Profilový obrázek

Kamil Fila

Kamil Fila

Komentáře 292

Od nejnovějších
  1. ONEMANSHOW: The Movie
    ONEMANSHOW: The Movie (2023)
    2
    Imitace filmu. Nekonečná reklama na film, který nikdy nepřijde. Parodie na cosi, čemu se toto dílo samotné nikdy nepřiblíží. Rádoby geniální konceptuální dílo, jehož jedinou myšlenkou je, že když máte více peněz, jste lepší člověk.
  2. Barbie
    Barbie (2023)
    9
    Unikátní typ zábavného filmu, který může pobavit i urazit všechny. Pestrobarevný muzikál, jenž si utahuje i těží z kýčovitosti popkultury. A překvapivě také existenciální drama, feministický pamflet a ledacos jiného.
  3. Sisu
    Sisu (2022)
    7
    Ujetý finský akčňák z druhé světové spoléhá na to, že mu odpouštíte s každou další scénou větší nepravděpodobnost, protože za odměnu dostanete víc krve, mozků, střev a jiných orgánů a tekutin.
  4. Zbožňovaný
    Zbožňovaný (2021)
    2
    Film, jehož scénář je taky po mrtvici. Teenagerka se chová jako viktoriánská stará panna, ostatní ženy trpí zvnitřnělou misogynií, Bartoška chvíli dokáže sbalit vozík, sejít schodiště, řídit auto a pak nedovede ani vstát z vozíku, který si musel vyndat z auta. Obecně spousta postav dělá pohyby, gesta a akce zcela nenutné, nepřiměřené a nesmyslné. Ale hlavně - vždyť je to úplně o ničem a není to ani komedie, ani drama, ani něco ze života (má přitom být). Je to nic, které nebude zbožňováno nikým. Kefírka my ass.
  5. Tenet
    Tenet (2020)
    10
    Všechny filmy už by měly být takovýhle a cokoli z hollywoodské produkce, co uvidíte potom, vám bude připadat banální, hloupoučký a řiďounký. Je to nepříjemný, je to vyčerpávající, ani na chvíli to nezastavuje a je to pořád složitější a složitější. Nakonec to napoprvé nejde pobrat rozumově a musíte se na to napojit intuitivně - což vám vysvětlí v úvodní "přednášce". MINIPIDISPOILEREK (pochopitelný částečně už z traileru): Ve chvíli, kdy vám někdy za půlkou filmu dojde, že už v něm celou dobu část děje běžela pozpátku, aniž byste si toho všimli, tak tohle je jen začátek celého mindfucku. Jako by byl James Bond černoch a poslali nám ho z budoucnosti zpátky v čase, kde ho natočil kyborgický organismus s propojenými mozky Alfreda Hitchcocka a Stanleyho Kubricka. Vlastně je dost nepochopitelné, že něco takového mohlo projít do výroby a že se od toho očekává komerční úspěch. Jenomže, nic moc jiného v kinech není a beztak jste nikdy nic ani vzdáleně podobného neviděli. Desítky nápadů jako "jak rozstřílet raketometem dům, který se před vámi v obráceném časovém toku skládá dohromady"...a jestli si vzpomínáte na Inception, kde je bitka v hale, kde nefunguje gravitace, tak tady ji Nolan překonal bitkou, kde nefunguje časová kauzalita a smysl začne dávat, až když ji uvidíte o pár desítek minut podruhé. Jinak to nemá ani některé jiné neduhy Nolanových filmů. A pochopitelně, dost lidí to bude nenávidět jako "přechytralou ohlušující hříčku", někdy po půl hodině vypnou a budou to už jen hejtovat. Což taky chápu.
  6. V záři reflektorů
    V záři reflektorů (2020)
    10
    Jeden z vůbec nejlepších dokumentů na téma "jak je reprezentovaná určitá skupina lidí v kinematografii". Podrobné, faktograficky výživné, emočně silné i s dobrými racionálními argumenty přímo od trans-lidí. Myslím, že to může hodně divákům a divačkám otevřít oči. Trans-lidí je v populaci potenciálně (na základě biologických znaků) až 2 %, vyoutovaných přibližně 0, 5 %. Nejde dělat, že neexistují, nebo že jejich existence je pouhý vtip, nebo záminka ke zvracení. Dokument dokonce přesvědčivě ukazuje, že tyto reakce nejsou vůbec přirozené, ale právě kulturně naučené.
  7. Havel
    Havel (2020)
    2
    Bez ohledu, jaký je čí vztah k Havlovi, toto je banální film, který nepřináší nic zajímavého. Zobrazuje Havla jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Za celý film nic konkrétního nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou jeho divadelní hru, veřejný proslov nebo moment, kdy v diskusi spojí oddělené tábory. Havel je ve filmu potlačený jako politická a intelektuální osoba a řeší se jenom jeho soukromá morálka, ale bez toho, že si uměl užívat života i jinak. Kdyby byl Havel konzervativní politik, který upírá práva homosexuálům (případně lživě tvrdí, že už mají vše, co potřebují), a sám byl vskrytu homosexuál, tak by šlo o konflikt zásadní. Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá.
