Pepazdepa

Komentáře 41

Od nejnovějších
  1. X-Men
    X-Men (2000)
    9
    Po prvním shlednutí 4*, po druhém jasných 5*.X-Meni jsou pro mě jednou z nejzdařilejších comixových adaptací.Scénárista Hayter ani režisér Singer nebrali celý comix až tak vážně, takže je zde hodně rozdílů oproti originálu, což ale určitě nemůže nikomu vadit.Singerova režie je skvělá a nejlépe se mu určitě vydařila úvodní 20minutovka a Hayter zase neplýtvá vtipnými hláškami („a tobě říkaj jak?vozejk?“a další, které jsou ale vždy vtipné jen pro toho kdo zná film a jen v kontextu s děním filmu).Přesto by někdo nemusel vydýchat, řekněme „béčkovost“ scény, kdy Famke Janssenová telepaticky nadhazuje talíře Jamesi Mardsenovi, který je pak paprskem sestřeluje-ale právě to zdůrazňuje to, že X-Meni jsou adaptací comixu, a právě tahle scéna jako by byla vytržena z okénka x-menovského comixu.K tomu si připočtěte ještě skvělé herecké výkony (Jackam, Stewart,McKellen, Janssenová, Berryová, Mardsen, Paquin, Park-miluji tu scénu s „tanečkemů v závěru filmu), perfektní kameru a zajímavou hudbu Michaela Kamena-tohle je jasný pětihvězdičkový filmJe snad někdo, kdo se netěší na X 2.
  2. Lucifer
    Lucifer (2016)
    9
    Velmi zajímavý námět byl doveden do výsledné podoby na jedničku. Hlavní postava srší šarmem a vtipem, ale trochu se obávám na jak dlouho mu to vystačí. Prvních pár dílů mě bavilo, ale poté už to začala být dost tuctová záležitost, každý díl to samé pořád dokola a maximálně poslední 5 minut každého dílu se děj někam posune. Naštěstí to zachránily poslední dva díly, které byly opravdu výborné a tak se na další sérii můžu těšit. 85% 2. a 3. série šla kvalita trochu dolů, až finále 3. série spravilo pachuť nudy a neustálého opakování. Když už se zdálo, že s Luciferem je konec, vtrhl na scénu Netflix a předvedl nám naprosto skvělou podívanou v 10 dílech, a musím uznat, že ukončení seriálu bylo to nejlepší co ho potkalo. Ikdyby byla 4. sezóna ta poslední, ode mě dostává 100%
  3. V síti
    V síti (2020)
    8
    V síti je dost netradiční film na citlivé téma, který se těžko hodnotí. Pro nás mladší generaci je to docela aktuální a všeobecně známý problém (ikdyž jsem nevěděl, že se to děje až v takové míře), pro starší generace rodičů a prarodičů to bude ale nářez, protože ti o tomhle ani zdaleka neví tolik, čímž se dostávám k dalšímu plusu, a tím je schopnost přilákat do kina lidi, kteří by se tam za normálních okolností ani neocitli. Celkově je to dost hezky a uceleně zpracované, místy vtipné, místy dost mrazivé a určitě je nutné o tomhle více mluvit, hlavně mezi dětma, čehož se filmařům podle mě podařilo skvěle. Palec nahoru a doufám, že to hlavním “online kamarádům” pěkne zničí život a dostanou, co si zaslouží. Tolik penisů jsem totiž neviděl za celý svůj život:D
  4. Dealer
    Dealer (2004)
    9.5
    Já jsem si prostě tenhle film prožila od začátku do konce, i když dost možná proto, že hlavní roli hrál Mads Mikkelsen, a že jí hrál takovýmhle způsobem, protože co tam předvádí je jeden z jeho nejlepších výkonů v kariéře. Je zajímavý vidět ho po všech těch machrech hrát žabaře, kterej je všem pro smích, na co sáhne podělá, pro vlastního otce je "míň než hovno", ztrapňuje se před děvkama (přiznávám ale, že tahle scéna mohla bejt pro mou potěchu klidně mnohem delší) a ještě dluží pěknou sumu peněz, co nemůže sehnat. Tak se snaží zapůsobit na otce krádeží Ferrari, za což dostane další sprduňk (jako prakticky za cokoliv, co udělá), pořád spekuluje kde splašit prachy a nakonec se musí vyrovnávat ještě s nečekaným otcovstvím. K depresivnosti přispívá i neustálá noc a hnusný bary plný feťáků. Posledních cirka 15 minut je fakt slušnej nářez, kdy to Tonnymu začíná prokluzovat mezi prstama a konec tomu nasazuje korunu. Hodně oceňuju reálný a pochopitelný reakce Tonnyho na to, co se mu dělo. Prvního Pushera jsem neviděla (ale podívám se), nicméně Pusher 2 funguje i jako samostatnej film, takže ani divák co jedničku neviděl, by neměl bejt moc zmatenej. Navíc sympatická stopáž hoďky a půl. S odřenejma ušima za 5*.
