![]()
128 minut
|
|
Žánry: |
Drama, Komedie, Romantický, Muzikál, Oscarový |
---|---|
Motto: | Nebojte se snít |
Obsah: |
Moderní pojetí klasického hollywoodského milostného románu umocněné skvělými písničkami doprovázenými velkolepými tanečními čísly líčí vášnivý milostný více »« méně |
Režie: |
Damien Chazelle |
Scénář: |
Damien Chazelle |
Herci: |
Ryan Gosling Emma Stone Amiée Conn Terry Walters Cinda Adams ... |
Premiéra: | 5. 1. 2017 |
---|---|
Distributor: | Freeman Entertainment CZ |
Přístupnost: | MP-12 |
La La Land je v dnešní době opravdové zjevení. Muzikály tohoto typu už se vůbec netočí a o to víc jsem rád,že se toho chopil Chazzelle,protože má obrovský talent,který nám předvedl již ve Whiplash. Muzikál sice není určený všem,ale cílovou skupinu určitě potěší. Já hudbu nerozlišuji podle žánru,ale podle toho jestli se mi líbí a zde se mi líbila hodně. Příběh dvou mladých lidí,kteří se do sebe zamilují jsem sledoval se zatajeným dechem a závěrečná čtvrt hodina mne vyždímala až na kost. Hudební čísla byla velmi povedená a v kreativitě se meze rozhodně nekladly. Výborná pocta všem těm muzikálům jako Zpívaní v dešti,nebo Američan v Paříží. Škoda jen toho Oscara.
Musím přiznat, že jsem prvních dvacet minut měl nutkání La La Land vypnout a jsem rád, že jsem to neudělal. Nemusím totiž muzikály a americké romantické slátaniny, tohle je ale jiná liga. Je možné udělat romantický americký film, který má tvář. Navíc konec je opravdu skvělý a dojemný. Hudba, která doprovází film je velmi dobře zvolená. Celkově to do sebe výborně zapadá - u mě na 80%.
Když si odmyslím všechen ten hype a ten lesk a hvězdný prach, který k tomuto holyywoodskému typu filmu neodmyslitelně patří zbyde mi formálně vytříbený muzikál s pro mě dokonalou filmovou dvojicí, skvělou muzikou a zejména hrou emocí, která diváka doslova vyždíme od smíchu až po slzy. Kvůli filmům jako je La La Land chodím do kina.
Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson..
To je kouzelný film! Já bych mu toho Oskara nechala! :-) Emě Stone a Ryanovi Goslingovi to velice sluší, závěr filmu není happy endem, jinak oslava lásky, jazzu, tance...Divák odchází z kina rozzářený a ještě si v dopravním prostředku na cestě domů pozpěvuje jednotlivé melodie z filmu. Je to muzikál plný emocí, energie, krásné barvy, retro šatičky okouzlující Mii, Sebastian jezdí ve starém kabrioletu s dřevěnou palubní deskou, nemám, co bych mu vytkla. Každý si tam najde své. Líbilo se mi i rozčlenění filmu do několika částí, nazvaných podle ročních období. Je to prostě příjemný zážitek. TEČKA! :-)
Absurbní komedie znám. Absurdní muzikál, to je pro mě něco nového. Úvodní sekvence silně připomínají scénu s barevnými Feliciemi ve filmu Dáma na kolejích. A už mi naskočily nějaké ty "ohmy" (Ω)... O čem to vlastně bylo...? Konfrontace snů a reality, zkouška vytrvalosti a nezbytná dávka mezidruhového křížení. Jenže ke konci se absurdita vytrácí a nakonec zůstává poznání z nevyhnutelného. Taneční čísla připomínající Star Dance a všudypřítomný jazz není to, co bych na filmu ocenila. Snad ten konec, možná... ale jako celek nic moc.
(3.4.2022)
Nejslabší z oscarových adeptů na nejlepší film. Hravost a iluze vydřená bez toho, aby vytvořený svět v rámci vlastních pravidel dával smysl. Mám z toho pocit, že vypustit hudební čísla, drželo by to pohromadě lépe, což je u muzikálu dost fuck up (ale zase by tím nevynikla vpravdě fantastická kamera). Pro výborné herce a odvahu uhnout na konci od běžného konceptu to přesto v hodnocení vytlačím nad průměr, přestože jsem xkrát během projekce váhal, že to nedokoukám.