  8. Na střeše
    Na střeše (2019)
    2
    Letošní mistrovství republiky ve vycucání si scénáře z prstu právě započalo. Realističnost motivací i vývoje postav nula. Nedá se to uhrát, ani pokud jste vynikající herec.
  9. Ženy v běhu
    Ženy v běhu (2019)
    2
    Ženy v běhu jsou oslavou středostavovského způsobu života, jehož naplnění v současnosti uniká stále více lidem. Stylové byty, žádná traumatizující práce, rodinná pospolitost u bohatě prostřeného stolu na venkovské chalupě, pravidelný pohlavní styk ve středu, všechny pěkné chvíle natočené na videokazetách. _________ Svět, kde neexistují sousedé, chudoba, politika, internet a kdokoli, kdo by nechtěl patřit ke střední třídě. Být na tom opravdu špatně je nemožné, být bohatší je fuj, jak ukazuje příklad Kaččina šéfa, být jenom trochu alternativní taky, viz promiskuitní malíř. Jenom poctivý střed, nic jiného a nikdy jinak. Zaopatřit se, vdát se, rodit děti, zhebnout, nechat se zpopelnit a vláčet v batůžku na maratónu; žádné další horizonty. ________________________ Možná je to na záměrně neprovokativní a schválně uměřený film příliš příkré hodnocení. Co je špatného na tom, odpočinout si večer u něčeho, co tak nějak vzdáleně připomíná reálný život? Není v tom filmu aspoň trochu vzpoury, že ty ženy přece jenom někam vyběhly? _________Ve skutečnosti se tu ženám nedopřeje ani trošička rozletu. Umožňí se jim vedle domácích prací jen další dřina a pocení při běhu, který přinese pouze sňatek s chlápkem, na nějž budou dřít doma. Jistěže nejde poznat, kam přesně se budou ubírat vztahy všech dcer, ale rodinné předpoklady a vzory už tu jsou. _______________ Doba a společnost se dnes vyvinuly natolik, že západní romantická komedie zamezuje obojí ztrátě – jak v soukromém, tak v profesním životě. Česko roku 2019 se ovšem pořád nachází mezi zaostalými společnostmi, kde tvůrci filmovým postavám zabraňují v dilematu a rovnou je zbavují traumatu, že by mohli přijít o práci a osobní realizaci. Jsi žena, žádnou nepotřebuješ. Stačí ti snubák, dítě a pes. _____________ Námitka, že muži jsou v těchto komediích zobrazováni tak, že ani oni se bez žen neobejdou, neobstojí. Žádný z nich se tu necítí neúplný, nikdo na ně nevyvíjí nátlak to změnit a nakonec i to, co žena považuje za krizi, je pro ně zábava a pohodový stav. Když já dělám doma bordel, o nic nejde, když ho máš doma ty, ženo, je to tvoje ostuda. ______________ Tak takhle my si tady žijeme. Respektive, takhle o nás smýšlejí filmoví tvůrci, kteří tu chtějí být nejúspěšnější.
  10. Dokonalý polibek
    Dokonalý polibek (2018)
    0
    Většina špatných filmů je především otravná a nudná. Málokdy už se do kin dostane něco, u čeho neexistovala vůbec žádná kontrola a na povrch tryská každou vteřinou koncentrovaná debilita. Kanadský snímek The Perfect Kiss, v němž hraje hlavní roli Lucie Vondráčková, a který režírovala "četařka Babinčáková" ukrývající se pod pseudonymem Tina Adams, bude vaše nová guilty pleasure. Nelitoval jsem ani minutu, že jsem to viděl. Je to opravdu must see. Od dob legendární Kněžny Libuše tu nebyl tak konzistentně nablblý film, v němž se spojuje nadšenectví s neumětelstvím.
  11. Po čem muži touží
    Po čem muži touží (2018)
    0
    Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení.