  5. Sirotčinec
    Sirotčinec (2007)
    8
    Po dlouho dlouhé době se objevil horor, kde netečou potoky krve, nepadají hlavy po stovkách, ale přitom svojí tajemnou atmosférou rozehranou na minimálním prostoru dokáže uržet napětí a několikrát diváka pořádně polekat. A přestože scénář není zas tak moc originální a půjčuje si nápady z vícera podobných filmů, jeho zpracování se povedlo na výbornou, navíc Belén Rueda je výborná jako hysterická matka, která dodává hororu navíc ještě nový rozměr směřující spíš k dramatu. Jak si vše vyložíme je jen na nás, přestože na konci dostaneme dostatečně uspokojující racionální vysvětlení.
  6. Černobyl
    Černobyl (2019)
    9.5
    „A just world is a sane world. There was nothing sane about Chernobyl.“ Nevědomost není to samé jako nevinnost. Ale koho lze za Černobyl obvinit? A lze vůbec obvinit někoho přímo zodpovědného? Černobylský reaktor nemůže vybuchnout, to byl fakt, kterému slepě věřili všichni, kdo za něj byli zodpovědní. Faktem ale je i to, že Černobyl byl ten největší průser ještě před tím, než byl vůbec postaven. Nedostatky v konstrukci, špatné zabezpečení a hlavně bezmezná víra v absolutní (ne)dokonalost a (ne)schopnost sovětského režimu. Černobyl byl a je také politickou katastrofou. Zatajování, lži, polopravdy, nečinnost a ignorace; politbyro Sovětského svazu mělo v konečném důsledku na svědomí mnohem víc životů, než radiace. Raději odvrátili zrak a předstírali, že je vše v pořádku, i když bylo naprosto zřejmé, že situace je mnohem horší, než si kdo dovedl představit. Marné odmítání reality a snaha vypořádat se s tím, co se právě stalo, s tím, co během vteřiny změnilo tolik životů a nakonec ovlivnilo budoucnost nejen SSSR, ale i celého světa. Na Černobylu nebylo nic příčetného. Bylo to šílenství. A tak začíná tahle série – v momentě výbuchu a už od začátku se nesnaží absolutně nic idealizovat. Očekával jsem hodně, ale byl jsem naprosto překvapen, jak dokonale se povedlo vytvořit nervy drásající a mrazivou atmosféru. Radiace doslova sálá z obrazovky. I když víte, co se stane a jak to nakonec vše dopadne, budete naprosto pohlceni a bude vám fyzicky a psychicky špatně, hlavně proto, že všechno je to pravda. Ty nejděsivější příběhy jsou ty pravdivé a o událostech největší jaderné katastrofy v dějinách to platí dvojnásob.
  7. Bez jištění na El Capitan
    Bez jištění na El Capitan (2018)
    9
    Málokdo žije svůj život víc naplno než Alex Honnold. Víc než samotný výstup na El Cap mě dostalo jak skromnou a přímočarou existenci si Alex zvolil. Žít v autě ikdyž už dávno vydělává, třetinu platu dávat na svojí charitativní organizaci a všechen čas trávit v krásné přírodě, kde se zabývá jen svým milovaným lezením po šílených skalách. Tyto řádky píšu v pondělí v práci, kde se snažím najít sílu jít si přečíst e-maily a "trochu" mu závidím.
  8. Avengers: Endgame
    Avengers: Endgame (2019)
    9.5
    AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik.
  9. Já, Simon
    Já, Simon (2018)
    8.5
    Těch věcí co mě tady sedli je víc, ale naprosto mě dostala ta lehkost, která z filmu jde. Já, SImon je vysíláč pozitivní energe Skvěle napsaný postavy hlavním hrdinou počínaje přes tátu a učitelky divadla konče u ní co scéna to luxus.Tleskám i za to, že se konečně podařilo natočit homo film naprosto na pohodu. Vždycky když je ve filmu sestava mladých herců pečlivě si všimám hereckých výkonů a hledám s pro sebe budoucí hvězdy a tady to bylo hodně dobrý. Nick skvělý a celá jeho parta včetně toho nešťastníka, který si libuje ve veřejném vyznávání lásky převedla naprosto přirozený suverení herecký výkony. Je to na hraně mezi 4-5* , ale hodně nápadů, zábavy, vážnějších momentů, lásky a neskutečný pohody to vše v jednom balení mě dokoplo k pětce.
