K ikonické filmové dvojici také patří i rovnocennost hereckých výkonů, což zde neplatí. Brad Pitt totiž rezolutně strhává pozornost na sebe svým lakonickým flegmatikem, jenž problémy řeší úsměvem nebo pěstí, nejlépe obojím naráz (nemluvě o jeho rozkošném psovi).
Jinak jsem ale rád, že Tarantino neměl svázané ruce a mohl na plátně onanovat přesně podle svých představ, aniž by mu do toho studio nějak kecalo. To je dnes dost vzácné. A vlastně se mi toto jeho dílo líbilo více než jiná nedávná, protože jsem tentokrát měl docela přesnou představu, co a jak chce svou onanií divákovi říct a jakou hru s ním hraje.
Tenkrát v Hollywoodu
Once Upon a Time in Hollywood
