V kině průšvih, jinak těžká kvalita. Filmové propadáky 21. století, které jsou bez debat skvělé

Nejlepší film století dle hlasování BBC a IndieWire měl původně být televizním pilotem, David Lynch stanici ABC představil duchovního nástupce Twin Peaks o ženě, kterou na Mulholland Drive srazí auto a která uniká s tučným peněžním obnosem před tajemnými pronásledovateli. Režisér Lost Highway, známý pro snové narativy a ambivalentní pointy, odmítal prozradit víc.

Týž přístup pěstoval i léta po premiéře filmu, který u ABC jako pilot k seriálu zavrhli. Lynch při meditaci za pět minut dvanáct přišel s nápady na ukončení příběhu v rámci jediného celovečeráku, což zpětně považoval za správný krok. Tvůrce Sloního muže a Modrého sametu přidal do scénáře romantickou linii ve formě klasického hollywoodského filmu mezi aspirující herečkou Betty (Naomi Watts) a tajuplnou ženou s amnesií s přezdívkou Rita (Laura Harring). Doplnil rovněž události po otevření modré skřínky, které dosavadní neo-noir obracejí vzhůru nohama a už dvě dekády vyvolávají bizarní interpretace.

Vypravěčsky nepoddajný snímek si v mnoha ohledech zachoval klasické aranžmá, jak bylo u Lynche zvykem. Vzhledem k tomu, že mu ani samotní herci nerozuměli, se ale těžko prodával. Lynch komerčně nikdy netáhl, největší jméno si udělal v televizi díky revolučnímu Twin Peaks. Mulholland Drive se sice mohl opřít o fantastické přijetí z Cannes, kde jeho enigmatický tvůrce přebral cenu pro nejlepšího režiséra, ale v kinech pohořel jen o něco méně než předchozí, rovněž významově rozlítaný Lost Highway. Tržby se po světě zasekly na dvaceti milionech dolarů, rozpočet činil patnáct milionů. Na Lynchův film to nejsou vůbec špatné výsledky, ale vzhledem k nynější oslnivé pověsti bychom čekali lepší soudobé ohodnocení.

Adaptace stejnojmenného románu P. D. James z roku 1992 nevznikala jednoduše, vystřídalo se na ní pět scénáristů a do kin putovala až pět let poté, co studio najalo mexického režiséra Alfonsa Cuaróna. Ten se při výrobě špinavé dystopie z blízké budoucnosti, v níž se skoro dvě dekády nenarodilo žádné dítě, inspiroval klasikou Bitva o Alžír. Režisér, jenž budoucnost až dokumentárně vykreslil optikou současných globálních problémů a krizí, usiloval o autentický vizuál založený na pečlivé choreografii v dlouhých nepřerušovaných záběrech. To si samozřejmě vyžádalo náročné dlouhotrvající přípravy a také štědrý rozpočet, který se pohyboval v rozmezí 70 a 75 milionů dolarů.

Potomci lidí s Clivem Owenem a od režiséra povedeného Vězně z Azkabanu měli světovou premiéru v září 2006 na festivalu v Benátkách, kde okamžitě sklízeli nadšené ohlasy. V USA film startoval 22. prosince v omezeném počtu 16 kinosálů, načež v průběhu dalších dvou týdnů expandoval až do patnácti stovek kin. Měl ovšem matnou propagaci a vánočnímu období zrovna dominovala přístupná Noc v muzeu. Noční hlídač Ben Stiller, jemuž pod rukama ožívají různorodé exponáty v newyorském muzeu, vytáhl z kapes diváků celkem 579 milionů dolarů. A vizionářskému Cuarónovi zbyly jen oči pro pláč, neboť jeho osobité sci-fi dílo vytěžilo z kin jen 69 milionů.

