-
80%
Celkem příznačný rok vzniku 2001, kdy se v USA začaly dít věci podobné honu na komunisty jen s tím rozdílem, že najednou šlo o teroristy. Jelikož jsem tam v létě 2002 pracoval, vím o tom své. Ale zpět k vlastnímu filmu, který přes svou délku nenudil a Frank Darabont opět potvrdil, že umí. Zahráno výborně a Jim Carrey mi jen potvrdil, že vážné role umí stejně bravůrně jako komediální. Jediné co bych vytknul, byl ten přehnaný patos nakonci a domnělé štěstí slečny, která se rozplývá nad tím, že znovunašla milence svých mladistvích let. Tenhle naivismus filmu rozhodně nepřidal a Darabont dokázal, že umí lépe.
-
80%
-
100%
-
70%
I když se zápletka filmu může zdát nemožně překombinovaná, působí celkem přirozeně. Vše tak nějak plyne až k první dojemné scéně. Ta jistě nesmí v žádném romantickém filmu chybět, ale Majestic je těmito dojáky doslova nabitý a vy saháte po ovladači tak často, jako byste koukali na porno. S postupem filmu se navíc tyto scény kumulují, takže posledních 30 minut jsem sledoval hokej a film stačilo jen poslouchat. Příběh o klukovi, který má nehodu, opraví staré kino a najde nový domov, prostě nemá mít 152 minut. Anebo v něm má hrát pan Costner:-)
Je tu však jedna myšlénka. Scéna, v níž otec vysvětluje synovi, proč stojí za to zchátralé kino otevřít, nás navrací do dávných dob, kdy návštěva kina nebyla jen způsobem, jak zabít čas. "Lidé se oblékli a přišli do kina. Před těmito dveřmi mohli mít kupu starostí, ale za nimi je čekal jiný svět." Kina nebyla jen krabicemi rozdělenými na jiné krabice. Měla foyer, schodiště, personál, úroveň a náladu. Návštěva takového kina byla jistě potěšující a vzrušující událostí, příležitostí obléknout si něco pěkného a setkat se s přáteli. Oddychnout si a načerpat síly k návratu do vnějšího světa.