Ad Astra (2019)

Každý fanoušek žánru sci-fi si jistojistě vybaví námět snímku '2001: Vesmírná odysea' (1968). Vizuálně dokonalý filozofický spektákl vyzdvihující širšímu vědomí otázku nekonečna. Nyní tu máme něco podobného. 'Ad Astra' sice svým vizuálním stylem už neoslní, ale myšlenka je daná a kupodivu ne každý divák se nad tím pozastaví. Žijeme v době, kdy je na vzestupu robotizace a s tím i spojená tzv. umělá inteligence, se kterou se potkáváme takřka snad už všude. Tato technická odvětí zkrátka dokáže samostatně existovat bez zásahu člověka. A právě v tom je jádro problému. Má existence živého tvora vůbec nějaký smysl? Z jakého důvodu jsme? A co naše existence vlastně znamená pro nekonečný vesmír? Tyto a spousta dalších otázek je hlavní devizou, na které se tento příběh snaží najít odpovědi. Srovnání s klasickou Vesmírnou odyseou je zcela na místě. V obojích případech se jedná o sci-fi, u kterého se setsakramentsky musí přemýšlet, aby vůbec došlo k pochopení dané problematiky. Tohle není žádná popcornová zábava, to je prostě filozofie. Tempo vyprávění je tedy záměrně pomalé a je to ku prospěchu věci, právě z důvodu postupného diváckého zachytávání daných myšlenek. A protože se napříč spektry polemizuje o životě, není od věci, že se připomíná i otázka zásadní. Jsme ve vesmíru sami? Snímek není katastrofický ani idylický. Je realistický. Do středu hlubokého tajemství při hledání zapomenutého i uzurpovaného lidstva je dějově uvržen syn s otcem v osamění někde ve vesmíru. A byl to dobrý tah na branku. Co lépe by vystihovalo dané myšlenky v kontrastu mládí se stářím. A je také dobře, že se nezopakovaly dechberoucí vesmírné záběry na kosmické plavidlo za hudby symfonie, dle zmíněné Vesmírné odysey. Zlé jazyky by měly hořkost v puse z domněnky, že by se jednalo o obyčejnou vykrádačku.

James Gray dovršil, podtrhl a vynesl do nebeských výšin to, co tak působivě načal už ve Ztraceném městě Z. Osudový vztah otce a syna a dokonale starosvětský, uvědomělý vývoj hlavní postavy zabalený v nejvíce strhující vesmírné kulise od dob.... Interstellaru? Hmmm, ne, Vesmírné odysey. Každý záběr je skvostný, sekvence z Měsíce a závěrečná pouť skrze hmotnou prázdnotu a morální naplnění jsou přímo hypnotické. Každé gesto soustředěně hrajícího Brada Pitta má své podstatné a neoddiskutovatelné postavení, stejně jako každý tón jemné podbarvující muziky. Zbožňuji Graye za to, jak kašle na mainstream a buduje si takhle epicky rozměrnou story kolem jediné postavy, jejíž daleká cesta z povrchu zemského tak promyšleně symbolizuje pouť do vlastní minulosti, vyrovnávání se s vlastním odkazem a statečné vytyčení směru pro nový životní kurz, osvobozený od osudného stínu svého otce. Audiovizuálně bombastická poezie o vesmíru, která ctí odkaz Vesmírné odysey zdaleka nejlépe a nejkrásněji ze všech nástupců. A s osobním jádrem, které mě nehorázně dojalo a oslovilo. Ukončil bych to detailem na vymodlené podání ruky a poslední minutku nechal na divákovi. Jinak nádhera.

Nikam nevyvíjející se vztah otce a syna, milence a milenky. To vše ve vzdáleném vesmíru, který je ovládaný lidmi a zájmy zcela zmatečně. Piráti na měsíci, opice ve vesmírné lodi, náznaky akčního filmu bez vysvětlení a zbytek vnitřní rozhovor. Těšil jsem se moc, ale nepochopil jsem to, kdo co a proč. I kdyby Pitt neletěl k Neptunu, udělali by ti druzí to samé. Nepochopil jsem ani vloupání se do lodi na Marsu a plavání ve vodních nádržích na Marsu. Už vůbec ne vztah otce a syna, kde nebyla žádná premisa, ani katarze. Jednotlivé obrazy, odtrženě od všeho, fungují.

