Whiplash (2014)

Damien Chazelle potřeboval na natočení 19 dní. Celá výroba snímku tak zabrala neuvěřitelných 10 týdnů, a to se mezitím mladý režisér ještě stihl vybourat v autě! Dlužno však podotknout, že filmu předcházela velmi seriózní práce s dvojicí oslovených herců J. K. Simmonsem a objevem roku Milesem Tellerem, kteří se na role velmi tvrdě připravovali. Až přejde oskarový hype, bude docela zajímavé sledovat, zda se film dostane do širšího povědomí.

Bitva ve zkušebně i na jevišti mezi žákem a učitelem i vykreslení neústupnosti a tvrdohlavosti, vedené neskutečnou ctižádostivostí, je podaná tak strhujícím způsobem, který mi dal zcela zapomenout, že se celý film jedná o pro mě tak dokonale nezajímavé věci, jako jsou bubny a jazz. A Oscar pro J. K. Simmonse je naprosto zasloužený.

Strhujúca audiovizuálna predohra, ktorá vyvrcholí do dokonalého HUDOBNÉHO ORGAZMU!

Komorní snímek pro milovníky jazzu o tom, že proutek se má ohýbat, dokud je mladý a když je na vás učitel drsný, neznamená to hned, že je debil. Zkoušky orchestru vypadají trochu jako u Jamese Browna, protože ten byl také posedlý dokonalostí, kterou dokážou rozeznat asi 3 lidi na světě.Jinak jsem se toho moc nedozvěděl. Opakování starých pravd, jakože když chcete umět něco dobře, musíte hodně cvičit, nebo že když jste bezcharakterní, tak se vám to nejspíš vrátí, je sice chvályhodné, ale pro mě je to dost málo. Nicméně jsem po ovladači ani nevzdechl, což je vždy známka dobrého filmu.

Povedený film a pro mě osobně jeden z nejlepších v roce 2014. J.K. Simmons v roli sympaťáka Terence Fletchera táhne celý film a táhne ho velmi dobře. Chtělo by to více podobných snímků.

Musím říct, že tento film je jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem kdy viděl. Už jen tím námětem staví laťku strašně vysoko. A tím že se snaží zobrazit něco, co je nehmatatelné ale přesto přítomné u mě získává obdiv. Je to film, který vám nedá spát, dokud ho nepochopíte. Přes všechny pozitivní zážitky je ale obtížnější sledovat o co vlastně jde.

Příběh o splnění snu.

neuvěřitelně sugestivní záležitost, věřil jsem to všem od začátku do konce. pro mne obrovský zážitek, který až mrazí.

Originální, s výbornou hudbou a skvělým výkonem J.K Simmonse.

Kdyby na mě někdo pořád takhle řval, tak uteču za devatero hor a devatero řek. Andrew ale ne. Chtěl být ten nejlepší. Na úkor toho, že bude bez přátel a přítelkyně. Jo tak to hold bývá. Těžký život muzikanta. Každopádně čekal jsem nudu, ale ta nepřišla. Skoro celý film jsme byl napjatý a vhypleštěný! A na konci dolšo i na husí kůži.

Toto je opravdu podařené dílo. Silný příběh o tom, že přestože nás všichni od něčeho odrazují, tak se nemáme vzdávat, ba naopak snaha a píle přinášejí ovoce. Děj má svižné tempo, kamera a střih jsou mistrovským způsobem využity. Do toho všeho úžasné herecké výkony hlavního představitele Milese Tellera a především J. K. Simmonse, kterému jestli unikne Oscar za vedlejší mužskou roli, tak mne akademie velice zklame! And jazz not dead...

Student a učitel. Oba jsou parchanti, každý z jiného důvodu. Co je spojuje a zároveň rozděluje je hudba. Kořeny pohnutek jednoho z nich se nám v dramatickém závěru alespoň částečně odkryjí, u druhého zůstávají zamlženy a to je myslím největší problém, který jsem s tímto jinak velmi zajímavým snímkem měl. Když poodhlédnu od toho, že všechny ostatní postavy jsou jen v podstatě stafáž pro dva hlavní hrdiny a veškerá energie filmu je upnuta na ně, pak jedna z postav je oproti druhé plochá. Něco jí chybí. Prostě tady je parchant číslo dvě a basta, nějak se s tím diváku poper. Nešlo mi to. Nudit se ale nebudete, závěr je velkolepý a Simons, Simons je prostě přesvědčivě démonický a nevnímám ho jako vedlejší roli. Možná i díky té plasticitě. Ten je na Oskara, jakože nominací má za tuhle roli jako máku.

Dokonalý film, který mě zaujal již v samém počátku. J.K.Simmons je absolutně nejlepší a zaslouženě vyhrál za tuto roli Oscara.

Whiplash - snímek, na který jsem se šla do kina podívat víceméně z povinnosti. Přesto mě nakonec vcelku příjemně překvapil. Mladý a zatím ne příliš zkušený režisér Damien Chazelle má rozhodně můj obdiv za to, jak se ve svých 30 letech s tématem popral.
Hlavní dějová linie filmu sleduje úsilí mladého studenta hudební školy, který se na cestě za svým snem stát se slavným bubeníkem střetává s neuvěřitelně cholerickým a občas až sadistickým učitelem, který svým despotickým stylem výuky psychicky zlomil nejednoho ze svých žáků. Pod jeho vedením se z 19 letého Andrewa postupně stává stroj zbavený emocí, citů a selského rozumu, jehož jediným cílem je dokázat svému mentorovi, že má na to, aby v jeho jazzové kapele bubnoval.
Roli mladého bubeníka ztvárnil Milles Teller nad očekávání dobře. Svým výkonem bez debaty dokázal, že je schopný zvládnout i obtížnější role než jen postavy machýrků v béčkových filmech pro teenagery. Vzpomenu-li na jeho poslední filmovou roli ve splácanině jménem Kouzlo přítomného okamžiku, musím říct, že je to opravdové nebe a dudy.
A skvělý výkon podal samozřejmě i J.K. Simmons. Arogantního hajzla a sadistu v jedné osobě, jehož životním krédem je doslova vybičovat každého k perfektnímu výkonu nemohl snad nikdo zahrát lépe. Oscara za vedlejší roli získal rozhodně oprávněně.
Film jako takový ocení hlavně milovníci jazzové hudby a všichni ti, kdo z vlastních zkušeností ví, jak strašná je to dřina živit se muzikou jako profesionál. Snímek si ale musí oblíbit i absolutní laikové - touha po uznání a snaha o dosažení dokonalosti, je přece společná nám všem.