  12. Důvěrný nepřítel
    Důvěrný nepřítel (2018)
    2
    Když chce autor nezávazných teenagerských blbin předvést, jak filmařsky a mentálně dospěl, mohl by nejprve začít s nějakým lehčím žánrem než techno-thrillerem o nebezpečí umělé inteligence. Snímek Důvěrný nepřítel, v němž Vojtěch Dyk marně předstírá, že umí programovat, a Gabriele Marcinkové nezbývá než se neustále svlékat. ___________ Důvěrný nepřítel je primitivně technofobní film, z něhož ani nejde odečíst, čeho a proč bychom se měli bát. Cokoli, co se v domě stane nad rámec běžné chyby, například nepochopení příkazu, je čirý výmysl, který by nemohl nastat nikdy za žádných okolností, bez ohledu na to, jak technologie pokročí. Je to už čistě magické myšlení – cokoli je elektrifikované, je zároveň podle autorů tohoto filmu i digitální a online. Je možné, že někdy vlakové závory a tramvaje budou součástí nějakého počítačového okruhu, ale nikdy se nemůže stát, že jakákoli umělá inteligence, která má digitální podstatu, pronikne do čistě analogových mechanismů. Představa, že jakási nehmotná myšlenka může na dálku ovládat hmotu, patří do pavědeckého arzenálu. _______________ Archetyp nebo topos strašidelného domu, v němž hrdinové a hrdinky můžou nalézt smrt, se v hororech vyskytuje dlouho. Jenomže Důvěrný nepřítel není nadpřirozený horor, je to thriller. Jeho nakládání s technologií je čistě magické, pokleslé a iracionální. _____________ Nepochybuju, že autoři pokládají za svůj majstrštyk a hlubokou myšlenku finále, v němž se zjistí, že dům Alfred celou dobu odečítal podvědomá přání Zuzany. Podstatným a neřešitelným problémem však je, že pokud už přistoupíme na existenci podvědomí, tak k jeho obsahu se i zkušení terapeutové dostávají pouze tehdy, pokud je klient dostatečně upřímný a otevřený. Ze spleti zastřených významů původní obsahy podvědomí dostane až dlouhodobý dialog založený na vzájemné důvěře. Způsob, jakým nedůvěřivá Zuzana komunikuje s Alfredem, nedává žádný prostor k tomu, aby pomalu učící se umělá inteligence získala empatii a vůbec důvod dostávat se k něčemu, co není explicitně vyřčeno jako přání. __________________ Je poměrně značný omyl, že hollywoodské thrillery automaticky obsahují spoustu vědeckých a logických chyb. Ty nejlepší filmy (typu Matrixu, nebo děl Davida Cronenberga či Christophera Nolana) se drží velmi dobře moderních vědeckých poznatků a teprve na jejich základě si dovolují spekulovat. To ale neplatí u Důvěrného nepřítele. Správný brak je na svou brakovost aspoň hrdý. Toto je navoněný brak, který se tváří, že se díky němu vyvíjí i česko-slovenská žánrová kinematografie.
  13. Kluci z hor
    Kluci z hor (2018)
    2
    Bart Simpson zachraňuje Marge Simpsonovou. Směšný film, který si hraje na drama a humanistické umění. Nesmysl po stránce medicínské, psychiatrické, právní, bez jasných motivací jednotlivých postav. Nikdy jsem Jiřího Lábuse neviděl hrát tak špatně.
  14. Bezva ženská na krku
    Bezva ženská na krku (2016)
    6
    Film z alternativního vesmíru, kde vesnice vypadá tak, jak by to chtěli lidé z velkoměsta. Není to urážející jako Ženy v pokušení a Muži v naději, které se nám snažili nabulíkovat, že promiskuita je naprosto fajn a přijatelná pro všechny,Bezva ženská na krku dokonce překvapí starosvětskou cudností. Ale celý tento film je zbaven stopy reality, pouze na to jde jiným směrem než předchozí snímky stejného produkčního týmu. __________ Romantická komedie je v zásadě velkoměstský žánr - jeho přesazení na vesnici ukazuje, že romantiku v Česku nedovedeme ukotvit v každodenní současnosti, ale jenom v iluzivním prostoru dětských vzpomínek, jak to asi mohlo vypadat kdysi dávno, ale prakticky nikdy nevypadalo. ___________ Jinak další český film do sbírky, který mezi líčí ideální páry tak, že si postarší muži vybírají výrazně mladší ženy a bere se to bezpříznakově jako norma (Vetchý/Langmajer-Hřebíčková 13-17 let; Postránecký-Boudová 25 let). Naopak progresivní je zobrazení lesbického páru, nad jehož existencí se už žádná postava vůbec nepozastavuje jako nad něčím nenormálním.
  15. Inferno
    Inferno (2016)
    2
    Naprostá ptákovina tvářící se smrtelně vážně a balancující na hranici sebeparodie. Fascinují je, jak na těch filmech podle Browna není téměř nic filmově atraktivního. Tento se snaží o trochu vynalézavější vizualitu oproti předchozím dílům a má lehce zkomplikovaný způsob vyprávění kvůli amnézii hlavní postavy a jednomu narativnímu twistu - takže už je to skoro normální thriller, zatímco přechozí díly byly nudné odpady, jimž se každý člověk, který trochu rozumí dějinám umění, musí smát.
