Whiplash (2014)

Poprvé,když jsem se o tomto filmu dozvěděl,tak jsem si myslel,že to musí být ta nejnudnější ocasovina na světě. Kupodivu jsem se opět spletl. Whiplash je skvělý film s ještě lepším Simmonsem,který mi doslova vyrazil dech. Několikrát jsem se u jeho scén přistihl,že jsem ani nedýchal jak jsem byl z jeho výkonu oslněn. Bravo! 100% podívaná

Není to stoprocentní žánrová pecka, neboť za prvé schází očividný důvod, proč zuřivě držet palce postavě kladné a proč naopak od srdce nenávidět postavu zápornou, a za druhé se Whiplash absolutně nepodobá žádné doposud natočené "žánrovce". Originál mezi hudebními skvosty, který strhne nikoli příběhem, ale úchvatným propojením symbolických obrazů (detaily očí či paliček, krvácející ruce) se zvukovou stránkou, excelentními výkony herců (Simmonse tímto řadím takřka na úroveň velikánů jako Nicholson nebo Pacino) a bravurně vygradovaným závěrem, který netrvá ani o vteřinu méně nebo více, než by trvat měl. Moc se těším na další zhlédnutí, tenhle zážitek musí určitě ještě dozrát...

Bitva ve zkušebně i na jevišti mezi žákem a učitelem i vykreslení neústupnosti a tvrdohlavosti, vedené neskutečnou ctižádostivostí, je podaná tak strhujícím způsobem, který mi dal zcela zapomenout, že se celý film jedná o pro mě tak dokonale nezajímavé věci, jako jsou bubny a jazz. A Oscar pro J. K. Simmonse je naprosto zasloužený.

Komorní snímek pro milovníky jazzu o tom, že proutek se má ohýbat, dokud je mladý a když je na vás učitel drsný, neznamená to hned, že je debil. Zkoušky orchestru vypadají trochu jako u Jamese Browna, protože ten byl také posedlý dokonalostí, kterou dokážou rozeznat asi 3 lidi na světě.Jinak jsem se toho moc nedozvěděl. Opakování starých pravd, jakože když chcete umět něco dobře, musíte hodně cvičit, nebo že když jste bezcharakterní, tak se vám to nejspíš vrátí, je sice chvályhodné, ale pro mě je to dost málo. Nicméně jsem po ovladači ani nevzdechl, což je vždy známka dobrého filmu.

Skvělý snímek , plný dramatických scén , skvělých hereckých výkonů a skvělé hudby.Svým námětem i zpracováním svěží. Rád se podívám zas.

Kdybych někdy natočil hraný film, chtěl bych, aby vypadal právě takhle.

Musím říct, že tento film je jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem kdy viděl. Už jen tím námětem staví laťku strašně vysoko. A tím že se snaží zobrazit něco, co je nehmatatelné ale přesto přítomné u mě získává obdiv. Je to film, který vám nedá spát, dokud ho nepochopíte. Přes všechny pozitivní zážitky je ale obtížnější sledovat o co vlastně jde.

Dokonalé! Jednoduchý a přímočarý příběh a zápletka, ve které jde o "souboj" učitele a žáka. Kouzlo filmu tkví především ve střihu, který přesně pasuje do hudby (nebo naopak), vyvolá v divákovi kýžený pocit napětí a vtáhne ho do děje tak, že není schopen spustit oči z plátna a z obou hlavních představitelů. Během projekce jsem místy zadržovala dech a prožívala všechny emoce spolu s herci, jako by se jednalo o nějaký akční thriller. Ani jedna z postav není ukázána jako kladná, ale ani jako záporná postava, což je sympatické, že celý příběh není černobílý. Každá z postav má svoje pohnutky a motivace, tak jako každý v reálném životě a nelze jednoznačně říct, jestli jsou dobré nebo špatné. Je na divákovi, aby se vcítil do obou postav a pochopil, o co jim jde. Závěru nemám co vytknout, protože divákovi nechává prostor k tomu, aby posoudil, jak to vlastně celé dopadlo a čeho vlastně učitel i žák dosáhli či nedosáhli. Démonický Simmons podává mrazivě úžasný výkon, za který bych ho bez váhání odměnila Oscarem. Pozadu nezůstává ani Teller, který velmi překvapil svým výkonem - po všech jeho rolích lehkovážných mladíků v teenage komediích.

Příběh o splnění snu.

neuvěřitelně sugestivní záležitost, věřil jsem to všem od začátku do konce. pro mne obrovský zážitek, který až mrazí.

Drama z prostředí hudební školy těží z modelového konfliktu dvou silných
osobností. Nelítostný učitel bažící po dokonalosti svých studentů a talentovaný bubeník, jehož touha po výjimečném výkonu a uznání zavede na hranu svých možností.
Oba tvrdohlaví a neustále proti sobě na barikádách, cedí doslova pot, krev a slzy v psychickém a fyzickém drilu téměř vojenských parametrů. A přesto je jejich zápal společný.
Vášeň pro hudbu, pro jazz, která ve finále zrodí dokonale vygradované hudební číslo, které je na okamžik spojí.

Kdyby na mě někdo pořád takhle řval, tak uteču za devatero hor a devatero řek. Andrew ale ne. Chtěl být ten nejlepší. Na úkor toho, že bude bez přátel a přítelkyně. Jo tak to hold bývá. Těžký život muzikanta. Každopádně čekal jsem nudu, ale ta nepřišla. Skoro celý film jsme byl napjatý a vhypleštěný! A na konci dolšo i na husí kůži.

Druhá strana hudebníků a jejich neskutečně tvrdé práce, kde si někdo sáhne až na samotné dno. Mile mě to překvapilo, samotný děj byl prostě wau.

Student a učitel. Oba jsou parchanti, každý z jiného důvodu. Co je spojuje a zároveň rozděluje je hudba. Kořeny pohnutek jednoho z nich se nám v dramatickém závěru alespoň částečně odkryjí, u druhého zůstávají zamlženy a to je myslím největší problém, který jsem s tímto jinak velmi zajímavým snímkem měl. Když poodhlédnu od toho, že všechny ostatní postavy jsou jen v podstatě stafáž pro dva hlavní hrdiny a veškerá energie filmu je upnuta na ně, pak jedna z postav je oproti druhé plochá. Něco jí chybí. Prostě tady je parchant číslo dvě a basta, nějak se s tím diváku poper. Nešlo mi to. Nudit se ale nebudete, závěr je velkolepý a Simons, Simons je prostě přesvědčivě démonický a nevnímám ho jako vedlejší roli. Možná i díky té plasticitě. Ten je na Oskara, jakože nominací má za tuhle roli jako máku.

Caravan Buddyho Riche i Whiplash Dona Ellise jsou hlavní hudební motivy, které jazzoví studenti trénují až do hořkých konců celý film. Víc než Andrew Neiman (Teller) si o zapamatování říká Terence Fletcher (Simmons), opravdický učitel a tyran, ze kterého se dají dech.