Dunkerk (2017)

Nolan opět nezklamal! Dunkirk není typickým válečným filmem,přestože by se to tak na první pohled mohlo zdát. Jenže Nolan na to šel trochu jinak a už samotný styl vyprávění kde nám je naservírováno několik časových linií,které se s blížícím se finále protínají je v tomto žánru originálním osvěžením. Navíc hrůzy války jsou zde natočené bez zbytečných brutalit a krve. Očividně,když je film kvalitní už v samotném scénáři,tak si nemusí pomáhat nadbytečnými záběry s létajícími končetinami. Jen těžko můžu přijít s chválou,která zde již nebyla zmíněná. Snímek si zaslouží jen samá superlativa. Po celou dobu snímku jsem byl v němém úžasu. Střídala se zde jedna napínavější scéna za druhou a občas jsem si připadal jako bych ty hrůzy zažíval spolu s vojáky. Při scéně,kdy jsou vojáci schováni v podpalubí a slyší někoho chodit nad jejich hlavami,tak jsem skoro nedýchal. Po filmařské stránce dokonalý požitek ve kterém bych jen těžko hledal použití digitálních triků. Můj zážitek z filmu umocňují navíc vynikající herci v čele s Markem Rylancem a Tomem Hardym,kteří si v mých očích ukradli i přes minimum prostoru pro sebe. Hned v závěsu musím také pochválit Cilliana Murphyho,Kennetha Branghana a Harryho Stylese. Dalším pro mne důležitým prvkem bylo ozvučení,které udělalo polovinu práce a kvality filmu. Myslím,že zde máme žhavého adepta na Oscara. O kvalitě tohoto snímku mluví i to,že se velmi líbil mé mamce,která normálně nemá válečné filmy ráda. Z kina odcházela spokojená a se slzami v očích. Kdo film neviděl,tak udělal obrovskou chybu.

Každičká sekunda Dunkerku mi v podstatě suplovala jednu další stránku z vysněného návodu, jak stvořit superkomplexní a bezchybnou filmařinu, jak vzít jednoduchý příběh a podat ho okázale a neokoukaně, jak vyždímat z každé scény zásluhou perfektně sladěného zvuku, hudby a pohybů kamery totální fyzické i psychické maximum. Nolan je vizionář, jakým byl ve 40. letech Welles, v šedesátých Kubrick a sedmdesátých Spielberg. Ta schopnost budovat atmosféru nenápadně, spoléháním na pohledy herců a divácká očekávání, je naprosto fascinující a bezprecedentní. Rylance, Branagh, Murphy a Hardy už nemohli svým rolím odevzdat více a z jejich očí mrazí více než z celé válečné vřavy v Hacksaw Ridge, Hans Zimmer se v genialitě opět mílovými kroky vzdaluje všem ostatním kolegům - údernějších a flexibilnějších soundtracků v dějinách filmu moc nevzniklo. Jeden z nejkrásnějších filmových zážitků za posledních minimálně deset let.

"Budeme pokračovat až do konce, budeme bojovat ve Francii, budeme bojovat na mořích a oceánech, budeme se vzrůstající smělostí a silou bojovat ve vzduchu, budeme za každou cenu bránit svůj ostrov." Dlouhé scény o ničem u kterých hraje melodramatická zvučka. Herecké výkony se ani hodnotit nedají, neboť postav tu je hromada a mně to přijde překombinované. Akce jako takové je tu pramálo, tak ani nechápu zdejší hodnocení... Cože se vám tam líbilo? Jedna hvězda, protože to natočil Nolan a já k němu mám úctu. - 10%.

Dialogy, příběh na 30 minut ve 107 fyzických, nebezopečných, náročných minutách. Film pro Imax, velká plátna, podobně, jako Gravitace. Za vynikající považuji neukázat nepřítele, Němce, žádné vazby na ženy, jen mužský adrenalin, žádní hrdinové, jen masa těl a minimum prostředí. Za nebezpečné považuji i to, že film je natočen tak, že člověk by měl chuť prožít adrenalin v letadlech, na lodi, stát se hrdinou, pomáhat, zachraňovat. Pocit zrát je bez emocí, krve, osobního násilí, lítosti. To je zavádějící, nebezpečné, že ztráta 100 tisích lidských životů je jen součástí válečné hry. Velmi netradiční a nebezpečný film, jak lze vidět válku. Trochu jsem se ztrácel v čase a přeskakoval formát. Vyjímečné a odvážné dílko postavené na obrazu, ocelové atmosféře. Přemýšlím, jak to autor myslel. Obrovská odvaha to takto pojmout.

