Čas sluhů (1989)

Čas sluhů je unikátní generační výpověď a v tomto ohledu funguje právě proto, že tak vlastně původně zřejmě ani nebyla zamýšlena. Mou domněnku stvrzují i určité scény, které v rámci vyprávění nemají smysl, ale slouží jako podobenství. Dvě z nich však stojí za to připomenout. První z nich je, když jde Dana nakoupit do obchodu a dovolí si proti remcajícímu davu zavolat na prodavače, který ji ovšem z principu neobslouží a druhá popisuje hotel Intercontinental jako baštu československého zahraničního obchodu, kde se hojně kšeftovalo s totalitními zeměmi a podivnými existencemi a přitom se popíjelo exkluzivní šampaňské, pojídal vybraný pravý ruský kaviár a jako návdavek se přidávaly hezké mladé české dívky.