Jizvy se zhojily díky dobrým prodejům na domácích nosičích a Potomci lidí mají pověst autorského blockbusteru, který si pro důmyslnou práci s kamerou užívají i milovníci pomalé kinematografie. Cuarón i kameraman Emmanuel Lubezki znovu spojili síly na vesmírné Gravitaci, která jim oběma vynesla Oscara a také vydělala hromadu peněz. Lubezki má dnes už tři zlaté sošky a Cuarón dvě, radoval se i zásluhou dojemného retro dramatu Roma.

Práva na adaptaci knihy Roberta Graysmithe z roku 1986 ležela v šuplíku ředitele studia Disney dlouhou dobu, během níž vzniklo několik návrhů scénáře. Po vydání knižního pokračování roku 2002 putovala práva do aukce a nakonec skončila u Paramountu a Warner Bros. jako součást dohody s režisérem Davidem Fincherem. Autor Sedm a Klubu rváčů si brousil zuby na příběh o honu na jednoho z nejproslulejších sériových vrahů minulého století, jenž sanfranciským novinám posílal zašifrované vzkazy a nikdy jej nepolapili.

Zodiac s Jakem Gyllenhaalem a Robertem Downeym Jr. měl vyjít na konci roku 2006 a zařadit se mezi oscarové favority, jenže ze střižny dorazil tříhodinový kolos, který bylo potřeba zkrátit. Výsledný film plný dialogů a skoků v čase měl v březnu následujícího roku 157 minut, Fincher za 65 milionů dolarů pořídil svůj dosud nejpedantštější rozklad procedurálního vyšetřování i psychiky pohlcených štvanců, jimž tajuplný případ nedá spát. Kritici aplaudovali, ale publikum se po nadějném otevíracím víkendu odvrátilo k bujaré komiksovce 300: Bitva u Thermopyl. Mnohem víc se chodilo také na komedii Divočáci a Fincherův možná nejlepší film rázem zapadl, celkem v kinech vydělal pouze 83 milionů dolarů.

To na konverzační detektivku není špatné, ale optikou nákladů a ambicí se jednalo o další kasovní průšvih po Klubu rváčů. Kvality filmu se nicméně rozkřikly a prodej na DVD přinesl další miliony. Zodiac je Fincherovým druhým nejlépe hodnoceným filmem na Rotten Tomatoes (90 pozitivních z 263 recenzí) za nedostižnou Sociální sítí, která roku 2010 vydělala krásných 224 milionů dolarů.

Studio Warner Bros. mělo roku 2005 do budoucna smělé plány, jimž vévodila dohoda s tehdy velmi mladým studiem Virtual Studios, které do šesti filmů pod hlavičkou WB investovalo celkem 528 milionů dolarů. Jedním z těchto plánovaných projektů bylo ambiciózní westernové drama Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, na jehož výrobu padlo 30 milionů a které se opíralo o star power Brada Pitta a hercovu produkční společnost Plan B. Režíroval nadějný Andrew Dominik, jenž se slavným kameramanem Rogerem Deakinsem cílil na baladickou formu a rozpoznatelný vizuální styl.

První sestřih měl koncem roku 2005 přes čtyři hodiny a zkracování si vyžádalo kupu testovacích projekcí. Jeho vinou přirozeně klíčily kreativní neshody, po krachu jejich dalších projektů Poseidon a Berlínské spiknutí u Warnerů zcela upustili od nadějí, které do svého drahého filmového balíčku vkládali. Marketing se tedy odbyl a na pozitivně hodnocený film, který rozhodně patří k těm nejkrásněji nasnímaným v tomto století, skoro nikdo nepřišel. Málokdo byl připravený ponořit se do zádumčivého nepoddajného westernu, který už doslovným názvem obracel pozornost k psychologickým motivům na úkor žánrového spektáklu.

Film po celém světě vydělal pouze 15 milionů dolarů, hlavně za oceánem diváci utráceli raději za Útěk do divočiny a pokračování akční série Resident Evil: Zánik. Jedna z nejpozoruhodnějších studiových produkcí v tomto století tak kiny prošuměla jako otloukánek. Předpověděla přitom vzepětí autorských neowesternů včetně Zpráv ze světa, Nepřátel či hororových Kostí a skalpu a nabízí jedny z nejlepších hereckých výkonů Brada Pitta a Caseyho Afflecka.

