Tom Hanks

Filmům Wese Andersona se vytýká určitá repetitivnost, využívání podobných výrazových prostředků i podobných témat. Záleží zřejmě na tom, kolik filmů od Wese Andersona vidíte v krátkém sledu, pak vystoupí do popředí celkem specifická stylizace i téma, z něhož osobitý tvůrce těží většinu kariéry. S určitým časovým odstupem je snazší vnímat filmy jako individuální díla a zaměřit se na to, co je dělá pozoruhodnými. U Fénického spiknutí (The Phoenician Scheme) jsou andersonovské prostředky důležité pro způsob, jakým je snímek vyprávěn. Vizuální stránka i herci jsou totiž vedeni tak, aby seděli s tématem.

Chilský herec Pedro Pascal je sice všude, ale pořád má dost soudnosti na přijetí role v bombasticky vyhlížející povídkové produkci nezávislých proporcí. Hvězda The Last of Us a druhého Gladiátora se v traileru na festivalového debutanta Freaky Tales připravuje na poslední vynucenou loupež, která se roku 1987 v Oaklandu pekelně zvrtne. Další společný projekt režisérského dua Anna Boden a Ryan Fleck (Captain Marvel) vypadá jako Scott Pilgrim proti zbytku světa na krvavějším konci násilného černohumorného spektra, ještě za Pulp Fiction. Nechybí ani Ben Mendelsohn či zesnulý Angus Cloud (Euforie) a dorazí prý také Tom Hanks.

Nikdo americkou historii od 50. let neochutnával rozmanitěji než knižní a filmový hrdina Forrest Gump, jehož režisér Robert Zemeckis roku 1994 protáhl emotivní bonboniérou posmutnělých i nádherných lidských vztahů na pozadí trochu přizpůsobených faktických událostí. Zbožňovaný snímek s Tomem Hanksem a Robin Wright sklidil hlavní Oscary a ten rok v tržbách zaostal pouze za ještě víc „family friendly“ Lvím králem, přičemž autor předlohy Winstom Groom už další rok vydával knižní pokračování Gump and Co. Další a dost bláznivé osudy alabamského prosťáčka s obrovským srdcem, jenž prorazil ve sportech, v armádní službě či jako prodejce krevet, se ale na stříbrná plátna nikdy nedostanou.

Trvalo to. Po třiceti letech od premiéry legendárního Forresta Gumpa se jeho hlavní herci, režisér i scenárista podílejí na nové mozaice z americké historie s názvem Here, která však nenásleduje nahodilé manévry věčně sprintujícího protagonisty. 104 minut dlouhý snímek, jehož zámořská premiéra proběhne 15. listopadu, pokrývá stoletou epochu z pohledu jediné kamery, která se v jediné místnosti vůbec nepohybuje. Vše kolem se ovšem rapidně mění. Tom Hanks a Robin Wright tudíž na prvních uvolněných fotografiích a v traileru vidíme nejen v jejich skutečném či pozdním věku, nýbrž i digitálně omlazené pomocí technologie, která slibuje přinést v tomto „maskérském“ oboru revoluci.

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Oblíbený režisér Ron Howard slaví 70. narozeniny, a tak stojí za to si připomenout jeho bohatou kariéru trvající téměř celý jeho život. Howard se po úspěšné herecké dráze totiž chopil režie a postupně se vyprofiloval v jednoho z nejspolehlivějších a nejflexibilnějších hollywoodských filmařů. Zvládá totiž zpracovat skoro jakýkoli žánr hrané i dokumentární tvorby, klade důraz na hluboce lidské příběhy a jejich přehledné, divácky vstřícné odvyprávění. Kdo by s někým takovým nechtěl spolupracovat?

Luhrmannův loňský Elvis si mohl dovolit poněkud přelétnout a místy i romantizovat vztah krále rocku a jeho mladičké životní lásky. Vypravěče filmu, Elvisova proradného manažera s tváří Toma Hankse, totiž upřímně řečeno příliš nezajímal. Bezskrupulózní byznysmen se celkem uvěřitelně nepozastavoval nad jejich věkovým rozdílem ani nad Elvisovým excentrickým chováním vůči manželce a snímek se mohl oddat opulentní osobní tragédii. Sofia Coppola činí ve filmu Priscilla pravý opak a vypráví příběh mladé dívky, kterou si zamiloval nejmilovanější muž planety. Že to zní jako pohádka? Pak raději odvraťte zrak.

Nedávno jsme psali o zděšení Tima Burtona, že umělá inteligence zpracovala disneyovské pohádky v jeho vizuálním stylu, a nyní tu máme další obavu nad tím, kam se technologie ubírají. Stojí za ním dcera populárního komika a herce Robina Williamse, který zemřel v roce 2014. To však filmařům nebrání ve snaze uměle zrekonstruovat jeho jedinečný hlasový projev.

Řada dnes slavných herců začala svou kariéru v hororech. V 80. a 90. letech to téměř patřilo k profesi. Pokud jste se chtěli prosadit, museli jste se nejprve objevit v nějaké vyvražďovačce. Jennifer Aniston hrála před Přáteli (1994) hlavní roli ve filmu Skřet (1993), Kevina Bacona sejmula paní Voorheesová v Pátku třináctého (1980), Johnnyho Deppa si podal Freddy Krueger v Noční můře v Elm Street (1984), Brad Pitt čelil vrahovi v Cutting Class (1989), George Clooney padl ve Vyšší škole strachu (1987) a Leonardo DiCaprio ve svých 16 letech utíkal před nestvůrami ve filmu Critters 3 (1991).