Kmotr II (1974)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo!

Dvojka má mnohem tvrdší atmosféru, kterou si cením a rozhodně jde o jedno z nejlepších pokračování.

Další filmová legenda na kterou se nazapomíná a to jak po té stránce příběhu a to jak ukazuje režisér a scénáristé že na filmu dřely ,tak i po efektní stránce tedy smrtí a to žre film skvěle ukazuje jak mafiani jednaly a chovali se a film byl oceňen šesti oskary takže pak neni o čem mluvit.

Pokračování mistrovského díla na mě na poprvé udělalo větší dojem než jednička. Pacino mě v roli toho koho je připadal autoritativní a charakteristický. Nakonec po shlédnutí jedničku po druhé a jeho bližším rozebrání mě už bylo vše jasné a tak se dvojka nestala lepší než jednička. Kmotr II byl pro Coppolu úspěšný i na Oscarovém poli a Coppola měl doma na poličce krásnou sošku. Jiné obsazení, jiného kalibru s Pacinem, Duvallem, Keaton a samozřejmě De Nirem... Puzovi to zachránilo kariéru a nadělilo příjemné stáří. Chápu místy negativní ohlas, ale to nic nemění na tom, že je to super.

Rika se, ze pokracovani byvaji horsi a horsi. U Kmotra je to ale svetla vyjimka. Prolinaji se tu dve dejove linie z pohledu Michaelova otce a Michaela samotneho, neboli obdobi samotneho pocatku a obdobi upevnovani a rozsirovani moci mafie rodiny Corleone.

2. Kmotr nemá tak poutavý start. I přesto, že začíná zdánlivě podobně (nějaká oslava a na promluvení s vůdcem rodiny se stojí fronta). Prvních 30 minut jsem se opravdu spíše „nudil". Poté se však zatáhlo za ten „pravý provaz" a už byl Kmotr II zase v těch správných kolejích. Poslední čtvrtinu filmu jsem si opravdu vychutnal. Také bylo skvělé sledovat jak se Vito Corleone (De Niro) vypracoval prakticky z ničeho a jak jeho vliv a síla roste, a že už tehdy dokázal dát „nabídku kterou nejde odmítnout". Asi nejlepší scéna pro mne byla hádka Al Pacina se svou ženou. Ještě nikdy jsem totiž neměl z tak malého muže takovou hrůz jako tehdy. Celkově je Kmotr II opravdu skvělé doplnění a mírné pokračování legendární jedničky.

Pokračování veleúspěšného díla Francise Forda Coppoly, který vytvořil dokonalý svět ve stylu Zjizvené tváře Howarda Hawkse a Richarda Rossona ze dvaatřicátého. Al Pacino a Robert De Niro podávají své životní výkony a mohou se poměřovat s gangsta velikány typu Paula Muniho.