Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Když se řekne ´Once Upon a Time...´ každého filmového fanouška okamžitě napadne, jak v této větě pokračovat dál, neboť se pod tím schovává několik málo skutečně slavných filmů. Rozhodně tedy není náhoda, že dávný videofanda Quentin Tarantino pojal název svého snímku, jako poctu Hollywoodu, zcela stejně. A je to pocta skutečně ohromná. A to by samozřejmě nebyl Tarantino, aby určité věci nepojal, jako obvykle v určitých kruzích, poněkud kontroverzně. Jeho fantazie, jak už víme, je naprosto bezbřehá, a tak to celkově vypadá tak, jak vypadá. Natočil snímek svým vlastním jedinečným způsobem plný fikce, avšak zakořeněné na skutečnostech. Vlastně je to pojato jako taková nepatřičná satira a pokud se někdo v jistých ohledech cítí pohoršen, povedlo se. Tarantinův rukopis je tedy znát v každé scéně, takže se divák opět dočká uměle protahovaných scén a dlouhých dialogů, při kterých s napětím čeká, co se z oné scény nakonec překvapivě vyvrbí. Nejslavnější scénou z celého snímku asi zůstane ta, kde vystupuje postava Bruce Lee. Může tuto kontroverzi něco překonat? Bruce Lee je coby mistr v bojovém umění znám a tak situaci vyobrazeném v tomto snímku si nedokázal představit nikdo. Tarantino však ano a po filmové stránce se toho prostě nebál. V podstatě je to povedená fikce stejně jako s Adolfem Hitlerem ve snímku ´Hanebný parchanti´ (2009). Ve filmu se fantazii meze nekladou a Tarantino si toho je plně vědom. Děj, plný nejrůznější příběhů a etud, také obsahuje nemalé množství postav a vůbec se v diváckém vnímání nepletou, což už tento fakt vykazuje profesionální zručnost. Výprava snad už lepší být ani nemohla. Vizuální stránka konce šedesátých let je tak věrná, že by jeden i věřil, že se všichni posunuli v čase a v té době skutečně natáčeli. K tomu výborný soundtrack a skvělá kameramanská práce, díky čemuž je zachycena veškerá podstata věci. Po prvním shlédnutí se může divák krapet tvářit kysele, ale po druhém s určitým odstupem už více uchopí tu správnou podstatu. Tarantino, právě jako videofanda, si možná tohle natočil především pro sebe, neboť se baví nejrůznějšími žánry. Svým způsobem se tak obklopil vzpomínkami na filmovou minulost. A nakonec, proč ne. Snímek pro někoho těžkopádný, ale jinak mistrovské filmové dílo, které musí, stejně jako každý jiný film, teprve uzrát.

Tenkrát v Hollywoodu je film, jehož jsem cílovou skupinou. Věděl jsem to od počátku a hned na začátku přiznám, že z posledních filmů se mi od Tarantina mnohem víc líbil western Osm hrozných a Nespoutaný Django, než Hanebný pancharti. Tenkrát v Hollywoodu je Tarantinův nejdospělejší film a pro mě i jeho film nejlepší, který překonal i Pulp Fiction. V mých očích ano.

Pokud jsem si při sledování vybavil nějaký film, tak to byl La La Land. Chazellova čistá pocta filmařině a hollywoodskému muzikálu je v podstatě jednička k dvojce Tenkrát v Hollywoodu. Pokud máte tento druh filmařiny rádi, tak budete nadšení. Vybavím si ještě nekompromisní vizi Jackie s Natalie Portman, která je rovněž naprostým mistrovským dílem v zachycení doby.

Láska na první dobrou. Nejen proto, že jsem od samého začátku pociťoval, že svou náturou a dobovým zasazením jde o snímek přesně pro mě, jsem se půl projekce přiblble usmíval a zbytek nahlas smál. Tarantinův love letter filmovému průmyslu má zájem o vlastní postavy ve stylu Jackie Brown a stylizované historické reálie, v nichž vůbec nemusíte mít takový přehled, aby vás jejich podvratnost a odlehčenost upřímně pobavila. A byť je ve finále zábavnější právě ta reflexe skutečných podnětů než vývoj postav, příběh stejně tvoří nenudící a formálně vypilovaný obrázek především doby, její nakažlivé uvolněnosti a statusu starších, kteří s mladou generací vedou otevřený boj o místo na výsluní. Margot Robbie jako symbol pohodlné neuvědomělé hvězdy k zulíbání, DiCaprio ve svém živlu a Pitt v dost možná životní roli, kradoucí si každou svou scénu pro sebe. Boží soundtrack podtrhující atmosféru a závěr, v jaký jsem si neodvažoval doufat ani v těch nejmokřejších cinefilních snech. Třikrát do kina bude málo.

Na Pitta s DiCapriem se bezva kouká. To beze sporu. Jsou to vynikající herci. Jinak celkem o ničem. Nejsem fanoušek Tarantina ani adorant Hollywoodu, takže jsem se spíš nudil. Konec pobavil i znechutil.

