Jaké filmy mají nejlepší herecké výkony? U těchto klenotů se o Oscara pralo pět členů obsazení

Nikdo asi nedokáže přesně vysvětlit, v čem spočívá oscarové herectví. Představa o realistickém hraní se dynamicky posouvá, herecké hvězdy mají své trademarky a do debaty hází vidle i metodické herectví, kdy si charakterní transformace žádá až nezdravé fyzické či psychické oběti. A to je v očích veřejnosti vhodnějším kandidátem na zlaté sošky, protože herci pro to „něco obětovali“. O Oscarech dnes rozhoduje deset tisíc členů Akademie, kteří samozřejmě nemohou vidět všechno a jejich volby často narušují subjektivní vztahy k nominovaným osobnostem. V případě nadcházejících snímků se však vracíme hodně do minulosti, v několika případech přímo k filmům, jež samy utvářely a posouvaly diskurz o herectví. Pět oscarových nominací pro jediné obsazení je výjimečným úspěchem vázaným na převážně konverzační produkce, v nichž síla jednoho výkonu vyvěrá především z interakce s ostatními. Jaké to jsou?

Paní Miniverová ( Mrs. Miniver )

Největší divácký hit roku 1942 na to šel chytře. Špičkový režisér William Wyler, jenž po válce vysekl ikonické drama Nejlepší léta našeho života (1946), skloubil sentimentální a silně emocionální pohled na společnost měnící se pod dopadajícími nepřátelskými bombami. Protagonistka Kay Miniver (Greer Garson) se snaží lidem v těžkých časech pomáhat, i když její syn narukoval do bojů proti nacistům. Film nám vštěpuje myšlenku, že společné strádání může v lidech všech společenských vrstev probudit to dobré, i když třeba George Orwell ve svých Válečných denících tvrdil něco jiného.

Paní Miniverová stojí na působivých dialozích a několika dojemných sekvencích, které bezpečně plní svůj účel. Všichni navíc hrají jako o život a vedle Garson, která v hlavní ženské kategorii zvítězila, si pro zlatou sošku dokráčela také Teresa Wright za vedlejší roli. Nominaci pak neproměnili Walter Pidgeon (nejlepší hlavní herec), Henry Travers (vedlejší herec) a May Whitty (opět vedlejší herečka).

Vše o Evě ( All About Eve )

Retrospektivně vyprávěné ironické drama ze zákulisí herecké branže drží spolu s Titanicem (1997) a La La Landem (2016) prvenství v počtu oscarových nominací, všechny tři filmy jich obdržely 14. Snímek, který imitovala a parodovala epizoda Simpsonových s názvem Vše o Líze, vypráví o aspirující herečce Eve Harrington (Anne Baxter), která pro světla reflektorů neváhá veřejně pošlapávat a intrikovat proti svému vzoru, zasloužilé broadwayské hvězdě Margo (Bette Davis). Její smělý plán prohlédne pouze cynický kritik Addison DeWitt (George Sanders).

V režii Josepha L. Mankiewicze si jednu ze svých prvních rolí připsala také Marilyn Monroe, avšak pozornost si ještě kradly jiné osobnosti. Jediným hercem třímajícím Oscara byl po ceremoniálu překvapivě Sanders, ale nominační listina jinak patřila jeho kolegyním. Kromě obou soupeřících protagonistek si šly pro zlaté sošky také vedlejší herečky Celeste Holm a Thelma Ritter. Jejich prohry však nemusely společnost 20th Century Fox tolik mrzet, Vše o Evě vyhrálo hlavní ceny večera za nejlepší film, adaptovaný scénář i režii. Herecké výkony pouze dokreslily sílu nezapomenutelně sebereflexního filmu.

Odtud až na věčnost ( From Here To Eternity )

Legendární romantický vhled do událostí bezprostředně obklopujících japonský útok na Pearl Harbor obdržel jen o jednu oscarovou nominaci méně než Vše o Evě. Režisér Fred Zinnemann uvedl rok po důležitém westernu V pravé poledne další sondu do morálních a emočních dilemat lidí, kteří se ocitli v pekelně komplikované situaci. Vojína Prewitta (Montgomery Clift) šikanují a kamarád Maggio (Frank Sinatra) s tím nic moc nenadělá. Seržant Warden (Burt Lancaster) se „proti pravidlům“ zamiluje do krásné ženy (Deborah Kerr) a Japonci se pokradmu chystají vstoupit do války tím nejvíc jednoznačným způsobem.