Film Dunkerk odkrývá jednu z událostí 2.světové války, o které se noc neví, tudíž už za edukativní přínos získává bodíky. Ale především samotné zpracování je výborné. Film diváka pomalu a nenápadně zatahuje do dění, takže po nějaké době je naprosto dokonalé vcítění se do naprosté bezmocnosti uniknout z pasti na pláži Dunkerku. Autoři naštěstí navzdory trendům naštěstí šetřili s triky, což zvýraznilo reálnost prožitku, na druhé straně se neuchylovali ani k "laciným" detailům utržených částí těl. Vynikající bylo ne až tak hudební, ale spíš zvukové podbarvení, umocněné prostorovými zvukovými efekty. - Konstrukcí filmu, tedy přeskakováním v času u jednotliuvých minipříběhů, které se na konci spojí, připomněl Knoflíkáře, ale u těch šlo o ucelené povídky. Tady jde častějším střídáním (a to i den-noc) zpočátku trochu zmatek, chvílí trvá než divák pochopí souvislosti a záměr vyprávění. - Vynikající válečný film!

Nolan ukázal, že lze natočit film s perfektní atmosférou, válečnou bezútěšností a nesmyslností, aniž se u toho valí moře krve a lezou vnitřnosti. Atmosféra funguje i bez těchto prostředků, i když v reálu válka vypadá jinak. Napětí vytváří Zimmerova hudba nikoliv přitažlivost postav, o jejichž osud by se divák bál. Jednotlivé scény se rychle střídají a hlavní protagonisté jsou divákovi tak trochu ukradeni. Soustředění na celek filmu a absence silného příběhu zabraňuje tomu, aby se divák někomu fandil. Závěr dobře vystihuje tehdejší atmosféry hořkosti prohry. Co je to za akci, jejíž výsledkem je pouze úspěšná evakuace a Hitlerovo obsazení Francie? I když evakuace úspěšná samozřejmě byla a nakonec i ta válka se vyvíjela jinak.

Nolanovy předchozí filmy byly sice vypravěčsky rafinovanější a myšlenkově ambicióznější, ale okázalá struktura v nich mnohdy zastiňovala emoce. Dunkerk, držící se v řadě ohledů více při zemi, je zatím jeho nejfunkčnějším prototypem velkofilmu, jaký Hollywood v současnosti potřebuje, velkofilmu, který budete chtít vidět nejen v technicky špičkově vybaveném kině (nejlépe v kině IMAX), ale navíc opakovaně. Díky soustředěné režii je v něm vše podřízené maximálnímu smyslovému zážitku, jehož intenzita stoupá s každým zhlédnutím, neboť se lépe orientujete v časových vztazích mezi jednotlivými liniemi a můžete víc prožívat a méně řešit naratologickou skládačku. Opojné, závratné a ve své intenzitě nepolevující od začátku do konce.

