Hvězdy nám nepřály (2014)

Není to síla námětu nebo mediálního statutu, co dělá z filmového hitu filmovou kvalitu. Čím by byl Shawshank Redemption s jeho hereckým, dějovým a myšlenkovým potenciálem, kdyby byl zfilmován konvenčně, zacílen výhradně na spolehlivé a pohodlné jednorozměrné motivy a kdyby sázel výhradně na to, že veškeré publikum má v sobě tolik lidskosti a automatické empatie, aby ho docenilo jednoduše proto, že nese chvályhodné poselství...? Hvězdy nám nepřály mají skvělé herce a chvályhodnou myšlenku, ale je to kýč nejhrubšího zrna, který nemám potřebu už v životě vidět znovu a který mi nedokázal i přes všechny ty roztomilé tvářičky a dojemná obětí nic nového sdělit. Láska i smrt jsou v životě samozřejmostí a existuje mnoho jiných filmů, díky kterým si té první věci nepopsatelně vážím a tu druhou beru coby neškodného, byť nepřejícího společníka..

Více laciného citového vydírání na minutu stopáže není ani v reklamě na útulek opuštěných zmrzačených zvířátek v poslední fázi rakoviny. Přičemž v prvních minutách je řečeno, že toto není jen další hollywoodská pohádka, s přimhouřením oka je to pravda sotva z půlky, protože je to jen další hollywoodská krmě poburťaček, jenž se snaží prodávat osudovost. Bohužel papírové postavy a schéma přesně žádaného konceptu, bez špetky nápadivosti, smrdí až za humny.

Může obsahovat spoiler. - Téměř do dvou třetin působil film až příliš idylicky a optimisticky. Teprve poté nastává lehký zvrat ve vyprávění (který divák musel tušit, že nastane) a rozčarování z toho, že se hlavní cíl celé cesty do Amsterdamu (setkání s oblíbeným spisovatelem) vůbec nevydařil podle představ. Přesto však tato cesta nakonec přinesla něco pozitivního. - Willem Dafoe, v roli podivínského, nevrlého a alkoholu holdujícího spisovatele Petera Van Houtena, opět dokázal, že mu tento typ postav vyloženě sedí (stejně jako např. Jopling v „Grandhotelu Budapešť“). Nevím zda to byl záměr, ale dost mi vizáží i chováním připomínal H. Laurieho v roli Dr. House. - Na scénáři se podílela úspěšná dvojice Scott Neustadter (1977) a Michael H. Weber (1978) (obdrželi několik významných amerických cen v kategorii nejlepší scénář k filmu „500 dní se Summer“) a také samotný autor knižní předlohy John Michael Green (1977). - I když nejsem zrovna moc velký fanoušek „písničkových soundtracků“, musím uznat, že zde se výběr skladeb i interpretů povedl a o zbytek se mistrně postarali kolegové z kapely Bright Eyes - Nate Walcott (1978) a Mike Mogis (1974), kteří spolupracovali s režisérem J. Boonem již na filmu „Stuck in Love“ (2012). - Filmů na podobné téma jsem měl možnost vidět hodně, ale „Hvězdy nám nepřály“ bude patřit mezi ty nezapomenutelné. Místy to sice až balancovalo na hraně sentimentu (což při tomto tématu nebývá nic zvláštního), ale režisér to pokaždé mistrně ustál. Nezasvěcenému by se mohlo zdát (kdo dobře nezná naturel američanů), že například líbající scéna v domě Anny Frankové už opravdu hraničí s klasickým hollywoodský happy endem, ale musím uznat, že i tam to režisér „utnul“ ve správný čas a zakončil roztomile. - Možná to bylo právě tou nenuceností a přirozeností, možná i díky komediálnímu ladění (přesně tak akorát), ale rozhodně jsem odcházel z projekce silně citově „otřesen“ a zároveň naplněn silným optimismem. - Viděno: 02.06.2014 (kino); - Mé hodnocení: 90%.

Zábavné a velmi dojemné. :)

Rakovinovým bujením zhoubně nasáklý příběh mi doširoka rozevřel zkornatělými víčky oční jamky a já hleděl pln smutku na souznění dvou lidí skomíraje pnoucí se k životu. Jejich láska dokázala přemoct mnohé a radost ze života byla díky ní pohonným motorem opomíjející přicházející smrt. Ač prvoplánovitost klišoidního příběhu je jasná, přesto nabízí příjemně melancholický pohled do světa lidí, kteří bojují s tím, co visí jak Damoklův meč nad každým z nás.

Poslední dobou se s podobnými náměty k filmu roztrhl pytel bych řekla..Každopádně Hvězdy nám nepřály se mi z těch všech líbí zatím asi nejvíc. Ačkoliv težce ždímá emoce a slzy z bezbranného diváka. Plusem jsou sympatičtí hlavní hrdinové a jejich humor. Mínusem je to, že film hraničí s citovým vydíráním diváka a možná až moc tlačí na pilu. Po tomhle to bude chtít naordinovat si minimálně dvě komedie na spravení nálady.

Hezky pribeh o ludoch který snesů tuto nelehků situaciu a je to paradox ze tito lide ziju viacej ako ty zdravi. Velmi pekne zahrane az sem mala pocit ze citim s hlavnou hrdinkou.

Velmi dojemné drama. Představitelé hlavních rolí hráli opravdu přesvědčivě a takovou sílu v nemoci bych přála lidem i ve skutečném životě. Hodně smutný film bez šťastného konce. velmi dojemné , bez kapesníku do kina lépe nechodit

Dnes jsem zhlédla předpremiéru a jen pocit, že jsem film viděla asi o šest dní dřív, než Američani mě naplnil. Co říci...dokonalost. Knížka opravdu neuvěřitelně přepracovaná jako film. Výborně vybraní herci (ten roztomilý šibalský úsměv Ansela Elgorta vidím ještě teď), humor pro odlehčení oné závažné situace s rakovinou a samozřejmě plno citů. Jak jsem čekala, z kina jsem odcházela s rozpatlanou řasenkou a durch kapesníkem. Opravdu doporuču

Povedené a velmi věrné zpracování knížní předlohy. Po přečtení předlohy jsem byl moc zvědavý, jak dopadne filmové zpracování a dopadlo na jedničku. V podstatě nic mi v něm nechybělo. P.S. Přiznávám, že i když jsem děj znal, měl jsem místy na krajíčku.

Strašnáááá nuda

Tenhle film se vyplatí vidět :) ale jen pokud máte dostatečnou zásobu kapesníků..

Kniha ani film mě moc neoslovily. Mám ráda romantické filmy, ale obojí mi připadalo takové odfláknuté. U knížky jsem brečela u filmu už ne.

Úžasný černý humor...

Tak nevím, velmi chválený a propagovaný film. Ale na mne působil tak nějak prvoplánovitě. Všichni jsme se pobrečeli...ale nějak mi tam chybělo něco navíc co by to posunulo trochu dál. Takhle je to film na jedno dopoledne, poplačete si a zapomenete..