Stejně jako ve dvou předchozích případech si Odtud až na věčnost uzmulo Oscary za nejlepší film, režii i scénář. V tak silném kolektivu snáze vyniknou i herci a herečky, jimž Zinnemann připravil melodramatickou dějovou skládačku o různě postavených jedincích, na něž se žene společná tragédie. Z pěti nominovaných herců se radovali dva – Sinatra a Donna Reed triumfovali ve vedlejších hereckých kategoriích. Zbylí uchazeči – Lancaster, Clift (oba za hlavního herce) a Kerr (hlavní herečka) – měli smůlu. I tak ale mohli říct, že se významně podíleli na jednom z nejdůležitějších hollywoodských filmů.

V přístavu ( On the Waterfront )

Marlon Brando sice Hollywood uhranul už v Tramvaji do stanice touha (1951), ale bývalý divadelní tvůrce Elia Kazan vyformoval nejikoničtějšího herce padesátek k oscarové dokonalosti až dramatem V přístavu. Bývalý nadějný boxer Terry v ringu neuspěl a dře kůži jako dělník v docích, které kontroluje mafie. Protagonista si musí rychle srovnat priority a udělat správnou věc, než přijdou o život jeho nejbližší.

Opět je to stejná písnička. V přístavu se urodilo 12 oscarových nominací včetně pěti hereckých, celkem osm jich skončilo výhrou včetně těch za nejlepší film, režii a původní scénář. Z herců se přirozeně radoval Brando, jehož zdejší výkon patří k soudobým milníkům realistického herectví, kdy velká hvězda ztvárňuje morálně zlomeného lidového hrdinu. Zlatou sošku získala také Eva Marie Saint za vedlejší roli, pouze s nominací pak odešli Lee J. Cobb, Karl Malden a Rod Steiger, všichni ve shodné vedlejší kategorii. Druhého Oscara Brando obdržel až za Kmotra (1972), kdy místo sebe na pódium poslal původní obyvatelku.

Obecně nejméně známý film ze seznamu se ucházel o devět Oscarů, avšak nevyhrál ani jednoho. Peyton Place se podobně jako Odtud až na věčnost skládá z několika romanticky motivovaných linií, což dává hercům a herečkám prostor k vyniknutí. Láskou zhrzená prodavačka Constance (Lana Turner) se zřekne všeho sexuálního, ale stejně se jí při pohledu na nového komunitního učitele zapalují lýtka. Její nezletilá dcera Allison (Diane Varsi) přitom také zažívá první lásku.

Oscarové nominace neminuly představitelky matky i dcery a ve vedlejších kategoriích Akademie neopomněla ani Arthura Kennedyho, Russe Tamblyna a Hope Lange. Roku 1958 ovšem dominoval válečný velkofilm Most přes řeku Kwai, v hereckých kategoriích pro změnu dvakrát uspělo drama Sayonara. Peyton Place zapadlo, o čtrnáct let později ale Akademii oslnilo tematicky podobné maloměstské drama Poslední představení se čtyřmi hereckými nominacemi.

Film, který rozhodně nesouvisí s chraplákem anglického zpěváka, mnozí považují za jednoho z nejslabších oscarových laureátů. Romantická komedie vypráví o prostopášníkovi z nuzných poměrů, jenž nahání dostupné sukně do té doby, než jej dostihne nepřeklenutelná láska. Jeho vyvolená však pochází z podstatně lepší společnosti a dvojice se musí hodně snažit, aby předsudky a Tomovo neurvalé vystupování před nepřátelskou veřejností potlačila.

Toma Jonese na první pohled táhne Albert Finney, jenž svou oscarovou nominaci za hlavní roli překvapivě neproměnil. To platilo i pro zbylou hereckou čtveřici, z níž hned tři osobnosti bojovaly proti sobě – Diane Cilento, Edith Evans i Joyce Redman Akademie vyzdvihla ve vedlejší ženské kategorii. Všechny porazila Margaret Rutherford za drama Vlivní lidé. Tom Jones ze svých deseti nominací přece tři nejprestižnější proměnil a kolosální Kleopatra odešla jen se třemi podřadnějšími cenami.

