Lincoln (2012)

Akademická nuda??!! Zotročte mě, ale ten, kdo tohle tvrdí, prostě nemá příliš zdání o tom, kam až se může rozpínat genialita filmového vyprávění. Lincoln je 150 minut dlouhý, převážně konverzační a interiérový monument, který diváka navzdory jeho znalosti dějinného vyústění pohltí doslova bez jediného škobrtnutí či záchvěvu tvůrčí neobezřetnosti. Příběh, kde není jediná scéna či replika, která by zásadně neposouvala titulní politickou linii nebo nesentimentálně prohlubovala linii osobní a rodinou, jež se následně logicky odráží v rozhodnutích a vývoji té politické. Už se těším, až si to pustím znovu (a znovu), abych si všímavěji vychutnal ten už na první dobrou patrný vyrovnaný rytmus, s jakým se linie střídají, překrývají a doplňují, to vtipné prolínání sukcesivních událostí nebo důmyslné přecházení mezi scénami, které jedna k druhé bez výjimky kompozičně i kontinuálně pasují jako tečka na konec věty. A nemluvě o skvostných hrátkách s osvětlením a pozicemi kamery, o emocích, které umí vyvolat jen chytré zacházení se střihem a směrem vyprávění, a konečně o hereckých výkonech absolutně všech, kdo se před kamerou vystřídali. Lincoln mě přesvědčil o dvou věcech - že Abraham Lincoln byl jednou z největších postav 19. století (samozřejmě i s přihlédnutím k nesporné glorifikaci ze strany filmu) a že Steven Spielberg je největším hollywoodským režisérem všech dob.

Oscarová rutina a jedna z nejnudnějších historických kapitol na filmovém plátně (a teď nemluvím o samotném otroctví, ale o ukecané formě filmu, kde se toho většinu času moc neděje, dokonce i ty osobní konflitky chybí). Vyjma jedné scény - "Málem mě zastřelil!" - tomu hrozně chybí energie, díky čemuž nemají bezesporu vynikající herci ve většině scén co hrát. Chápu, že Day-Lewis musel za tak ikonickou postavu dostat Oscara. Ale ne, je mi líto, tenhle prostě není a nikdy nebude zasloužený.

Uff, je to za mnou!! Přesně tuhle větu si řekne každý návštěvník kina po skončení tohoto snímku. Je to dlouhý, je to nepoutavý, do děje to nevtáhne a přesto to má 12 nominací.. Teď se na chvilku vykašleme na samotný film a rozeberme si, proč tolik nominací. Za prvé: je to pravdivý popis historie a to z pohledu USA té nejvyšší důležitosti. Za druhé: byl použit jazyk, kterým už dneska žádný rozený občan US nemluví. (trochu archaické, přesto poutavé). Za třetí: natočil to Spielberg a ten už přece dlouho nic velkého nevyhrál. Když si logicky řeknu tyto body, už se ani kritikům nedivím, protože jak víme, objektivita se už dávno kamsi vytratila. Pro mě ale stejně zůstává záhadou, jak je možné, že režisér co se snažil vždy posunout speciální efekty dál (a nutno podotknout, že se mu to vždy dobře dařilo), nepoužil ani jeden. (možnosti ve filmu byly) A pak, když si přizval tak skvělého hudebníka v podobě Johna Williamse nevyužil ani z 10% jeho potenciál.

Pěkný, ale zdlouhavý příběh.

Ježiš, to bylo dlouhý jak tejden před vejplatou. Herci výborný, možná, kdyby šlo o naší historii, tak by mi to přišlo zajímavý, ale takhle jsem u půlky lidí nevěděl, kdo to je a díky tomu půlku kecl skoro prospal. Oscarový peklo.

Naprosto klasická oscarová nuda. Přesně to, za co se dávaj sošky a diváci u toho koušou nudou sedačky. Děkuju, nechci. Vedle téhle nudné hodiny dějepisu byl i Abrahm Lincoln: Lovec upírů hotový filmový zážitek. A to byla kravina jak Brno.