![]()
137 minut
|
|
Žánry: |
Drama, Nezávislý, Oscarový |
---|---|
Obsah: |
Po smrti svého staršího bratra Joea (Kyle Chandler) zjišťuje Lee Chandler (Casey Affleck) s velkým překvapením, že byl svým bratrem ustanoven jako jediný více »« méně |
Režie: |
Kenneth Lonergan |
Scénář: |
Kenneth Lonergan |
Herci: |
Casey Affleck Ben O'Brien Kyle Chandler Richard Donelly Virginia Loring Cooke ... |
Premiéra: | 2. 2. 2017 |
---|---|
Distributor: | Falcon |
Přístupnost: | MP-12 |
Já měl letos dva typy na Oscarové kandidáty. Jedním byl La la land a druhým byl právě tento snímek. Bál jsem se toho,že mne tohle sociální drama nebude bavit,ale pěkně jsem se spletl. Za vše může hlavně výborný Casey Affleck s kterým jsem to všechno naplno prožíval. Velmi emocionální film,který nepřímo útočí na divákovi city.
Drama, jak má být. Pomalé tempo, příběh hlavního hrdiny ( zejména jeho krutá minulost ) se celý film pomalu a souvisle vyjasňuje. Chvílemi film působí strašně depresivně. Hlavní hrdina téměř neschopen projevit city, působí celý film dokonale apaticky a skvěle to příběh dokresluje. Klobouk dolů zejména před Casey Affleckem. Velmi dobrý film, který ale asi není pro širokou masu diváků.
Při sledování filmu jsem si vybavil snímek Obyčejní lidé Roberta Redforda, tedy docela přehlédnutého majstrštyku z roku 1980, který ovšem vyhrál Oskary. Obyčejní lidé zobrazovali tragédii americké středostavovské rodiny, kterou odkrývali na sezeních s psychoanalytikem. Ve filmu Místo u moře je do role psychoanalytika postaven sám divák. Od začátku tušíme, že je hlavní hrdina zlomený muž, kterému je osudem dávkována další těžká zkouška. Není to však zkouška očistná, která má přinést katarzi nebo odpuštění, což mě na tomto snímku zaskočilo nejvíc.
Po pravdě jsem čekal trochu alegorii, ale nedočkal jsem se. Tenhle film je umně dávkovaný tragický lidský příběh s obrovskými emocemi, které ale herci nedávají nikterak explicitně najevo. Nejdramatičtější momenty jsou odehrány ve stejném introvertním duchu, bez očistného pláče nebo vzteku. A dlužno dodat, že ty scény fungují. Solidní film, kterému to bude více slušet v domácím kině.
Formální úspornost, postavy, do nichž se obtížně proniká a ještě obtížněji se opouští, nemožnost komunikace a unikání před vlastní minulostí, před vlastním životem. Výborně vystavěný scénář, který nám postupným odkrýváním věcí minulých umožňuje pozvolna přilnout k hlavní postavě, s níž jako bychom také hledali záblesk naděje v černočerné psychické temnotě. Herectví Caseyho Afflecka je opět až mrazivě přesvědčivé a deprimující, ale nijak nezaostává ani mladík Hedges nebo na těch několik minut uhrančivá Michelle Williams. K naprosté spokojenosti mi schází přeci jenom trochu vyrovnanější tempo a místy jsem zcela nesouhlasil ani s nátlakovým přívalem všudypřítomné deprese, zkoušejícím průtok slzných kanálků na úkor udržení čisté autenticity. Dojem je ale velmi intenzivní a zakončení filmařsky krásné, život je nevděčná bitch a Lonergan o tom umí výstižně baladicky povyprávět.
