![]()
107 minut
|
|
Žánry: |
Drama, Hudební |
---|---|
Motto: | Touha být nejlepším může vést až na hranu |
Obsah: |
Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou více »« méně |
Režie: |
Damien Chazelle |
Scénář: |
Damien Chazelle |
Herci: |
Miles Teller J.K. Simmons Paul Reiser Melissa Benoist Austin Stowell ... |
Premiéra: | 29. 1. 2015 |
---|---|
Distributor: | Falcon |
Přístupnost: | MP-12 |
Poprvé,když jsem se o tomto filmu dozvěděl,tak jsem si myslel,že to musí být ta nejnudnější ocasovina na světě. Kupodivu jsem se opět spletl. Whiplash je skvělý film s ještě lepším Simmonsem,který mi doslova vyrazil dech. Několikrát jsem se u jeho scén přistihl,že jsem ani nedýchal jak jsem byl z jeho výkonu oslněn. Bravo! 100% podívaná
Damien Chazelle potřeboval na natočení 19 dní. Celá výroba snímku tak zabrala neuvěřitelných 10 týdnů, a to se mezitím mladý režisér ještě stihl vybourat v autě! Dlužno však podotknout, že filmu předcházela velmi seriózní práce s dvojicí oslovených herců J. K. Simmonsem a objevem roku Milesem Tellerem, kteří se na role velmi tvrdě připravovali. Až přejde oskarový hype, bude docela zajímavé sledovat, zda se film dostane do širšího povědomí.
Není to stoprocentní žánrová pecka, neboť za prvé schází očividný důvod, proč zuřivě držet palce postavě kladné a proč naopak od srdce nenávidět postavu zápornou, a za druhé se Whiplash absolutně nepodobá žádné doposud natočené "žánrovce". Originál mezi hudebními skvosty, který strhne nikoli příběhem, ale úchvatným propojením symbolických obrazů (detaily očí či paliček, krvácející ruce) se zvukovou stránkou, excelentními výkony herců (Simmonse tímto řadím takřka na úroveň velikánů jako Nicholson nebo Pacino) a bravurně vygradovaným závěrem, který netrvá ani o vteřinu méně nebo více, než by trvat měl. Moc se těším na další zhlédnutí, tenhle zážitek musí určitě ještě dozrát...
Film je pro mě dosti kontroverzní. Střídají se chvíle naprosté dokonalosti a to jak z hlediaka příběhu, ztvárnění tak i výkony dvou hlavních protagonistů s psychoscénami, které pro mě byli téměř nekoukatelné. Více ale bylo těch skvělých. Být milovníkem Jazzu možná dám i více, takhle je to u mě za velmi dobrých 80%.
Bitva ve zkušebně i na jevišti mezi žákem a učitelem i vykreslení neústupnosti a tvrdohlavosti, vedené neskutečnou ctižádostivostí, je podaná tak strhujícím způsobem, který mi dal zcela zapomenout, že se celý film jedná o pro mě tak dokonale nezajímavé věci, jako jsou bubny a jazz. A Oscar pro J. K. Simmonse je naprosto zasloužený.
Od snímku jsem si nic velkého neočekával, ale nakonec jsem byl velmi překvapen. Čím? Především brilantním výkonem J.K. Simmonse, jenž mi ve své roli přísného učitele místy naháněl hrůzu. Oscar je v tomto případě nevyhnutelný. A nemohu opomenout ani skvělý výkon Milese Tellera, jenž se konečně ukázal v roli, která mi perfektně sedne. Režie je také skvělá a z konečného finále mi běhal mráz po zádech. Pro mě je to, vedle Kingsmana, jeden z nejpřekvapivějších filmů roku.
Komorní snímek pro milovníky jazzu o tom, že proutek se má ohýbat, dokud je mladý a když je na vás učitel drsný, neznamená to hned, že je debil. Zkoušky orchestru vypadají trochu jako u Jamese Browna, protože ten byl také posedlý dokonalostí, kterou dokážou rozeznat asi 3 lidi na světě.Jinak jsem se toho moc nedozvěděl. Opakování starých pravd, jakože když chcete umět něco dobře, musíte hodně cvičit, nebo že když jste bezcharakterní, tak se vám to nejspíš vrátí, je sice chvályhodné, ale pro mě je to dost málo. Nicméně jsem po ovladači ani nevzdechl, což je vždy známka dobrého filmu.
Musím říct, že tento film je jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem kdy viděl. Už jen tím námětem staví laťku strašně vysoko. A tím že se snaží zobrazit něco, co je nehmatatelné ale přesto přítomné u mě získává obdiv. Je to film, který vám nedá spát, dokud ho nepochopíte. Přes všechny pozitivní zážitky je ale obtížnější sledovat o co vlastně jde.
