Ad Astra (2019)

James Gray dovršil, podtrhl a vynesl do nebeských výšin to, co tak působivě načal už ve Ztraceném městě Z. Osudový vztah otce a syna a dokonale starosvětský, uvědomělý vývoj hlavní postavy zabalený v nejvíce strhující vesmírné kulise od dob.... Interstellaru? Hmmm, ne, Vesmírné odysey. Každý záběr je skvostný, sekvence z Měsíce a závěrečná pouť skrze hmotnou prázdnotu a morální naplnění jsou přímo hypnotické. Každé gesto soustředěně hrajícího Brada Pitta má své podstatné a neoddiskutovatelné postavení, stejně jako každý tón jemné podbarvující muziky. Zbožňuji Graye za to, jak kašle na mainstream a buduje si takhle epicky rozměrnou story kolem jediné postavy, jejíž daleká cesta z povrchu zemského tak promyšleně symbolizuje pouť do vlastní minulosti, vyrovnávání se s vlastním odkazem a statečné vytyčení směru pro nový životní kurz, osvobozený od osudného stínu svého otce. Audiovizuálně bombastická poezie o vesmíru, která ctí odkaz Vesmírné odysey zdaleka nejlépe a nejkrásněji ze všech nástupců. A s osobním jádrem, které mě nehorázně dojalo a oslovilo. Ukončil bych to detailem na vymodlené podání ruky a poslední minutku nechal na divákovi. Jinak nádhera.

Nikam nevyvíjející se vztah otce a syna, milence a milenky. To vše ve vzdáleném vesmíru, který je ovládaný lidmi a zájmy zcela zmatečně. Piráti na měsíci, opice ve vesmírné lodi, náznaky akčního filmu bez vysvětlení a zbytek vnitřní rozhovor. Těšil jsem se moc, ale nepochopil jsem to, kdo co a proč. I kdyby Pitt neletěl k Neptunu, udělali by ti druzí to samé. Nepochopil jsem ani vloupání se do lodi na Marsu a plavání ve vodních nádržích na Marsu. Už vůbec ne vztah otce a syna, kde nebyla žádná premisa, ani katarze. Jednotlivé obrazy, odtrženě od všeho, fungují.

Ad Astra je trochu past.
Námět láká na vzrušující a podmanivé dobrodružství napříč celou soustavou, až téměř k jejímu okraji, ale divák se ve skutečnosti dočká velice pomalé psychologické cesty jednoho astronauta, který je plný vnitřních monologů. V některých částech to relativně funguje, v některých zas vůbec. Snímek si bere silnou inspiraci hned z několika známých filmů z vesmíru, jmenovitě z Gravitace od Cuaróna, pak Interstellar, plus samozřejmě i Vesmírná odysea, od které si toho půjčil asi nejvíce. Ona podivně klidná a melancholická atmosféra funguje relativně dobře na místech, kde se musel (mimochodem výbornej) Brad Pitt potýkat s jinými lidmi. Například "honička" na Měsíci a návštěva Marsu byly moc pěkné sekvence. Tvůrci si ale nedokázali moc dobře poradit se směrem, kterým se film ubíral. A to jak po té dějové stránce, tak i té vypravěčské. V určitých místech se to totiž nesnesitelně táhne. Já chápu, že tohle nemá být žádný divoký snímek s rychlým tempem, ale stejně je potřeba si v tom udržovat nějakou rovnováhu. Plus na konci filmu si člověk řekne něco ve stylu: ,,OK? ... What was the point?" Jako kdyby nějaký závodník konečně dosáhl cílové pásky, ale pro zcela prázdné tribuny. Celkově zajímavý a v mnoha ohledech hezký film, který ale zároveň promarnil celou řadu skvělých příležitostí.

Skvělý film,perfektně udělaný a herecký výkon Brada Pitta by si zasloužil nějakou tu zlatou sošku,no uvidíme,jaký si získá potenciál i u ostatních divaků.Příběh zajimavý a film koukatelný od začátku do konce.Dvě hodiny je asi tak nějak standart a uteče to velice rychle.

Obrazová a intelektuálně filosofická exhibice, která se těžce hodnotí. Přenádherně to vypadá (Hoyte van Hoytema na Oscara) a zní, ale to je koneckonců v podstatě všechno. První hodinu jsem byl doslova opájený dusnou atmosférou, ale s postupně přibývajícím odhalováním nekonečné vesmírné (a lidské) prázdnoty jsem začínal mít znepokojivé pocity, že tahle výprava vlastně nikam nevede. A ona někam nakonec vede… ke zcela emočně prázdnému finále, které se muselo na papíře nepochybně vyjímat, avšak s filmovou podobou ztratilo jakýkoliv expresivní dopad. Moc závidím těm, co si v Pittově vesmírné odyssee dokázali najít zalíbení a užít si ji, vskutku ano. Sám jsem byl překvapen, jak moc mě to minulo, ale je tomu bohužel tak. Přál bych si být na druhé straně barikády, ale mně vážně nepřišlo, že bych byl svědkem něčeho výjimečného... něčeho, na co si Ad Astra dozajista hraje. 6/10

Na tenhle film musíte mít náladu a správné rozpoložení, teprve pak si jej můžete pořádně užít. Jedná se totiž spíše o filosofické než sci-fi dílo, i když nutno dodat - detaily a vykreslení alternativní budoucnosti jsou velmi dobře zpracované (ale je jich tam málo). Bohužel se ve filmu neděje zas tak nic akčního, pár scén tam je, ale jak rychle nastanou, tak přestanou. Hloubka myšlenky a poselství to vše vynahrazuje, ale musíte být dostatečně vnímavý, aby vám neuteklo ve zklamání z relativně pozvolného plynutí celého příběhu.

