Iva Janžurová

Iva Janžurová je přední česká filmová a divadelní herečka. Narodila se v roce 1941 v Žirovicích do pedagogické rodiny. Po vzoru rodičů uvažovala o učitelské dráze a vystudovala Pedagogické gymnázuim v Českých Budějovicích, ale po maturitě převládl zájem o herectví a v roce 1959 se přihlásila na pražskou DAMU. Po absolutoriu v roce 1963 získala roční angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a následně přešla do Divadla na Vinohradech, kde působila až roku 1988. Poté zamířila do Národního divadla. Za svou divadelní kariéru ztvárnila mnoho dramatických i komediálních rolích, mezi kterými má ale výsadní místo úloha Winnie ve hře Šťastné dny, za kterou v roce 1998 obdržela Cenu Alfréda Radoka a Cenu Thálie. Stejně bohatá a úspěšná je ale i její kariéra filmová a televizní. Po několika epizodních rolích, dostala v roce 1966 větší filmovou příležitost v dramatu Karla Kachyni Kočár do Vídně. Vážnou postavu Kristy toužící po postě za vraždu manžela, ale krátce nato vystřídaly úlohy v komediích jako Svatba jako řemen (1967), Pension pro svobodné pány (1967), Nejlepší ženská mého života (1968), Světáci (1969), Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) a Pane, vy jste vdova! (1970). Velkou pozornost na sebe upoutala ale i díky dramatům Petrolejové lampy (1971) a Morgiana (1972). Za výkony v nich byla totiž odměněna nominacemi na ceny na festivalu v Cannes. Zapomenout ale nesmíme ani na velmi oblíbené české komedie Drahé tety a já (1974), Marečku, podejte mi pero! (1976), Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Co je doma, to se počítá, pánové... (1980) a Cesta do Rokycan (1981). Povídkový snímek Co chytneš v žitě z roku 1998 vynesl Ivě prvního Českého lva a druhého získala za drama Výlet z roku 2002. V něm se pod režijním vedením Alice Nellis představila po boku svých dcer Theodory a Sabiny Remundových. Následovala pohádka Čert ví proč (2003), komedie Teorie tygra (2016), komediální drama Teroristka (2019) a pohádka Jak si nevzít princeznu (2021). Z televizní tvorby stojí jistě za zmínku seriály jako Nemocnice na kraji města (1977), Arabela (1979), Létající Čestmír (1983) nebo Zlá krev (1986). V roce 2015 si z rukou Jiřího Bartošky na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary převzala Křišťálový glóbus za celoživotní přínos kinematografii. V roce 1968 byla vdaná za kameramana Jana Eisnera, ale manželství vydrželo jen půl roku. Podruhé se již nevdala a od 70. let až do jeho smrti v roce 2012 byl Iviným životním partnerem režisér a herec Stanislav Remunda, otec jejích dvou dcer.