Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Prozatím je pro mne nový Tarantinův snímek filmem roku. Užil jsem si každou vteřinu a na konci jsem si jen povzdechl jak rychle mi to celé uteklo. Těžko napsat něco víc, abych neprozradil nějakou perličku, kterých se ve filmu mimochodem ukrývá obrovské množství. Finále je jen třešničkou na dortu. Dlouho jsem se tak nepobavil. PS: Leo a Brad na hrad!

Láska na první dobrou. Nejen proto, že jsem od samého začátku pociťoval, že svou náturou a dobovým zasazením jde o snímek přesně pro mě, jsem se půl projekce přiblble usmíval a zbytek nahlas smál. Tarantinův love letter filmovému průmyslu má zájem o vlastní postavy ve stylu Jackie Brown a stylizované historické reálie, v nichž vůbec nemusíte mít takový přehled, aby vás jejich podvratnost a odlehčenost upřímně pobavila. A byť je ve finále zábavnější právě ta reflexe skutečných podnětů než vývoj postav, příběh stejně tvoří nenudící a formálně vypilovaný obrázek především doby, její nakažlivé uvolněnosti a statusu starších, kteří s mladou generací vedou otevřený boj o místo na výsluní. Margot Robbie jako symbol pohodlné neuvědomělé hvězdy k zulíbání, DiCaprio ve svém živlu a Pitt v dost možná životní roli, kradoucí si každou svou scénu pro sebe. Boží soundtrack podtrhující atmosféru a závěr, v jaký jsem si neodvažoval doufat ani v těch nejmokřejších cinefilních snech. Třikrát do kina bude málo.

Mé obavy se rozplynuli po úvodních titulcích. Tarantino je tímto filmem opět na vrcholu svých sil a servíruje vizuální bombu, která má nejlépe napsané postavy za celou dobru kariéry (Brad Pitt nebyl nikdy víc cool). Pokud máte filmová 70. léta v malíku, čekají na vás velmi hezké odkazy na tehdejší dobu, včetně pár cameo rolí, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Ten zbytek ale i tak dostane velmi dobrý film, kde se prohlubuje vztah hlavních hrdinů a finální katarze je jen třešničkou na dortu. Tarantino prostě umí a ti, co mu nevěřili, byli velmi skeptičtí.

Tenhle film mě zajímal především z toho úhlu , jak se vypořádá s vraždou Polanského manželky S.Tate.....a přiznám se že řešení jaké nalezl Tarantino mě pobavilo. Možná proto se mi zdálo , že se vše odvíjelo od konce , čili od toho co se událo na konci filmu . Takže podůle mne Tarantino vymyslel konec a pak jen přistavěl celý film od začátku....ale to není důležité. Každopádně důležitý je výsledek , který pro mne nebyltak zajímavý , jako předchozí režisérovy počiny.

Pohodový letní film, odpočinkový, divácky nic náročného. Závěr filmu dokonalý. Tarantino prostě točí co ho baví a kritiky si může strčit za klobouk (hlášky ve stylu "natočil si film pro sebe" atd.). Člověk na to nevzpomíná ještě několik týdnů po projekci (jako např. u Nespoutaného Djanga, nebo Hanebných Panchartech), ale rád se na to podívá s partičkou kamarádů u pivka :-) Hodnocení: 80%. Viděno: 06.09.2019 (kino).

