Největší seriálové překvapení loňského roku? Jednoznačně! Seriál, který dopředu nikdo nečekal a který se stal skvělým odkazem na osmdesátky. Po trochu pomalejším rozjezdu přibližně od třetího dílu Stranger Things vystřelilo mé nadšení až k nebesům a tam ho udrželo až do úplného konce. Nezbývá než se těšit na to, s čím přijde druhá sezona.
Hodně povedená knižní adaptace, která nedělá předloze ostudu, ale k její úrovni jí kousíček chybí. Silný příběh vyprávěný pětiletým klukem, pro kterého je jeden pokoj celý svět. Realisticky působící zážitek plný emocí. Jen škoda, že to vyprávění z dětského pohledu a vlastně celá druhá polovina příběhu na plátně nefunguje tak dokonale, jako v knižní podobě.
Velmi vtipné, velmi znepokojivé. Většinu stopáže jsem se parádně bavil, komediální stránka funguje většinu času na jedničku. Ke konci se ale začne do mysli vkrádat otázka co by kdyby. Tu jen podporují scény s reálnými, nic netušícími lidmy (pokud jsou autentické). Navíc dramatický závěr ukazuje, že i autoři s touhle myšlenkou počítali. Z kina tak odcházím zamyšlen, ale pobaven. 85% budiž obrazem.
První co mě napadne, když se řekne Saulův syn, bude slovo "Přeceňované". Ne, že by snad film byl špatný, to v žádném případě, ale zkrátka to není taková pecka, jak se snaží všichni tvářit. Rozhodně za to stojí ta syrovost a hmatatelnost Osvětimi a velmi mě zaujalo pojetí vyprávění. Jenže příběh jako takový mě úplně nebavil a v podstatě mi bylo úplně jedno, jak to s hlavním hrdinou dopadne. Světová filmografie rozhodně nabízí zajímavější díla související s tématem koncentračních táborů.
Já vím nevím. Spectre vlastně není úplně špatný film, jen je úplně zbytečný. Ty skoro dvě a půl hodiny proběhnou přímo před vámi a se závěrečnými titulky na ně zapomenete. Od Bonda se čeká něco víc. V roce 2015 bylo několik povedených špionských filmů. A ze čtveřice MI, Kingsman, Špion a Spectre, bere Spectre až bramborovou medaily.
Ano viděl jsem Fifty shades of Grey. Ne, nebouchla mi u toho hlava a ani si neodnáším žádnou děsivou duševní poruchu. Přesto už ale tenhle film v příštích padesáti letech vidět nechci. Překvapivě to ale není z toho důvodu, že by to byla až tak tragická hovadina. Jasně není to nic chytrého, ale co do to míry blbosti jsem to čekal mnohem horší. Jenže problém je v tom, že v druhé polovině filmu jsme chtěl jít bušit hlavou doufaje, že se alespoň trochu zabavím, protože tohle není nic víc, než snaha ukázat, jak dlouho se můžou vléct dvě hodiny.
Dvě roviny, jedna na nějakých 90% a druhá skoro na 10%. Tou první je vizuální stránka, atmosféra, zpracování a v neposlední řadě efekty. Tady poláci ukázali, že se celkem s přehledem srovnají s Hollywoodem. Druhou rovinou je pak příběh a především hlavní (super)hrdina. Kdyby ho zastřelili hned v první scéně, užil bych si zbytek filmu minimálně dvakrát tolik. Kdyby hlavní dějové lince přidali trochu realističnosti, mohli teď poláci skotačit minimálně s 80%. Ale že se ani jedno z toho nestalo, bude bohužel muset stačit jen 45% a komentář "promarněný potenciál".
Nemůžu si pomoct, ale Chlapectví mě prostě nebavilo. 163 minut, během kterých se nestane vlastně nic převratného. Vlastně jsem jsem celou dobu čekal, kdy se stane něco, co dá filmu trochu spád, ale nic takového nepřišlo. Vlastně je to ukázka toho, proč je důležité vymýšlet smyšlené příběhy, protože když natočíte život, bude to nuda. Navíc mě neskutečně štvali časové skoky, nebo spíš to, že nebylo jasné, o kolik dní/měsíců/let ten který skok je. Vlastně jediné, co mi na Chlapectví přijde zajímavé je to, že ho autoři vydrželi natáčet celých 12 let.
Čiré zlo zabalené v rádoby pohádkovém pozlátku. Jen co ho ale rozbalíte, snaží se vás tohle mrvítko na pohádky zničit na několika frontách. Přední linii vévodí šílená nuda, skoro do poloviny jsem se snažil vnímat, pak už jsme rezignoval a čekal na titulky. Dalším problémem je hudební stránka, ta je totiž naprosto šílená. Za celé dvě hodiny jsem nenarazil na jedinou písničku, kterou bych kdykoliv v životě chtěl slyšet znovu a to je u muzikálu trochu problém. Příběh je jakžtakž zkousnutelný do té doby, dokud se pohádky tak nějak drží "tradičního" zpracování, ale cokoliv co se děje potom je něco naprosto šílenýho. Přesto všechno mi ale nejsmutnější přijde, že tenhle úlet bude mít ve filmografii tolik relativně dobrých herců.
Všichni čekáte, jak to dopadne. Kdo ne a nechcete se to teď dozvědět, tak překočte na další komentář. A teď k věci. V 80% filmů nemám rád happy endy, z velké části proto, že většinou jde o finální znásilnění třeba i povedeného snímku. Ale pak je tu těch 20%, kdy tam ten šťastný konec prostě být musí. S láskou, Rosie samozřejmě patří k těmhle dvaceti procentům. Celý film prakticky víte, jak to dopadne, ale neštve vás to. Naopak celou dobu si to přejete. Nenucený, uvěřitelný film obsazený těmi správnými herci, navíc viděný ve správném naladění, ve správný čas.
Je to šíleně složité, zamotané a když do toho budeme šťourat tak i nesmyslné. Skončit první větou, byl bych u jedné hvězdy, jenže v případě Predestination jsou tu všechny tyhle věci úmyslně a dělají z filmu parádní podívanou. Tohle originální vyžívání v časových paradoxech jsem si neskutečně užil, takže přehlížím případné nedostatky a dávám 90%
×
kinobox.czkinobox.cz
