Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Prozatím je pro mne nový Tarantinův snímek filmem roku. Užil jsem si každou vteřinu a na konci jsem si jen povzdechl jak rychle mi to celé uteklo. Těžko napsat něco víc, abych neprozradil nějakou perličku, kterých se ve filmu mimochodem ukrývá obrovské množství. Finále je jen třešničkou na dortu. Dlouho jsem se tak nepobavil. PS: Leo a Brad na hrad!

Tenkrát v Hollywoodu je film, jehož jsem cílovou skupinou. Věděl jsem to od počátku a hned na začátku přiznám, že z posledních filmů se mi od Tarantina mnohem víc líbil western Osm hrozných a Nespoutaný Django, než Hanebný pancharti. Tenkrát v Hollywoodu je Tarantinův nejdospělejší film a pro mě i jeho film nejlepší, který překonal i Pulp Fiction. V mých očích ano.

Pokud jsem si při sledování vybavil nějaký film, tak to byl La La Land. Chazellova čistá pocta filmařině a hollywoodskému muzikálu je v podstatě jednička k dvojce Tenkrát v Hollywoodu. Pokud máte tento druh filmařiny rádi, tak budete nadšení. Vybavím si ještě nekompromisní vizi Jackie s Natalie Portman, která je rovněž naprostým mistrovským dílem v zachycení doby.

Mé obavy se rozplynuli po úvodních titulcích. Tarantino je tímto filmem opět na vrcholu svých sil a servíruje vizuální bombu, která má nejlépe napsané postavy za celou dobru kariéry (Brad Pitt nebyl nikdy víc cool). Pokud máte filmová 70. léta v malíku, čekají na vás velmi hezké odkazy na tehdejší dobu, včetně pár cameo rolí, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Ten zbytek ale i tak dostane velmi dobrý film, kde se prohlubuje vztah hlavních hrdinů a finální katarze je jen třešničkou na dortu. Tarantino prostě umí a ti, co mu nevěřili, byli velmi skeptičtí.

Nejsem uplně Tarantinofil, ale na tenhle snímek jsem se celkem těšila. I přes velmi pozvolný začátek, který krásně vykreslil atmosféru doby, jsem se nenudila. Krásně vygradovaný konec byla už jen třešnička na dortu. A opět se mi líbí soundtrack.

Hollywood podle Tarantina. Vztah mezi ústřední dvojicí funguje dokonale a Tarantino dobře zvládá i psychologii obou postav. DiCaprio jako herec, který zrovna nedostává oslnivé nabídky, a proto se utěšuje alkoholem, a stále lehce nad věcí Pitt, který jako kaskadér žádným ústupem z hvězdné slávy netrpí. Sharon Tate je pak milým protipólem DiCapria, začínájící herečka, za kterou nabídky přichází, a ona je udivena sama sebou, že zvládá víc, než sama od sebe čekala. Strašně milá postava. Film jako celek před tu příšernou stopáž nijak zvlášť nenudí, protože drobné epizody tvoří pozitivní celek. Tarantino vzdává poctu klasickým hrdinům, kteří se to umějí vyřídit rychle a po našem, a z toho důvod je nějak vysazen cizorodým prvkům představovaným asijskými bojovými uměními. Samozřejmě ještě víc je nabroušen proti hippies. Většině recenzí uniká jeden detail. Charles Manson, k němuž film průběžně odkazuje, nebyl hippies. Byla to šéf sekty, která chtěla rozpoutat násilí. Tarantino však neřeší nuance fungování sekty, on je nabízí svoji verzi světa, jak si jej pamatuje a jak jej miloval.