Po dlouhých deseti letech se Tarantino konečně vrací do 20. století s poklidným, ale naprosto okouzlujícím stylem. Pokud jste už pár Quentinovo filmů viděli, asi víte, že jeho snímky většinou příliš nesledují nějakou klasickou filmovou strukturu, jedou si prostě podle svého na základě parádního scénáře a charakteristické režie, která snad nikdy neomrzí. Tenkrát v Hollywoodu se ze všech Tarantinovo filmů nejvíce podobá filmografii Jima Jarmusche - je to film, který nemá nějaký velký děj nebo zápletku. A vůbec to nevadí. Je to prostě jen pohodová, kvalitně napsaná a skvěle natočená jízda. Z jeho předchozích filmů bych to možná nejvíc přirovnal k Jackie Brown. DiCaprio a Pitt senzační. Jedna z nejlepších bromance za posledních několik let. A Margot Robbie jako Sharon Tate k sežrání. (Při scéně v kině jsem se musel culit.) Zcela ale chápu, proč to některé lidi nudilo a byli z toho zklamaní. Tenkrát v Hollywoodu je mimo jiné Tarantinův nostalgický návrat do filmového světa konce šedesátých let, ve kterém se představí mnoho skutečných osobností. Na lidi, kteří o té dané době příliš mnoho neví (a teď myslím nejen z filmového, ale i z historického hlediska, zejména události kolem Sharon Tate a Mansonovo famílie), to nemusí tolik zapůsobit a kouzlo některých scén prostě nepochopí. Plus mnoho lidí na film určitě půjde s tím, že když je to Tarantino, bude tam hodně krve, násilí a sprostých slov. Jako jo. Sice tam vše najdou, ale ne v takové míře, jak by si představovali. Určitě doporučuji udělat si nějakou rešerši o té době, film si pak možná víc užijete. Celkově strašně pohodová a vtipná podívaná s několika hustě napínavými momenty a božím finálem, u kterého budou dlouholetí Quentinovo fandové s úsměvem přikyvovat.

Možná předposlednímu Tarantinovu filmu nelze upřít pár brilantních scén sjednocených pod společným jmenovatelem v podobě Brada Pitta: Boothova žena, LSD, návštěva ranče s Pussycat. V opozici k nim pak vyčnívá kontroverzní scéna s Brucem Lee, kterou jeho dcera Shannon Lee odsoudila jako nactiutrhání (slušně řečeno). A nutno dodat, že právem. Je až s podivem, jak Tarantino uctivě vykresluje Sharon Tate a zároveň se lacině vysmívá legendě bojového umění.
Občasně zmiňovanou samolibost v souvislosti s Tarantinem jsem dříve hodnotil jako lichou výtku, v tomto případě se s ní ztotožňuji. Jeho výsostná reputace mu nárokuje právo uchopit jakékoliv téma po svém, což se u Tenkrát v Hollywoodu negativně projevuje jako ztráta sebereflexe.

No, tak je to klasický Terantino, není to klasický Tarantino? Ale je, svým Tarantinovsky laskavým způsobem po většinu stopáže a nekompromisním způsobem posledních deset minut. Dívejte se a kochejte, není tomu co vytknout. Určitě také zvládne více projekcí.

Tarantinovu tvorbu nijak neobdivuji, spíše naopak, ale líbí se mi jeho zápal a jasně zřetelný tvůrčí rukopis. Takto bych pro začátek shrnul můj vztah ke Quentinově produkci, která mě po dlouhá léta nechávala zcela chladným. To však o Once Upon a Time... in Hollywood říct nemohu, ale zároveň to s tímto dítkem není tak jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Když pomineme herecký koncert Brada Pitta, pohádkové reálie retroHollywoodu a typicky tarantinovské famózní finále, zbyde nám jen v jistých momentech útrpně dlouhá a prázdná onanie tvůrčího ega nad šedesátkovým filmovým průmyslem, která se sice může pyšnit vskutku brilantní filmařinou, ale při absenci motivací mnoha důležitých postav (Manson Family) a vlastně čehokoli, co by se dalo považovat za děj, to v podstatě vyznívá absolutně do ztracena. Přejdeme-li realitu, je mi někdo schopný vysvětlit, jaké opodstatnění v ději má Sharon? Dívá se na to skutečně hezky, ale to je tak všechno… Je tedy jen na vás, jestli vám to stačí nebo pro jistotu raději sáhnete po divácky přijatelnější produkci. Již několikrát jsem měl chuť překliknout na lepších 60%, ale při vzpomínce na již zmíněné geniální finále (plamenomet!!!), které se zapíše do historie zlatých filmových okamžiků (stejně jako legendární ušní amputace z jistých Gaunerů), si říkám, že to tomu magorovi z videopůjčovny pro tentokrát odpustím. Slabších 7/10

