Mám určité nepsané pravidlo, že když mě film rozbrečí, tak mu opravdu těžko dokážu dát jiné hodnocení než 5*. A ačkoliv je Muž jménem Otto od začátku prvoplánovou hrou na city, na mě to v tomhle případě naplno fungovalo z mnoha důvodů. Jedním z nich je skvělý Tom Hanks, kterému role mrzouta s (doslova) velkým srdcem sedla perfektně. I díky němu fungují komické scény stejně dobře jako ty emotivní a k hlavní postavě si divák vybuduje vztah opravdu jednoduše. Flashbacky dobře přibližují Ottův vztah s manželkou, což rozhodně celkovému zážitku prospívá a minimálně v tomto ohledu snímek buduje určité napětí. Sousedi jsou sice klišovitě napsaní, ale ani jeden z nich mi nepřišel až na pár situací jakkoliv rušivý. Scénář je skutečně vykalkulovaný a ve většině případů lehce čitelný, v kombinaci s ostatními prvky to nicméně vytváří ultimátní feel-good film. Příběh je totiž lidský, vtipný, milý a hlavně dojemný. Objektivně bych zřejmě měl být přísnější, ale Muž jménem Otto mě prostě zastihl v naprosto ideální náladě. Proč si tedy čas od času neužít podobný typ snímku naplno? 9/10