Bonnie a Clyde ( Bonnie and Clyde )

Snímek, který oficiálně odstartoval období nového Hollywoodu, musel své kvality prokazovat nadvakrát. Produkující Warren Beatty měl v příběh o pověstném zločineckém duu obrovskou důvěru stejně jako v režiséra Arthura Penna, jenž od evropské avantgardy obšlehl intenzivnější násilí či důraz na charaktery. S romanticky zapletenými uprchlíky jsme na jedné lodi a snadno jim propadneme, tudíž nevyhnutelné vystřízlivění udeří o to výrazněji.

Bonnie a Clyde při prvotním uvedení v kinech pohořeli. Nebyl o ně zájem, kritiky Pennův agresivní styl nepochopily a studio film raději urychleně stáhlo. Po pár měsících zákulisního života se však šeptanda o něčem výjimečném rozšířila a ikoničtí kriminálníci mohli konečně vykrádat divácké peněženky. Osm z deseti oscarových nominací sice v silné konkurenci Absolventa nebo detektivky V žáru noci zůstalo neproměněných, ale to už na úspěchu nic neměnilo. V novátorské žánrovce se zaskvěli hlavně herci a vedle Warrena Beattyho a Faye Dunaway v hlavních úlohách si nominaci vysloužili také vedlejšáci Gene Hackman, Michael J. Pollard a Estelle Parsons, která jako jediná nominaci proměnila.

Kmotr II ( The Godfather Part II )

Když někdo skládá žebříčky nejlepších pokračování a možná i nejlepších filmů vůbec, druhý Kmotr většinou nezůstane bez zmínky. Francis Ford Coppola v úvodní části zužitkoval skvělý příběh, nezměrné režisérské nadání i vynikající obsazení, jemuž vévodil Marlon Brando s nejslavnější filmovou čelistí. V pokračování, které po fenomenálním kritickém i kasovním úspěchu vznikalo obratem, už většina scén patřila Al Pacinovi. Jeho Michael Corleone rozšiřuje své obchodní zločinecké impérium a opět řeší odcizenost i zrady uvnitř vlastní rodiny, která se od něj odvrací. Druhá linie sleduje mladého Vita Corleoneho, Michaeola otce, jenž si s tváří Roberta De Nira po imigraci podmaňuje newyorské podsvětí.

Stejně jako v případě jedničky cinkla cena za film roku a tentokrát i za režii, o čemž nemohl nikdo diskutovat. Po zásluze zvítězil také De Niro, jenž na ikonického Branda navázal impozantně. Nominovaný Pacino ale překvapivě prohrál na úkor veterána Arta Carneyho (Harry a Tonto). Pouze s nominací odešli také Michael V. Gazzo a Talia Shire, která roku 1975 přijala roli v sérii Rocky. Šanci na Oscara měl také legendární Lee Straberg, jenž byl hereckým teoretikem a vedl Actors Studio, v němž se přiučovala řada nejslavnějších herců. Kmotr II byl pro Strasberga první exkurzí na stříbrné plátno a v roli židovského mafiána Hymana Rotha ukázal své kvality. Tak jako všichni, kdo na tomto skvostu spolupracovali.

Televizní společnost ( Network )

Absolutního hereckého Oscara by hypoteticky obdrželo až strhující satirické drama Sidneyho Lumeta, v němž po boku několika postav pronikáme do temných zákoutí senzacechtivého zpravodajství. Letitý moderátor Howard Beale (Peter Finch) dostane padáka a vyhrožuje, že se během své poslední relace zabije. Místo toho excentricky přednáší o apokalyptickém směřování lidstva, což je pro sledovanost samozřejmě skvělá zpráva. Dění se snaží kariérně zužitkovat také ambiciózní produkční Diana Christensen (Faye Dunaway), do niž se zamiluje Bealeův dlouholetý přítel a zastánce Schumacher (William Holden).

Network se odehrává v prostředí, kde enormní pracovní tlak narůstá při každé interakci s výše postaveným člověkem. Papaláše si zde náramně vychutnávají Robert Duvall a sotva na pět minut také Ned Beatty, před nímž by se v nejvyšší kanceláři nejvyššího patra mrakodrapu zbaběle krčil i Herkules. Ještě méně prostoru dostala Beatrice Straight v roli Schumacherovi podváděné manželky, jejíž jediný emotivní proslov stačil na Oscara. Toho získala za hlavní roli i Dunaway a in memoriam také Peter Finch, jenž krátce po premiéře zemřel. Holden a Beatty se museli spokojit s nominací stejně jako Lumet, jenž za svou plodnou kariéru lepší film asi nenatočil.

Podívejte se také na žebříček nejlepších dramatických filmů podle Kinoboxu.