  10. Solo: Star Wars Story
    Solo: Star Wars Story (2018)
    8
    Solo byl pro mě prakticky bez očekávání, o to lepší to je. Oddechovka, která výborně šlape, velice dobře v ní funguje chemie jednotlivých postav a herců a příběhově nabízí pohled do trochu jiného části vesmíru, než jsme zvykem. Že je to celé možná zbytečné? Možná, ale který film dnes zbytečný není? Mě těší pomrkávání na fanoušky (šachy, karty, první setkání, kdo vystřelí první, ..), protože je upřímné a jen tak mimochodem. Navíc, jak říká jedna z postav ve filmu, ono tu o toho Sola možná tolik nejde, jako o představení určité vrstvy SW světa, které zatím na velkém plátně nebylo (R1 se snažil, ale furt je v něm ta epičnost). Podsvětí, syndikáty, jaké to je být pašerák a malé obyčejné příběhy, které mohou vést k velkým činům v budoucnu (nepřipomíná to někomu konec E8?). Vzhledem k problematickému (pře)natáčení byl Ron Howard sázkou na jistotu a od něj v podstatě vždy vzejde dobrý film, řemeslně přesný, možná ne tak živý, jak být mohl, ale neurazí. Disney stále nemá odvahu a trpělivost vyzkoušet se SW něco zásadně jiného, co třeba Marvel se svými posledními filmy zkouší (Thor: Ragnarok?). Je otázka, zda nebude nutné SW brzy omladit, jak novými postavami, tak především novými tvůrčími pohledy. Je zajímavé, že zrovna Solo je vlastně nejlépe přístupným filmem z celé série, protože k němu nepotřebujete prakticky žádný základ, funguje sám o sobě. Navíc je to první film, v kterém není Impérium (Jedi nebyli už v R1), tady jsou jiní nepřátelé, Impérium funguje jako strašák "někde daleko" nebo jako náborové středisko (mimochodem vynikající nápad, navíc ta melodie).//PS: tak málo lidí na předpremiéře SW v kině jsem ještě neviděl... začátek konce? Disney viditelně s Star Wars Story příběhy mimo hlavní dějovou linii má a bude mít problém, přitom materiálu je obrovské množství. Otázka je, kde je problém. Vnímám, že tu nefunguje a nebude fungovat princip Marvelu (který by viditelně všichni u Disneyho rádi...), bohužel tu není silná osobnost, která by SW filmový/televizní svět řídila. KK na to viditelně nemá nervy, RJ svojí šanci promarnit a jeho nová trilogie nejspíš zapadne v zapomnění a JJ se bude snažit v E9 všechno dostat do kolejí, které kdysi naplánoval (ale neprosadil přes RJ, což ukazuje, že jeho pozice není tak silná). Ale to už je jen takové přemýšlení nad tím, kam tenhle kolotoč SWCU vlastně směřuje a zda ho někdo řídí ;-).
  11. Manifesto
    Manifesto (2015)
    8.5
    Na úvod jen, neviděla jsem film ale expozici, kde hrálo všech 13 krátkých snímků zárověň. Občas se přihodí, že vám někdo řekne: "Pojď půjdeme na výstavu, hraje tam Cate Blanchett, zosobňuje různé ženské osudy..." No, a pak sedíte na lavičce před plátnem a nestačíte se divit. Je možné, že hluboký zážitek, který mi poskytla série krátkých filmů, pramenil zejména z překvapení, urputné snahy pochopit a pak občasného rozpoznávání útržků a vět. Každopádně, je to audiovizuálně fascinující a až geniální ve chvíli, kdy všechny filmy splynou, v okamžiku manifestu, v jedno velké kolektivní vědomí.
  12. 7 životů
    7 životů (2017)
    9
    V Sedmi sestrách je v rámci žánru sci-fi nemálo chyb, ale plně to vynahrazuje velmi dobrá režie, scénář a v neposlední řadě Noomi, která se tady vyřádila a mohla tak ukázat, že hrát umí. I když koncept jednoho dítěte až tak originální není a svět, který nám tvůrci ukázali, nebyl zrovna dobře promyšlený, velmi rád jim to odpustím, protože v tomto příběhu to byla jen kulisa pro jinou pointu. Resp. tady nejde jen o to, zvednout káravě prst a kritizovat společnost. Řeší se neobvyklé rodinné drama, za poněkud akčnějších okolností. Wirkola je hračička, takže některé scény by citlivější divák mohl považovat za parodii Matrixu, ale pořád zůstává mnoho opravdu dobrých a silných momentů, které film nenechají spadnout "jen" do akční sci-fi. Chce se mi napsat, že bych raději zůstal u komornějšího pojetí...ale ne, jsem spokojený s tím, jak to je. Svoje si tak najde přemýšlivý akčňomil, i akční filozofista. Wirkola má velký režíjní potenciál, jen potřebuje někoho, kdo ho nenechá moc uletět. Tady to bylo místy na hraně, ale o tom to je, nedělat tuctové výplachy a nebát se být svůj. Velká spokojenost, dostal jsem víc, než jsem čekal. Kultovní film to nebude a já se na něj nejspíš dlouho podruhé nepodívám, ale i tak...88%
  13. 120 BPM
    120 BPM (2017)
    7.5
    Rozhodnutí poslat 120 BPM jako svého reprezentanta na Oscary byl jednoznačně velký risk pro Francii. A nevím jestli se jim tento risk vyplatí, stejně jako se tomu stalo s Život Adéle. Vlastně se jedná o evropskou verzi filmu Normal Heart a i přesto že ani jeden z těchto filmů nepovažuji za dokonalý, určitě je zajímavé si je postavit vedle sebe a porovnat. 120 BPM je opravdu velmi evropský film. Velmi upovídaný, spoustu syrových emocí, explicitní nahota a hlavně, hodně politiky. Pokud bych měl tohle porovnávat s Normal Heart, tak tohle má silnější dialogy a celkově lépe strukturovaný scénář, kdežto Stejná srdce mají silnější herecké výkony a lepší technickou stránku. Z obsazení tohoto bych hlavně velmi vyzdvihnul mojí milovanou Neznámou dívku Adèle Haenel , skvělá jako vždycky. 120 BPM není jednoznačně špatný film a pojednává o velmi důležité a pomíjené události minulého století. BTW, možná mi pohled na film zkreslil a zážitek zhoršil fakt, že jsem na něm byl v kině Evald, kde jsem se opravdu celých 140 minut cítil jako v troubě.
