Blade Runner (1982)

Touto vizualitou ponuré budoucnosti s depresivní atmosférou a proroctvím se rozhodně Rydley Scott trefil do černého. Složitostí příběhu není pro každého a tak ctít tento dnes již kultovní snímek dokáže jen opravdový fanoušek žánru sci-fi. Málokoho ponechal klidně spát a to i samotného Rydleyho. Neustále se mu na tom něco nelíbilo a tak i když udělal nový sestřih, po čase vrátil a udělal ho znova. A ani třetí verze mu nebyla ku spokojenosti. Vzniklo jich opravdu hodně a nemělo to konce, až to vyvolávalo dojem, že Rydley snad nebude spokojen nikdy. Dá se říci, že každá verze má svoje a tak těžko říci, která je lepší. Buď jak buď, laťka je postavena opravdu hodně vysoko a nejen na vizuálních efektech, ale i na velmi silném scénáři nesoucí určité poselství. Vznikl snímek, jaký jen tak někdo nezopakuje.

Tento film jsem nikdy nezvládl dokoukat, takže jsem se obrněl a konečně jsem ho viděl celý. Můj obranný mechanismus fungoval dobře, protože pro mě je film takřka nekoukatelný, pomalý, táhlý, nudný a bez obsahu. Prostředí šílené. Chápu, že chtěli ukázat budoucnost jinak, ale proč je vše v mlze a všílených barvách? Film provází divné zvuky. Celé je to pro mě propadák.

Audiovizuální pastva pro oči i uši, která s přibývajícími roky nestárne, ba naopak stále více odkrývá nezaměnitelné kouzlo a funkčnost klasických filmových triků. Herci jsou přesní, kamera umně pracuje s prostorem a Scott udržuje dusivou atmosféru plíživým, takřka noirovským stylem výpravy. Obsahově ale přesto přetrvává zklamání - přestože je příběh v podstatě velmi jednoduchý a mnohem více vědecký než mysteriózní, je trvale nafukován do filozofických a existenciálních rozměrů, které přitom nemá šanci plnohodnotně obejmout a zúročit. Ve finále se kvůli tomu i necelé dvě hodinky zdají trochu příliš, přestože nudit se zásluhou oné nadčasové labužnické formy nikdy vyloženě nebudeme. Přesně proto je Vesmírná odysea úplně jiný zážitkový level, a to má ještě o půl hodiny víc a čtrnáctiletý vývojový handicap...

Jeden z nejlepších Sci-Fi, jaké jsem kdy viděl. (Samozřjme i Star Wars počítám). Vynikajíc Ford, skvělý scénář, výborná Scott, to prostě musíte vidět. Navíc ta jeho pistole se dvěma spouštěmi, tu jsem vždycky chtěl.

Většina lidí upřednostňuje filmovou verzi před knižní. U mě je to, ale naopak. I zde platí, že knižní předloha je prostě originál. Docela jsem se nudil a to jsem teda vůbec neočekával. Vyzdvihnou zde můžu jen ta onu dobu přelomový vizuál a hudební doprovod.

Sci-fi fandové mě asi teď budou chtít zlynčovat, ale pochopte to, že každému se váš kultovní sci-fi snímek líbit nemusí. Film je na svou dobu určitě mimořádně revoluční, ale to je tak všechno. Určitě to nepovažuji za kultovní klasiku.

I po několikerém shlédnutí film stále považuji za to nejlepší, co se na poli sci-fi natočilo. Pravda, po včerejšku jsem rovněž ovlivněná industriálním prostředím nákladového nádraží Žizkov, kde se v letním kině promítala verze Final cut - ve spojení s Vangelisovou hudbou a tím okolím jsem občas měla pocit, jako bych se ocitla přímo ve filmu v té neutěšené budoucnosti, kde snad replikanti mají více myšlenek, pocitů a pochopení smyslu existence než "obyčejní" lidé. Na příběhu je znát, že má kvalitní předlohu, ačkoli zas na druhou stranu nemá s knihou Sní androidi o elektronických ovečkách společného tolik, aby to diváka celou dobu nutilo k porovnávání a nespokojenému pomlaskávání, co je zase natočeno jinak. Ponurá atmosféra je pečlivě budovaná od prvního záběru a tónu filmu a nemění se ani na jediný světlý okamžik. Všudypřítomný déšť, neónové reklamy a výzvy k životu na jiných světech jsou jakoby určeny někomu úplně jinému než hrdinům příběhu, kteří s nekončící nocí velkoměsta zároveň anonymně splývají a zároveň jako kdyby do ní vůbec nepatřili. Debaty o tom, zda Deckard je nebo není replikant a zda Rachael bude nebo nebude žít, mi vlastně po tom všem ani nepřijdou tak podstatné, protože nakonec stejně, jak říká skvělý Rutger Hauer v roli Roye Battyho: "All those moments will be lost in time like tears in rain"...

Na svou dobu naprosto převratný snímek je z dnešního pohledu spíše nudný. A ani sebelepší triky a vize nepřeváží celkovou noir atmosféru a postupy. Děj by se dal pohodlně nacpat do 50 minut a o nic bychom nepřišli. Z druhé strany je u podobných retro filmů zajímavé pozorovat, jak moc progresivně si autoři představovali svět budoucnosti. V tomto případě to bylo až příliš, protože rok 2019 je za dveřmi a androidi kde nic - tu nic.

Snímek, která se navždy zapsal do historie. Mimo jiné první "opravdové" ztvárnění města budoucnosti.

Asi nejhorší na celém filmu je jeho vizuální zpracování... Vůbec se na to nedá koukat... Viděla jsem poprvé před uvedení do kin druhého dílu. Vím, že na tento film nedá hodně lidí dopustit.. ale mě se vážně nelíbil. Procenta nahoru jen kvůli H. Fordovi...

I po více než dvaceti letech stále mladá, svěží a novátorsky vyhlížející sci-fi, která neztratila nic ze své působivosti. Scottovo vizuální vidění, podpořené Vangelisovou hudbou, však plně přebíjí obsah, který je ve své podstatě až příliš jednoduchý a za filozofii bych jej rozhodně neoznačil, stejně tak jako nespatřuji moc oduševnělé romantiky ve vztahu Deckarda s Rachael – mnohem více na mě zapůsobil démonický Roy Batty jehož proslovy o zážitku ze žití ve strachu a slzách v dešti ve mně rezonovaly po zbytek filmu. Filmový kult pro fajnšmekry, pro mě nevšední zážitek po dvouleté odmlce, která propříště už tak dlouhá zřejmě nebude.

Tak tohle dohánění restů z minulosti u mě moc úspěch nemělo. Ano, na svou dobu vizuální špička, jenže příběh určitě není tak zajímavý a složitý, aby zabavil na celé dvě hodiny. Místy jsem se nudil a tak pro mě Blade Runner zůstane velkým zklamáním.

Kultovní sci-fi, které jsem si musel párkrát pustit, abych to pochopil a ve finále se mi ten film líbil o mnoho více.

Blade Runner je skvěle natočený, ale táhlý. Vážně jsem se u něj místy nudila. Herecké provedení je skoro tak vynikající, jako vizuální zpracování. Mrzí mě však příběh. Problematika je zde skvělá, ale brána pouze povrchově. Kdyby byl příběh víc brán do hloubky, určitě by si snímek zasloužil 90%. Takhle jen 75%.