Tenhle film by mohl fungovat, pokud by - 1) se tvůrci buď drželi té jiskřivé nálady, kterou mezi hrdiny navodili ve scénách, kdy Seb Miu nejdřív zazdí v restauraci a ona mu to pak dá sežrat na té party, kde ho donutí zahrát na klávesy ten nejbrutálnější popík (mimochodem tahle část byla asi jediná, která se mi ve filmu bezvýhradně líbila). Pak by k tomu fungovala i ta první rozjuchaná scéna z dálnice ve stylu Pomády, a kdyby ještě tak hlavní představitelé uměli zpívat a tancovat jako Travolta a podobným způsobem by to mezi nimi jiskřilo až do konce, mohl z toho být fakt super muzikál. Anebo 2) se měli tvůrci přiklonit k oné dramatické lince dvou lidí, kteří si přijeli do Kalifornie splnit svůj sen, nevyhnutelně zjišťují, jak těžké to je a jak snadné naopak je zaprodat se mainstreemové lacinosti a začít kvůli tomu sebou vzájemně pohrdat, aby se pak vzchopili zpět ke snu, což ale nemusí nutně znamenat happyend - tenhle příběh by mohl fungovat skvěle, ale to by do něj tvůrci tu a tam nesměli cpát nesourodě působící taneční kreace a songy tak nevýrazné, že vysloveně nudí, zdržují v ději, který by se při jejich absenci dal mnohem lépe prokreslit, a divák jejich nápěv zapomíná málem ještě ve chvíli, kdy dosud hrají. Těšila jsem se a některé jednotlivosti opravdu fungují, ale nemohu si pomoci, tenhle film se mi v konečné podobě zdá prostě jen jako nevýrazná a značně přeceněná směska všeho, co kočička a pejsek naházeli do dortu.
Orgastické retro a asi největší, nejstylovější a nejotevřenější pocta éře klasického Hollywoodu, co jsem kdy viděl (v tom filmu snad není scéna, která by neobsahovala nějaký odkaz či narážku na díla oné doby). A po Whiplash navíc další režisérovo obří vyznání lásky a obdivu k jazzu. Bez přehánění - z tohohle bude většina cinefilních nostalgiků a milovníků kvalitní hudby omdlévat blahem. I samotná (love)story dokáže zapůsobit (obrovskou zásluhu na tom má samozřejmě i výtečné duo Gosling-Stone), vizuálně je to vypiplané k zbláznění (bože, ty technicolorové barvy!), některé scény jsou neskonale magické a finální sekvence je (stejně jako ve Whiplash) řemeslným a hlavně emocionálním vrcholem snímku. 5* (zatím) nedávám jen ze dvou důvodů - jednak mi trochu vadila délka (někdy cca v poslední čtvrtině už jsem začal pociťovat mírnou únavu) a především mi asi přeci jen o něco více sedí modernističtější (a divočejší) pojetí filmového muzikálu (viz Moulin Rouge, Sweeney Todd apod.)... Ale i tak big fuckin' like pro Chazzellea - ten kluk má nevídaný talent a pevně věřím a doufám, že nás od něj čekají ještě hodně velké věci...
Hezké na pohled, ale rozpačité. Ryan Gosling a Emma Stone jsou výborní jako outsideři. Postavy nejsou vedené tak, aby z nich byl patrný jejich skrytý potenciál, závěr je sice realistický, ale není přesvědčivý. Působí víc jako náhodný přílepek a všechno mohlo skončit jakkoliv jinak, protože z těch charakterů vlastně nepoznáte, na co skutečně mají. Skladby netáhnou děj, jen ho doplňují. Jako připomínka muzikálové klasiky sice La la land funguje, ale neudrží konzistenci a výsledek je mírně chaotický.