Po dlouhých deseti letech se Tarantino konečně vrací do 20. století s poklidným, ale naprosto okouzlujícím stylem. Pokud jste už pár Quentinovo filmů viděli, asi víte, že jeho snímky většinou příliš nesledují nějakou klasickou filmovou strukturu, jedou si prostě podle svého na základě parádního scénáře a charakteristické režie, která snad nikdy neomrzí. Tenkrát v Hollywoodu se ze všech Tarantinovo filmů nejvíce podobá filmografii Jima Jarmusche - je to film, který nemá nějaký velký děj nebo zápletku. A vůbec to nevadí. Je to prostě jen pohodová, kvalitně napsaná a skvěle natočená jízda. Z jeho předchozích filmů bych to možná nejvíc přirovnal k Jackie Brown. DiCaprio a Pitt senzační. Jedna z nejlepších bromance za posledních několik let. A Margot Robbie jako Sharon Tate k sežrání. (Při scéně v kině jsem se musel culit.) Zcela ale chápu, proč to některé lidi nudilo a byli z toho zklamaní. Tenkrát v Hollywoodu je mimo jiné Tarantinův nostalgický návrat do filmového světa konce šedesátých let, ve kterém se představí mnoho skutečných osobností. Na lidi, kteří o té dané době příliš mnoho neví (a teď myslím nejen z filmového, ale i z historického hlediska, zejména události kolem Sharon Tate a Mansonovo famílie), to nemusí tolik zapůsobit a kouzlo některých scén prostě nepochopí. Plus mnoho lidí na film určitě půjde s tím, že když je to Tarantino, bude tam hodně krve, násilí a sprostých slov. Jako jo. Sice tam vše najdou, ale ne v takové míře, jak by si představovali. Určitě doporučuji udělat si nějakou rešerši o té době, film si pak možná víc užijete. Celkově strašně pohodová a vtipná podívaná s několika hustě napínavými momenty a božím finálem, u kterého budou dlouholetí Quentinovo fandové s úsměvem přikyvovat.

Budu mírný ze dvou důvodů. (1) Tarantinovky mám rád a (2) každý jeho film mě na první zhlédnutí spíše nudil. Tak tedy, sledujeme zde uvadající kariéru westernového gangstera ve středním věku Ricka Daltona, který má jisté problémy se životosprávou a nemůže pořádně rozvinout svůj herecký potenciál. Jako zrcadlo je postavena Sharon Tate, jež je krásná, mladá, úspěšná a díky manželství s jistým režisérem má i slušné konexe do hollywoodské smetánky. Shodou okolností jsou navíc Rick a Sharon sousedé. Hlavní zápletkou má na první pohled být, jak se herec na hraně popere se svým osudem.

Mít film kratší stopáž, určitě by měl i větší spád. Takto se zdá být film roztahaný a první dvě hodiny divák vlastně neví, co je hlavní zápletkou. Já osobně z toho celkově mám pocit, že Tarantino chtěl především zachytit skutečnou realitu konce 70. let, čemuž je věnována veškerá pozornost přes věrohodné kulisy, kostýmy a také herecké výkony. Na druhou stranu do filmu vstupují scény, které s realitou nemají nic společného. Jsou to spíš Tarantinovy idylické představy o tehdejší době. Vzhledem k tomu, že se film odehrává během dní Mansonovského masakru, na nějž tu jsou odkazy a celá atmosféra je tomu přizpůsobena, není to film podle skutečných událostí. Podobně jako u Hanebných panchartů, i zde Tarantino hýbal s historií a opět ve stylu černého humoru a brutality.

Celkově mi film přišel rozkročený a bohužel to dojem dost pokazilo. Když se podívám na výčet hvězd hereckého obsazení, potenciál námětu a umu Tarantina, tak výsledek je pod svým potenciálem.

Hele jako nevím co si o tom mám myslet. Člověk na to kouká a pořád čeká, že se něco stane a pořád nic a pak najednou prd a deset minut akce a je po všem. Takže úplně nevím co si o tom mám myslet. Takže asi dobré výkony hlavních hrdinů ale celkově mě to moc nebavilo

Tarantinovu tvorbu nijak neobdivuji, spíše naopak, ale líbí se mi jeho zápal a jasně zřetelný tvůrčí rukopis. Takto bych pro začátek shrnul můj vztah ke Quentinově produkci, která mě po dlouhá léta nechávala zcela chladným. To však o Once Upon a Time... in Hollywood říct nemohu, ale zároveň to s tímto dítkem není tak jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Když pomineme herecký koncert Brada Pitta, pohádkové reálie retroHollywoodu a typicky tarantinovské famózní finále, zbyde nám jen v jistých momentech útrpně dlouhá a prázdná onanie tvůrčího ega nad šedesátkovým filmovým průmyslem, která se sice může pyšnit vskutku brilantní filmařinou, ale při absenci motivací mnoha důležitých postav (Manson Family) a vlastně čehokoli, co by se dalo považovat za děj, to v podstatě vyznívá absolutně do ztracena. Přejdeme-li realitu, je mi někdo schopný vysvětlit, jaké opodstatnění v ději má Sharon? Dívá se na to skutečně hezky, ale to je tak všechno… Je tedy jen na vás, jestli vám to stačí nebo pro jistotu raději sáhnete po divácky přijatelnější produkci. Již několikrát jsem měl chuť překliknout na lepších 60%, ale při vzpomínce na již zmíněné geniální finále (plamenomet!!!), které se zapíše do historie zlatých filmových okamžiků (stejně jako legendární ušní amputace z jistých Gaunerů), si říkám, že to tomu magorovi z videopůjčovny pro tentokrát odpustím. Slabších 7/10