  16. Teorie tygra
    Teorie tygra (2016)
    0
    O něco lépe natočené než některé věci od Marie Poledňákové, zdánlivě víc při zemi a bez crazy prvků. Fakticky je to ale hnus, opravdu nechutný nesnesitelný film, přesněji snůška nejblbějších stereotypů, které si hrají na pravdu o životě. Nejublíženějším chudákem na světě je bohatý starý bílý muž, který trpěl za socialismu a teď v manželství. Místo humoru neustálé poučování a "moudra", zarámované dokonce do vysokoškolské přednášky z neexistujícího oboru. Snímek z alternativní reality, kde světu vládnou ženy. Sebezálibný obraz mužské impotence, kterému tleskají lidé smíření s mizérií svého života. Opravdu jsme na tom tak špatně, že toto je nejoblíbenější a zřejmě i komerčně nejúspěšnější český film roku 2016?
  17. Já, Olga Hepnarová
    Já, Olga Hepnarová (2016)
    8
    Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý.
  18. Gangster Ka: Afričan
    Gangster Ka: Afričan (2015)
    6
    Superprofi dělaný film, řemeslně téměř nerozeznatelný od americké či francouzské produkce. Problém je ve dvou věcech: scenáristické neobratnosti, kdy příběh vypráví někdo, kdo umře tak ve dvou třetinách filmu, a kdo se navíc zdánlivě ode všeho distancuje. A pak celému dílu chybí jakýkoli přesah kromě konstatování, že podobní lidé žijí mezi námi a mají moc.
  19. Svatba jako řemen
    Svatba jako řemen (1967)
    8
    Film, který skvěle podemílá autoritu tehdejší policie, a ukazuje všeobecnou lidskou malost. Z dnešního pohledu se ale jeví jako dost necitlivý k otázce znásilnění. Dokonce i oficiální text distributora mluví dehonestujícím tónem o "domněle znásilněné dívce", přestože znásilnění fakticky proběhlo. Její obvinění nepřichází "nerozumu, msty nebo vypočítavosti", ale prostě toho, že se stal zločin, který nejde obhajovat tím, že dotyčná byla opilá, měla krátkou sukni, nebo na vyjížďku do lesa jela dobrovolně. Snímek tak vlastně v komediálním duchu omlouvá tradiční předsudky a humorně ukazuje, jak ponižující proces je vyšetřování znásilnění. Není ale moc zřejmé, nakolik to ukazuje kriticky a nakolik hlavně pro pobavení nad slabší/mi. Zdá se, že od doby, kdy byl film natočen, česká společnost moc hodnotově nepokročila, čemuž odpovídají i nedávné výzkumy, v nichž si přes 60 % respondentů myslí, že za znásilnění si ženy mohou tak trochu samy. Jedním ze zdrojů tohoto přesvědčení může být i tak skvěle zahraný, zrežírovaný a přesvědčivý film Svatba jako řemen. Ono se ale není čemu divit, když scénář je dílem jednoho z nejvýraznějších českých šovinistů, Zdeňka Mahlera.:)
  20. Wilsonov
    Wilsonov (2015)
    0
    Adéla ještě nevečeřela? To spíš Kameňák, co měl prachy a hodně fetoval. Případně vznikal v dojezdu nějakého tripu a hlubokém mentálním útlumu všech zúčastněných. Anebo ještě hůř - celé to vzniklo, aby producent mohl shrábnout "fíčko" z 52 milionového rozpočtu, což, bratru dělá hodně přes tři miliony do vlastní kapsičky. To za tu ostudu a špatné recenze i stojí. _____________ Rozebírat, co všechno je na Wilsonově špatně, by zabralo disertaci. Předně bylo vůbec úchylné měnit vážně míněnou hororovou povídku Michala Hvoreckého v parodii a popřít všechnu její původní poetiku a vyznění. Btw, Hvorecký tam nemá žádné připojování k USA, milostnou dějovou linii, postavy nejsou idioti a nejsou tu žádné vtipy na téma negři a židi. Má tam ale atmošku a překvapivou pointu. ________ Komedie za socíku suplovaly tehdy nedostupnou žánrovou zábavu. Dnes tvůrci ani nevědí, co by měli parodovat a proč, a rozhodně nemusí nic suplovat - jen je v porovnání se zahraničními filmy jasné, že na ně nemají.______________ Návaznost některých scén se střídání dne a noci mají parametry Eda Wooda Jr.. Level nezáměrné zábavnosti 9/10.
  21. Inherent Vice
    Inherent Vice (2014)
    8
    Extrémně zašmodrchaný případ, kdy drogově závislý soukromý detektiv vyšetřuje na počátku 70. let v Los Angeles zmizení několika osob, je ironickou kritikou hnutí hippies. Hra s diváckou pozorností spočívá v tom, že máme dojem, že se hlavní hrdina nemůže v ničem orientovat a musí skončit špatně, zatímco on, přesto, že je většinou pod obraz, dovede být ve správnou chvíli v obraze.