Ad Astra je divácky opravdu o něco těžším kouskem. Je proto celkem pochopitelné, že se pohybuje s hodnocením dost nízko (oproti třeba Rambovi, který přes svou jednoduchost jde trochu více na ruku). Až po přílet na Mars se přitom umně podbízí zajímavými scénami ve vesmíru a vykreslováním světa, který v budoucnosti funguje. Díky tomu dokáže vložit do děje vnitřní monology postavy, vizuálně působivé přestřelky na Měsíci, nebo scénu s opicemi. Možná by to mohlo působit trochu jako sázka na nejistotu nebo fakt, že tvůrci vlastně neví, co chtějí točit. Ale mně to všechno do sebe krásně zapadalo a minimálně 60%-70% snímku je naprosto dokonalých. Potom však přijde prapodivný přesun do poslední rakety a neuspokojivý závěr, kde se úplně nepodařilo ukočírovat hlavní myšlenku. Ta skepse, která pramení z víry, že ve vesmíru je/není nějaký další život je ale skvělá. Navíc je docela pěkně vykreslen psychologický profil jak Roye (Brad Pitt), tak jeho otce (Tommy Lee Jones) - ten možná žije, a možná ne. Každopádně dává pochopit motivacím a je dobře napsaný. Škoda, že se to nepovedlo v závěru ukočírovat více.

Skvělý film,perfektně udělaný a herecký výkon Brada Pitta by si zasloužil nějakou tu zlatou sošku,no uvidíme,jaký si získá potenciál i u ostatních divaků.Příběh zajimavý a film koukatelný od začátku do konce.Dvě hodiny je asi tak nějak standart a uteče to velice rychle.

Ad Astra vizuálně mi upřímně připomíná První člověk, Gravitace, Interstellar nebo Planeta Opic z roku 1968. No a nezapomeňte na té nesmysli ve filmu jako například šplhání po startující raketě atd. No a upřímně Ad Astra nejspíš bude patřit mezi ty snímky, které se o něco více zamlouvají kritikům než divákům, je to nudný film...ale ten popcorn byl dobrý....

… nemohu se zbavit pocitu , že film jen něco kopíruje …. jakobych to již viděl v Interstellaru , Gravitaci , Maržanovi a nebo třeba ve Vesmírné odysee … vyloženě propadák to není , ale hit také ne …. jde jen o rozbor jedné lidské duše , jeho vztah k otci a přitom , jakoby mimochodem zachrání planetu ...

Nejhorší film, který jsem kdy shlédl. 5% je za to, že bylo v kině teplo a tma, takže se dalo v pohodě usnout, což se mi povedlo přes snahu vidět a pochopit cca 5x. Děj naprosto hloupoučký a nevýrazný. Brad Pitt mluví půlku filmu sám se sebou a líčí své psychologické problémy vzniklé tím, že je otec opustil, aby letěl na konec sluneční soustavy pátrat po mimozemské inteligenci. Akce jako průlet meteorickým rojem s kusem odšroubovaným z vesmírné stanice jako štítem a přesné nasměrování na zachycení se po několika kilometrech letu volným prostorem vlastní vesmírné lodi, prostě ani ne Béčkový, ale spíše eFkový film. Při přistání na Marsu zachrání posádku lodi, která se ho následně bez jakýchkoli předsudků pokusí zabít, což samozřejmě skončí jejich smrtí. Prostě někdo splácal nejhorší scény za sci-fi za posledních x let a vrazil je do tohohle odpadu. Polovina sálu odešla po cca 1/4 filmu a další čtvrtina v půlce. Zbytek nás čekal, že se třeba v závěru něco změní k lepšímu - naprosto zbytečně.

