Adam Driver

Poslat nákladný film do kin je v dnešní době loterie, ať už jde o kvalitu, nebo o povrchní škvár. V roce 2024 si několik velkých i středních produkcí vedlo nadmíru dobře – pixarovka V hlavě 2 vypustila samou radost profitem v hodnotě 650 milionů, skvěle si vedly také horory Tiché místo: První den či Nosferatu. Jenže pak tu máme i seznam pěti největších kasovních smolařů, které názorně rozebral web Deadline a mezi nimiž nalezneme převážně kritizované, k fiasku předurčené tituly. A pak také jedno nesmírně chválené a unikátní dílo.

Kinematografie a šířeji audiovize se rozhodně nachází v době extrémů. V posledních pár letech se mluví o konci filmu jako instituce, jak ho známe z 20. století, hollywoodské velkoprodukce přesto bobtnají a producenti často rozhazují, jako by se nechumelilo. V poslední dekádě jsme se v důsledku toho dočkali některých z největších hitů i propadáků všech dob. Aktuálně vychází najevo detaily o třech největších průšvizích posledních dvou let, z nichž jeden (ten, kde to nejvíc bolí) je kandidátem na nejhorší finanční katastrofu všech dob.

Legendární filmový režisér Francis Ford Coppola nikdy neměl problémy utrácet a v absurdních podmínkách tvořit megalomanská díla, z nichž mnoho spadá mezi absolutní klasiky. Před 45 lety celý svět sledoval filipínskou produkci válečné Apokalypsy, k níž si tvůrce Kmotra a zakladatel nezávisle operující společnosti American Zoetrope pojistil veškerá autorská práva. Něco podobného předvádí v pětaosmdesáti letech se svým definitivním opusem, tajuplnou sci-fi Megalopolis, již po čtyřech dekádách příprav konečně uvedl na festivalu v Cannes. Reakce nemohou být rozporuplnější a projekt, do něhož Coppola z vlastní kapsy investoval údajně 120 milionů dolarů, nemá snadnou pozici ani po sehnání distributora. Svolné studio Lionsgate (série John Wick) totiž odmítá proplatit marketing, který si má vyžádat dalších dvacet milionů. A dobře zajištěný filmař zřejmě naposledy provětrá peněženku.

Star Wars jsou filmový fenomén jako žádný jiný. Popkulturní bašta, významný milník ve vývoji hollywoodských blockbusterů, pro tvůrce štědrá finanční zakázka a také noční můra pro všechny, kteří se z nějakého důvodu znelíbí fanatickému publiku. O některé špatné zkušenosti se podělil i první představitel Landa Calrissiana, šestaosmdesátiletý Billy Dee Williams, v exkluzivně zveřejněném útržku ze svých nadcházejících memoárů. Po premiéře filmu Impérium vrací úder (Star Wars: Episode V - The Empire Strikes Back) roku 1980 mu lidé i před dcerou veřejně nadávali, jelikož Lando v závěru slavně (i když nakonec jen kamuflovaně) zradil svého parťáka Hana Sola (Harrison Ford).

Vypadá to, že životopisy ambivalentních figur, jejichž ambicí je narušit naše představy o tom, jak si takové příběhy vyprávíme a jak je čteme, jsou na vzestupu. Nejvýraznějším počinem tohoto typu poslední doby byl rozporuplně přijatý Napoleon Ridleyho Scotta. Nedlouho po něm se ozývá další cinefily milovaný osmdesátník, americký režisér Michael Mann, režisér Nelítostného souboje (Heat), Posledního mohykána (The Last of the Mohicans) a Collateralu, aby nám připomněl příběh kontroverzního zakladatele automobilky Ferrari.

Každý týden vám představíme několik filmových a seriálových titulů, které najdete na některé ze streamovacích platforem dostupných v Česku. Zohledníme přitom mezinárodní giganty i lokální hráče, akční filmy i festivalovou produkci. Kromě článku nabízíme i videoverzi VOD tipů, kterou provází youtuber Medojed.

Klasik nejen německé kinematografie Wim Wenders natáčí i v 77 letech. Jeho drama Dokonalé dny situované do dnešního Tokia se ucházelo o Zlatou palmu v Cannes a v sekci Horizonty ho uvádí také karlovarský festival. Wenders v něm místy nezapře snovou poetiku Nebe nad Berlínem, ale jinak podává až neorealistický portrét vlídné osobnosti, která se necítí osamělá, přestože tráví většinu času potichu a sama.

Již poosmdesáté se v noci na dnešek vyhlašovali vítězové Zlatých glóbů. Letošní ročník před sebou měl nesnadný úkol – napravit chyby minulých let, které vzbudily pořádné pozdvižení. Ukázalo se totiž, že v osmdesátisedmičlenné porotě nebyl ani jeden Afroameričan, což vedlo i k tomu, že loni žádná televizní stanice udílení cen nevysílala. Navíc se řada celebrit nechtěla vyhlašování účastnit a dokonce svá ocenění začaly vracet.

Nejvíce problémové mainstreamové filmové ceny současnosti, kontroverzí prolezlé Zlaté glóby, oznámily své nominace. Ty jako by především naznačovaly touhu zavděčit se co největší části publika – na rozdíl od Oscarů v nich najdeme více populárních blockbusterů. Bude to ale stačit na udobření?