Filmy z prostředí bojových sportů, mluvíme-li přímo o oficiálních disciplínách, mají minimálně v boxerských rinzích dlouhou tradici. V minulé dekádě se vedle boxu a wrestlingu vzedmula vlna smíšených bojových umění a dnes pomalu začínají dominovat snímky z prostředí UFC, a to za přímé podpory prezidenta asociace Dany Whitea. Trend přitom před čtrnácti lety předpověděl kultovní, tehdy ale z větší části přehlížený Warrior od režiséra Gavina O'Connora (Zúčtování).

Tom Hardy a Joel Edgerton ztvárňují částečně odcizené bratry Tommyho a Brendana, jejichž otec (Nick Nolte), bývalý zápasnický trenér, se dál utápí v alkoholu. Tommy je válečným veteránem a Brendanovi práce středoškolského učitele fyziky nestačí na splácení všech šeků, oba se tudíž přihlásí do velkého turnaje, kde špičkoví bojovníci testují jejich fyzičku i odhodlání postavit se za vlastní rodinu a krev.

Schematický děj má díky hercům a režii syrový i emoční náboj, osobní vztahy postav či jejich nevypočitatelnost utváří partii, která překvapivě strhla silně pozitivní kritiky. Prožít silný a přesně gradující příběh se sympatickými bijci, z nichž jeden nakonec musí v kleci padnout, bylo málokdy tak intenzivní. Při uvedení v kinech to bohužel okusil málokdo, film za 25 milionů dolarů vydělal jen 23 milionů a hitem se stával až díky DVD a následnému přílivu doporučení. Je smutné, že Warriora momentálně nenabízí žádná z tuzemských streamovacích služeb, jeho obecná hodnocení o vysoké kvalitě dávno vypovídají.

Společný projekt režisérek Matrixu a tvůrce historického thrilleru Parfém: Příběh vraha adaptoval „nezfilmovatelnou“ knižní předlohu Davida Mitchella o šesti oddělených příbězích, které podávají svědectví o evoluci lidského ducha a celé společnosti. Mozaika o šesti liniích s rozličným žánrovým podhoubím a jinou dobovou kulisou vznikala nezávisle s podporou menších produkčních společností, zpola odtrženě od hollywoodské mašinérie.

Aby vyzdvihli kinetickou strukturu filmového díla, režiséři se rozhodli pro simultánní prolínání jednotlivých příběhů. Nejranější se odehrává v 19. století, poslední v daleké dystopické budoucnosti – všechny jsou přitom vzájemně propojené některými činy a vyplývajícím odkazem postav. Ohromující koncept a jeho komerční limity ale neladily s praktikami studií včetně Warnerů, kteří museli být v případě sester Wachowských opatrní. Speed Racer ostatně utržil při rozpočtu 120 milionů dolarů necelou stovku. Projekt ale podpořil Tom Hanks a Warneři se upsali alespoň distribuci. Produkční cenu pokryly různé německé a asijské filmové společnosti, a přestože se konkrétní čísla liší, zdroje se převážně shodují na částce kolem sta milionů dolarů – Atlas mraků tedy platil za nejdražší nezávisle financovaný snímek historie.

Hvězdné mezinárodní obsazení (Halle Berry, Hugh Grant, Hugo Weaving) a pečlivé rozvržení scén i jejich vizuální kvality se promítly do špičkového kinozážitku, který si ale trouflo okusit trestuhodně málo diváků. Šeptanda se utvářela těžko, když film kvůli složitému mezinárodnímu financování putoval do světových kin postupně, a tříhodinový kolos zatížený existenciálními motivy se mnohým prostě nedoporučoval snadno. I když mnozí kritici včetně toho nejslavnějšího, Rogera Eberta, nadšeně vítali film roku, řada dalších Atlas mraků odmítla jako nabubřelou a nepřehlednou katastrofu.

