Majestic (2001)

Mírně mysteriózní příběh o chlábkovi s tváří Jima Carreyho, který se po bouračce dostane do městečka, kde ho každý zná, přestože on nezná nikoho. Prima pocit. :)

I když se zápletka filmu může zdát nemožně překombinovaná, působí celkem přirozeně. Vše tak nějak plyne až k první dojemné scéně. Ta jistě nesmí v žádném romantickém filmu chybět, ale Majestic je těmito dojáky doslova nabitý a vy saháte po ovladači tak často, jako byste koukali na porno. S postupem filmu se navíc tyto scény kumulují, takže posledních 30 minut jsem sledoval hokej a film stačilo jen poslouchat. Příběh o klukovi, který má nehodu, opraví staré kino a najde nový domov, prostě nemá mít 152 minut. Anebo v něm má hrát pan Costner:-)
Je tu však jedna myšlénka. Scéna, v níž otec vysvětluje synovi, proč stojí za to zchátralé kino otevřít, nás navrací do dávných dob, kdy návštěva kina nebyla jen způsobem, jak zabít čas. "Lidé se oblékli a přišli do kina. Před těmito dveřmi mohli mít kupu starostí, ale za nimi je čekal jiný svět." Kina nebyla jen krabicemi rozdělenými na jiné krabice. Měla foyer, schodiště, personál, úroveň a náladu. Návštěva takového kina byla jistě potěšující a vzrušující událostí, příležitostí obléknout si něco pěkného a setkat se s přáteli. Oddychnout si a načerpat síly k návratu do vnějšího světa.