Hvězdy nám nepřály (2014)

Není to síla námětu nebo mediálního statutu, co dělá z filmového hitu filmovou kvalitu. Čím by byl Shawshank Redemption s jeho hereckým, dějovým a myšlenkovým potenciálem, kdyby byl zfilmován konvenčně, zacílen výhradně na spolehlivé a pohodlné jednorozměrné motivy a kdyby sázel výhradně na to, že veškeré publikum má v sobě tolik lidskosti a automatické empatie, aby ho docenilo jednoduše proto, že nese chvályhodné poselství...? Hvězdy nám nepřály mají skvělé herce a chvályhodnou myšlenku, ale je to kýč nejhrubšího zrna, který nemám potřebu už v životě vidět znovu a který mi nedokázal i přes všechny ty roztomilé tvářičky a dojemná obětí nic nového sdělit. Láska i smrt jsou v životě samozřejmostí a existuje mnoho jiných filmů, díky kterým si té první věci nepopsatelně vážím a tu druhou beru coby neškodného, byť nepřejícího společníka..

Ano, jasně naplánovaný scénář, přesně popsáno podle kuchařky, co by se mělo stát, aby tam bylo dáno úplně všechno, co by mělo dojmout, už chyběli jen mladší děti, které by měly taky rakovinu. Trochu mně vadila raklama na Amsterdam, muzea, auta, restaurace, ale třeba mám na to zvýšenou hladinu pozornosti:). Pozitivní na tom filmu jednoznačně bylo, že hlavní herci hráli positivně, odlehčeně. Tak působí film a za to velké plus. Ostatní postavy hrály jen křoví a škoda postavy Van Houtena (Willem Dafoe), měla potencionál to víc nakopnout.

Více laciného citového vydírání na minutu stopáže není ani v reklamě na útulek opuštěných zmrzačených zvířátek v poslední fázi rakoviny. Přičemž v prvních minutách je řečeno, že toto není jen další hollywoodská pohádka, s přimhouřením oka je to pravda sotva z půlky, protože je to jen další hollywoodská krmě poburťaček, jenž se snaží prodávat osudovost. Bohužel papírové postavy a schéma přesně žádaného konceptu, bez špetky nápadivosti, smrdí až za humny.

Místy sympatický , místy nadlehčeny...bohužel nevyhnul se tento film citovému vydírání...což je škoda

Může obsahovat spoiler. - Téměř do dvou třetin působil film až příliš idylicky a optimisticky. Teprve poté nastává lehký zvrat ve vyprávění (který divák musel tušit, že nastane) a rozčarování z toho, že se hlavní cíl celé cesty do Amsterdamu (setkání s oblíbeným spisovatelem) vůbec nevydařil podle představ. Přesto však tato cesta nakonec přinesla něco pozitivního. - Willem Dafoe, v roli podivínského, nevrlého a alkoholu holdujícího spisovatele Petera Van Houtena, opět dokázal, že mu tento typ postav vyloženě sedí (stejně jako např. Jopling v „Grandhotelu Budapešť“). Nevím zda to byl záměr, ale dost mi vizáží i chováním připomínal H. Laurieho v roli Dr. House. - Na scénáři se podílela úspěšná dvojice Scott Neustadter (1977) a Michael H. Weber (1978) (obdrželi několik významných amerických cen v kategorii nejlepší scénář k filmu „500 dní se Summer“) a také samotný autor knižní předlohy John Michael Green (1977). - I když nejsem zrovna moc velký fanoušek „písničkových soundtracků“, musím uznat, že zde se výběr skladeb i interpretů povedl a o zbytek se mistrně postarali kolegové z kapely Bright Eyes - Nate Walcott (1978) a Mike Mogis (1974), kteří spolupracovali s režisérem J. Boonem již na filmu „Stuck in Love“ (2012). - Filmů na podobné téma jsem měl možnost vidět hodně, ale „Hvězdy nám nepřály“ bude patřit mezi ty nezapomenutelné. Místy to sice až balancovalo na hraně sentimentu (což při tomto tématu nebývá nic zvláštního), ale režisér to pokaždé mistrně ustál. Nezasvěcenému by se mohlo zdát (kdo dobře nezná naturel američanů), že například líbající scéna v domě Anny Frankové už opravdu hraničí s klasickým hollywoodský happy endem, ale musím uznat, že i tam to režisér „utnul“ ve správný čas a zakončil roztomile. - Možná to bylo právě tou nenuceností a přirozeností, možná i díky komediálnímu ladění (přesně tak akorát), ale rozhodně jsem odcházel z projekce silně citově „otřesen“ a zároveň naplněn silným optimismem. - Viděno: 02.06.2014 (kino); - Mé hodnocení: 90%.