  14. Kvarteto
    Kvarteto (2017)
    8
    Pomalé tempo filmu je jeho velkou předností. Na vztahové nuance mezi postavami je spousta času, jsou dobře a čitelně zahrány a tím pádem scénář nemusí být polopatický a doslovný, což je jedině plus. V zásadě jednoduchý příběh (jednoduchý v dobrém slova smyslu) je artikulován pomocí promyšlené kompozice neuspěchaných scén a delších záběrů ve výrazných olomouckých lokacích. Zdá se mi, že Krobot se Smékalem neměli potřebu předkládat "velký příběh" a "velké téma" (podobně jako v jejich aktuální inscenaci Honey), hledat v tomto filmu takovéto ambice pak musí vést ke zklamání či minimálně rozpačitému přijetí. Vztahová katastrofa, ke které zdánlivě příběh tenduje, se nejen že nekoná, ale dochází k novému rozložení možností ve vztahovém víceúhelníku, a to přináší potřebnou naději.
  15. Přelet nad kukaččím hnízdem
    Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)
    9.5
    Doslova gigantické dílo, které snad zastiňuje i knižní předlohu, podle níž vzniklo. Ne tak gigantické rozměrem, ale hlavně dopadem na diváka. Jeden ze dvou vrcholných milníků ve tvorbě Miloše Formana (spolu s Amadeem) a skutečně životní role pro Jacka Nicholsona. A ostatní herci? Jsou prostě úžasní! Louise Fletcher je opravdu děsivá, Danny DeVito, Christopher Lloyd, Brad Dourif, ale i ostatní herci v rolích bláznů excelují rovněž a úžasně působí i zaryté mlčení Willa Sampsona v roli Náčelníka. Každý, kdo neviděl tenhle film, nemá ani páru, o co přišel.
  16. Let číslo 93
    Let číslo 93 (2006)
    8.5
    No na 5* mi to teda neprislo. Podle me ma na takovy hodnoceni vliv hlavne to, o cem film vypravi. Cimz nechci tvrdit, ze se nejedna o kvalitni film. Hlavni plus je urcite realisticnost a syrovost celyho snimku, na ktery maj hlavni podil roztresena kamera, neznamy, ale vyborni "herci" a vypraveni filmu v realnym case. Problem je, ze nez se konecne zaclo neco dit na palube 93 a musel sem, nevim jak dlouho, sledovat povykovani lidi na letisti a spoustu zaberu na monitory, tak to me docela po case zaclo nudit, protoze se prakticky dokola opakovali situace se ztracenym letadlem. Jedno letadlo se vyresilo a hned byl problem z druhym a vse jelo na novo. Kdyz se ale dej presune na palubu 93, tak Greengrass skvele stupnuje napeti az do pekelne hustyho odporu cestujicich. Asi nejlepsi film, co se timhle tematem zabejva.
  17. Eso v rukávu
    Eso v rukávu (1951)
    9
    Billy Wilder překvapuje! Po jedinečném a nezapomenutelném Sunset Blvd. vytáhl Eso z rukávu a opět zabodoval! Silný a opravdu jedinečně podaný příběh novináře, který se chce přes místní plátek za každou cenu dostat opět na výsluní, a neváhá k tomu použít ani lidské drama, konfrontuje diváka s obrazem médií, jaký většina z nich nezná, nebo nechce znát. Pod zdánlivě osobním a lidským přístupem se skrývá maska pragmaticky uvažujícího a jen na svůj jasně daný cíl zaměřeného muže, a tato maska také spustí "velký karneval", jenž jí má posloužit ke šplhání vzhůru a vzhůru.... ale kam až vlastně? Nutno konstatovat, že Kirk Douglas vložil do své role vše, co si od něj žádala a hlavně díky jemu vyznívá příběh v konečném důsledku právě tak "extrémně". Ale přiznejme si, nejsou v dnešní době média právě o tomto "extrémismu" ?
  18. Baby Driver
    Baby Driver (2017)
    7.5
    Natočit akční film, v němž se skoro všechno děje do rytmu hudby, kterou podle aktuální nálady nebo příležitosti poslouchá hlavní hrdina, považuji přes občasnou klopýtavost a nestálou míru nadhledu za skvělý nápad, jak oživit muzikálový žánr (a zároveň jej takto podvratně podsunout divákům, kteří muzikály jinak ignorují a nejlepším letošním filmem pro ně doposud byl osmý díl Rychle a zběsile). Můžeme Wrightovi vyčítat, že jeho film není stylisticky nijak výrazně ozvláštňující (stejně stříhal akci už v U konce světa), že nezvládá práci s ženskými postavami a na rozdíl od svého velkého filmařského vzoru Quentina Tarantina zůstává i po čtyřicítce nedospělým nerdem se slabostí pro samoúčelnou fetišizaci filmových odkazů (silnice ubíhající jako v Lost Highway, stejně poničené sluneční brýle, jako měl Warren Beatty v Bonnie a Clydeovi), který pořád dokola vypráví ten samý příběh o hrdinech, kteří musí dospět, ale zároveň se můžou nadále bavit v zásadě stejným způsobem, obývat své únikové světy a být při tom hrozně cool. Nebo si prostě můžeme užít originální letní blockbuster s božím soundtrackem a několika neuvěřitelně našlapanými akčními scénami. Jelikož sám zatím alespoň ve vztahu k popkultuře dospět neplánuji, volím druhou možnost.