Tomuhle se říká válečný film s přidanou hodnotou. Nolan samozřejmě vzdává hold odvaze britských civilistů, kteří se svými “bárkami” zachraňovali ve válečné zóně. A pochopitelně na ně pomrkává ve dvou emocionálních scénách, kdy nezůstane oko suché. Ale Dunkerk je ve své podstatě univerzálním snímkem o válce, odvaze, zoufalství, pravdě, lidskosti a touze přežít (ať to stojí, co to stojí), kde o ty kulisy až tolik nejde.
Kdo čeká pořádnou výpravu, vtahující kameru a akci, dočká se. Vystupují zde velcí herci, ale nestrhávají na sebe pozornost. Postavy nejsou černobílé a de facto nikdo není ušetřen. Kamera funguje ve velkých celcích i dokumentárně laděných mikroportrétech. Vychytrale pracuje s kontrasty - dokáže autenticky zachytit válečnou vřavu i zrcadlící se slunce na moři. A co je důležité, nepůsobí nikterak pateticky nebo kýčovitě. Záměř vyprávět příběh z pláže, vody a vzduchu vyšel a Nolan si zde zajímavě pohrál s vnímáním času z pozice válečného pěšáka, mariňáka a letce. Hollywoodský konec se (naštěstí) nedostavuje, vše končí civilně, pietně.
Za mě místy rušivá a především nikdy nepřestávající “rucho-hudba” Hanse Zimmera. Kdyby jí bylo méně, možná by díky tomu silněji vyznělo více scén. Chápu, že měla po celou dobu udržovat držet (frenetcké) tempo, ale chtěl jsem si užít i nějakou scénu bez hudebního doprovodu. Film by to bez potíží ustál. A druhá věc, která bude spíš mým “problémem” a autorským záměrem - k téměř žádné postavě jsem si nevypěstoval hlubší vztah. Největší sympaťáci hodni obdivu pro mě ale byli rybáři z rodinné lodi. A z herectví vylézá na povrch sebemenší hnutí mysli. Soustředěné ve vážnosti a o to blahodárnější v momentech, kdy se někdo na okamžik třeba jen v koutku úst usměje. Je to po anglicku uměřené, nepřikrášlené. A o to pro mě sympatičtější. Přál bych Nolanovi, aby se jeho “srdcovce” dařilo i komerčně.

Nolanova režisérsko scénáristická schizofrenie nezklamala a dala světu další filmový majstrštyk v podobě filmu Dunkirk alias Dunkerk. Válečné drama, které plachtí na několika souběžně nesouběžných přílivových vlnách s velmi příjemným hereckým obsazením. Hardy s Murphym jsou pro Nolana sázkou na jistotu, neb to není poprvé kdy si je umístil do svého filmu viz. Inception či povstávající Temný rytíř. Hardy v tomto kousku má roli spíše určenou pro oftalmologa, ale má svůj význam, který je zdatně využit. Hans Zimmer je Skladatel s velkým S a jeho hudbu bych označil v tomto filmu spíše jako hřmotný ruch, chvílemi jsem měl strach o jeho zdraví, neb jsem si myslel, že hlavou narazil do varhaních kláves pln basového rejstříku a na delší čas tam spočinul, ale filmu toto hlavové zakolísání, dle mého skromného uvážení, prospělo. Pohyblivé obrázky mě od Nolana zatím nikdy nezklamaly a již teď se velmi napjatě těším co přijde po Dunkirku, na který se vítězoslavně chystám opět podívat.

skvely film..

Snad lepší válečný film poslední době jsem neviděl. Není to až tak válečný ale spíš psychologický. Film ukazuje, že válka je hrůza a proto nesmí se opakovat. Nádherná hudba filmu taky je parádní. Film Dunkerk má hodnotu nad oscarem a proto se mi i moc moc líbil

Film, který vtáhne diváka do děje a to od první chvíle. Věřím, že vše je navíc podpořeno zvukovou stránkou, takže atmosféra v kině je rozhodně u tohoto snímku nenahraditelná. Je to silný příběh a myslím, že to dokazuje i to, že po skončení filmu všichni seděli a koukali a nikdo se moc neměl k odchodu.

Neustále nějaká akce, vizualní stránka bezchybná. Hudba opět jako u ostatních filmů Christophera dokázala atmosféru držet na správné úrovni. Co se ovšem týcě děje, nezaznamenal jsem vpodstatě žádný. Jednalo se totiž o film složený pouze z fyzických akcí. Což nemusí být vůbec špatně. Co bych filmu vytknul je nesrovnalost v postavách a časech ve kterých se film pohybuje. Je správně ,,propagovat" tímto způsobem násilí, nebo se jedná o záměr počestného uvědomění si našich chyb a špatných počínání?

Opravdu hodně povedený válečný film. Dobře a přehledně zpracované jednotlivé příběhy, které tvořili dohromady děj. Celé to bylo podtržené perfektní muzikou, která nenechala ani na chvilku vydechnout. Viděno v Imaxu, kde to teda taky stálo za to. Rozhodně doporučuju.

Divák, který chce shlédnout film Dunkerk a nezná předem skutečnou událost, podle které je natočen, je překvapen, co vše se za války mohlo stát. Film sám je neskutečně věrohodný tak, že divák má za chvíli pocit, že na té pláži sám je a získává pocit, že se z ní nikdy nemůže dostat. Silný dojem ze skvělého filmu.