Týdenní VOD tipy: Adam Driver jako profesor „Hitler studies“, kvalitní české sci-fi a něžná romance z prostředí jatek

Režisér a scenárista Noah Baumbach si v roce 2020 díky své Manželské historii odnesl z předávání zlatých sošek Oscara za nejlepší film. Se svou partnerkou Gretou Gerwig, která v Baumbachových filmech nezřídka účinkuje, spolupracoval také na scénáři k očekávané Barbie. Dříve, než se v kinech objeví příběh nejznámější panenky světa, zamíří na Netflix Bílý šum, jenž Baumach kromě sepsání scénáře také sám režíroval.

Poprvé ve své kariéře se rozhodl pro adaptaci cizí látky, významného postmoderního románu Bílý šum od Dona DeLilla. Jde o absurdní komedii kritizující nešvary moderní společnosti v čele s konzumerismem, závislostí na médiích či zploštěním mezilidských vztahů.

Jack Gladney (Adam Driver), hlavní postava filmu, je profesorem „Hitler studies“ v malém americkém univerzitním městě 80. let. Se svou pátou manželkou Babette (Greta Gerwig) vychovávají čtyři ze sedmi dětí pocházející z jejich předchozích manželství. Oba se velmi bojí smrti, a když poblíž místa, kde bydlí, nastane chemická havárie, vydávají se na nesnadnou cestu do bezpečí.

Neblahý vliv katolické církve na polskou společnost patří mezi stálá témata tamních festivalových filmů posledních let, což dokládá například ostře sledovaný Klér, který vzbudil nepřátelské reakce představitelů duchovenstva i státu. Strachy v nás z úrovně odhalování církve jako téměř mafiánské struktury, kterou nabídl Klér, sestupují níže a ukazují vliv konzervativní ideologie na každodenní život Poláků.

Drama natočené podle skutečné události sleduje hluboce věřícího queer umělce Daniela. Ten díky svému vlivu zajišťuje lepší podmínky rodné obci. Bigotní mentalita většiny obyvatel polského venkova však způsobuje, že ho spoluobčané i přes jeho úspěchy vnímají jako vyvrhele. Útěchu nenachází ani v církvi, která má na slučitelnost víry a homosexuality odlišný pohled než on. Po tragické události vyvolané nenávistí ve společnosti se tak inspirovaný Kristem rozhodne k radikálnímu uměleckému gestu.

Životní osudy Judy Garland ukazují temné stránky filmového průmyslu, Hollywoodu i slávy samé. Extrémně talentovaná herečka a zpěvačka se zejména díky Čaroději ze země Oz stala hvězdou již během puberty a její okolí se k ní často chovalo více jako ke stroji na peníze než ke zranitelné lidské bytosti. To postupně vedlo k její závislosti na lécích a alkoholu i k mentální bulimii.

Autobiografický snímek Judy se zabývá posledními měsíci hereččina života, kdy její krize vrcholila. Píše se rok 1968, od premiéry Čaroděje ze země Oz uplynulo 30 let. Celý svět Judy zná a miluje, její dluhy se ale hromadí, závislosti nepomíjejí a ona hledá útěchu v lásce k Mickeymu Deansovi a ve vzpomínkách na staré časy.

Rupert Goold sice není zrovna nejzkušenějším filmovým režisérem, mnohem jistěji se cítí při inscenování divadelních her. Poroty mnoha filmových cen však uchvátil herecký výkon Renée Zellweger v hlavní roli, za který si následně vysloužila cenu BAFTA, Zlatý glóbus a nakonec i Oscara.

České sci-fi? Takové slovní spojení může znít až děsivě, pokud si pod ním představíme megalomanskou snahu se setinovým rozpočtem konkurovat trikům hollywoodských blockbusterů. Běžná selhání se ovšem vydávají zcela jiným, slibnějším směrem komorního psychologického dramatu zasazeného do blízké budoucnosti a ozvláštněného některými futuristickými prvky. Snímek navíc nepochází jen z českých rukou, koprodukovalo ho několik evropských zemí a režie se ujala rumunsko-maďarská filmařka Cristina Grosan, jejíž práce byla na MFF Benátky vyznamenaná cenou pro nejlepší autorku pod 30.

V popředí zájmu filmu stojí trojice sobě navzájem neznámých žen různých generací. Šedesátnici Haně nedávno zemřel manžel, v práci dostala výpověď a doma se jí rozbil robotický pes po jejím muži. Třicátnice Silva se bojí, že není dobrou matkou svému dítěti a okolí jí dává najevo nenaplňování představy o „správném“ mateřství. Třináctiletá Tereza nemá žádné přátele a uteče z oslavy narozenin, kam za ní nikdo nepřijde.

Zintenzivňující se záhadné výbuchy a očekávání jakési nejasné, ale rychle se blížící velké změny přiměje všechny tři ženy co nejdříve vyřešit svou životní situaci. Snímek přitom nepřestává připomínat, že je v pořádku dělat chyby, nebýt dokonalý a neodpovídat společenským normám. Naděje navíc vždy existuje.

V roce 2017 šlo na Letní filmové škole v Uherském Hradišti v rámci sekce New French Extremity zhlédnout to nejextrémnější ze současného evropského filmu. Tamní sály se toho léta hemžily kanibalismem a explicitním brutálním násilím. Záchranná služba však kvůli omdlení způsobenému pohledem na krev musela vyjíždět jen jednou; při projekci nejsubtilnějšího snímku celé přehlídky.

Tím bylo O těle a duši, vítěz Zlatého medvěda za nejlepší film, maďarské režisérky Ildikó Enyedi. Hlavní dvojici romance spojuje společné pracoviště, jatka. Společensky neobratná Mária trpící strachem z intimity zde dělá kontrolorku kvality, tělesně handicapovaný Endre finančního ředitele. Postupem času se začíná ukazovat, že oba nemají stejného pouze zaměstnavatele, ale i sen o lani a jelenovi sbližujícími se v zasněžené krajině. Přes mnohá nepochopení se tak začíná budovat romantický vztah plný nejen nepatrných dotyků, ale i intenzivního strachu ze zklamání.

Po dlouhé době vzniknul v Česku tak ambiciózní historický životopisný film. Režisér Petr Václav přitom nikdy podobný projekt nedělal. Největší pastí by bylo hledat v něm nového Amadea. Il Boemo se vydává vlastní cestou.