  22. Život je život
    Život je život (2015)
    2
    Obraz totálního zmatení hodnot průměrné české rodiny. V jedné scéně je otec despota, v další podpantoflák, jeho sny se odvíjejí z filmů starých desítky let a dokonce paperbackových knih, které ale nemají autora. Prostě neukotvená figura v bezčasí, vztahující se k už neaktuálním věcem. Bačkorovitý spisovatel sbalí jakoukoli ženu, ale ta ho vždy opustí, on ustavičně páchá sebevraždy, ale přitom chrlí další a další knihy. Hezké holky si vybírají starší neschopné muže, případně mladší neschopné muže. Úniky do fantazijní reality hrdinu ani děj nikam neposouvají, jen se střídají dva typy reprezentace. Ondřej Vetchý a Simona Stašová se snaží celkem úspěšně předstírat, že mají co hrát, ale scénář jim ustavičně hází klacky pod nohy. Celé je to daleko za hranicí snesitelnosti. Kdyby byl film více crazy, mohl by být aspoň bizarní zábavou. Takhle baví pouze lidi, kteří se spokojí s přibližností a zblajznou i "cosi jako humor" a "cosi jako ze života". Nejspíš proto, že od svého vlastního života už moc neočekávají.
  23. Jupiter vychází
    Jupiter vychází (2015)
    8
    1) Můj první film v 4DX. A je na to velmi dobře dělaný. 2) Je to legrace trochu ve stylu Strážců galaxie, akorát s méně okázalými postavami. 3) Je to první film o vyvolenosti, který neobsahuje žádnou mystiku, ani to není žádná metafora, ale prostě jen rozšířená celovesmírná vize kapitalismu. _______________ Nejde tolik o to, jestli je akce dech beroucí, nejde tolik o to, jestli jsou postavy přitažlivé. Nejde ani o to, jestli někdo vůbec přijímá onu message, že většina živých bytostí je jen komoditou, zdrojem energie či prostředkem zvětšování kapitálu. Jde o to, že tento film je první, kdo tuto message nehalí do hávu mystiky a přitom jinak zachovává všechny rekvizity béčkové space opery. Tím zpětně odhaluje stejné poselství u jiných filmů, které to zastírají.
  24. Nejhledanější muž
    Nejhledanější muž (2014)
    10
    Protipól atraktivnímu dynamickému Hollywoodu. Film tak věcný a nedořečený, že se od poloviny jeví jako téměř bezdějový, i když se tu hraje o hodně. Zřejmě nejpřekvapivější a nejdrtivější pointa za poslední roky, která přesně odpovídá i struktuře knihy, kde se vše rozetne na posledních dvou stranách.
  25. Godzilla
    Godzilla (2014)
    10
    Godzillácké filmy nikdy nebyly inteligentní a už vůbec NESMĚJÍ být realistické. Hrozba zničení se musí jevit jako nepochopitelná a nepřijatelná. Původní filmy jsou postaveny na očekávání, napínání a "nevidění". Později, kdy se z Godzilly stala popkulturní ikona, se základem naopak staly souboje s jinými monstry a Godzilla už není bad guy, ale good guy. Poslední hollywoodský film s Godzillou se tak po svém velmi dobře vyrovnává s oběma těmito fázemi a nároky. Skvělý nápad hned dvakrát(!) neukázat velkou bitvu a napnout nás až do finále, kde God-sillák předvede svůj wrestlerský final-move, ze kterého nám spadne čelist, je prostě ten nejlépe využitý staromódní postup. Je jasné, že mladší hyperaktivní generace diváků z toho ale bude nesvá. Film řeší nejenom střet (křehké) civilizace a (hrozivě nevyzpytatelné) přírody , ale i dvou kultur, japonské a americké. Ta americká se jeví stejně "navíc", jako lidstvo samo. Bez ní a jejích rodinných hodnot by se však příběh nedal ukoukat. Každopádně, žádný jiný velkofilm nedělá z lidí tak bezmocné statisty jako tento, a nikdy nebylo tak třeba milovat monstrum, které je k naší lásce netečné. (Delší článek zde: http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62224170-godzilla-jako-trenazer-bezvyznamnosti-a-ztraty-iluzi)
  26. Pojedeme k moři
    Pojedeme k moři (2014)
    4
    Možná by stálo i za to se zamyslet nad tím, jak je ten film vystavěný a jestli to dává smysl. http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62099620-marna-madlova-detska-hra-na-formana
  27. Walter Mitty a jeho tajný život
    Walter Mitty a jeho tajný život (2013)
    6