La La Land je vlastně takovej vychcanej student, který se svého učitele při zkoušení snaží zaujmout svým vystupováním a rádoby inteligentním přednesem, aby mohl zakrýt určité vážnější nedostatky, kterými indisponuje. A chápu tu diváckou adoraci: Hudba je překrásná (stahuju soundtrack), krásně se tam zpívá a tancuje, všude je to samej hezoun nebo fešanda. Ještě k tomu jsou v hlavních rolích dva nesmírně atraktivní herci. Ryan Gosling, po kterém se každá ženská může uslintat, a roztomile okatá Emma Stone. Neberte mě špatně, oba herce mám rád, Gosling je podle mého opravdu šarmantní sympaťák, nicméně film tak trochu spoléhá na onen fakt, že když divákovi naservíruje tunu krásných lidí s líbivou hudbou a efektní "romantickou" podívanou, přehlídne či odpustí mnohem vážnější problémy, které film má. Když totiž nahlédnu přes tuhle barevnou pásku přes oči, zjišťuji, že se jedná vlastně o dost mdlý a ne moc zajímavý film. Ještě k tomu s kýčem, který zde však škodí. První třetina supr, ale pak to jde kvalitou hodně dolů. Nevím, možná to bylo tím, že jsem v době sledování měl na hovno náladu, přičemž kontraproduktivně mě takovéhle filmy ještě víc naserou, nicméně jsem rozhodně rád, že toho Oscara nedostal, to by bylo prostě absurdní. Sorry jako.
Režisér brilantního hudebního dramatu Whiplash Damien Chazelle natočil další snímek, který zajisté na dlouhá léta rozvíří diskuse filmových kritiků a stane se srdeční záležitostí mnoha fanoušků revolučních muzikálů minulého století. Jenže divák muzikálem nedotčený nebude nikdy plnohodnotně okouzlen a celý příběh se pro něj stane plytkým slepencem kýčovitosti. Dějově první a zároveň poslední zábavná scéna nabídne klasickou muzikálovou souhru chytlavého zpěvu a povedených tanečních kreací na rozpálené dálnici, kde stovky aut a ještě více lidí na nich poskakujících umocňují velkolepost úvodu. Další opulentnosti se už ale nedočkáme, všechna další vystoupení se snaží kvalitou vynahradit kvantitu, jenže chybí základní atributy. Ryan Gosling a Emma Stone jednotlivě předvádějí zdařilé výkony, jakmile se ale objeví oba, kvalita upadá stejně jako opravdovost jejich celoživotní lásky. Všechny písně jsou pouze nucenou výplní, neosloví a bezprostředně po filmu se zaručeně vykouří z hlavy, čímž dle některých kritiků tzv. nejlepší film roku v oblasti přesahu snímku prohrává na plné čáře i s takovou taškařicí jako je Muzikál ze střední, kde písně alespoň navždy destabilizují psychickou rovnováhu. Taneční variace zamilované dvojice by obstojně zvítězily na vesnické zábavě, tanga na národní úrovni se ale nedočkáme a bez dostatečného jiskření je to slabý odvar, který válcuje i bělostný rytíř Richard Gere a věčně polonahá Jennifer Lopez ve filmu Smím prosit. Celý snímek je poctou legendárním předchůdcům, sám ale přidává nicotně málo kreativity. Bez řádné narativní linky se děj rozplývá už během sledování a žádná scéna není natolik poutavá, aby se zaryla alespoň do krátkodobé paměti. Hodnocení zpátky do hladin snesitelnosti uvádí výjimečná práce se světlem a příjemné zakončení. Triumf se nekoná, zato přepálených reakcí je fůra. 65%
Ač nejsem milovníkem muzikálové scénické hudby, která mi někdy skřípe v uších jak Solvina v zubních stoličkách, tak musím říct, že tento rádoby muzikál mě dostal na kolena zajímavou jednozáběrovou kamerou, kýčovým vzhledem, skvělými hereckými výkony a občas i nějakým tím hudebním opusem, který v podobě jazzové instrumentalistiky se mi líbil ze všeho nejvíc. Již Whiplash od Damiena Chazella mě zasáhl šípem do aorty a ikdyž ten je pro mě ve srovnání s tímto filmovým tanečním songem o jeden půltón na lepší úrovni, tak La La Land mohu v klidu doporučit na úkor příjemně stráveného času před filmovým plátnem. Ryan Gosling a Emma Stone se zhostili svých rolí skvěle a já jim uvěřil, že to vůbec, ale vůbec nehrají.
