Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Prozatím je pro mne nový Tarantinův snímek filmem roku. Užil jsem si každou vteřinu a na konci jsem si jen povzdechl jak rychle mi to celé uteklo. Těžko napsat něco víc, abych neprozradil nějakou perličku, kterých se ve filmu mimochodem ukrývá obrovské množství. Finále je jen třešničkou na dortu. Dlouho jsem se tak nepobavil. PS: Leo a Brad na hrad!

Láska na první dobrou. Nejen proto, že jsem od samého začátku pociťoval, že svou náturou a dobovým zasazením jde o snímek přesně pro mě, jsem se půl projekce přiblble usmíval a zbytek nahlas smál. Tarantinův love letter filmovému průmyslu má zájem o vlastní postavy ve stylu Jackie Brown a stylizované historické reálie, v nichž vůbec nemusíte mít takový přehled, aby vás jejich podvratnost a odlehčenost upřímně pobavila. A byť je ve finále zábavnější právě ta reflexe skutečných podnětů než vývoj postav, příběh stejně tvoří nenudící a formálně vypilovaný obrázek především doby, její nakažlivé uvolněnosti a statusu starších, kteří s mladou generací vedou otevřený boj o místo na výsluní. Margot Robbie jako symbol pohodlné neuvědomělé hvězdy k zulíbání, DiCaprio ve svém živlu a Pitt v dost možná životní roli, kradoucí si každou svou scénu pro sebe. Boží soundtrack podtrhující atmosféru a závěr, v jaký jsem si neodvažoval doufat ani v těch nejmokřejších cinefilních snech. Třikrát do kina bude málo.

Tenhle film mě zajímal především z toho úhlu , jak se vypořádá s vraždou Polanského manželky S.Tate.....a přiznám se že řešení jaké nalezl Tarantino mě pobavilo. Možná proto se mi zdálo , že se vše odvíjelo od konce , čili od toho co se událo na konci filmu . Takže podůle mne Tarantino vymyslel konec a pak jen přistavěl celý film od začátku....ale to není důležité. Každopádně důležitý je výsledek , který pro mne nebyltak zajímavý , jako předchozí režisérovy počiny.

Po dlouhých deseti letech se Tarantino konečně vrací do 20. století s poklidným, ale naprosto okouzlujícím stylem. Pokud jste už pár Quentinovo filmů viděli, asi víte, že jeho snímky většinou příliš nesledují nějakou klasickou filmovou strukturu, jedou si prostě podle svého na základě parádního scénáře a charakteristické režie, která snad nikdy neomrzí. Tenkrát v Hollywoodu se ze všech Tarantinovo filmů nejvíce podobá filmografii Jima Jarmusche - je to film, který nemá nějaký velký děj nebo zápletku. A vůbec to nevadí. Je to prostě jen pohodová, kvalitně napsaná a skvěle natočená jízda. Z jeho předchozích filmů bych to možná nejvíc přirovnal k Jackie Brown. DiCaprio a Pitt senzační. Jedna z nejlepších bromance za posledních několik let. A Margot Robbie jako Sharon Tate k sežrání. (Při scéně v kině jsem se musel culit.) Zcela ale chápu, proč to některé lidi nudilo a byli z toho zklamaní. Tenkrát v Hollywoodu je mimo jiné Tarantinův nostalgický návrat do filmového světa konce šedesátých let, ve kterém se představí mnoho skutečných osobností. Na lidi, kteří o té dané době příliš mnoho neví (a teď myslím nejen z filmového, ale i z historického hlediska, zejména události kolem Sharon Tate a Mansonovo famílie), to nemusí tolik zapůsobit a kouzlo některých scén prostě nepochopí. Plus mnoho lidí na film určitě půjde s tím, že když je to Tarantino, bude tam hodně krve, násilí a sprostých slov. Jako jo. Sice tam vše najdou, ale ne v takové míře, jak by si představovali. Určitě doporučuji udělat si nějakou rešerši o té době, film si pak možná víc užijete. Celkově strašně pohodová a vtipná podívaná s několika hustě napínavými momenty a božím finálem, u kterého budou dlouholetí Quentinovo fandové s úsměvem přikyvovat.