Hollywood podle Tarantina. Vztah mezi ústřední dvojicí funguje dokonale a Tarantino dobře zvládá i psychologii obou postav. DiCaprio jako herec, který zrovna nedostává oslnivé nabídky, a proto se utěšuje alkoholem, a stále lehce nad věcí Pitt, který jako kaskadér žádným ústupem z hvězdné slávy netrpí. Sharon Tate je pak milým protipólem DiCapria, začínájící herečka, za kterou nabídky přichází, a ona je udivena sama sebou, že zvládá víc, než sama od sebe čekala. Strašně milá postava. Film jako celek před tu příšernou stopáž nijak zvlášť nenudí, protože drobné epizody tvoří pozitivní celek. Tarantino vzdává poctu klasickým hrdinům, kteří se to umějí vyřídit rychle a po našem, a z toho důvod je nějak vysazen cizorodým prvkům představovaným asijskými bojovými uměními. Samozřejmě ještě víc je nabroušen proti hippies. Většině recenzí uniká jeden detail. Charles Manson, k němuž film průběžně odkazuje, nebyl hippies. Byla to šéf sekty, která chtěla rozpoutat násilí. Tarantino však neřeší nuance fungování sekty, on je nabízí svoji verzi světa, jak si jej pamatuje a jak jej miloval.

Tak takhle si představuji skládání pocty něčemu o opravdu milujete a Tarantino jednoduše klasický Hollywood opravdu zbožňuje. Kromě toho je ale celý film jednou velikou lží, ale nebojte se, neprozradím vám, v čem samozřejmě tkví, ale pokud jste sledovali propagaci filmu, možná už tušíte, kam mířím. Samotným středobodem filmu je duo DiCaprio a Pitt, které je perfektní a jejich dějové linky jsou na celém filmu bezpochyby nejzajímavější. Margot coby Tateová se tu moc neohřeje a nemáme ani pořádně šanci se s ní nějak hlouběji seznámit a tak je to i s ostatními postavami.Tarantino film ale opět mistrovsky zrežíroval a snímek je jako obvykle založen na interakcích jednotlivých postav. Je to Tarantinův nejlepší film? Nikoliv, ale určitě se na něj znovu rád podívám. 85%

Pohodový letní film, odpočinkový, divácky nic náročného. Závěr filmu dokonalý. Tarantino prostě točí co ho baví a kritiky si může strčit za klobouk (hlášky ve stylu "natočil si film pro sebe" atd.). Člověk na to nevzpomíná ještě několik týdnů po projekci (jako např. u Nespoutaného Djanga, nebo Hanebných Panchartech), ale rád se na to podívá s partičkou kamarádů u pivka :-) Hodnocení: 80%. Viděno: 06.09.2019 (kino).

Budu mírný ze dvou důvodů. (1) Tarantinovky mám rád a (2) každý jeho film mě na první zhlédnutí spíše nudil. Tak tedy, sledujeme zde uvadající kariéru westernového gangstera ve středním věku Ricka Daltona, který má jisté problémy se životosprávou a nemůže pořádně rozvinout svůj herecký potenciál. Jako zrcadlo je postavena Sharon Tate, jež je krásná, mladá, úspěšná a díky manželství s jistým režisérem má i slušné konexe do hollywoodské smetánky. Shodou okolností jsou navíc Rick a Sharon sousedé. Hlavní zápletkou má na první pohled být, jak se herec na hraně popere se svým osudem.

Mít film kratší stopáž, určitě by měl i větší spád. Takto se zdá být film roztahaný a první dvě hodiny divák vlastně neví, co je hlavní zápletkou. Já osobně z toho celkově mám pocit, že Tarantino chtěl především zachytit skutečnou realitu konce 70. let, čemuž je věnována veškerá pozornost přes věrohodné kulisy, kostýmy a také herecké výkony. Na druhou stranu do filmu vstupují scény, které s realitou nemají nic společného. Jsou to spíš Tarantinovy idylické představy o tehdejší době. Vzhledem k tomu, že se film odehrává během dní Mansonovského masakru, na nějž tu jsou odkazy a celá atmosféra je tomu přizpůsobena, není to film podle skutečných událostí. Podobně jako u Hanebných panchartů, i zde Tarantino hýbal s historií a opět ve stylu černého humoru a brutality.

Celkově mi film přišel rozkročený a bohužel to dojem dost pokazilo. Když se podívám na výčet hvězd hereckého obsazení, potenciál námětu a umu Tarantina, tak výsledek je pod svým potenciálem.

