Julie (I. Bittová) má všechno. Úspěšného a pohledného manžela (K. Roden), zdravou a chytrou dospívající dceru (letošní jubilantka M. Issová), práci překladatelky, oddaného milence (I. Franěk) a teď dokonce i nový, velký dům, kam se celá rodina právě přestěhovala. Ale pod tímto zdánlivě spokojeným a klidným povrchem zatím odpočívají mnohá tajemství, která nebude možno skrývat donekonečna. Julie však nechce dělat zásadní rozhodnutí. Místo toho se vrhne do zcela nesmyslné mise. Když ráno ve zprávách zaslechne, že zemřela jazzová zpěvačka a klavíristka Nina Simone, kterou v mládí obdivovala, vzpomene si na dobu, kdy vše bylo jednoduché a kdy žádné hory tajností neexistovaly. Zcela iracionálně a přes protesty celé rodiny se rozhodne koupit si piano, na nějž jako malá hrávala. I když tím na první pohled od všech hlubokých problémů utíká, ukáže se, že tento jediný den, kdy opustí bezpečnou rutinu svého života a vydá se hledat vytoužený nástroj, převrátí její dosavadní život vzhůru nohama. A přesně tohle je někdy potřeba, aby člověk mohl začít znovu. (Česká televize)
Až na tu trochu křeč, když ke konci hráli na to piano a začli u toho zpivat. Jinak asi nejlepší film Alice Nellis, kterej zkrásnila svou přítomností báječná Iva Bittová (která s přehledem zastíní všechny ostatní, i Rodena). Je to pohled do jednoho dne jedné ženy, která to má všechno trochu složitý a pomíchaný a je to prostě ženská (už jenom to, že dostala botičku mluví za sebe, chch, čímž nechci nikoho ponižovat). A abych nezapomněl - skvělý záběry, skvělá kamera a hodně dobře nasazená hudba soundtrack. Je to fakt takovej laskavej a dobrej českej film. A to říkám hodně pomálu.
ART! ... to musí být jedině Art. Tohle slovo pro mě znamená (v souvislosti s filmem), že cokoliv, co normální člověk považuje za bláznivé, je v tomto případě obdivuhodně krásné, hodno zamyšlení a prostě... tomu vy nerozumíte...:)
Já nevím, filmové školy nemám, ale když mám co dělat, abych dialogům rozuměla, protože herci "šuchlají" a sotva otvírají hubu, dost mě to se*e. Ivu Bittovou mám ráda, je to brňanda jako já, ale tady se mi na ní líbilo jen to bleděmodré oblečení. Rodena bych shodila z přídě toho jeho lodního baráku. A zbytek lidí... no, dobře, dyť sou to Pražácííí...
Ale vážně, žena má vědět, co chce. Tímto filmem Alice Nellis ženám moc nepomohla. Sama je totiž taková rozháraná a její filmy podle toho vypadají.
(4.11.2020)