Ne zrovna jednoduchý film, asi polovinu filmu jsem nechápala ty vzájemné vztahy, kdo je kdo, ale nakonec ve výsledku zajímavý film a rozhodně si dva Oskary zasloužil. Nicméně když si přečtu, že jde o Drama s velkým D, tak nevím, nevím. Moc jsem nebyla v slzách nad příběhem "raplovského" údržbáře Lee, kterého hraje Casey Affleck. Kouzlo tohoto filmu je spíš v maličkostech: kapající kohoutek, polibek na chladnou tvář mrtvého bratra v márnici, ... Myslela jsem si, že se nakonec sblíží s tím svým synovcem natolik, že se o něho bude starat. No, nestalo se. Ale možná že právě v tom by byl ten film kýčovitý. Konec je v podstatě otevřený. Co není, může být. Hudba Lesley Barbera je smutná, ale nikoli depresívní. Přiměřená. Přirozeně doprovází dějovou linku filmu.
Konec na můj vkus trochu vyšuměl, ale zdrcený hrdina v podání Caseyho Afflecka excelentní. Na jedné straně mě mrzí, že jsme si Michelle Williams neužili ve filmu víc, ale o to silnější byla katarze po dlouhém tichu (v tu chvíli se snad ani nejde emocionálně nezapojit). Šedá realita bez slunce, která vypráví "tady a teď". Nic nového, ale zatraceně dobře natočené.
Namíchejte všechny možné tragédie do jednoho filmu, přidejte trochu osobní bolesti, natočte to tak, aby nejdrsnější scény byly prakticky jen vyřčeny a ono to může překvapivě fungovat. Sem tam nepochopíte, proč se co stalo (loděnice a neznámá žena: "toho chlapa tady už nikdy nechci vidět"), sem tam si řeknete, že by to mohlo být rychlejší, nebo že herci mohli hrát jinak před a po tragédii. Nebo co tím chtěl "básník" říci. Ani nevím, co mi to mělo dát, stále o tom přemýšlím, proč...
S nadsázkou a ve velkých uvozovkách Nocturnal Animals pro nižší střední, potažmo venkovany. Pomalý, tklivý a bolestivý film (v duchu Eastwoodovek), který rozehrává několik dějových rovin a dává na odiv bolestivé životní události a rozhodnutí, potažmo nemožnost vyrovnat se s nimi, avšak je více polopatický a jednodušeji čitelný. Nejzajímavější na celém snímku je, že je paradoxně tak přímý a nefilmový. Protože půlka scén je úplně bez hudby a s takovou dávkou autenticity a energie, že to působí jako kdyby ten příběh žil váš soused od vedle. Bez pochyby filmová událost, jen ne asi úplně pro každého a určitě bude muset ještě trochu uzrát. Pro filmové vědátory ovšem zřejmě blaho
Lonergan malinko vydírá. Lee Chandler se dopustil jednoho drobného opomenutí. Stejně jako milión lidí ten večer. Jen pro něho to skončilo nekonečným traumatem. Zbytek života se může jen pomalu užírat. Skvělé drama o člověku, který měl neskutečnou smůlu a jehož život se otočil nevratným směrem. Lee si nikdy nedokáže odpustit a jen se snaží dožít. Anebo to nakonec nějak v sobě zlomí? Jde to ztuha poté, co mu přistane na krku synovec, který o něj stojí. Nikoho jiného než Lea nemá. Jejich sbližování je maximálně civilní, a proto autentické. Ani z toho šíleného traumatu neždíme Lonergan maximum, ale sympaticky volí civilní rámec.
Překrásnej film. I když je pravda, že asi nebyl úplně nejlepší nápad pouštět si ho v pátek později večer. Naprosto excelentně natočené drama o naprosto zlomeném muži (z totálně pochopitelného důvodu), jenž se po smrti svého bratra stane opatrovníkem jeho syna. Film má úžasnou (byť velmi smutnou) atmosféru, od zhlédnutí Revenanta jsem doposud neviděl tak brilantně promakanou režijní práci. Spousta rychlých a jednoduchých střihů, které jsou doplňovány klidnou melancholickou a hezkou hudbou, skvěle zapadají do celkové celistvosti filmu, jenž není vůbec přehnaně sentimentální nebo patetický. Všechno je prostě na svém místě, stejně tak vynikající scénář a uvěřitelné dialogy veškerých postav. Mladej Affleck je skvělej, ani jsem nevěděl, že umí takhle hezky hrát. Předpokládám, že kdybych byl rodič, film by na mě pravděpodobně zapůsobil ještě víc. Nevím jak vy, ale já osobně už mám opravdu jasno, který film měl toho Oscara získat.
Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie.
Film o trágedii, smrti a všedním životě podaný velmi realitcky až bolestně. V hlavní roli Casey Affleck, který je naprosto perfektní a zaslouženě za tuto roli získal oskara. Ve vedlejších pak velmi výrazná Michelle Williams a jejich společná scéna u kočárku byla jedna z nejlepších, která se ve filmu objevila. Příběh velmi pomalu ukazuje přítomnost i záblesky minulosti a odkrývá všechnu tu bolest hlavních postav, a tím i skvěle odvedenou práci na scénaři a režie.
Bohužel tento film nebyl v každém kině, což byla chyba! Je to velice úchvatný film, kde ve své nejlepší roli se představil Casey Affleck...film zcela bez triků a jiných vymožeností je tou správnou volbou v dnešní době a za to jsem rád! Rozhodně jeden z nejlepších filmů, co jsem za poslední dobu viděl :)
Snímek, který tu dlouho nebyl. Skoro 140 minut dlouhý film o bolesti, emoční vnitřní destrukci a velké ztrátě. velice silný casting herců, i v menších rolích, vládne filmu od první do poslední minuty. Casey Affleck naprosto zasloužený Oscar. Co je pro mě na filmu nejzásadnější je otisk reality. Kenneth Lonergan dokázal do jednotlivých situací i dialogů vložit civilní texty, okamžiky trampnosti, které nikdo nechce zažívat, ale prostě se stávají, a také černý humor. Místo u moře je díky těmto prvkům velice obtížně opakovatelný zážitek navíc dotvářený vážnou hudbou často používanou v celé řádě jiných snímků. Proč však Místo u moře nedostane 5*? Chybí mu mrazivý závěr, je to vlastně jen neskutečně dobře napsaný a zahraný film, jemuž chybí okamžik, kvůli kterému bych ho chtěl vidět víckrát nebo považoval za klasiku. Je to silný film o lidských příbězích, které nebývají procházkou rajskou zahradou a kde malé chyby mohou způsobit velké škody.
Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn.
Film si musíte "vysedět" v pohodlném kině (137 min). Od začátku mě bavil, pak ale ztrácel, jak jsem se ztrácel v identifikaci postav. Zajímavé střídání časových linií mělo objasnit motivaci jednání hlavní postavy Lee Chandlera. U mě se citová euforie nedostavila. Celkovou kvalitu tohoto snímku nelze popřít, k sympatiím s postavami ale nedošlo.
Kenneth Lonergan napsal a natočil mistrovský kousek. Místo u moře je po všech stránkách kvalitní filmový zážitek. Nabízí silný a nesmírně smutný příběh, nikdy nesklouzne k lacinému patosu nebo klišé, výborně pracuje se stavbou děje, kdy postupně odkrývá jeho pozadí. Oscar za scénář je ve správných rukou. Casey Affleck jednoznačně předvedl výkon roku, Michelle Williams dokonale využila krátký čas, který ve filmu dostala.
zajimavej lidskej film, je super ze to neni prehravane, je super ze to vypada jako zivotni pribeh, jako skutecnost, coz mnoho filmu neni i kdyz se snazi, casto je to hlavne kvuli nesmyslnym scenarum a replikam, kdy scenarista vklada planovite hercum do ust prilis cilene slova, ktera by clovek snad nedokazal ani vymyslet, tady ne, tady proste necejtim to umelectvi, je to hodne o pocitech, malo se mluvi, postavy maji lidsky rozmer, pusobi to zajimave, a i konec je proste jako ze zivota, neni to zadny uceleny pribeh, v podstate je zapletka jen naznacena a divak dojde jen k malemu uspokojeni co se tyce pribehove linky, ale kom to dojde, ma vyhrano, komu ne, bude nadavat, ze nevi proc to nekdo vubec natocil