Hele jako nevím co si o tom mám myslet. Člověk na to kouká a pořád čeká, že se něco stane a pořád nic a pak najednou prd a deset minut akce a je po všem. Takže úplně nevím co si o tom mám myslet. Takže asi dobré výkony hlavních hrdinů ale celkově mě to moc nebavilo

Tarantinovu tvorbu nijak neobdivuji, spíše naopak, ale líbí se mi jeho zápal a jasně zřetelný tvůrčí rukopis. Takto bych pro začátek shrnul můj vztah ke Quentinově produkci, která mě po dlouhá léta nechávala zcela chladným. To však o Once Upon a Time... in Hollywood říct nemohu, ale zároveň to s tímto dítkem není tak jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Když pomineme herecký koncert Brada Pitta, pohádkové reálie retroHollywoodu a typicky tarantinovské famózní finále, zbyde nám jen v jistých momentech útrpně dlouhá a prázdná onanie tvůrčího ega nad šedesátkovým filmovým průmyslem, která se sice může pyšnit vskutku brilantní filmařinou, ale při absenci motivací mnoha důležitých postav (Manson Family) a vlastně čehokoli, co by se dalo považovat za děj, to v podstatě vyznívá absolutně do ztracena. Přejdeme-li realitu, je mi někdo schopný vysvětlit, jaké opodstatnění v ději má Sharon? Dívá se na to skutečně hezky, ale to je tak všechno… Je tedy jen na vás, jestli vám to stačí nebo pro jistotu raději sáhnete po divácky přijatelnější produkci. Již několikrát jsem měl chuť překliknout na lepších 60%, ale při vzpomínce na již zmíněné geniální finále (plamenomet!!!), které se zapíše do historie zlatých filmových okamžiků (stejně jako legendární ušní amputace z jistých Gaunerů), si říkám, že to tomu magorovi z videopůjčovny pro tentokrát odpustím. Slabších 7/10

ztráta času - horší jak Pulp Fiction

Oproti vysokým očekáváním vyvolaným nadšenými recenzemi jsem byla bohužel spíše zklamaná. Předchozí film Quentina, Osm hrozných, se mi ve srovnání s tímto kouskem líbil mnohem více. Scény z natáčení westernových seriálů Leonarda jsou nekonečné. Oproti jiným filmům Tarantina jsem zde postrádala humor, který se zde objevoval spíše v náznacích. Oba hlavní mužští hrdinové podávají ve svých rolích skvělý výkon, ale obávám se, že bez poměrně důkladné znalosti americké dobové filmografie člověk jen tupě zírá a snaží se pochopit, o čem, že to jako má být (tím ovšem nemyslím velké finále). Neskutečné množství indicií a narážek, které by svojí precizností stály za ocenění, prostě běžnému neamerickému divákovi uniká.

Atmosférická a pestrobarevná jízda s výborným soundtrackem a skvělým hereckým obsazením. Dokonalé finále je třešničkou na pěkně chutném dortu. Celkově jsem se náramně bavil, a u druhé projekce dokonce více. Můj detailnější komentář na mém profilu na ČSFD.

Pokud má tento film nějakou aspiraci na 'top' umístění, tak jedině v kategorii promarněná šance. Řemeslně je sice celkem dobře zpracovaný a hvězdně obsazený, ale to je jen skořápka obsahující prázdno. Naprosto chybí nějaká nosná myšlenka. Přitom vraždění na Cielo Drive, je velmi silným tématem, které by i průměrný režisér dokázal přetavit ve velmi zajímavý film a to bez ohledu na žánr - dá se z toho vytřískat mysteriózní linka stejně jako hororová o životopisném pohledu nemluvě. Co vypadlo z Taranina? Lejno!
Pokud mě tedy film vůbec něčím oslovil, pak je to téma kariérní krize, kterou celkem dobře vystihli oba hlavní hrdinové. V tomto ohledu je Tarantino uvěřitelný, protože se stejnými pocity se zjevně potýká.

Nejlepsí Tarantinovka ever a sám mistr v nejlepší formě. Je tam proste vse smích, krev, pot, super dialogy. U koho jiného můžete říct, že se nahlas směje celé kino, když probíhá na plátně naprosto brutální násilí? Tohle mu prostě nikdo neodpáře a nikdo to neumí tak jako on. Once upon a time in Hollywood musí nadchnout všechny ty, kteří milují film. A když říkám milují, myslím tím doslova milují. Protoze tady je autorská láska ke všemu a všem z té doby, plus něco extra navrch. Mluvit o novém počinu Tarantina je stejně ošemetné, asi jako jít na něj s očekáváním, že vám naservíruje to, co jste od něj zvyklí dostat. Ano i ne. Jen tentokrát onanování nad svou jedinečností a genialitou ustoupilo do pozadí a zůstala čistá láska. Až do posledního finále, kde si pan mistr opět plní svůj i náš mokrý sen. Nádherné postavy všech včetně psa, který zde není jen pro finální pobavení, ale i plnohodnotná osobnost ve filmu. Těším se na druhé, třetí, čtvrté... shlédnutí, kdy si budu užívat maličkostí a už teď vím, že se budu usmívat dopředu. Je to víc jak dvanáct hodin, co jsem film viděl a stále hezky doznívá a stále mám ten přiblbe spokojenej výraz.