Tržby se zastavily na 130 milionech dolarů a snímek opustil kina bez profitu. A ani po třinácti letech se nezdá, že by měl kultovní potenciál jako Matrix. Atlas mraků zůstává pozoruhodný spíše tím, jak přistupuje k samotnému vyprávění, nežli tím, o čem vlastně vypovídá. A to i přesto, že v mnoha ohledech nevybočuje z ryzích konvencí hollywoodského stylu a nesnaží se publikum záměrně zmást. Technicky, hudebně či kostýmově je ovšem na takové úrovni, že se mu v historii vyrovná jen hrstka filmových děl, a rozhodně platí, že v kinematografii zastává pozici něčeho zcela unikátního.

Zakladatel Applu Steve Jobs zemřel 5. října 2011 a pouhých devatenáct dní po jeho smrti vyšla knižní autobiografie z pera Waltera Isaacsona. Ta přirozeně upoutala pozornost Hollywoodu a do scénáře ji začal adaptovat věhlasný Aaron Sorkin, autor filmových „divadelních her“ jako Pár správných chlapů či Sociální síť. Režírovat měl původně David Fincher, jenž s úspěchem zfilmoval právě Sorkinův scénář o založení Facebooku, hlavní role se dlouho připisovala Christianu Baleovi. Obsazení jednoho z nejvýznamnějších technologických inovátorů bylo nakonec komplikované, kolem Jobse rotovala obrovská jména včetně DiCapria a Toma Cruise. Po sérii selhávajících vyjednávání se ukázalo na Michaela Fassbendera, Finchera zase jako režisér nahradil oscarový Danny Boyle (Milionář z chatrče).

Film, který pro zachování historické autenticity těžil z konzultací Steva Wozniaka či Jobsovy dcery Lisy Brennan-Jobs (ta se přitom odmítla podílet na knize), se odehrává v zákulisí tří klíčových produktových prezentací firmy v letech 1984, 1988 a 1998. Portrét komplikovaného vizionáře, partnera i otce na pozadí dravě sestříhané dialogové smršti zakomponoval důmyslné stylistické i vypravěčské prostředky včetně tří odlišných formátů obrazu – 16mm pro první linii, 35mm pro druhou a digitál pro poslední. Herecké výkony Fassbendera, Kate Winslet, Setha Rogena či Jeffa Danielse naplnily vysoké nároky Boyleovy režie, která výpravu přizpůsobovala dobovému diskurzu kolem Jobse či jeho designovým preferencím.

Michael Fassbender bohužel neměl jméno tak zvučné jako Bale či DiCaprio a společnost byla čtyři roky po smrti Jobse jeho osobností zjevně přesycená (nikoli však jeho výrobky). Studio Universal ovšem mělo velké oči a film s produkční cenou 30 milionů dolarů (který však k výdělku potřeboval alespoň 120 milionů vzhledem k marketingové ceně a padesátiprocentní sazbě kin) rychle poslalo do celonárodní široké distribuce. Kritiky pěly chválu, ale publikum si po prvotním zájmu cestu do kinosálů nenašlo. Zklamaný Boyle posléze Universalu vyčítal uspěchaný a egoistický krok, jeho snímek nicméně zůstává ceněným mistrovským dílem v rámci konverzačních portrétů osobnosti.

Neuvěřitelný životní příběh kartografa a výzkumníka Percyho Fawcetta, jenž roku 1925 zmizel v Amazonii, by dnes vydal na výživnou streamovací minisérii. Pár prozřetelných platících diváků mělo roku 2016 to štěstí, že přemýšlivý James Gray převedl odyseu o hledání legendárního města i sebe sama na stříbrná plátna. Ztracené město Z v produkci Pittovy společnosti Plan B a s Charliem Hunnamem v hlavní roli aspiruje na titul nejkrásnějšího zjevení, jaké Hollywood v tomto století vyprodukoval.

Štáb filmoval komplikovaný příběh na ploše dvou dekád (cca 1905 až 1925) v Irsku nebo v Kolumbii, Gray si sám zadaptoval knihu Davida Granna a vytvořil meditativní podívanou klasického hollywoodského střihu, za jakou by se nemusel stydět ani David Lean (Lawrence z Arábie). To už ale v době marvelovek dávno nebylo v módě, snímek bez větších hvězd (původně obsazení Pitt a Cumberbatch museli odstoupit) navíc překvapivě osciloval mezi časovými liniemi podle toho, jak se mění nevyzpytatelné protagonistovy motivace. Je svou výstavbou zdánlivě neuspokojivý a vzpurný, současně však důmyslný a pozoruhodný.

Publikum ale na takové kvality neslyšelo a třicetimilionová produkce, částečně v duchu Herzogovy halucinogenní „černé komedie“ Aquirre, hněv Boží, vytěžila jen 19 milionů převážně z jednosálových artových kin. Ač se na distribuci podílel také Amazon, film momentálně nenabízí žádná tuzemská služba kromě Apple TV+, kde je k vidění za nadstavbový poplatek.

Gray se bohužel spálil i s ještě ambicióznější a dražší sci-fi Ad Astra, kde mu roku 2019 už hrál jeho fanoušek Brad Pitt a která utopila kolem sta milionů dolarů na obdobné pocitové premise jako Ztracené město Z. Utržila pouze 135 milionů navzdory silným recenzím a Gray se uchýlil k částečně autobiografickému dobovému dramatu Armageddon Time, duchovnímu pokračovateli jeho procítěného snímku Imigrant z roku 2013.

Adaptace knihy The Last Duel: A True Story of Crime, Scandal, and Trial by Combat in Medieval France z roku 2004 byla na stole u studia Fox od roku 2015, ale následně se po ní slehla zem. Foxové spadli pod Disneyho, který svolil k distribuci středověkého filmu o znásilnění a vyplývajícím rytířském duelu především kvůli přítomným tvůrcům. Legendární Ridley Scott režíroval dle scénáře oscarové dvojice Ben Affleck a Matt Damon (Dobrý Will Hunting), která si také zahrála klíčové role. Obsazení doplnili ještě populární Adam Driver (Star Wars) a Jodie Comer (Na mušce).

Stomilionová produkce o štábu složeném ze tří set tvůrců a komparzistů natáčela ve Francii a Irsku od února 2020, tedy zhruba v době, kdy jistý čínský vir postupoval směrem k Evropě. Koronavirus v březnu výrobu přerušil až do září, takové odsunutí práce i premiéry stojí miliony dolarů. Svobodně fungující Scott doručil dvouapůlhodinový příběh se zanedbatelnou akční náplní, kde ze tří individuálních perspektiv nahlížíme na různě překrucované (i jednu zcela pravdivou) verze znásilnění.

Poslední souboj, jeden z nejlepších Scottových filmů vůbec, posunul diskurz MeToo na zcela novou blockbusterovou úroveň. Obecenstvo ale neaplaudovalo, v říjnu 2021 si totiž ještě moc netroufalo chodit do kina – a když už, tak raději na bondovku Není čas zemřít a Halloween zabíjí. Tržby z celého světa dělaly hodně nuzných 30 milionů a rozčílený Scott to svedl na otupělé mileniály. „Myslím, že to ve finále spočívá v tom, že dnes máme publikum, které vyrostlo na těch zatracených mobilech. Mileniálové se nechtějí nic učit, pokud jim to není řečeno přes mobil,“ soptil v podcastu WTF with Marc Maron. To Ben Affleck si všiml, že dle jeho názoru skvělý film zabodoval posléze na streamu. „Tam je publikum,“ prohlásil pro Entertainment Weekly. Poslední souboj si můžete pustit na Disney+ nebo na Amazonu, rozhodně za to stojí.

Nejslavnější a stále také nejúspěšnější režisér světa Steven Spielberg už nikomu nemusí nic dokazovat. Jeho 80. a také 90. léta, kdy jej někteří kritici soustavně zpochybňovali jako ryze komerčního řemeslníka a odpírali mu autorský status (a Spielberg je opakovaně usadil a přesvědčil o opaku), už po sedmdesátých narozeninách nechal vše dávno za sebou. Po skvěle přijatém blockbusteru Ready Player One mohl směle přistoupit ke své vysněné látce, vlastní adaptaci oblíbeného muzikálu West Side Story.

Remake slavného filmu z roku 1961, který obdržel deset Oscarů, se ale měl přiblížit spíš původní jevištní verzi. Už roku 2017 to potvrdil scenárista Tony Kushner, jenž se Spielbergem pracoval znovu po Mnichovu a Lincolnovi. Koncem druhé dekády tohoto století uzrál čas na aktualizaci nadčasového příběhu na způsob Romea a Julie, kde Kapulety a Monteky nahrazují přistěhovalci z Portorika a newyorský bělošský gang.

Spielberg usiloval o realističtější začlenění muzikálových čísel, která v případě jinak ceněného originálu přitáhla i negativní ohlasy. Baletní pohyby ohrožujících se gangů dle mnohých spíš zesměšnily taneční tradici ve filmech, čemuž se remake chtěl vyhnout a tancem vystihnout hlavně sjednocenost a pospolitost rivalských skupin. Složité dekorace a kulisy zhmotnily dobovou atmosféru a ohromné úsilí bylo vržené do kamerových a osvětlovacích technik, které jsou ve Spielbergových filmech (poslední tři dekády snímaných Januszem Kaminskim) dlouhodobě nejdokonalejší v branži.

Počínaje úvodním dlouhým záběrem, přecházejícím z panoramatu a představování prostředí na detail lidské tváře, West Side Story ohromuje svým vizuálním výrazem. Mezi oslněnými diváky byla většina světových kritiků, kteří pěli univerzální chválu, nebo Quentin Tarantino, jenž snímek ocenil jako nejlepší toho roku. Premiéra v prosinci 2021 bohužel stále kolidovala s koronavirovým napětím, muzikálům se dlouhodobě nedařilo a o týden později si všechny diváky ukradl Spider-Man: Bez domova. Stomilionová produkce bez větších hvězd vydělala globálně 76 milionů a ze sedmi oscarových nominací snad i proto vyhrála jedinou – pro Arianu DeBosse za nejlepší ženskou vedlejší roli.

Natočit v době pandemie „epickou retro černou komedii z filmového zákulisí za 80 milionů dolarů,“ to chtělo pořádné tvůrčí koule. Damien Chazelle si je jako nejmladší režisérský držitel Oscara za La La Land vypěstoval, ačkoli následný První člověk finančně a kriticky nedopadl dle představ. Babylon vyvíjel od roku 2019 jako dekadentní, byť stále srdečnou a zasněnou poctu němé filmové éře a kinematografii, která se od roku 1927 často složitě adaptovala na zvukový formát.

Tříhodinový spektákl, který často víc aranžuje dobu než vypráví klasický sevřený příběh, se musel spoléhat zejména na star power Brada Pitta a Margott Robbie. Ti měli za sebou tarantinovku Tenkrát v Hollywoodu, která vydělala slušné peníze a Pittovi vynesla zlatou sošku. Jejich charisma se však dle polarizovaných reakcí ztrácelo v těžko vstřebatelné vizuální a tematické změti, již dobře charakterizuje už úvodní dlouhá scéna párty orgií hollywoodské smetánky.

O prestižní dramata, kde se míchají žánry a žádná z postav není tradičním stylem sympatická, už v kinech stojí málokdo. Babylon do nich vstoupil v prosinci 2022 jako hlavní aspirant na Oscary, což se ale vyloučilo hned s prvotní kritickou odezvou. Zatímco někteří mluvili o revolučním vizionářském díle, mnozí Chazelleho pořádně přiškrtili a jeho odvážné podněty zavrhli. Na Rotten Tomatoes je ostatně z 363 recenzí jen 57 procent pozitivních. Film si tak vysloužil jen tři oscarové nominace a tržby se zastavily na 64 milionech dolarů – velký propadák vzhledem k celkovým 160 milionům na výrobu i propagaci.

Publikum na většině databází ale hodnotí daleko smířlivěji a Babylonu se zastávají i lidé z branže. Jednak Robbie, která na podzim v podcastu Talking Pictures přiznala zmatení z toho, proč lidé film tolik nesnášeli. „Často přemýšlím, jestli si za 20 let lidé řeknou: ‚Počkej, Babylon tehdy neuspěl? To je šílené!‘ Víš, jako když slyšíš, že třeba Vykoupení z věznice Shawshank byl tehdy neúspěch, a říkáš si: ‚Hm, jak je to možné?‘“ Tyto úvahy už dříve prosazoval také Stephen King, podle něhož je Babylon naprosto brilantní. Spisovatel jej na X popsal jako extravagantní, přehnaný a ponoukající velké myšlenky, a zvěstoval, že dost možná půjde o jeden z těch případů, kdy film u kritiky propadne a za dvacet let bude platit za klasiku.

Prequel Zběsilé cesty, která roku 2016 posbírala šest Oscarů, a celkem pátý snímek ze ságy Šíleného Maxe měl z pohledu mytologie a dějové plochy dosud největší ambice. Furiosa v režii George Millera se věnovala dospívání stejnojmenné dívky, kterou horda motorkářů odvleče pár desítek let po pádu civilizace z utopické Zeleně – oázy uprostřed mrtvolné pouště řízené moudrými, statečnými a odolnými ženami. Furiosa přežívá v nelítostné Pustině a pendluje mezi jejími třemi pevnostmi, unikajíc šílenému diktátorovi Dementovi (Chris Hemsworth) a čekající na skulinku, kterou by mohla s dostatečnými zásobami prchnout zpět do svého utajovaného rodiště.

Epický projekt za 168 milionů dolarů měl původně vzniknout jako anime, ale Miller důvěřoval svému instinktu. K dispozici měl takřka románové materiály o dosud nezfilmovaných osudech Maxe a dalších postav a také dost nápadů, jak zachovat významovou poetiku a styl Zběsilé cesty, aniž by opakoval totožný formát. Furiosa nezapře kořeny v exploatační béčkové dystopii, ale současně obstojí jako špičkový akční blockbuster i jako autorské existenciální drama naplněné specifickou mytologií. Svůj svět smysluplně rozvíjí a samotné akce, zejména dobytí cisterny natáčené 78 dní, skýtá ty nejpromyšlenější žánrové inscenace nejen moderní kinematografie.

Kritici většinu ze zmíněných atributů docenili a přijetí filmu se ihned po premiéře v Cannes blížilo nadšeným ovacím pro Zběsilou cestu. Také ta ale před deseti lety nevydělala kdovíjaký balík, přece jenom šlo o prodloužení kultovní australské série s honičkovým rámcem carsploitation. Furiosa ale navzdory skvělým recenzím propadla způsobem, který nikdo nečekal. Její tržby v hodnotě 174 milionů dolarů loni potvrdily, že návštěvnost kin zkrátka uvadá a z blockbusterů jí dokážou oživit jen zaručeně populární IP výrobky. Třeba jako aktuální Minecraft, který nemá ani zbla Millerova unikátního génia, ale zavděčí se zkrátka jednodušeji. Snad se ale stane zázrak a osmdesátiletý režisér dostane prostředky ještě pro jeden díl, který prý nějakou dobu nosí v hlavě.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů poslední dekády.

Zdroje: Kinobox, Wikipedia, Collider, Rotten Tomatoes