Zvláštní, působivý, místy až mystický film. Titulní roli bezelstného mladíka Lazzara skvěle ztvárnil mladý italský herec Adriano Tardiolo. Lazzaro je ztělesněním nevinnosti (v mezních okamžicích života ho provází snový Vlk, symbol neovlivnitelné přímočarosti a syrovosti). Pokorný Lazzaro, neprávem posmívaný pro svou neschopnost přetvářky a kalkulu ve vlastní prospěch, nakonec svůj altruismus dovede až k naprostému sebeobětování ... Velice působivé filmové dílo s hlubokým vnitřním přesahem, přitom velmi "italské", plné zjevné i skryté symboliky - prozrazuje filosofické vzdělání režisérky a scénáristky Alice Rohrwacher.
Film Jeana Aurela z období vrcholící sexuální revoluce patří k tomu průměrnějšímu, co Brigitte Bardot natočila, ale jistě přispěl k její pověsti sexsymbolu šedesátých let: Slavný spisovatel Jérôme celý život píše romány o "svých" ženách. Všechny ho zbožňují, ale také se všechny chtějí za něj provdat, což on rozhodně nemá v úmyslu. Najednou je ženami přesycen - kdykoliv si zamane, jsou mu k dispozici. A tak Jérôme prchá od žen, ale aby mohl psát, na cestu si bere svoji sekretářku Claru (Brigiitte Bardot). Ani ve snu by ho nenapadlo, jak silně na něj po kratším půstu Clara zapůsobí.
Spisovatel Emilio (Johan Leysen) se začne zajímat o fotomodelku Giulii (Serena Grandi), což naruší dřívejší blízký vztah s jeho sestrou (Valeria d´Obici). Sestra žárlí a rozhodne se jednat ... Otevřené milostné scény zařídily jinak nepříliš dobrému filmu ve své době značnou popularitu a herečce Sereně Grandi pověst sexsymbolu (velmi dočasně).