Oproti vysokým očekáváním vyvolaným nadšenými recenzemi jsem byla bohužel spíše zklamaná. Předchozí film Quentina, Osm hrozných, se mi ve srovnání s tímto kouskem líbil mnohem více. Scény z natáčení westernových seriálů Leonarda jsou nekonečné. Oproti jiným filmům Tarantina jsem zde postrádala humor, který se zde objevoval spíše v náznacích. Oba hlavní mužští hrdinové podávají ve svých rolích skvělý výkon, ale obávám se, že bez poměrně důkladné znalosti americké dobové filmografie člověk jen tupě zírá a snaží se pochopit, o čem, že to jako má být (tím ovšem nemyslím velké finále). Neskutečné množství indicií a narážek, které by svojí precizností stály za ocenění, prostě běžnému neamerickému divákovi uniká.

Tento film nepatří mezi to nejlepší od QT, ale rozhodně zaujme udrží vaši pozornost až do konce.Ten mimochodem patří mezi to nejlepší co kdy Tarantino natočil.
Di Caprio je jako vždy výborný, ale ještě o kousek lepší je tentokrát Brad Pitt.
Příjemné retro s fantastickým závěrem. Nic víc, nic míň.

Nejlepsí Tarantinovka ever a sám mistr v nejlepší formě. Je tam proste vse smích, krev, pot, super dialogy. U koho jiného můžete říct, že se nahlas směje celé kino, když probíhá na plátně naprosto brutální násilí? Tohle mu prostě nikdo neodpáře a nikdo to neumí tak jako on. Once upon a time in Hollywood musí nadchnout všechny ty, kteří milují film. A když říkám milují, myslím tím doslova milují. Protoze tady je autorská láska ke všemu a všem z té doby, plus něco extra navrch. Mluvit o novém počinu Tarantina je stejně ošemetné, asi jako jít na něj s očekáváním, že vám naservíruje to, co jste od něj zvyklí dostat. Ano i ne. Jen tentokrát onanování nad svou jedinečností a genialitou ustoupilo do pozadí a zůstala čistá láska. Až do posledního finále, kde si pan mistr opět plní svůj i náš mokrý sen. Nádherné postavy všech včetně psa, který zde není jen pro finální pobavení, ale i plnohodnotná osobnost ve filmu. Těším se na druhé, třetí, čtvrté... shlédnutí, kdy si budu užívat maličkostí a už teď vím, že se budu usmívat dopředu. Je to víc jak dvanáct hodin, co jsem film viděl a stále hezky doznívá a stále mám ten přiblbe spokojenej výraz.

Viděla jsem všechny Tarantinovi filmy, ale právě tento nejnovější se mi asi líbil ze všech nejvíc. To jak si Quentin prohrává s minulostí a překrucuje si jí k obrazu svému je zábavné a hlavně divák neví co od filmu muže čekat každou další minutu. Finále je pak jen logickým vyústěním předchozích dvou hodin kde bylo možné vše.

100% záležitost. Hledat zde nějaké slabé místo je zcela zbytečné,protože zde prostě žádné není. Navíc si troufnu tvrdit,že Tenkrát v Hollywoodu časem získá stejný kultovní status jako Pulp Fiction. Perfektně nahláškované a hlavně geniálně zahrané. Skvělé!

Zaplať pánbůh za lidi a režiséry jako je Quentin Tarantino. Ten člověk je génius,který vypráví ty nejlepší příběhy a to tím nejzajímavějším způsobem. Tenkrát v Hollywoodu je jeho dalším mistrovským dílem. Užil jsem si každou vteřinu a litoval jsem konce,snad se tedy aspoň dočkám seriálu.