Dokonalé! Jednoduchý a přímočarý příběh a zápletka, ve které jde o "souboj" učitele a žáka. Kouzlo filmu tkví především ve střihu, který přesně pasuje do hudby (nebo naopak), vyvolá v divákovi kýžený pocit napětí a vtáhne ho do děje tak, že není schopen spustit oči z plátna a z obou hlavních představitelů. Během projekce jsem místy zadržovala dech a prožívala všechny emoce spolu s herci, jako by se jednalo o nějaký akční thriller. Ani jedna z postav není ukázána jako kladná, ale ani jako záporná postava, což je sympatické, že celý příběh není černobílý. Každá z postav má svoje pohnutky a motivace, tak jako každý v reálném životě a nelze jednoznačně říct, jestli jsou dobré nebo špatné. Je na divákovi, aby se vcítil do obou postav a pochopil, o co jim jde. Závěru nemám co vytknout, protože divákovi nechává prostor k tomu, aby posoudil, jak to vlastně celé dopadlo a čeho vlastně učitel i žák dosáhli či nedosáhli. Démonický Simmons podává mrazivě úžasný výkon, za který bych ho bez váhání odměnila Oscarem. Pozadu nezůstává ani Teller, který velmi překvapil svým výkonem - po všech jeho rolích lehkovážných mladíků v teenage komediích.
Na tento film mohu pouze a jedině říci Uau a Bravo. Neskutečné herecké výkony od Simmonse, tak i od mladičkého Tellera. Záživné, přímé, jasně nalajnované, bez žádných vedlejších emocí, ironicky vtipné, gradující a k tomu všemu s neskutečným soundtrackem. Zkrátka souboj mezi bubeníčkem a jazz kapelníčkem jak se patří - ,,Double Time Swing,, Pro milovníky dobré hudby doporučuji, pro milovníky jazzu je to na chrochtání a pro hráče na hudební nástroje bych řekl určitá povinnost.
80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80%80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80%80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80%80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80% 80%
Drama z prostředí hudební školy těží z modelového konfliktu dvou silných
osobností. Nelítostný učitel bažící po dokonalosti svých studentů a talentovaný bubeník, jehož touha po výjimečném výkonu a uznání zavede na hranu svých možností.
Oba tvrdohlaví a neustále proti sobě na barikádách, cedí doslova pot, krev a slzy v psychickém a fyzickém drilu téměř vojenských parametrů. A přesto je jejich zápal společný.
Vášeň pro hudbu, pro jazz, která ve finále zrodí dokonale vygradované hudební číslo, které je na okamžik spojí.
Kdyby na mě někdo pořád takhle řval, tak uteču za devatero hor a devatero řek. Andrew ale ne. Chtěl být ten nejlepší. Na úkor toho, že bude bez přátel a přítelkyně. Jo tak to hold bývá. Těžký život muzikanta. Každopádně čekal jsem nudu, ale ta nepřišla. Skoro celý film jsme byl napjatý a vhypleštěný! A na konci dolšo i na husí kůži.
letos to vypadá na plejádu filmů s hlavními hrdiny sociopaty :) Za mě jen dobře a víc takových. Vše připomíná trošku klasický sportovní film s osnovou: čím víc budeš makat a dřít, tím víc budeš lepší. Nechybí trenér, který svého "sportovce" žene na vrchol způsobem, který má daleko ke konvenčním metodám. J.K. Simmons je právem nominovaný na Oskara za vedlejší roli, protože ze sebe vydal to nejlepší. A mé malé perverzní já, které ma často potřebu nějakému "hrdinovi" fandit tentokrát mělo jasno.
Toto je opravdu podařené dílo. Silný příběh o tom, že přestože nás všichni od něčeho odrazují, tak se nemáme vzdávat, ba naopak snaha a píle přinášejí ovoce. Děj má svižné tempo, kamera a střih jsou mistrovským způsobem využity. Do toho všeho úžasné herecké výkony hlavního představitele Milese Tellera a především J. K. Simmonse, kterému jestli unikne Oscar za vedlejší mužskou roli, tak mne akademie velice zklame! And jazz not dead...
Student a učitel. Oba jsou parchanti, každý z jiného důvodu. Co je spojuje a zároveň rozděluje je hudba. Kořeny pohnutek jednoho z nich se nám v dramatickém závěru alespoň částečně odkryjí, u druhého zůstávají zamlženy a to je myslím největší problém, který jsem s tímto jinak velmi zajímavým snímkem měl. Když poodhlédnu od toho, že všechny ostatní postavy jsou jen v podstatě stafáž pro dva hlavní hrdiny a veškerá energie filmu je upnuta na ně, pak jedna z postav je oproti druhé plochá. Něco jí chybí. Prostě tady je parchant číslo dvě a basta, nějak se s tím diváku poper. Nešlo mi to. Nudit se ale nebudete, závěr je velkolepý a Simons, Simons je prostě přesvědčivě démonický a nevnímám ho jako vedlejší roli. Možná i díky té plasticitě. Ten je na Oskara, jakože nominací má za tuhle roli jako máku.