Whiplash (2014)

Damien Chazelle potřeboval na natočení 19 dní. Celá výroba snímku tak zabrala neuvěřitelných 10 týdnů, a to se mezitím mladý režisér ještě stihl vybourat v autě! Dlužno však podotknout, že filmu předcházela velmi seriózní práce s dvojicí oslovených herců J. K. Simmonsem a objevem roku Milesem Tellerem, kteří se na role velmi tvrdě připravovali. Až přejde oskarový hype, bude docela zajímavé sledovat, zda se film dostane do širšího povědomí.

Film je pro mě dosti kontroverzní. Střídají se chvíle naprosté dokonalosti a to jak z hlediaka příběhu, ztvárnění tak i výkony dvou hlavních protagonistů s psychoscénami, které pro mě byli téměř nekoukatelné. Více ale bylo těch skvělých. Být milovníkem Jazzu možná dám i více, takhle je to u mě za velmi dobrých 80%.

Bitva ve zkušebně i na jevišti mezi žákem a učitelem i vykreslení neústupnosti a tvrdohlavosti, vedené neskutečnou ctižádostivostí, je podaná tak strhujícím způsobem, který mi dal zcela zapomenout, že se celý film jedná o pro mě tak dokonale nezajímavé věci, jako jsou bubny a jazz. A Oscar pro J. K. Simmonse je naprosto zasloužený.

Strhujúca audiovizuálna predohra, ktorá vyvrcholí do dokonalého HUDOBNÉHO ORGAZMU!

Komorní snímek pro milovníky jazzu o tom, že proutek se má ohýbat, dokud je mladý a když je na vás učitel drsný, neznamená to hned, že je debil. Zkoušky orchestru vypadají trochu jako u Jamese Browna, protože ten byl také posedlý dokonalostí, kterou dokážou rozeznat asi 3 lidi na světě.Jinak jsem se toho moc nedozvěděl. Opakování starých pravd, jakože když chcete umět něco dobře, musíte hodně cvičit, nebo že když jste bezcharakterní, tak se vám to nejspíš vrátí, je sice chvályhodné, ale pro mě je to dost málo. Nicméně jsem po ovladači ani nevzdechl, což je vždy známka dobrého filmu.

Povedený film a pro mě osobně jeden z nejlepších v roce 2014. J.K. Simmons v roli sympaťáka Terence Fletchera táhne celý film a táhne ho velmi dobře. Chtělo by to více podobných snímků.

Musím říct, že tento film je jeden z nejzajímavějších filmů, co jsem kdy viděl. Už jen tím námětem staví laťku strašně vysoko. A tím že se snaží zobrazit něco, co je nehmatatelné ale přesto přítomné u mě získává obdiv. Je to film, který vám nedá spát, dokud ho nepochopíte. Přes všechny pozitivní zážitky je ale obtížnější sledovat o co vlastně jde.

Dokonalé! Jednoduchý a přímočarý příběh a zápletka, ve které jde o "souboj" učitele a žáka. Kouzlo filmu tkví především ve střihu, který přesně pasuje do hudby (nebo naopak), vyvolá v divákovi kýžený pocit napětí a vtáhne ho do děje tak, že není schopen spustit oči z plátna a z obou hlavních představitelů. Během projekce jsem místy zadržovala dech a prožívala všechny emoce spolu s herci, jako by se jednalo o nějaký akční thriller. Ani jedna z postav není ukázána jako kladná, ale ani jako záporná postava, což je sympatické, že celý příběh není černobílý. Každá z postav má svoje pohnutky a motivace, tak jako každý v reálném životě a nelze jednoznačně říct, jestli jsou dobré nebo špatné. Je na divákovi, aby se vcítil do obou postav a pochopil, o co jim jde. Závěru nemám co vytknout, protože divákovi nechává prostor k tomu, aby posoudil, jak to vlastně celé dopadlo a čeho vlastně učitel i žák dosáhli či nedosáhli. Démonický Simmons podává mrazivě úžasný výkon, za který bych ho bez váhání odměnila Oscarem. Pozadu nezůstává ani Teller, který velmi překvapil svým výkonem - po všech jeho rolích lehkovážných mladíků v teenage komediích.

Na tento film mohu pouze a jedině říci Uau a Bravo. Neskutečné herecké výkony od Simmonse, tak i od mladičkého Tellera. Záživné, přímé, jasně nalajnované, bez žádných vedlejších emocí, ironicky vtipné, gradující a k tomu všemu s neskutečným soundtrackem. Zkrátka souboj mezi bubeníčkem a jazz kapelníčkem jak se patří - ,,Double Time Swing,, Pro milovníky dobré hudby doporučuji, pro milovníky jazzu je to na chrochtání a pro hráče na hudební nástroje bych řekl určitá povinnost.

neuvěřitelně sugestivní záležitost, věřil jsem to všem od začátku do konce. pro mne obrovský zážitek, který až mrazí.

Drama z prostředí hudební školy těží z modelového konfliktu dvou silných
osobností. Nelítostný učitel bažící po dokonalosti svých studentů a talentovaný bubeník, jehož touha po výjimečném výkonu a uznání zavede na hranu svých možností.
Oba tvrdohlaví a neustále proti sobě na barikádách, cedí doslova pot, krev a slzy v psychickém a fyzickém drilu téměř vojenských parametrů. A přesto je jejich zápal společný.
Vášeň pro hudbu, pro jazz, která ve finále zrodí dokonale vygradované hudební číslo, které je na okamžik spojí.

letos to vypadá na plejádu filmů s hlavními hrdiny sociopaty :) Za mě jen dobře a víc takových. Vše připomíná trošku klasický sportovní film s osnovou: čím víc budeš makat a dřít, tím víc budeš lepší. Nechybí trenér, který svého "sportovce" žene na vrchol způsobem, který má daleko ke konvenčním metodám. J.K. Simmons je právem nominovaný na Oskara za vedlejší roli, protože ze sebe vydal to nejlepší. A mé malé perverzní já, které ma často potřebu nějakému "hrdinovi" fandit tentokrát mělo jasno.

Druhá strana hudebníků a jejich neskutečně tvrdé práce, kde si někdo sáhne až na samotné dno. Mile mě to překvapilo, samotný děj byl prostě wau.

Jednoduchý příběh ukazující kam až se dá zajít, a´t už je člověk na té či oné straně. Každý máme možnost výběru a podle mého dril umění nedělá. Alespoň to skutečné, to člověk musí mít v sobě.

Skvělé, silné, na úžasně "vymodelovanou" tvář J.K. Simmonse bych mohla koukat ještě o dvě hodiny dýl (a živě vzpomínat na vlastní mladá léta v orchestru :-) ).