polopaticky
Komentáře

Eggersův "revenge" majstrštyk, ve kterém se film stává uměním ve své nejčistší a nejryzejší podobě. Robert Eggers se nechal po vizuální stránce inspirovat Aronofskyho Noem, přidal na syrovosti prvky ze seriálové Hry o trůny a vytvořil jeden z nejosobitěji natočených opusů, na motivy severské legendy o jutském princi Amlethovi, v dějinách kinematografie. To vše zabalil do nádherných nehostinných irských scenérií, věrně nahrazujících Island, a prvotřídní vizuální vjem podpořil podmanivým ikonickým severským folkovým soundtrackem s titulní písní Yggdrasill od dvojice Robin Carolan & Sebastian Gainsborough. Výjimečné dílo zasluhující výjimečné hodnocení.

Špičková akční podívaná ve stylu třetího Johna Wicka. Jedna originálnější bojová scéna střídá druhou, drahná část snímku se odehrává v Praze a hláškuje se tu jedna báseň. Co chtít víc? Charismatického hrdinu, kvalitní záporáky a dobře vykreslené motivace postav? Tak přesně to u The Gray Mana nechybí. Dvojice Ana de Armas – Billy Bob Thornton tomuhle dobře upečenému dortíku dodává pomyslnou třešničku na vrch. Po šestadvaceti letech od prvního Mission: Impossible, dvaceti letech od Agenta bez minulosti a xXx dostáváme další pořádnou akční řežbu, kde hrají prim ulice matičky měst, alternující mj. Berlín či Vídeň. Jak hrdě si tuzemský divák při sledování snímku připadá, takový pocit by chtěl každý z nás zažívat opakovaně. Netflix to dokázal! Volba, která padla na duo Russoovců se vydařila. V letadlové scéně ukázali, jak skvostně by pod jejich taktovkou vypadalo letošní Uncharted. Akční flák roku a velká hrdost. Tak snad to pro nás byl od Netflixu „jen další čtvrtek“ ;). P.S. Naprosto odpálenej z toho, kolik ty naše tramvaje vydrží =D. Čtyři hvězdy a těším se na pokračování.

V nejnovější verzi Predátora zavádí režisér Dan Trachtenberg diváka do roku 1719, ve kterém se mladá indiánka Naru snaží prosadit mezi mužské soukmenovce a vydat se na svoji první kühtaamia, velký lov, při kterém lovec loví něco, co loví jeho samotného. Predátor: Kořist je velmi vydařenou poctou původních dvou dílů, jehož největší předností je zasazení do divácky zcela neprobádané atraktivní oblasti plné nádherných scenérii, kam nás vzal naposledy v roce 2015 Alejandro González Iñárritu ve svém Revenantovi. Druhým významným plusem je volba dvou hlavních představitelů Amber Midthunder (Naru) – Dakota Beavers (Taabu), kteří podávají vynikající herecký výkon a především pro Dakotu je jeho filmová prvotina vstupenkou do velkého světa Hollywoodu. Samotný příběh poté silně pokulhává absencí gradace budování atmosféry a napětí, akce se prostě naráz zrodí a je to velká škoda, protože prostředí lesů k vystavění pořádně hutné atmosféry přímo vybízí, což se takřka podařilo u scény s pumou. Druhým velkým přešlapem je neustále mizející a objevující se pes jménem Saari, který v celém snímku postrádá význam a je tam spíš pro potěšení pejskařů. Mezi ty se však řadím, a jeho přítomnost mě ve snímku spíše obtěžovala. Film se snaží uzavřít jakýsi pomyslný kruh s Predátorem a Predátorem 2, z nichž lehce vykrádá některé legendární scény a používá identické předměty. Jednou z nich je i křesadlová pistole Raphael Adolini 1715, představující trofej za dobrý lov. Suma sumárum, Predátor: Kořist je velmi osobitou predátoří podívanou s výborně zahranými dvěma ústředními rolemi, která po vizuální stránce dokáže předčít i první dva snímky z tohoto univerza, ale po stránce budování samotné atmosféry a napětí silně pokulhává, což značně snímek sráží dolů. Výsledný dojem taktéž sráží teleportující se pes. Číselným hodnocením 70 %, přikláním se na stranu čtyř hvězd.

Endgame stejně jako Civil War a Infinity War není film pro náhodné kolemjdoucí. Bratři Russoovi znovu vyžadují znalosti předchozího dění, a jelikož píší poslední kapitolu dvaadvacetidílné ságy, není těch potřebných informací zrovna málo. Nevím, jak dopadnou diváci, kterým je celý tenhle vesmír vlastně ukradený – asi s nadprůměrným blockbusterem, u něhož se občas přestanou orientovat? Já jsem si nicméně vychutnával každý odkaz, každý nápad a vlastně každou minutu tohohle (často) nevypočitatelného eposu, který opravdu plní jeden fandovský sen za druhým (a nebojí se přihodit i věci, o nichž mnozí ani nesnili). Ty tři hodiny mi tak uběhly strašně rychle a na spočítání parádních scén a ikonických záběrů by mi nestačily ani prsty obou rukou. Smekám před Russoovými, že to takhle celé ukočírovali, a pevně doufám, že se Marvelu bude dařit i po téhle fenomenálně sestavené rozlučce.

Před chvílí jsem se vrátil domů z premiéry a stále se raduji z toho, co jsem viděl. Konečně zase takový Spielberg, jakého chceme, a tentokráte s bezkonkurenční Silvestriho hudbou. Ač se může zdát, že jde o film pro teenagery, tak cílovka je o dost širší, a to zejména díky neskutečnému množství filmových a herních odkazů, které musí zákonitě ocenit jakýkoliv fanoušek sci-fi. V opačném případě jím jednoduše není.

Jean Marais byl velká hvězda a zcela jistě se obával, že ho nová megastar Funés přehraje a skutečně tomu tak bylo, což Marais nesl velmi nelibě a nikterak se netajil, že další dva díly vysokorozpočtového francouzského blockbusteru dělá hlavně pro peníze. Jenže i přes nevraživost na place se tohle zkrátka povedlo a je to právem naprostá klasika!


80%

Nejvtipnější a zároveň asi i nejlepší film ze světa Marvelu, který jsem vůbec kdy viděl. Jo a k tomu s nejstylovější hudbou odkazující na vzorové osmdesátky, která do celého příběhu naprosto dokonale sedla. Doslova, jak kdyby Daft Punk po Tronovi rozjeli další filmařsky hudební orgie.

Nejupřímnější a nejpřínosnější snímek Nolanovi dosavadní tvůrčí práce. Svým přístupem k látce se Nolanovi daří v divákovi úspěšně vyvolat pocit lidskosti a sounáležitosti, které se postupem času ze společnosti vytrácejí. Stejně jako v ostatních Nolanových dílech dochází i u Dunkerku k jedinečné práci s časem, jakožto relativní proměnné veličiny; k maximálnímu využití výrazného dramatického hudebního podkresu; a u hlavních postav k boji s vlastními duchy, čímž poukazuje na to, že každý z nás má své stinné stránky, které v určitý okamžik vyvstanou na povrch, a to i u zdánlivě bezchybného a racionálně uvažujícího člověka, zvláště když jde o ten nejsilnější lidský pud, kterým je sebezáchova.

Již úvodní komická sekvence dvou vojáků má diváka utvrdit v tom, že Konga není radno brát jakkoli vážně. Když se navíc po druhém spatření opičáka na plátně změní i styl práce s kamerou, není pochyb o tom, že na prvním místě je u režiséra nikoli konečné vyznění filmu, nýbrž jeho estetické pojetí. Každý jednotlivý záběr lze směle zastavit a umístit na obálku prestižního časopisu National Geographic. Základní dějová linie i kvalita hereckého obsazení jsou s ohledem na trend posledních blockbusterů na slušné úrovni, avšak přílišné soustředění se na vizuál toto vše sráží na absolutní dno. Vyzdvihnout na Kongovi lze hudební složku, originální způsob s jakým Vogt-Roberts přistoupil k eliminaci jednotlivých postav se zřetelem na dodržení věkové přístupnosti, a také velkolepě natočený závěrečný souboj. Celkové vyznění Konga působí velmi nesourodě, jedná se o jakousi kombinaci Hvězdné pěchoty se Sucker Punch, kdy s prvně jmenovaným má Kong totožný humor a souboje s brouky, s druhým poté vizuální stylizaci. Nejen estetickým labužníkům, pro něž je snímek určen, doporučuji zůstat na informativně významnou potitulkovou scénu.

Nejslabší článek z celé série, který navíc vypadá úplně jinak než ostatní díly. Depresivní atmosféra je tu nastolena v plné porci, ale až ve skutečně takové, že je to ke škodě a prostě ve srovnáví s napínavou jedničkou, super akční dvojkou a více méně béčkovou, ale přesto zábavnou čtyřkou je to jenom hyper depresivní nuda. Nejslabší Fincher.

Dvojka je naprosto jiná než jednička. Je tu daleko více akce, atmosféra není tak hustá, ale pořád se na to dá koukat. Dokonce velmi dobře. Nesmíme to brát optikou jedničky, pak je to skvělý film. A Ripleyová je pořád dobrá...nejpovedenější díl podle mého názoru.

Jedna z těch komedii která vás vždy dostane a na vánoci či jiný svátek by neměla chybět a jak humor který je prostě famózní tak i herci se skvěle doplňují a Culkin je jako hereck suprovej a co se týče příběhu celekm překvapý ale samozřejmě se na scénáři taky mohlo zapracovat ale například Stern a Pesci ty jsou nezapomenutelní.

DiCaprio snažící se dostat Oscara, ale marně. Přestože předvedl výborný výkon a přes délku filmu nenudí, tak se neubráním jistému zklamání. Tempo se sice snaží držet, ale prostě to někdy úplně jede mimo, možná ta délka mohla být rozumnější. Jinak se jedná o velmi dobře zpracovaný film.

Dokonalost, dokonalost, dokonalost. Suverenne nejlepší hudební snímek s vyznenim 21. století a aktuálního životního stylu Americanu. Ze snímku je cítit energii na hony daleko, elegance, půvab. Výkony hlavních protagonistu jsou prvotřídní. Hudební složka je famózní. Predikuji 10 Oscaru.

Pařba o Vánoích, překladem lépe "Vánoční večírek" nabízí pohled do upadající společnosti, která se snaží zachránit "svůj" život Vánočním večírkem a získat klíčového investora. Námět snímku je sám o sobě velmi fádní a nepříliš originální. Je "smutné", že jedinou vtipnou a originální scénou, kvůli níž je záhodno snímek vidět je "detailní kopírování přirození na 3D tiskárně".