Ad Astra (2019)

Zřejmě shoda náhod, že někdo posvětil výrobu filmu jako je tento. Krásně napsaný, výborně natočený a brilantně zahraný film, který bude klasikou. Viděl jsem v IMAX a pecka!

Nikam nevyvíjející se vztah otce a syna, milence a milenky. To vše ve vzdáleném vesmíru, který je ovládaný lidmi a zájmy zcela zmatečně. Piráti na měsíci, opice ve vesmírné lodi, náznaky akčního filmu bez vysvětlení a zbytek vnitřní rozhovor. Těšil jsem se moc, ale nepochopil jsem to, kdo co a proč. I kdyby Pitt neletěl k Neptunu, udělali by ti druzí to samé. Nepochopil jsem ani vloupání se do lodi na Marsu a plavání ve vodních nádržích na Marsu. Už vůbec ne vztah otce a syna, kde nebyla žádná premisa, ani katarze. Jednotlivé obrazy, odtrženě od všeho, fungují.

Ad Astra vizuálně mi upřímně připomíná První člověk, Gravitace, Interstellar nebo Planeta Opic z roku 1968. No a nezapomeňte na té nesmysli ve filmu jako například šplhání po startující raketě atd. No a upřímně Ad Astra nejspíš bude patřit mezi ty snímky, které se o něco více zamlouvají kritikům než divákům, je to nudný film...ale ten popcorn byl dobrý....

Na tenhle film musíte mít náladu a správné rozpoložení, teprve pak si jej můžete pořádně užít. Jedná se totiž spíše o filosofické než sci-fi dílo, i když nutno dodat - detaily a vykreslení alternativní budoucnosti jsou velmi dobře zpracované (ale je jich tam málo). Bohužel se ve filmu neděje zas tak nic akčního, pár scén tam je, ale jak rychle nastanou, tak přestanou. Hloubka myšlenky a poselství to vše vynahrazuje, ale musíte být dostatečně vnímavý, aby vám neuteklo ve zklamání z relativně pozvolného plynutí celého příběhu.

Když já vám fakticky nevím..........Na tento snímek jsem se těšil jako malý kluk, létání kosmem v hlavní roli s Pittem ? Co víc si přát. Má to ale pár úskalí. Podle mě si režisér ukousl velké sousto, s kterým se podle mě nevypořádal asi tak, jak si sám ve své hlavě představoval. Ono to filosofování a vnitřní monology hlavního hrdiny zpočátku hýří svou atraktivitou, divák je hltá a užívá si každou zajímavou myšlenku. Ale jak čas plyne, tak se začíná Pitt opakovat a mě to přestalo bavit. Zachraňuje to vizuální stránka v kompilaci s bezchybnou Hoytemovou kamerou, to vše doprovázené dunivými hudebními tóny Richterova soundtracku. To vše vytváří celek, který vám přinese nezapomenutelný zážitek. Již úvodní scéna s anténou navnadila, jako divák jsem chtěl ihned víc. Poté přišla lunochodová přestřelka na Měsíci, což považuji za to nejvydařenější z celé stopáže (i vesmírné opičky pobavily). Film nabídne tyto po technické stránce špičkové momenty, jež kladou důraz na každý jednotlivý detail..... Jenže pak přijde přímočarý příběh, což vlastně do dnešního dne nechápu. Žádný zásadní zvrat, žádná inovativní zápletka......gradace zde hraje svou roli, ale to vyústění s otcem ? Nedotažené do zdárného konce, čekáte na nějaké rozuzlení skoro dvě hodiny a pak si jen řeknete....To bylo to, co mě mělo emocionálně odrovnat ? Škoda, osobně mi přijde, že vlastně tvůrci nevěděli, na jaký žánr se zaměřit. Takto to jesť "jen" film lákající na perfektní pozlátko na povrchu snažící se vás odrovnat hlubokými rozmluvami hlavní postavy, při bližším prozkoumání ale zjistíte, že to samotné myšlenkové nitro filmu nemá nic, co by vás mohlo nějak zásadně zaujmout. Každopádně ještě musím ocenit herectví Brada Pitta, v hodně scénách se vše soustředí jen na něho a on dokazuje, proč patří mezi tu elitu. Rozhodně film není tak úžasný, jak se skoro všude tvrdí, to ale neznamená, že byste měli opomenout návštěvu IMAXu. Už jen kvůli tomu audiovizuálu tam jděte. Za mě dávám 70 %

Filmařina je to vlastně dokonalá. Výtvarná řešení interiérů, geometrická, téměř až Kubricovsky přesná řešení mizanscény a postavení kamery, nádherné záběry z vesmíru úžasně vykreslující malost člověka v něm. To vše podbarveno hypnotickou hudbou, která tomu dodává zvláštní, téměř až filozofický opar. A v centru dění psychologická zpověď astronauta, která zároveň slouží jako autorův pohled na smysl lidského života, který si Pittův protagonista postupně uvědomuje. Nejdříve mi lehce vadil fakt, že Gray neřekne nic objevného, je doslovný, a navzdory tomu "filozofickému oparu" to neukrývá žádnou nosnější myšlenku s výjimkou finálního poznání hlavního hrdiny. Jenže Ad Astra není filmem, který chce sdělovat nějaké obrovské myšlenky a zřejmě ani nechce podněcovat diváka k přemýšlení nad bytím (ačkoliv i to se mu podařit může). Je to o jedné postavě, o vyrovnávání se s jeho osobními démony, o hledání sebe samého. Monology hlavního hrdiny mi ale i tak přišly místy zbytečné. Nechci ani náznakem tvrdit, že jakýkoliv film musí sdělovat nějakou myšlenku, v Ad Astra ale je ta snaha, vyvolat v divákovi pocit, že mu něco objevného sděleno bylo, velmi očividná, a ačkoliv ona myšlenka a pointa nejsou nijak objevné, v tomto provedení na tom absolutně nezáleží. V jádru je to pořád "jen" klasický hollywoodský blockbuster ve kterém je Pitt za geroje jak z osmdesátkovýho akčňáku, do kterýho jsou nacpaný akční sekvence (ale naprosto fenomenální, ta honička na Měsíci!). Je to zvláštní směsice, ale jelikož mě to moc bavilo a nechtěl jsem, aby to vesmírné putování skončilo, tak pod 90% nepůjdu. A Pitt zahrál fantasticky.

Pitt je jistě skvělý herec. Prostředí kosmu vypadá hodně realisticky a stejně tak je to s vybavením. Co se týče příběhu, tak ten je nudný a až nesmyslný.