Síla slov a fantazie je ukrytá v knihách. Ale jen pro toho, kdo je umí a chce přečíst. Film Zlodějka knih vypráví příběh Liesel, která se během druhé světové války dostane do pěstounské rodiny Hanse Hubermanna a jeho ženy Rosy, aby zde začala nový život. Liesel se snaží zapadnout - doma i ve škole, kde si z ní spolužáci utahují, protože neumí pořádně číst. Liesel je odhodlaná situaci změnit s jednostrannou posedlostí rodícího se učence. A získá k tomu pomoc svého dobrosrdečného nového tatínka. Hans se s Liesel učí dny i noci, během nichž se Liesel snaží podrobně prostudovat svoji první knihu, Hrobníkovu příručku, kterou si tajně „odnesla“ z pohřbu svého bratra. Liesel se také spřátelí s jejich novým hostem, židovským uprchlíkem Maxem, kterého před nacisty skrývají ve sklepě. A právě Max je dalším, kdo ji povzbuzuje ve čtení a v touze po vzdělání. Postupně se mění i její přátelství s mladým sousedem Rudym, který Liesel sice škádlí, ale přitom se do ní zamiluje. Dobu plnou utrpení a strádání pak všichni společně překonávají pomocí knih, které nejen pro sebe Liesel krade v knihovně místního starosty. A postupně se naučí vážit si nejen síly slov, ale i moci nad nimi.
Filmy odehrávající se za druhé světové války mám všeobecně rád a ta atmosféra, pokud se jí podaří spávně podchytit je prostě jedinečná.. děsivá, i plná lidskosti.. přesně tak je tomu i u tohoto snímku. I když je to příběh jedné malé holky, a film tak chvílemi působí jako by byl pro děti.. na síle to příběhu to neubírá. Konec zvládl režizér na jedničku. 80%.