    Film obsahuje zásadní protimluv. Onen hledaný snímek č. 25, jenž má zachycovat „kvintesenci života“ (tedy i časopisu Life), je oslavou obyčejnosti a každodenní pokorné práce. Film nám přitom názorně a opojně ukazuje, že základem života je probrat se z rutiny a dělat neobyčejné věci. Walter Mitty tedy nijak nedospívá v tom smyslu, že by přijal svůj úděl, ale naopak se vrací do stádia teenagera, který ostatní ohromuje svou zdánlivou (ale prakticky vyžadovanou) nespoutaností. __________ Rozporuplnost vynikne zvláště, pokud porovnáme výchozí situaci Waltera v původní povídce a nynějším filmu. Jako literární postava vyvolával Walter znepokojení, po čem vlastně touží, když má práci a rodinu? Proč mu tento ideál nestačí? Stillerův Walter naopak naplňuje prototyp neukotveného člověka, někoho, kdo stále nenašel pravou spřízněnou duši a zatím nedostal do stádia, kdy by ho manželství a rodina mohly začít nudit. ______________________ Ben Stiller nepotřeboval dospívat a Walter Mitty rozhodně není dílem jeho zralosti. Nejdospělejší pohled na svět se paradoxně ukrývá ve Stillerových dřívějších cynickým parodiích jako byly Cable Guy, Zoolander, nebo Tropická bouře, v nichž se skvěle trefoval do kultu celebrit, televizní kultury otupující diváky, i do zákulisí filmového průmyslu. Právě zde odhaloval, jak jsou snahy hollywoodských herců o duchaplné nebo humanistické umění často z principu pitomé, nebo vždy nějak nechtěně zrazené a ve svém vyznění poškozené tím, že je nutné je prodávat jako zboží. ___________________Když si teď jdou Walter Mitty a Sean O´Connell zahrát s afghánskými kluky fotbal a ve zpomalených záběrech skotačí za zapadajícího slunce, neliší se to moc od toho, jak se v Zoolanderovi vymaštění modelové zpomaleně polévali benzínem na pumpovací stanici. Komik dnes těžko může být moudrý jinak, než když demaskuje blbost potřeby hvězd showbyznysu vypadat citlivě a svobodně.
  28. Hunger Games: Vražedná pomsta
    Hunger Games: Vražedná pomsta (2013)
    8
    Podobný kvalitativní skok jako mezi prvním a druhým dílem trilogie o Jasonu Bourneovi. Akorát v Hunger Games roztřesená kamera nepřibyla, ale byla nahrazena přehlednějším snímáním. Druhý díl konečně dosvědčuje, proč je kniha takový popkulturní fenomén.
  29. Příběh kmotra
    Příběh kmotra (2013)
    6
    Řemeslně zvládnutý, dějově naprosto banální film, který nevysvětluje nic, spíš fikčně zamlžuje. Informační hodnotu to má jako průměrný článek v novinách, emoční hloubku vesměs žádnou. Celkové hledisko vyhovuje jednoduchému moralizujícímu nadávání na poměry bez vidiny budoucnosti. Ondřeji Vetchému jsem Mrázka moc nevěřil, je to spíš takové divadelní deklamování než filmové převtělení. Lukáš Vaculík ztělesňuje jedno velké klišé.
  30. Donšajni
    Donšajni (2013)
    0
    World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod.
  31. Diana
    Diana (2013)
    6
    A jak ten film asi mohl dopadnout jinak, když je o ženě, která svůj život žila vědomě jako kýč a prohlašovala se za "královnu srdcí"?
  32. Revival
    Revival (2013)
    2
    Léta tu nebylo tak unavené předstírání zábavy. Předvídatelné, bez nápadu i základního srozumění, jestli dotyčná kapela je dobrá, nebo ne. Film pokrytecký do morku kostí - na jednu stranu jako by ukazuje praktiky bulváru a vytváření falešných událostí, zároveň sám potřebuje bulvár k životu a je prolezlý product placementem. Je to vlastně úplné odzbrojení satiry a vykastrování rocku. Poselství, že "blbé emo kapely pro teenagery se můžou spojit a čerpat energii z přestárlého rocku" je ale v něčem unikátně české a vypovídá dokonale o stavu zdejšího nevkusu a zakonzervovanosti.
  33. Conspiracy Theory with Jesse Ventura
    Conspiracy Theory with Jesse Ventura (2009)
    0
    Už jenom to, že podobný pořad mohl vzniknout a být vysílán v televizích po celém světě, je dobrým důkazem toho, že konspirační teorie jsou nesmysly, respektive případy slabého kritického myšlení. (Tedy způsob, jakým o společnosti uvažují lidé, kteří by rádi byli kritičtí, ale chybí jim vzdělání, neumějí moc myslet a celkově pracovat s informacemi.) ________________ Nyní jsme už ve fázi, kdy se konspirační teorie stávají součástí mainstremu. Je to vlastně fajn, protože postupně slábne jejich síla a přesvědčivost. _____________________ Samotný pořad s Jesse Venturou je hloupoučká komeční záležitost plná laciného strašení, kde se kvůli banálním věcem, které si vygooglujete během dvou vteřin a během dalších dvou najdete i jejich vyvrácení, musí ustavičně někam cestovat letadlem a chodit na "tajné schůzky". Chvílemi je to tak komické, že se z toho stává parodie sebe sama. Předstírat, že PRÁVĚ TEĎ odhaluju něco, co si magoři po internetu posílají už léta, je hodně pod úroveň, a ukazuje to přesně, na jak pitomé publikum pořad míří.