  19. Atomic Blonde: Bez lítosti
    Atomic Blonde: Bez lítosti (2017)
    7
    Atomic Blonde má o něco složitější startovací pozici (John Wick nastavil laťku zatraceně vysoko). A netřeba to protahovat - příběh chladné agentky MI6 Lorraine Broughtonové se na Wicka nechytá. Snaží se nabídnout složitější strukturu vyprávění, ale výsledek nemá zdaleka tak vyvážené tempo ani dostatečně zajímavě vykreslené pozadí světa tajných služeb. Finální nálož zvratů je navíc dost nepřehledná (asi vím, o co tam šlo, ale ruku do ohně bych za to nedal). Na druhou stranu je Berlín atmosférickou kulisou, herci přesně vybraní, soundtrack několika nápady pobaví a režie nepostrádá silné momenty. Být scénář vyváženější a konec o něco méně zmatený, Wick by měl přímou konkurenci. Takhle mu Atomic Blonde kouká na záda. Na druhou stranu - v jednom momentu zabijáka Keanu Reevese překonává a to finální akcí na schodech. Ta trvá dobrých deset minut a patří mezi to nejlepší, co kdy v akčním žánru vzniklo. I kdyby vás zbytek filmu nudil, u téhle scény vám 100% padne brada na zem. A Charlize Theron je v hlavní roli naprosto fenomenální a hodně hlasitě si říká o ženskou bondovku.
  20. Stranger Things
    Stranger Things (2016)
    9
    Máme za sebou první sérii Stranger Things, do které jsem šel jako do neznáma. Z těch osmi dílů první řady, jsem mile překvapený. El si mě dostala téměř ihned. Ať chcete, nebo ne, tak tahle sympatická malá slečna, s psychickými schopnostmi si Vás podmaní. Seriál se odehrává ve druhé polovině 20.století a je skvělé, že i do této doby, se dají zařadit věci, jakou jsou nadpřirozeno, druhý svět a jiné vychytávky. Je to zároveň seriál o přátelství, mezi určitou skupinou. Bude mi potěšením, počkat si na season 2, která by mohla vyjít v letošním roce 2017. U první řady, je krásně vidět jak na Vás ze začátku vlétne, poté zvolní a postupně graduje. Určitě si pro fanouška fantasy,sci-fi žánru stojí za to, udělat si čas, na seriál bratrů Dufferových.
  21. Valerian a město tisíce planet
    Valerian a město tisíce planet (2017)
    6.5
    Besson vypustil uzdu fantazie a je to dobře. Po delší době je tu odvážné scifi, které se nebojí nejít "na jistotu". Bohužel největším problémem je příběh, který je opravdu slabý. Na druhou stranu, film si po celou dobu drží celkem slušné tempo a hezky to odsýpá. Škoda, že se tvůrci rozhodli pro variantu "divák celou dobu zná záporáka". Na konci filmu je klasické vysvětlování, proč je záporák záporákem. Jenže divákovi je to dávno jasné. Například ve filmu jsou scény z minulosti, v těch scénách schválně není vidět do tváře záporákovi. Na konci, když se vysvětluje, je stejná scéna, kdy už mu do tváře vidět je a to má být asi šok. Nechápu to, protože film schválně dávno prozradí, kdo to je. Škoda, být ve filmu nějaký dějový zvrat a trošku lepší soundtrack, šel bych s hodnocením určitě výš, protože film vypadá opravdu hezky, tempo udrží a postavy nejsou špatné.
  22. Oklamaný
    Oklamaný (2017)
    7.5
    Skvělá věc, která mě hodně bavila. Podobnost se SMRTÍ PANEN je myslím nepřehlédnutelná, a našly by se zde asi i další jednotící motivy s předchozí režisérčinou tvorbou. V tomhle smyslu mám její filmy rád, protože člověk už tak nějak předem tuší, co od nich může čekat. Tady mě asi nejvíc bavila vizuální stránka (ten film je už od úvodních titulků jednou velkou pastvou pro oči) a herecké výkony - všichni do jednoho jsou skvělí a přesvědčiví. Ano, nezastírám, že prostinký děj chvílemi nudil i mě, ale jako celek se mi to líbilo, a mám strašnou chuť ten film číst hodně symbolicky, řekněme jako určité podobenství o zániku mužnosti a nastolení vlády kastrujícího feminismu. Chvílemi je to nečekaně vtipné, ovšem pocity po závěrečném rozuzlení jsou spíše nejednoznačné (btw. škoda názvu filmu, který podle mě dává předem tušit, jak to dopadne) - čeho jsem to právě byl svědkem? mám chuť se ptát. A skončilo to tedy dobře, nebo nějak jinak? Myslím, že tenhle film se dá v hlavě převalovat dlouho, a to se mi na něm líbí. P. S. Starší verzi s Eastwoodem neznám a dozvěděl jsem se o ní až po zhlédnutí této nové verze.