Budu mírný ze dvou důvodů. (1) Tarantinovky mám rád a (2) každý jeho film mě na první zhlédnutí spíše nudil. Tak tedy, sledujeme zde uvadající kariéru westernového gangstera ve středním věku Ricka Daltona, který má jisté problémy se životosprávou a nemůže pořádně rozvinout svůj herecký potenciál. Jako zrcadlo je postavena Sharon Tate, jež je krásná, mladá, úspěšná a díky manželství s jistým režisérem má i slušné konexe do hollywoodské smetánky. Shodou okolností jsou navíc Rick a Sharon sousedé. Hlavní zápletkou má na první pohled být, jak se herec na hraně popere se svým osudem.

Mít film kratší stopáž, určitě by měl i větší spád. Takto se zdá být film roztahaný a první dvě hodiny divák vlastně neví, co je hlavní zápletkou. Já osobně z toho celkově mám pocit, že Tarantino chtěl především zachytit skutečnou realitu konce 70. let, čemuž je věnována veškerá pozornost přes věrohodné kulisy, kostýmy a také herecké výkony. Na druhou stranu do filmu vstupují scény, které s realitou nemají nic společného. Jsou to spíš Tarantinovy idylické představy o tehdejší době. Vzhledem k tomu, že se film odehrává během dní Mansonovského masakru, na nějž tu jsou odkazy a celá atmosféra je tomu přizpůsobena, není to film podle skutečných událostí. Podobně jako u Hanebných panchartů, i zde Tarantino hýbal s historií a opět ve stylu černého humoru a brutality.

Celkově mi film přišel rozkročený a bohužel to dojem dost pokazilo. Když se podívám na výčet hvězd hereckého obsazení, potenciál námětu a umu Tarantina, tak výsledek je pod svým potenciálem.

No, tak je to klasický Terantino, není to klasický Tarantino? Ale je, svým Tarantinovsky laskavým způsobem po většinu stopáže a nekompromisním způsobem posledních deset minut. Dívejte se a kochejte, není tomu co vytknout. Určitě také zvládne více projekcí.

Tarantinovu tvorbu nijak neobdivuji, spíše naopak, ale líbí se mi jeho zápal a jasně zřetelný tvůrčí rukopis. Takto bych pro začátek shrnul můj vztah ke Quentinově produkci, která mě po dlouhá léta nechávala zcela chladným. To však o Once Upon a Time... in Hollywood říct nemohu, ale zároveň to s tímto dítkem není tak jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Když pomineme herecký koncert Brada Pitta, pohádkové reálie retroHollywoodu a typicky tarantinovské famózní finále, zbyde nám jen v jistých momentech útrpně dlouhá a prázdná onanie tvůrčího ega nad šedesátkovým filmovým průmyslem, která se sice může pyšnit vskutku brilantní filmařinou, ale při absenci motivací mnoha důležitých postav (Manson Family) a vlastně čehokoli, co by se dalo považovat za děj, to v podstatě vyznívá absolutně do ztracena. Přejdeme-li realitu, je mi někdo schopný vysvětlit, jaké opodstatnění v ději má Sharon? Dívá se na to skutečně hezky, ale to je tak všechno… Je tedy jen na vás, jestli vám to stačí nebo pro jistotu raději sáhnete po divácky přijatelnější produkci. Již několikrát jsem měl chuť překliknout na lepších 60%, ale při vzpomínce na již zmíněné geniální finále (plamenomet!!!), které se zapíše do historie zlatých filmových okamžiků (stejně jako legendární ušní amputace z jistých Gaunerů), si říkám, že to tomu magorovi z videopůjčovny pro tentokrát odpustím. Slabších 7/10

Oproti vysokým očekáváním vyvolaným nadšenými recenzemi jsem byla bohužel spíše zklamaná. Předchozí film Quentina, Osm hrozných, se mi ve srovnání s tímto kouskem líbil mnohem více. Scény z natáčení westernových seriálů Leonarda jsou nekonečné. Oproti jiným filmům Tarantina jsem zde postrádala humor, který se zde objevoval spíše v náznacích. Oba hlavní mužští hrdinové podávají ve svých rolích skvělý výkon, ale obávám se, že bez poměrně důkladné znalosti americké dobové filmografie člověk jen tupě zírá a snaží se pochopit, o čem, že to jako má být (tím ovšem nemyslím velké finále). Neskutečné množství indicií a narážek, které by svojí precizností stály za ocenění, prostě běžnému neamerickému divákovi uniká.