  34. Jedlíci aneb Sto kilo lásky
    Jedlíci aneb Sto kilo lásky (2013)
    0
    Scénář, v němž nedává NIC smysl a chybí tomu jakákoli minimální věrohodnost. (Šlo by jít scénu po scéně, postavu po postavě, větu po větě...) _________ Morbidně obézní plastický chirurg Magnusek má za manželku milující Evu Decastelo a na soukromé klinice rozmlouvá svým pacientkám operace a zaměstnavatel ho přesto nevyhodí. Dáda Patrasová se (doslova) ledva otočí a její vypelichaný tlustý manžel líbá hubenou dvacítku. Dáda jede ze žalu zhubnout a tam se do ní zamiluje od 30 let mladší terapeut Mirda, který den předtím balil povrchní a zpovykanou Kamilu Nývltovou, kterou přitom pigluje neurotický hlavní doktor Martin Stropnický, který byl dřív tlustý, ale to nikdo z nějakého záhadného důvodu nesmí vědět... Ivana Andrlová stalkuje takřka imobilního mastodonta Milana Cháru, chce ho sbalit a na důkaz lásky mu koupí postel, na níž se může dál vykrmovat a skládat písně, které jsou údajně úžasné, ale nikdy je neslyšíme, protože tvůrci byli tak líní a neschopní, že žádné do filmu ani nesložili; Luboš Xaver Veselý z nejpohodovějšího rádia jede na kurz tajně dělat zlý bulvár, který by nikoho nezajímal; účastníci kurzu si píšou povinně deníčky a nechápou, že se z nich bude veřejně číst; žádné sezení a otázky nikdy k ničemu nedospějí; veškerá terapie působí totálně amatérsky jako kombinace těch nejhorších socialistických klišé, kapitalistického luxusu a nacistického lágru; Magnusek s Chárou jedou z neznámého důvodu několik dní po odchodu ze sanatoria kilometry do nějaké pekárny na periferii, kde si chtějí u vrátného koupit pečivo atd., atd. ______ Jednoduše, scénář musel psát David Laňka s ještě odkrveným mozkem po práci na své epochální knize o erotice v české kinematografii, jinak to zřejmě nelze vysvětlit. ______________ Herecké výkony se nekonají - neherci odříkávají text, herci přehrávají. Něco jako vtip nebo humor tu vlastně neexistuje, celou dobu to působí jako dětinské snažení a nerozhodnost "točíme komedii a vůbec nevíme, co by na ní mělo být vtipné, tak budeme raději jen přízemní". Poselství "buďme spokojení, takoví jací jsme", je v přímém rozporu s Magnuskovým burcováním v Bastardech, aby se společnost jinak měnila a mýtila negativní jevy. Čili typicky čecháčkovské: "Mě nechte na pokoji a ostatní, ať se přizpůsobí". __________________ Fim vypovídá především o tom, že si Tomáš Magnusek myslí, že všichni na světě už jsou ve svých oborech úplně stejní diletanti jako je on a jeho štáb. ______ Naprosto nemohoucí filmové vyjadřování plné zbytečných detailů, statických záběrů, neohrabaných kompozic v úzkém výřezu, špatně nasazených postsynchronů, nevyladěného zvuku, z kterého bolí uši a občas je třeba slyšet víc praskání ohně než dialogy, někdy zvuk dokonce úplně mizí, aniž by to bylo nějak vypravěčsky motivováno... Vrcholně odfláknuté řemeslo, neustálý product placement, laciná hra na city. Toto není ani komunální satira, ale komunální odpad. __________________ Pozitivum: Není to tak útočně blbé, odporné a nekonečně dlouhé jako Babovřesky.