  23. Dunkerk
    Dunkerk (2017)
    8.5
    Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Dunkerk je totiž především velmi mazaný válečný film, vyprávěný stylem, který z už tak napínavého příběhu dělá ještě napínavější a od začátku do konce velmi vypjatou podívanou. Je ambiciózní a působivý a přitom není tak zbytečně nafoukaný jako třeba Interstellar. Také střídmá stopáž mu sluší. Melancholická nálada ve stylu Tenké červené linie se tu mísí s vyzněním Příliš vzdáleného mostu, každá epizoda má svůj smysl a divák má radost, když se střípky toho malého velkého dramatu jeden po druhém postupně skládají k sobě. Po nějakém čase se mi opravdu líbila i takřka nepřetržitě hrající a velmi netradiční hudba Hanse Zimmera.
  24. Místo u moře
    Místo u moře (2016)
    6.5
    Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn.
  25. Mělčiny
    Mělčiny (2016)
    6
    Efektní, audiovizuálně našlapaná a co do gradace všech klíčových momentů téměř dokonale vysoustružená thrillerová práce. Blake si bez zakopnutí uhraje všechny polohy a když právě vylézá na prkno / velrybu / skálu jen pár desítek centimetrů od žraločích čelistí, myslel jsem, že mi opěradla v kině zůstanou v ruce. Proto je škoda, že se ve finále neustoupí od očekávané přepálenosti a je nutné se rozloučit se vší parádou, která je tady spíš k smíchu. O ty žánrové mantinely, které Serra chvíli zkoušel šikovně vymetat, se tak Mělčiny na samém konci zbytečně omlátí.
  26. Rozpolcený
    Rozpolcený (2016)
    7.5
    Holt každý máme svoje vzlety a pády a i když mě kolega, se kterým už dlouho můžu cokoli kolem filmu probrat, nazval fanatikem, spíš bych to předefinoval na skalního fanouška, jenž už se nějaký ten pátek k režisérovi, který mu dlouhá léta mluvil z duše, opatrně vrací. Kromě žánru, retrospektivního vyprávění, způsobu záběrování a roli pro Shyamalana mi tenhle film žádné jeho kousky nepřipomíná. Jenomže toto je trochu slepá ulička, protože konec může být brán jako škující pointa, jež mě (a dívám se, že nejenom mě) vedla k úvahám o režisérově dávné úvaze o pokračování komiksového filmu. Největší slabiny snímku vidím v dlouhém představování Kevinovy duše a v katarzi, kterou jsem si představoval trošku silnější. Po Rozpolceném může následovat cokoli, takže se nechme překvapit.
  27. Loupež ve velkém stylu
    Loupež ve velkém stylu (2017)
    8
    Je těžké se vyrovnat konkurenci a to i přesto, že tu máme takovou sestavu. Zkrátka jsem čekal více komplikovanou loupež a takové to finální vysvětlování alá Dannyho parťáci, mi v tomto případě nestačilo, lépe řečeno ani nebylo nutné. Ale příběhy staříků bavili a podle očekávání to bylo kvalitně zahrané. Jen jsem to nutně nemusel vidět v kině a už se na to asi znovu nepodívám. ... GA Cinema
  28. Mimi šéf
    Mimi šéf (2017)
    6.5
    Já musím od animáku přestat očekávat něco obrovského, protože pak odcházím vždycky zklamaná. Mimi šéf je bohužel i tenhle případ, ale stejně si zaslouží čtyři hvězdičky a za co? Za originalitu příběhu. Malinko to připomíná Čapí dobrodružství (výroba dětí), ale jinak je to originálně napsané, jediné co se mi nelíbila byla zápletka, která se mi nezdála příliš promyšlená a důležitá. Nicméně hlavní postava Mimi šéf byl naprosto dokonalý a u jeho scén jsem se zasmála nejvíce.
  29. Rychle a zběsile 8
    Rychle a zběsile 8 (2017)
    8
    Tenhle film je jako kočka. Má snad osm životů. Pořád si říkáte, tohle je poslední díl, několikrát nad touhle sérií zlomíte hůl a přijde další jaro, nebo rok a tahle stará číča je zase zpátky. S nablýskaným kožíškem, novými zuby a drápy, předvádí něco, na co bych, po předposledním, velmi chabém díle nedokázal ani pomyslet. Ale je to tak a neříkám to vůbec jen proto, že je v ní i moje maličkost. Rychle a zběsile 8 má možná sice drobné mouchy, ale v kině je Vám tohle úplně šumák. Tempo je totiž přímo vražedné, akce skoro perfektní a finálová scéna přímo spektakulární. Takže až bude pokračování číslo 9,10,11 nebo 12, budu určitě zase u toho. Mňau.
