale spíš jeho předků. Je obrovská škoda, že do toho Japonsko-psího světa procpal ohavnou postavu americké studentky. Ten americký smrad, nejspíš úlitba americkému divákovi, aby se měl s kým ztotožnit, byl pro zbývající část světa nadbytečný a nejspíš měl i podíl na podivném zakončení celého filmu. Takže se to ve mě opět tluče, jako při Grandhotel Budapešť, kde se mi za tu spoustu originality a lidskosti a vtipu a nadhledu a umění a profesionality, chtělo dát 100%, ale něco mi to k tomu chybí.

I když se mi Andersenova tvorba líbí, Psímu ostrovu jsem se přesto nějakou tu dobu vyhýbal. Za prvé upřímně nemám moc rád filmy s mluvícími zvířaty (možná s výjimkou Prasátka Babe) a za druhé, jakožto milovník koček, jsem se obával toho, že se bude jednat o "ixtý" film, ve kterém budou psi glorifikováni, ale kočky budou opět vyobrazeny jako zlé mrchy a svině, kterým to ti stateční psi spočítají. A z části to byla pravda, ale jelikož Andersen není jen talentovaný režisér, ale i scénárista, přičemž se vyhnul dementnímu humoru z hovadin typu "Jako kočky a psi", naservíroval divákovi naprosto uspokojující, milou a velmi vtipnou podívanou, ze které srší typický duch jeho filmového stylu. Tedy chytré dialogy, pitoreskní hudba, skromný a sympatický humor. A ty animace někdy jak od Jakuba Dvorského a Václava Blína, tvůrců krásnýho Samorostu a Machinarie. Krása. Snad jen je škoda, že poslední třetinu Wes tak trochu uhnal a některé povedené charaktery odsunul až příliš do pozadí. Jinak ale moc hezký.

Výborný film a animace něco takového jsem opravdu nečekal opravdu bomba.

Isle of Dogs je první film od Andersona, který jsem viděla. Je to zajímavý film s originálními nápady a výborným animovaným zpracovaním. Každá psí postava je zde něčím chrakteristická, je tu spousta zajímavých detailů. Mám ráda Japonsko, tak jsem si film užívala.

Když jsem doma ležel s covidem a neměl co dělat, tak jsem si pustil na TV Prima film Psí ostrov.
Tak nějak jsem si říkal, to bude kravina na entou, protože nemám rád hrané filmy s lidmi kde mluví zvířata jak už jsou jakéhokoli druhu. Ale zmýlil jsem se, tento animovaný film jsem si během týdne pustil snad 10x. Film začíná v Megasaki, kde zrovna řádí psí nemoci které nechal úmyslně rozšířit starosta města. Všechny psi nechal starosta odvést na odpadkový ostrov aby se jich zbavil. To se samozřejmě nelíbí jeho svěřenci Atariho který se rozhodne najít svého psa Spotseho. Na ostrově potká Atari mnoho psích přátel se kterými se velmi dobře spřátelí.

Film provází výborná hudba, animace. Tato pohádka není moc vhodná pro děti, ale pro dospělé výborný film. Dávám 100%