ztráta času

Oproti vysokým očekáváním vyvolaným nadšenými recenzemi jsem byla bohužel spíše zklamaná. Předchozí film Quentina, Osm hrozných, se mi ve srovnání s tímto kouskem líbil mnohem více. Scény z natáčení westernových seriálů Leonarda jsou nekonečné. Oproti jiným filmům Tarantina jsem zde postrádala humor, který se zde objevoval spíše v náznacích. Oba hlavní mužští hrdinové podávají ve svých rolích skvělý výkon, ale obávám se, že bez poměrně důkladné znalosti americké dobové filmografie člověk jen tupě zírá a snaží se pochopit, o čem, že to jako má být (tím ovšem nemyslím velké finále). Neskutečné množství indicií a narážek, které by svojí precizností stály za ocenění, prostě běžnému neamerickému divákovi uniká.

Atmosférická a pestrobarevná jízda s výborným soundtrackem a skvělým hereckým obsazením. Dokonalé finále je třešničkou na pěkně chutném dortu. Celkově jsem se náramně bavil, a u druhé projekce dokonce více. Můj detailnější komentář na mém profilu na ČSFD.

Devátý film Quentina Tarantina dopadl asi tak, jak jsem si představoval. Na ty jeho největší hity mu něco málo schází, na druhou stranu v porovnání s většinovou dnešní filmotvorbou se to pořád vyhřívá na absolutním vrcholu kinematografie, to bezesporu. Musím ale uznat, že bez hlavní herecké dvojky Pitt - DiCaprio by film dopadl nejspíše hůře, co se týče diváckého přijetí. Oba ztvárnili své postavy přímo excelentně, každé jejich počínání na obrazovce jsem si prostě a jednoduše užíval plnými doušky (kdybych i přesto měl vybrat jednoho, tak volím Pitta.......jeho role bezstarostného kaskadéra se mi neskutečně zamlouvala). I vedlejší postavy nezůstaly stát někde v rohu jako na hanbě, takové scény s Brucem Lee či se Stevem McQueenem si budu dlouho pamatovat. O příběhu jsem věděl základní informace, tudíž mě zajímalo, s jakým svým twistem přijde QT na konci. Jako.....závěrečná patnáctiminutová sekvence stojí za to, to je pomalu to nejživočišnější, co jsem u tohoto režiséra za celou jeho tvorbu zažil, bylo jasně vidět, jak tento epilog Tarantino užíval a konečně zde mohl zařadit svůj nestandardní styl násilí. Paráda. Silné čtyři hvězdy. Za mě dávám 85 %

Nejlepsí Tarantinovka ever a sám mistr v nejlepší formě. Je tam proste vse smích, krev, pot, super dialogy. U koho jiného můžete říct, že se nahlas směje celé kino, když probíhá na plátně naprosto brutální násilí? Tohle mu prostě nikdo neodpáře a nikdo to neumí tak jako on. Once upon a time in Hollywood musí nadchnout všechny ty, kteří milují film. A když říkám milují, myslím tím doslova milují. Protoze tady je autorská láska ke všemu a všem z té doby, plus něco extra navrch. Mluvit o novém počinu Tarantina je stejně ošemetné, asi jako jít na něj s očekáváním, že vám naservíruje to, co jste od něj zvyklí dostat. Ano i ne. Jen tentokrát onanování nad svou jedinečností a genialitou ustoupilo do pozadí a zůstala čistá láska. Až do posledního finále, kde si pan mistr opět plní svůj i náš mokrý sen. Nádherné postavy všech včetně psa, který zde není jen pro finální pobavení, ale i plnohodnotná osobnost ve filmu. Těším se na druhé, třetí, čtvrté... shlédnutí, kdy si budu užívat maličkostí a už teď vím, že se budu usmívat dopředu. Je to víc jak dvanáct hodin, co jsem film viděl a stále hezky doznívá a stále mám ten přiblbe spokojenej výraz.

Viděla jsem všechny Tarantinovi filmy, ale právě tento nejnovější se mi asi líbil ze všech nejvíc. To jak si Quentin prohrává s minulostí a překrucuje si jí k obrazu svému je zábavné a hlavně divák neví co od filmu muže čekat každou další minutu. Finále je pak jen logickým vyústěním předchozích dvou hodin kde bylo možné vše.