Tento film nepatří mezi to nejlepší od QT, ale rozhodně zaujme udrží vaši pozornost až do konce.Ten mimochodem patří mezi to nejlepší co kdy Tarantino natočil.
Di Caprio je jako vždy výborný, ale ještě o kousek lepší je tentokrát Brad Pitt.
Příjemné retro s fantastickým závěrem. Nic víc, nic míň.

Nejlepsí Tarantinovka ever a sám mistr v nejlepší formě. Je tam proste vse smích, krev, pot, super dialogy. U koho jiného můžete říct, že se nahlas směje celé kino, když probíhá na plátně naprosto brutální násilí? Tohle mu prostě nikdo neodpáře a nikdo to neumí tak jako on. Once upon a time in Hollywood musí nadchnout všechny ty, kteří milují film. A když říkám milují, myslím tím doslova milují. Protoze tady je autorská láska ke všemu a všem z té doby, plus něco extra navrch. Mluvit o novém počinu Tarantina je stejně ošemetné, asi jako jít na něj s očekáváním, že vám naservíruje to, co jste od něj zvyklí dostat. Ano i ne. Jen tentokrát onanování nad svou jedinečností a genialitou ustoupilo do pozadí a zůstala čistá láska. Až do posledního finále, kde si pan mistr opět plní svůj i náš mokrý sen. Nádherné postavy všech včetně psa, který zde není jen pro finální pobavení, ale i plnohodnotná osobnost ve filmu. Těším se na druhé, třetí, čtvrté... shlédnutí, kdy si budu užívat maličkostí a už teď vím, že se budu usmívat dopředu. Je to víc jak dvanáct hodin, co jsem film viděl a stále hezky doznívá a stále mám ten přiblbe spokojenej výraz.

Viděla jsem všechny Tarantinovi filmy, ale právě tento nejnovější se mi asi líbil ze všech nejvíc. To jak si Quentin prohrává s minulostí a překrucuje si jí k obrazu svému je zábavné a hlavně divák neví co od filmu muže čekat každou další minutu. Finále je pak jen logickým vyústěním předchozích dvou hodin kde bylo možné vše.

100% záležitost. Hledat zde nějaké slabé místo je zcela zbytečné,protože zde prostě žádné není. Navíc si troufnu tvrdit,že Tenkrát v Hollywoodu časem získá stejný kultovní status jako Pulp Fiction. Perfektně nahláškované a hlavně geniálně zahrané. Skvělé!

Začnu tím, co se mi na filmu líbilo a to je: Pěkná kamera, výběr herců nostalgie. A teď, co se mi nelíbilo: Film pojednává zkrátka o ničem, Tarantio nás chce umučit historii filmu, používá nevtipné repliky, ve filmu se nic zásadního neděje, jen z Dicapria udělali ufňukánka a zatímco Brad Pitt mu skvěle sekunduje, měl by být on ten, který to tam vše táhne. Závěrečná vtipná scéna nezachrání 3 hodiny samoúčelné nudy, nehledě na to, že je tato scéna vyobrazená úplně jinak, než píše historie, což je velká ostuda, Roman Polanski by asi nebyl vůbec rád a doufám, že to snad ani neviděl, taková neúcta. Co se týče Margot Robbie, bohužel, byla zobrazena jen jako sexuální objekt a o jejím životě, stejně tak jako o životě Mansona jsme se nic moc nedověděli, zatímco 3 hodiny sledujeme kariéru béčkového herce o ničem.

Quentine quentine copak mi to děláš. Po hanebných parchantech , kde jsi nechal zabít Hitlera další neuvěřitelný závěr ( chtělo by to pokračování, kdy Leo dostane od Poláka nějakou hezkou roli). Oba herci absolutně skvělí Leo oscar za hlavní roli, Brad za vedlejší. A ta parta hipíků by měla dostat oscara za komparz. Dlouho jsem se takhle dlouho nepobavil a tak jsem si to dal 2x

Všude jsem slýchával, že tento Tarantinův film není úplně stejný jako ty ostatní a dávám tomu za pravdu. Stal se však mým oblíbených. Celý film se stupňovalo napětí, které na konci doslova vybuchlo a já jsem yůstal sedět s otevřenou pusou až do konce.