  35. Prodloužený čas
    Prodloužený čas (1984)
    4
    Náhled na tento film mi silně ovlivnila četba dávné recenze Jiřího Cieslara z 80. let, která vyšla i v jeho sborníku Concettino ohlédnutí. Dotyčný text citlivě a precizně rozebírá, že Prodloužený čas je jedním z nejfalešnějších, rádoby ušlechtilých normalizačních filmů, který vlastně lidem v té době vytvářel iluzi toho, že za daných podmínek je možné žít noblesně a nad věcí. Cieslar zvlášť vzpomíná, že kdyby jeho jako studenta učil takový profesor, byl by studenty nikoli milován, ale považován za naprosto nepřijatelného pozéra. Dnešní obliba tohoto filmu je smutným dokladem ztráty paměti a úpadku měřítek.:)
  36. Derek
    Derek (2013)
    10
    Velmi přelomová věc v oblasti televizních komediálních seriálů. Zatímco většina humoru v současnosti staví na drsnosti, hrubosti a necitelnosti a nikdy se nedostane dál než k politické nekorektnosti, Derek je zřejmě první seriál "nového typu" (tedy v zásadě plný brutálního humoru), který nakonec probouzí to lepší v nás. Kombinace smíchu a slz v tom nejvyhrocenějším balení. Připustí všechno to špatné, co na světě existuje, své postavy si nijak neidealizuje, ale přitom nás nenásilně učí objevit a vyznávat neoddiskutovatelně správné hodnoty. Jde také o silné gesto odporu vůči současné kultuře a kultu mládí. Derek by se dal by se brát dokonce i jako jakýsi etický manifest ateismu - aneb jak být dobrým člověkem bez víry v Boha. Je ovšem příznačné, že tak činí skrze postavu "prosťáčka božího". Většina lidí tu hodnotí pravděpodobně jen první díl a nedala si čas sledovat všech šest. Unikl jim nejen vývoj postav, ale i to, že Ricky Gervais nehraje divně autistu, ale věrohodně představuje divného autistu, na jehož povahu je třeba si zvykat. (Je to každopádě obří skok oproti postavám co Gervais ztvárńoval dřív.) Zatím poslední (šestý) díl patří k tomu nejdojemnějšímu, co se kdy v televizní tvorbě objevilo a přese všechnu emocionální nálož se vyhýbá kýčovitosti.
  37. Babovřesky
    Babovřesky (2013)
    0
    Představte si, že máte před sebou hovno a rozmazáváte ho. Jste opravdu důslední a děláte to 133 minut, dokud hovno není rozmazáno úplně natenko a navždy nepřilne k povrchu. Zhruba tak nějak musela vyhlížet práce na scénáři k filmu Babovřesky. Kameňák umocněný v trapnosti na druhou a bez vtipů.
  38. Pí a jeho život
    Pí a jeho život (2012)
    6
    Možná jsem naivní, nebo ten film shledávám poněkud sofistikovanější než je. Ale - SPOILER - je to v zásadě o tom, že náboženství je sebeklam, který lidé používají k tomu, aby jim život připadal snesitelnější? Pokud ano, tak 95 % filmu/knihy se sice může leckomu líbit, ale na konci se jim autoři vysmějí "haha, podlehli jste new age kýči". Možná je tohle nejhlubším poselství, možná se nám tu nabízejí dvě varianty "fantazijní-idealistická" vs. "realistická-nepříjemná" (a na vás je, abyste si vybrali podle svého založení), nebo jde o čistou pseudo-spriritualitu a la Paolo Coelho. Z filmařského hlediska je film skvost - potopení lodi, které trvá asi 10 minut a je natočeno v několika málo záběrech, dalece předčí hodinové potápění Titaniku. Tygra a orangutanku hrál nejspíš Andy Serkis.
  39. Ve stínu
    Ve stínu (2012)
    6
    Po Je třeba zabít Sekala nejpřeceňovanější český porevoluční film. _____ Scénář nedává absolutně žádný smysl - a) počítá s mnoha náhodami (čili to není ani dobrá detektivka), b) vymýšlí si velmi nepravděpodobnou konspirační teorii, která přitom nebyla nutná, vzhledem k tomu, že soudní procesy té doby byly stejně nahrané, a c) je od základu lživý v tom, že by takto vysoce postavený vyšetřovatel mohl nebýt v komunistické straně, a dokonce ještě tak zpozdile pochybovat o tom, že režim je zkorumpovaný. __________________ Film je příkladem laciného antikomunismu, který selhává právě jako historická reflexe. Ale jinak ano - řemeslně to je na výši. Z průměrného hodnocení na CSFD je zřejmé, jak zoufale zdejší publikum chce dobrý český film a je ochotno projektovat si nenaplněné kvality do čehokoli, co i jen trochu překračuje průměr.
  40. Temný rytíř povstal
    Temný rytíř povstal (2012)
    8
    Cvičení v nihilismu, které se maskuje za rozpravu o hrdinství, respektive snaží se uspokojit všechny světonázory. Zvraty jak z šestákového románu, patetické proslovy. Přesně to, co předchozí film eliminoval, tak tento toho má dvojnásobek. Učebnicový příklad toho, jak tvůrcům film svou mohutností a složitostí přeroste přes hlavu. Na druhé zhlédnutí ale vyvstává ohromná komplexnost. Sálají z toho možná až příliš velké ambice, ale nakonec jsou z velké části naplněné. Všechny dějové informace kupodivu sedí. Anne Hathaway překvapivě dobrá, Tom Hardy se nepřekvapivě svým Banem vyrovnává Jokerovi z přechozího dílu.