William Wyler

William Wyler, narozen 1. července 1902 v Mulhouse v Alsasku (tehdy součást Německa, dnes Francie), zemřel 27. července 1981 v Beverly Hills v Kalifornii, byl německo-americký filmový režisér, producent a scenárista, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších a nejvšestrannějších tvůrců klasického Hollywoodu. Počátky kariéry Narodil se do židovské rodiny jako Willi Wyler. Jeho matka byla sestřenicí Carla Laemmleho, zakladatele Universal Pictures, což mu později otevřelo dveře do filmového průmyslu. V roce 1920, ve svých 18 letech, emigroval do Spojených států, kde začal pracovat pro Universal Studios nejprve v New Yorku a později v Los Angeles. Svou kariéru zahájil jako asistent režie a v roce 1925 se stal nejmladším režisérem ve studiu Universal, kde natočil svůj první film The Crook Buster. V následujících letech režíroval především westerny a v roce 1929 natočil Hell's Heroes, první zvukový film Universal Studios, který byl kompletně natočen v exteriérech. Spolupráce se Samuelem Goldwynem Po odchodu z Universal Studios v roce 1936 začal Wyler dlouholetou spolupráci s producentem Samuelem Goldwynem. Toto partnerství přineslo řadu kriticky oceňovaných filmů, včetně adaptace Dodsworth (1936), za kterou získal svou první nominaci na Oscara za režii. Následovaly filmy These Three (1936), Dead End (1937) a The Little Foxes (1941). V tomto období také režíroval film Jezebel (1938) pro Warner Bros., ve kterém Bette Davis získala svého druhého Oscara. Jejich spolupráce pokračovala filmy The Letter (1940) a The Little Foxes (1941), které jsou považovány za vrcholná díla obou umělců. Bette Davis později prohlásila, že právě Wyler z ní udělal "mnohem, mnohem lepší herečku". Válečná léta a poválečné úspěchy V roce 1942 natočil Wyler válečné drama Mrs. Miniver, které získalo šest Oscarů včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii. Film byl významný svým příspěvkem k morálce spojeneckých sil během druhé světové války. Po natočení tohoto filmu se Wyler přihlásil do americké armády, kde natočil dokumentární film The Memphis Belle: A Story of a Flying Fortress (1944). Po návratu z války vytvořil jedno ze svých nejslavnějších děl, The Best Years of Our Lives (1946), které zachycuje osudy tří válečných veteránů vracejících se do civilního života. Film získal sedm Oscarů včetně Wylerova druhého Oscara za režii. Toto dílo je dodnes považováno za jeden z nejcitlivějších a nejpůsobivějších filmů o poválečné reintegraci vojáků do společnosti. Vrchol kariéry V 50. letech pokračoval Wyler v natáčení významných filmů. V roce 1949 režíroval The Heiress, adaptaci románu Henryho Jamese, ve kterém Olivia de Havilland získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. V roce 1953 objevil a režíroval Audrey Hepburn v jejím prvním hlavním filmu Roman Holiday, který jí přinesl Oscara za nejlepší herečku. Následovaly filmy jako Detective Story (1951), The Desperate Hours (1955) a Friendly Persuasion (1956). Vrcholem Wylerovy kariéry se stal monumentální historický epos Ben-Hur (1959) s Charltonem Hestonem v hlavní roli. Film získal rekordních 11 Oscarů včetně ceny za nejlepší film a Wylerova třetího Oscara za režii. S rozpočtem 15 milionů dolarů šlo v té době o nejnákladnější film v historii, který zahrnoval masivní výpravné scény včetně slavného závodu vozatajů. Pozdní tvorba V 60. letech natočil Wyler remake svého filmu These Three pod názvem The Children's Hour (1961), tentokrát s otevřenějším zpracováním lesbického tématu. Následovaly filmy The Collector (1965) a How to Steal a Million (1966) opět s Audrey Hepburn. V roce 1968 režíroval muzikál Funny Girl, který znamenal filmový debut pro Barbru Streisand a přinesl jí Oscara za nejlepší herečku. Jeho posledním filmem byl The Liberation of L.B. Jones (1970). Odkaz a režijní styl William Wyler je držitelem rekordních 12 nominací na Oscara za režii, z nichž tři proměnil ve vítězství. Je jediným režisérem, který natočil tři filmy, jež získaly Oscara za nejlepší film. Pod jeho vedením získalo 14 herců Oscara z celkových 36 nominací, což je nejvíce v historii Hollywoodu. Wyler byl známý svým perfekcionismem a pověstnou touhou po dokonalosti, která mu vynesla přezdívku "40-Take Wyler". Jeho režijní styl se vyznačoval dlouhými, nepřerušovanými záběry s využitím hloubky ostrosti, na čemž spolupracoval s průkopnickým kameramanem Greggem Tolandem. Byl mistrem v režírování herců a v převádění literárních děl na filmové plátno. Přestože neměl výrazný vizuální "podpis" jako někteří jeho současníci, jeho filmy se vyznačovaly technickou dokonalostí, jasným narativním stylem a citlivým zpracováním mezilidských vztahů. V roce 1966 obdržel Wyler cenu Irvinga G. Thalberga za celoživotní přínos filmu a v roce 1976 se stal čtvrtým držitelem ceny Amerického filmového institutu za celoživotní dílo. Jeho odkaz žije dál v klasických filmech, které definovaly zlatou éru Hollywoodu a dodnes jsou považovány za mistrovská díla světové kinematografie.