Karel Roden

Karel Roden je český herec, který pochází z herecké rodiny. Jeho dědeček Karel i tatínek Karel byli herci a herectví se věnuje i Karlův bratr Marian. K umění tak měl Karel vždy blízko a o tom, že se chce v životě živit herectvím věděl již během studia na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Po jejím absolvování si proto podal přihlášku na DAMU. Studium na DAMU úspěšně zakončil v roce 1985 a začal působit na divadle. První angažmá získal v Divadle na Vinohradech (1985 - 1986), následovalo Činoherní studio Ústí nad Labem (1988 - 1992) a nakonec činohra Národního divadla (1992 - 1993). Během tohoto období ale Karel natočil i řadu filmů. Za zmínku určitě stojí oblíbená komediální série Básníků - Jak básníci přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987), ale i komedie Copak je to za vojáka? (1987), drama Čas sluhů (1989) a i jedna z prvních zahraničních nabídek v podobě koprodukční pohádky Princezna Fantaghiró 2 (1992). Po roce působení v Národním divadle ale Karel angažmá ukončil a v roce 1993 odjel na rok do Velké Británie, kde studoval herectví a zdokonaloval se v angličtině. Po návratu byl na volné noze a začaly přicházet první zahraniční role. Mezi zahraniční produkce, pro které Karel Roden pracoval patří dvoudílná italská fantasy pohádka Dračí prsten (1994), italská minisérie Piráti (1999), britský seriál červený Bedrník (1999) a následovaly hollywoodské produkce jako Blade 2 (2002), Neprůstřelný mnich (2003), Hellboy (2004), Bourneův mýtus (2004) a Zběsilý útěk (2006). Vynechal ale nemůžeme ani britskou gangsterku RocknRolla (2008) nebo napínavý krimi seriál McMafia (2017). Ve výčtu Karlovy filmografie ale rozhodně nesmí chybět ani divácky vysoce hodnocené české snímky jako Kytice (2000), seriál společnosti HBO Terapie (2011), thriller Promlčeno (2022) a výpravné historické snímky Il Boemo (2022) a Jan Žižka (2022). O výjimečnosti Karlova hereckého talentu, ale každopádně hovoří i to, že je dvojnásobným nositelem Českého lva a na dvanáct dalších byl nominován. Sošky proměnil za své výkony ve snímcích Hlídač č. 47 (2008) a Masaryk (2016). Nominován pak byl za filmy Král Ubu (1996), Kuře melancholik (1999), Oběti a vrazi (2000), Paralelní světy (2001), Tajnosti (2007), Habermannův mlýn (2010), Lidice (2011), Alois Nebel (2011), Čtyři slunce (2012), Krásno (2014), Fotograf (2015), Nikdy nejsme sami (2016) a Křižáček (2017). Divadelní role Bruna v inscenaci Velkolepý paroháč z 1999 mu vynesla cenu Alfréda Radoka. Zapomenout ale nemůžeme ani na to, že Karel poměrně často účinkuje i ve filmových či televizních pohádkách. Kromě těch výše zmíněných v zahraniční produkci, ho mohli diváci vidět v pohádkách O štěstí a kráse (1986), Ptáku Ohnivákovi (1997) nebo Spravedlivém Bohumilovi (1998). Karel Roden si velmi střeží své soukromí, přesto na sebe občas něco prozradí. Jeho koníčky jsou malování, jízda na koni nebo vyrábění vlastní značky vína. A co se týče milostného života. Tak jeho první životní partnerkou byla herecká kolegyně Ivana Chýlková, která ho později podvedla s Janem Krausem. Ten byl v té době již ženatý s hereckou Janou Krausovou a měl s ní dva syny. Oba podvedení partneři zjistili, že si rozumí a Karel Roden začal s Janou Krausovou žít a strávil s ní ve vztahu téměř dvacet let. Sám ale přiznal, že později začal toužit po dětech, které už mu ale jeho partnerka nemohla dát, a tak mu do života vstoupila doktorka Laura Čekanová, se kterou si Roden nakonec rodinu založil a společně vychovávají dceru Sofii a syna Karla.