Když já vám fakticky nevím..........Na tento snímek jsem se těšil jako malý kluk, létání kosmem v hlavní roli s Pittem ? Co víc si přát. Má to ale pár úskalí. Podle mě si režisér ukousl velké sousto, s kterým se podle mě nevypořádal asi tak, jak si sám ve své hlavě představoval. Ono to filosofování a vnitřní monology hlavního hrdiny zpočátku hýří svou atraktivitou, divák je hltá a užívá si každou zajímavou myšlenku. Ale jak čas plyne, tak se začíná Pitt opakovat a mě to přestalo bavit. Zachraňuje to vizuální stránka v kompilaci s bezchybnou Hoytemovou kamerou, to vše doprovázené dunivými hudebními tóny Richterova soundtracku. To vše vytváří celek, který vám přinese nezapomenutelný zážitek. Již úvodní scéna s anténou navnadila, jako divák jsem chtěl ihned víc. Poté přišla lunochodová přestřelka na Měsíci, což považuji za to nejvydařenější z celé stopáže (i vesmírné opičky pobavily). Film nabídne tyto po technické stránce špičkové momenty, jež kladou důraz na každý jednotlivý detail..... Jenže pak přijde přímočarý příběh, což vlastně do dnešního dne nechápu. Žádný zásadní zvrat, žádná inovativní zápletka......gradace zde hraje svou roli, ale to vyústění s otcem ? Nedotažené do zdárného konce, čekáte na nějaké rozuzlení skoro dvě hodiny a pak si jen řeknete....To bylo to, co mě mělo emocionálně odrovnat ? Škoda, osobně mi přijde, že vlastně tvůrci nevěděli, na jaký žánr se zaměřit. Takto to jesť "jen" film lákající na perfektní pozlátko na povrchu snažící se vás odrovnat hlubokými rozmluvami hlavní postavy, při bližším prozkoumání ale zjistíte, že to samotné myšlenkové nitro filmu nemá nic, co by vás mohlo nějak zásadně zaujmout. Každopádně ještě musím ocenit herectví Brada Pitta, v hodně scénách se vše soustředí jen na něho a on dokazuje, proč patří mezi tu elitu. Rozhodně film není tak úžasný, jak se skoro všude tvrdí, to ale neznamená, že byste měli opomenout návštěvu IMAXu. Už jen kvůli tomu audiovizuálu tam jděte. Za mě dávám 70 %

Naprostá lahůdka,pro mě jako fanouška sci fi, dvojnásobná.. Vizuelne naprosto dokonale,ať už Pittuv pád že zacatku, přes bojůvku na Marsu,až po Krásné výjevy u Neptun.. Pitt podává, naprosto dokonalý výkon, který mě velmi zaujal.Film klade spousty otázek, které byly zodpovězeny, a každý divák si musí najít tu která mu vyhovuje,Film mě velmi uspokojil

Filmařina je to vlastně dokonalá. Výtvarná řešení interiérů, geometrická, téměř až Kubricovsky přesná řešení mizanscény a postavení kamery, nádherné záběry z vesmíru úžasně vykreslující malost člověka v něm. To vše podbarveno hypnotickou hudbou, která tomu dodává zvláštní, téměř až filozofický opar. A v centru dění psychologická zpověď astronauta, která zároveň slouží jako autorův pohled na smysl lidského života, který si Pittův protagonista postupně uvědomuje. Nejdříve mi lehce vadil fakt, že Gray neřekne nic objevného, je doslovný, a navzdory tomu "filozofickému oparu" to neukrývá žádnou nosnější myšlenku s výjimkou finálního poznání hlavního hrdiny. Jenže Ad Astra není filmem, který chce sdělovat nějaké obrovské myšlenky a zřejmě ani nechce podněcovat diváka k přemýšlení nad bytím (ačkoliv i to se mu podařit může). Je to o jedné postavě, o vyrovnávání se s jeho osobními démony, o hledání sebe samého. Monology hlavního hrdiny mi ale i tak přišly místy zbytečné. Nechci ani náznakem tvrdit, že jakýkoliv film musí sdělovat nějakou myšlenku, v Ad Astra ale je ta snaha, vyvolat v divákovi pocit, že mu něco objevného sděleno bylo, velmi očividná, a ačkoliv ona myšlenka a pointa nejsou nijak objevné, v tomto provedení na tom absolutně nezáleží. V jádru je to pořád "jen" klasický hollywoodský blockbuster ve kterém je Pitt za geroje jak z osmdesátkovýho akčňáku, do kterýho jsou nacpaný akční sekvence (ale naprosto fenomenální, ta honička na Měsíci!). Je to zvláštní směsice, ale jelikož mě to moc bavilo a nechtěl jsem, aby to vesmírné putování skončilo, tak pod 90% nepůjdu. A Pitt zahrál fantasticky.

Pitt je jistě skvělý herec. Prostředí kosmu vypadá hodně realisticky a stejně tak je to s vybavením. Co se týče příběhu, tak ten je nudný a až nesmyslný.