  30. Jak ukrást Dagmaru
    Jak ukrást Dagmaru (2001)
    0
    Takže Jarda Sypal jako Vašek Hruška, jo??? Nevěřil bych, že to kdy řeknu, ale to je ještě příšernější než božský Kája jako James Bond...nebo to má být Jako James Bond? To je jedno, chtělo by to nějak efektně zakončit, tak co třeba citací z Červeného Trpaslíka, i když pouhé jeho zmínění v souvislosti s takovým brakem je urážkou...nicméně jak trefně poznamenal blahé paměti A.J. Rimmer, muž s největším charizmatem na světě - "Dokonce to urazilo i mou zadnici, jež se oprudila, neboť chudinka moje malá dřepěla u tak děsného puberťáckého škváru!"
  31. Herkules 3D
    Herkules 3D (2009)
    0
    Absolutně do nebe volající koncentrát špatnosti, demence, tvůrčí neschopnosti a guilty pleasure v té nejčistší možné formě, korunovaný nejhorším českým dabingem za hodně hodně hodně dlouhou dobu. Ten film je postavený na hlavu a smysl v něm nedává snad VŮBEC NIC (ať už technicky, nebo obsahově). Kameraman musel být buďto nedoceněný génius, nebo na drogách (popř. nedoceněný génius na drogách), protože herci v půlce záběrů prostě MAJÍ UŘÍZNUTÉ HLAVY! 3D efekt se plně projeví asi 4x, všechno na začátku a celý tenhle filmový omyl korunuje Hulk Hogan v záchodové míse! Aby bylo jasno, já v tom kině umřel. Akorát tomu doteďka odmítám uvěřit :))) Ale nestěžuju si. Dostal jsem PŘESNĚ TO, co jsem chtěl. P.S.: Malý Herkules mi neuvěřitelně připomíná současného přítele mé bejvalky. Enjoy, holka :
  32. Waterloo po česku
    Waterloo po česku (2002)
    0.5
    Ten kdo se rozhodl tohle natočit, trpěl asi velkou osobní záští vůči Jirkovi Krampolovi, protože tímhle filmem ho úplně odrovnal! Ne že by to byl bůhví jakej herec, jeho nejlepší výkon podal asi v Dietlově Málém pitavalovi z velkého města, ale třeba ani v Nahotě na prodej se mi nedokázal jako herec tak odrovnat, jako v tomhle mrháním penězi a veletrapném pokusu o natočení filmu. Komedie to byla pouze v tom, když ze sebe pan Krampol, nechal dobrovolně udělat idiota do konce života! Po pravdě to není žádná škoda!
  33. Zlato
    Zlato (2016)
    7.5
    Celý film byl pro mě v naprosto poklidném duchu. Tu a tam padla nějaká vtipná hláška a Matthew McConaughey byl prostě úžasný. Také se mi velice líbila role Édgara Ramíreze, většina postav mi přišla taková obyčejná, prostě běžní lidé. Ale on? Dodával filmu takový ten "Cool Efekt". Prostředí bylo nádherné. Za mě musím říct, že nejhezčí byly scény v Indonésii. Konec filmu byl velice překvapivý, a až do konce jsem neměl nejmenší ponětí jak to dopadne. Dávám 4 hvězdičky
  34. Kong: Ostrov lebek
    Kong: Ostrov lebek (2017)
    6.5
    Jako one time only oddechovka proč ne, ale něco světoborného určitě nehledejte. Kong se nám ukáže až překvapivě brzy a scénář by vymyslel každý do 10 minut, navíc si po filmu budete pokládat otázky, na které prostě nenaleznete odpověď (proč tam vůbec byli ti rádoby domorodci??) No každopádně, když tohle všechno pominu, tak Jackson slušnej šílenec a parádní Tom Hiddlestone s Brie Larson tomu dodávali alespoň nějakou tu atmosféru. Vizuálně taky super a bitky s Kongem se prostě musí líbit. Čisté 3*
  35. I dva jsou rodina
    I dva jsou rodina (2016)
    9
    Omar Sy je sympaťák, o tom žádná. Zpočátku mi trochu vadil celý ten ztřeštěný a až absurdně přehnaný koncept výchovy (takový dětský pokojíček by asi chtěl každý capart), nicméně postupně v kontextu celého filmu a příběhu je logicky ospravedlnitelný. Je fakt, že nejde o komedii, při které by se člověk skutečně hlasitě zasmál (ačkoliv kdo ví, francouzští diváci jsou možná bujařejší), spíše z vás řada momentů vyloudí jemný úsměv na tváři. Tak jako tak k nám z Francie (vlastně z Londýna) míří zase jednou povedený a poctivý kus filmařiny.
  36. Spotlight
    Spotlight (2015)
    8.5
    Téma, které je a bylo skloňováno ve všech pádech a je notoricky známé, zpracoval Thomas McCarthy, včetně scénáře zcela bezchybně. Předložil nám skutečnosti, které nemohou nikoho normálně myslícího nechat v klidu a to takovou formou, že netlačil na pilu, nezaujatě, ale takhle to je, to jsou fakta, která jsou jasná a evidentní. Jak si to kdo zpracuje už ve své mysli a svědomí, je na každém jedinci, protože je nabíledni, že ne každý, kdo je v takové církvi, musí být nutně prevít. Ale co ho poutá tam zůstávat, tak to mně zůstává rozum stát. Tradice? Neochota něco měnit? Strach znát pravdu, která z bible jasně vyplývá o těchto a jiných nekalých praktikách? To je můj subjektivní pohled a otázky na tuhle problematiku. A to bylo jen zrnko pravdy, kterou měli možnost odhalit. Ještě kdyby se začalo pátrat ve zbrojním průmyslu, kdo je dotuje a o jejich propojení s politickou sférou a podobně, tak se dostáváme na úroveň mohutné mafie, která se snad nezastaví před ničím. Já byla velmi spokojená s hereckým obsazením, které působilo skutečně maximálně uvěřitelně, včetně NORMÁLNÍ redakce, kde to v jiných filmech vypadá jak v akčním sci-fíčku. To považuji za velké plus a redaktor, kterého hrál Mark Rufallo, byl jedinečný, kde bych mu dala sošku už jen za ty jeho zcela logické úvahy o této církvi a úsilí najít pravdu za každou cenu. Ve své podstatě hráli hlavní roli všichni, které se této kausy zúčastnili.