A ačkoliv nemohu říct, že by mě La La Land stoprocentně dostal, ale je to skvěli muzikáloví film a bude za 10, 20 let kultovní film. Zatím můj nejoblíbenější muzikál je The Sound of Music od roku 1965. La La Land je prostě kouzelný, hravý, má krásné poselství a hlavně dokáže diváka naplnit optimismem. Dávám 95
Tak nevím, asi nejsem cílová skupina. Na to jak je tento snímek vynášený do nebes, jsem se teda dost nudila a od půlky filmu už jsem každých pět minut kontrolovala, kdy už to bude konečně končit. Plno lidí mi říkalo, že musím přetrpět ten začátek a pak už to bude super. Mě se naopak začátek jediný líbil, a to hlavně kvůli živé písničce, a pak konec, kdy aspoň jednou není pohádkový happyending ale konec hodný reality. Zbytek filmu je neskutečně utahaný a každá písnička je jak od uspávače hadů. Celkově ten muzikálový styl byl strašně umělý, v divadle by to asi bylo lepší, filmu to prostě nesedí. Mám ráda muzikály (Mamma mia miluju), ale tohle mě opravdu nezaujalo a nevyvolalo ve mě jediný pocit. Jednou a stačilo, ještě že jsem na tom nebyla v kině, to by mi bylo líto vyhozených peněz.
Sláva a pak že v dnešní době nejsou herci, co by zvládli dobře hrát, zpívat i tancovat. Navíc ústřední dvojici to spolu nesmírně sekne. Překvapivě i scénář je dobrý. Moc jsem si to užila. Přála bych tomuto filmu Oscara, aspoň by to nevyhrála nějaká plytká komerční sr..., jak je poslední roky zvykem. hlavní myšlenky filmu: Nečekej na příležitost, vytvoř si ji. Čas dospět...... Nikdy se nevzdávej svých snů.
Řemeslně a umělecky vybarvené dvě hodiny o dvou snílcích, kde jeden chce mít jazz klub a druhý chce zazářit na prknech, která znamenají svět. Skvělá Emma Stone a snad ještě lepší Ryan Gosling, o tom co by mohlo být, může být, je a bude, aneb Hollywood je přece továrna na sny. Nádherně zpracovaný film, muzikál, ve kterém v první hodině všechno bliká, svítí, tančí a zpívá snad každý a v druhé se plní sny, i když za určitou cenu. Jediné co mi vadilo na tomto zpracování byla délka, po hodině a půl už je člověk trošku znaven celou tou barevností, ale jinak opravdu skvělá hudba, choreografie a i obsazení herců do takto svým způsoben narcistických postav.
Poslední dobou jsem nějak na měkko z romantických bijáků. Nevím, jestli stárnu, bo se možná točí lepší náměty, které nemíchají tento žánr s tuctovými komediálními gagy, ale je to zkrátka fakt. La La Land je jednoznačně pohlazením, nejen v oblasti vizuální a herecké. Ryan s Emmou jsou prostě skvělí, křehkost a vcítění se do rolí u obou herců je dokonalé. Jedná se ovšem také o velice kvalitní hudební počin. Vynikající provedení na poli hudebním, ostatně co jiného čekat od tvůrců Whiplashe, Rozhodně zde zaplesá hudební cítění každého, kdo jen trošku přičichl k tak užasnému hudebnímu žánru jakým je jazz. Jedním slovem prostě parádička.
Velmi chytlavé melodie, nádherná výprava a pocta muzikálům když se točili ještě po staru. z kina jsem odcházel naprosto spokojen s pocitem, že tohle chci vidět ještě několikrát a neokouká se to. Příběh je silný až nepříjemně, tohle není film pro samotáře - je až nepříjemně pravdivý. doporučuji všemi deseti.
Musím říct, že tenhle film mě zklamal. Ať opěvovaný několik dní před premiérou a nominovaný na několik cen. Mě to nechytlo. Mam tyto filmy ráda, myšleno muzikály atd, ale tady mi už první písnička přišla otravná a čekala jsem až skončí a pohneme se dál. Nevím. Nelíbila se mi ani první půl hodina filmu a to tak, že jsem měla chuť to skoro vypnout. Potom se to trochu rozjelo a film si zase získal mojí pozornost. Písničky mě zklamaly. Jen Ryan Gosling opravdu klobouk dolu. Perfektní přednes na klavír. Opravdu nádhera to co předvedl.
Damien Chazelle je zjevení. Je mu teprve 31 a už má na kontě dva vyjímečné filmy. Z La La Landu je cítit láska ke starým muzikálům, odkazy na Zpívání v dešti nelze přehlédnout v tématu, stylizaci i choreografii. V klasických muzikálových kulisách se ale odehrává příběh, který je aktuální a tak reálný. Hlavně zatraceně dobře natočený a zahraný.