Když já vám fakticky nevím..........Na tento snímek jsem se těšil jako malý kluk, létání kosmem v hlavní roli s Pittem ? Co víc si přát. Má to ale pár úskalí. Podle mě si režisér ukousl velké sousto, s kterým se podle mě nevypořádal asi tak, jak si sám ve své hlavě představoval. Ono to filosofování a vnitřní monology hlavního hrdiny zpočátku hýří svou atraktivitou, divák je hltá a užívá si každou zajímavou myšlenku. Ale jak čas plyne, tak se začíná Pitt opakovat a mě to přestalo bavit. Zachraňuje to vizuální stránka v kompilaci s bezchybnou Hoytemovou kamerou, to vše doprovázené dunivými hudebními tóny Richterova soundtracku. To vše vytváří celek, který vám přinese nezapomenutelný zážitek. Již úvodní scéna s anténou navnadila, jako divák jsem chtěl ihned víc. Poté přišla lunochodová přestřelka na Měsíci, což považuji za to nejvydařenější z celé stopáže (i vesmírné opičky pobavily). Film nabídne tyto po technické stránce špičkové momenty, jež kladou důraz na každý jednotlivý detail..... Jenže pak přijde přímočarý příběh, což vlastně do dnešního dne nechápu. Žádný zásadní zvrat, žádná inovativní zápletka......gradace zde hraje svou roli, ale to vyústění s otcem ? Nedotažené do zdárného konce, čekáte na nějaké rozuzlení skoro dvě hodiny a pak si jen řeknete....To bylo to, co mě mělo emocionálně odrovnat ? Škoda, osobně mi přijde, že vlastně tvůrci nevěděli, na jaký žánr se zaměřit. Takto to jesť "jen" film lákající na perfektní pozlátko na povrchu snažící se vás odrovnat hlubokými rozmluvami hlavní postavy, při bližším prozkoumání ale zjistíte, že to samotné myšlenkové nitro filmu nemá nic, co by vás mohlo nějak zásadně zaujmout. Každopádně ještě musím ocenit herectví Brada Pitta, v hodně scénách se vše soustředí jen na něho a on dokazuje, proč patří mezi tu elitu. Rozhodně film není tak úžasný, jak se skoro všude tvrdí, to ale neznamená, že byste měli opomenout návštěvu IMAXu. Už jen kvůli tomu audiovizuálu tam jděte. Za mě dávám 70 %

Filmařina je to vlastně dokonalá. Výtvarná řešení interiérů, geometrická, téměř až Kubricovsky přesná řešení mizanscény a postavení kamery, nádherné záběry z vesmíru úžasně vykreslující malost člověka v něm. To vše podbarveno hypnotickou hudbou, která tomu dodává zvláštní, téměř až filozofický opar. A v centru dění psychologická zpověď astronauta, která zároveň slouží jako autorův pohled na smysl lidského života, který si Pittův protagonista postupně uvědomuje. Nejdříve mi lehce vadil fakt, že Gray neřekne nic objevného, je doslovný, a navzdory tomu "filozofickému oparu" to neukrývá žádnou nosnější myšlenku s výjimkou finálního poznání hlavního hrdiny. Jenže Ad Astra není filmem, který chce sdělovat nějaké obrovské myšlenky a zřejmě ani nechce podněcovat diváka k přemýšlení nad bytím (ačkoliv i to se mu podařit může). Je to o jedné postavě, o vyrovnávání se s jeho osobními démony, o hledání sebe samého. Monology hlavního hrdiny mi ale i tak přišly místy zbytečné. Nechci ani náznakem tvrdit, že jakýkoliv film musí sdělovat nějakou myšlenku, v Ad Astra ale je ta snaha, vyvolat v divákovi pocit, že mu něco objevného sděleno bylo, velmi očividná, a ačkoliv ona myšlenka a pointa nejsou nijak objevné, v tomto provedení na tom absolutně nezáleží. V jádru je to pořád "jen" klasický hollywoodský blockbuster ve kterém je Pitt za geroje jak z osmdesátkovýho akčňáku, do kterýho jsou nacpaný akční sekvence (ale naprosto fenomenální, ta honička na Měsíci!). Je to zvláštní směsice, ale jelikož mě to moc bavilo a nechtěl jsem, aby to vesmírné putování skončilo, tak pod 90% nepůjdu. A Pitt zahrál fantasticky.

Pitt je jistě skvělý herec. Prostředí kosmu vypadá hodně realisticky a stejně tak je to s vybavením. Co se týče příběhu, tak ten je nudný a až nesmyslný.