  37. Matrix Reloaded
    Matrix Reloaded (2003)
    8
    Vizuální stránka filmu je naprosto dokonalá (což vynikne na velkém plátně) a akční scény jsou prostě úchvatné, horší je to ale s dialogy. Některé z nich jsou až k smíchu, první rozvláčná půlhodina mi místy připomněla Star Trek. "Filozofické" pásáže jsou pro změnu až příliš intelektuální, aby jejich myšlenky dokázal divák vstřebat hned napoprvé. První Matrix byl v tomto mnohem stravitelnější. Reloaded je zkrátka jiný, rozhodně dobrý a v žánru sci-fi jde o skvělou podívanou. Jedničce se ale nevyrovná, ať už kvůli takřka nulové charakterizaci nových postav, tak svým tempem. Snímek působí zdlouhavě kupodivu i v některých akčních scénách.
  38. Matrix
    Matrix (1999)
    9
    Tenhle film jsem viděl ještě, když jsem byl na základní škole. Byl jsem schopnej si ho pouštět stále dokola a dokola. Každou bojovou scénu několikrát přetočit zpět a znovu spustit. Hlavní postava Neo se stal nečím víc, než jen "pouhým" hackerem. Učil se něco nového a lidé na něj spoléhali a věřili v něj. Přitom stačilo jen následovat bílého králíka a vydat se do světa "za králičí norou". Znal jsem ten film tak, že jsem dokázal scénář odříkat přesně slovo od slova. Ještě když jsem byl na vysoký a tenhle film jsem zahlédl, že zrovna dávají v televizi, tak jsem se přistihl, jak potichu odříkávám slova, která následně říkali postavy ve filmu. Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem Matrix už dlouho neviděl a možná by stálo za to, znovu se podívat jestli ten nápad a ty efekty byly skutečně tak perfektní, jak si pamatuji.
  39. Anthropoid
    Anthropoid (2016)
    9
    Očekávání byla obrovská a výsledek za to opravdu stál. Přitom doporučuji pro absolutní filmový zážitek si tento film, pokud možno, pustit s dabingem. Sice je to asi jediný film, u kterého to jsem schopný tvrdit, ale zároveň věřím, že to je pořád lepší, než poslouchat tu „českou“ angličtinu u anglických herců, což byl vlastně dle režiséra i záměr, aby rozlišil Čechy a Němce. A já mu to za zlé nemám. Poměrně rychle jsem to přešel bez povšimnutí, ale uznávám, že to někoho může dráždit. Horší to bylo s kamerou, která v zásadních akčních sekvencích poletovala jak hadr na holi ukrajinské uklízečky. Ale dobře, i to jsem nakonec odpustil a musím uznat, že i přes nejistotu během atentátu jsem ze závěrečné scény v kostele byl vysloveně nadšen. A to i přes poletující kameru, která tomu dodala patřičný zmatek a vytvořila zaručeně nejlepší válečnou scénu za posledních několik let. Nejde ale jenom o tyto jednotlivosti. Anthropoid je třeba pochválit hlavně jako celek. Vlastně jsem třeba nezažil podobnou spolupráci mezi českými a anglickými tvůrci. Už tím si myslím, že je tento film jedinečný. Pokud někdo hodnotí dvěma hvězdičkami a níže, tak zřejmě nekoukal na stejný film a nevnímal to, co jsem vnímal já. Poprvé jsem se setkal s tím, že má někdo zájem do světa uvést jeden z příběhů České, potažmo Československé, historie. A Adam Ellis byl pro mě super volba. Tak neuvěřitelně smutný příběh si zaslouží globální pozornost. A Anthropoid podle mě udělal maximum!
  40. Doctor Strange
    Doctor Strange (2016)
    9
    Doctor Strange byl pro mě velmi očekávaným filmem, možná proto u mě nevládne takové nadšení, přesto, že vizuálním zpracováním, efekty, hudbou a výpravou patří mezi naprostou špičku, tak 3D mi nepřišlo plně využito. Jinak je to příběhem klasická marvelovka - takže skvělá akce a vtip, nevýrazný záporák, ne bůh ví jak originální scénář. Hodně chválím obsazení (Benedict a Tilda hodně táhnou, ostatní také fajn). Jinak určitě mohla být více rozebrána podstata všech těch dimenzí, kouzel atd. Vše zmíněno hooodně povrchově, ale tak to u filmů pro masy bývá...