Čekal jsem to mnohem horší. Čekal jsem další tuctovku a o to víc jsem byl překvapeny jak hereckýma výkony hlavně vynikající Shailene Woodley tak námětem. Film je nezapomenutelný což je to nejdůležitější i ted když píši recenzi, film jsem Viděl před par lety a pořad ho mam v sobě.

Zábavné a velmi dojemné. :)

Film mě velice mile překvapil. I když byl na těžké téma, byl velice odlehčený a příjemný. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě hlavní herecká dvojce,která byla vážně moc dobrá. Hlavně mě ohromila Shailene Woodley, protože vážně hrála skvěle.

Příjemná romance o dospívajících, říznutá dramatem o dospívajících s rakovinou. Ty dialogy zoufale šustí papírem a jak už téma napovídá, film chce, abyste plakali na povel, ale úplně mu to nejde. Stejně tak se chce vymezovat vůči mainstreamu, což mu nejde už vůbec, přesněji řečeno, je to jenom póza a vlastně se o to ani nesnaží. Přesto celkově dávám palec výrazně nahoru. Je to feel-good jako máloco a Shailene Woodley je opět moc fajn. Mimochodem, hraje tam Wait od M83 a to vždycky potěší.

Poslední dobou se s podobnými náměty k filmu roztrhl pytel bych řekla..Každopádně Hvězdy nám nepřály se mi z těch všech líbí zatím asi nejvíc. Ačkoliv težce ždímá emoce a slzy z bezbranného diváka. Plusem jsou sympatičtí hlavní hrdinové a jejich humor. Mínusem je to, že film hraničí s citovým vydíráním diváka a možná až moc tlačí na pilu. Po tomhle to bude chtít naordinovat si minimálně dvě komedie na spravení nálady.

Tragicky povrchní love story, která o hloubce a nekonečnosti může akorát tak unyle žvatlat a psát esemesky. Pomyslnym i doslovnym vrcholem potom je, když si ten páreček, přičemž vona s rakem s sebou musí vláčet kufr s hadičkama do stovky křivolakejch schodů a von beznohej jí zatajuje, že má taky znova raka, dá první pusu v nejvyšším patře muzea Anny Frankový za potlesku kolemstojících. Už jsem jenom čekal, kdy jeden z nich (nebo nejlíp voba) voslepne stejně jako jejich třetí kámoš do party. Prostě aporický rakovinotvorný kýč, jehož postavy ani nechápou fikci, stejně jako tenhle blábol nemá ponětí o filmový konstrukci, protože z toho ta knižní předloha trčí jak pahejl toho týpka, třebaže se to taky snaží maskovat. Fakt mě to málem rozbrečelo. Jo a sen toho afektovanýho romea se asi taky naplní, protože to, jak řekl stodvacetpětkrát Hazel Grace, je fakt nezapomenutelný, not okay at all.

Dojemný film o umírání, kde se občas i zasmějete. Skvělé.

Přiznám se - skoro přes celý film jsem plakala. Je to tak smutné, ale zároveň tak krásné! :') Když jej sleduju, uvědomuju si, co všechno mám a že mé problémy jsou oproti jiným, větším.. jen malichernosti :)

Povedené a velmi věrné zpracování knížní předlohy. Po přečtení předlohy jsem byl moc zvědavý, jak dopadne filmové zpracování a dopadlo na jedničku. V podstatě nic mi v něm nechybělo. P.S. Přiznávám, že i když jsem děj znal, měl jsem místy na krajíčku.

Strašnáááá nuda