Česká republika Česká republika
93 minut

Žánry

:
Komedie

Obsah

:
Hráli jste někdy v kapele? Je to jako druhá rodina, s jejímiž příslušníky prahnete po štěstí a prožíváte nečekaná dobrodružství. Stejně jako rodina usedá více »« méně

Režie

:
Miroslav Krobot

Scénář

:
Miroslav Krobot Lubomír Smékal

Herci

:
Jaroslav Plesl Barbora Poláková Lukáš Melník Jana Štěpánková Lenka Krobotová ...
Premiéra: 30. 11. 2017
Distributor: Falcon
Přístupnost: MP-12

Napište komentář

?%
0
0
Host
  • 50%
    1
    0
    13. 12. 2017
    Petrson (3274 bodů)

    Asi dobrý záměr, asi dobrý nápad na další "samotáře", tentokráte z Olomouce, ale ne vždy se vše podaří na 100%. V Kvartetu není silný příběh (záměrně), nebo není rozklíčovaný. Kromě nulového děje tu hrají na pozadí jemné vztahové vazby a to je to jediné, kde se děj dostává zdánlivě dopředu. Ale mohlo to být hustější. O nikom nic nevíme, málo prostoru (snad kromě Báry Polákové). "Chcípácké" nehraní a nuda dominuje. Závěr jasně ukazuje, že i bez herců by to byl možná stejně dobrý film o bytové kultuře a architektuře Olomouce. Každým záběrem musí projet tramvaj a město musí prázdné. Neživot musí dominovat. Díra u Hanušovic od stejného režiséra byla pro mne lepší a výtvarnější, škoda že ve filmu nehraje sám Krobot. Zapadl by perfektně.

    • drzost natočit v tomto tempu scénář napsaný na dvou listech papíru, oceňuji, ale pak to mělo být ještě pomalejší (třeba Haneke a jeho skvělá pomalá Láska, jde to)
    • párty v muzeu, párty v hospodě ( nesmyslné tance na nesmyslných místech ) ...co mě zaujalo
  • 95%
    1
    0
    28. 11. 2017
    bLaCk0uT (263 bodů)

    Na Kvarteto se dá koukat jako na typický "český film", takový ten malý film o malých lidech s malými příběhy. Bez velkých vzedmutí a velkýho patosu žijí svý malý životy na malým městě. A tuším, že tak to budou někteří lidé a též i kritici vidět. Inu, porouchané citlivosti a chronické otupělosti neporučíš. Já si film užíval s neskrývaným potěšením. Nechával jsem se nachytávat více či méně skrytými odkazy a poctami k mnohým filmovým vlivům, a vždycky, když už jsem měl jakoby vyhmátlý, cože mi to připomíná (tu koncept dogma, tu bergmanovský motiv, tu dekadentní italskou novou vlnu, tu zas naše šedesátky), tak mi scénáristi Krobot se Smékalem ukázali dlouhej nos a prdli tam ten svůj humor bez srandy a posunuli to úplně jinam. Je to bezpochyby silný autorský film, oba jsou tam vepsaní jako nápisy na náhrobcích. Sevřeným sociálním prostorem Kvarteta si sami autoři nasadili vysokou laťku na kvalitu dialogů, na jejich načasování, vyladění i víceúrovňovou konotaci. A povedlo se jim to. Občas jsem se spolu s postavami filmu ptal, zda to myslí vážně, nebo si dělají legraci. Pro tenhle film bylo typické, že v okamžicích, kdy se smálo celý kino, tak se na plátně nesmál nikdo a když se tam pak někdo smál, tak z toho mi bylo buď spíš smutno nebo mrazilo. Je to film o štěstí, který tam nikde moc vidět není (a když se objeví rodiče hlavních dvou mužských protagonistů, tak je jasný proč). Jenže to štěstí je tam furt. Já ho našel ve vnitřní svobodě postav, protože chtít žít svobodně je štěstí. Já to štěstí cítil v trápení postav, protože se trápí jen ten, kdo cítí a cítit, to je štěstí. Já to štěstí cítil sám v sobě, protože jsem si asi v půlce filmu uvědomil, že je znám. Ty postavy a jejich příběhy. Protože Ponorka. Ta kultovní hospoda, která se ve mě nadosmrti otiskla, ta byla vždycky azylem pro přesně takový postavy. Jako je Tomáš, Bátrflaj nebo Simona. Jako jsem byl já sám. Ponorka je prostě pro ten film určující, stejně jako samotná Olomouc, kterou brázdí tramvaje jak bludní Holanďani, ale jinak jste tam na ulicích jakoby sami. Ty prázdný ulice i prázdný náměstí si vybavuju z osmdesátejch i devadesátejch let a jsem si jistej, že autoři je tak znaj z dekád dřívějších v ještě syrovější podobě. V tom olomouckým osamění maj vztahy víc intenzity, víc hloubky. Ale míň slov. Míň zbytečných, sladkých či vtipných slov. Proto tady mluvíme ve více rovinách, jedna věta, víc významů. Trápíme se náznaky a tím se tak lepíme k sobě. Takhle to tu máme. V Olomouci. V Ponorce. Díky za tenhle nadčasový film. Díky za skvělej scénář, silnou a pevnou režii, vynikající a do postav přesný herecký výkony, zejména pan Plesl je pro mě kandidát na Lva, beuchybná v roli Simony je pak Bára Poláková. Ale film je skvělý i díky výborně vybraným neokoukaným tvářím a jejich autentickému a pokornému herectví. Zvlášť Bátrflaj/Pavlína Štorková a Funés/Zdeněk Julina, ti jsou taky na Lva. Díky za kameru i střih, udělaly moc pro jedinečnou atmosféru. A hudba! Ač se občas u ní dalo jen trpět, seděla tam skvěle.

  • 80%
    1
    0
    28. 11. 2017
    Pepazdepa (196 bodů)

    Pomalé tempo filmu je jeho velkou předností. Na vztahové nuance mezi postavami je spousta času, jsou dobře a čitelně zahrány a tím pádem scénář nemusí být polopatický a doslovný, což je jedině plus. V zásadě jednoduchý příběh (jednoduchý v dobrém slova smyslu) je artikulován pomocí promyšlené kompozice neuspěchaných scén a delších záběrů ve výrazných olomouckých lokacích. Zdá se mi, že Krobot se Smékalem neměli potřebu předkládat "velký příběh" a "velké téma" (podobně jako v jejich aktuální inscenaci Honey), hledat v tomto filmu takovéto ambice pak musí vést ke zklamání či minimálně rozpačitému přijetí. Vztahová katastrofa, ke které zdánlivě příběh tenduje, se nejen že nekoná, ale dochází k novému rozložení možností ve vztahovém víceúhelníku, a to přináší potřebnou naději.

61 62 ?
  • premontgomery 60%
  • Petrson 50%
  • Reacherjack2016 60%
  • ASPHALT 45%
  • bayern 45%
  • sabule 45%
  • Siddharta 60%
  • Hare77 65%
  • king-kurt 70%
  • karel-servus 55%
všechna hodnocení (12)
jak hlasovat?
Sdílet tuto stránku:

Partneři: